Fonetika a fonologie

jazyk - systém znaků

langue

mluva - praktický projev

parole

řeč - lidská schopnost

langage

jazykověda, věda o jazyce

lingvistika

nauka o tvorbě hlásek

fonetika

nauka o funkci hlásek - zvukové rozdíly

fonologie

soubor pravidel tvořící věty/slova

gramatika/mluvnice

tvarosloví (ohýbání, odvozování slov)

morfologie

nauka o slovní zásobě

lexikologie

skladba - vztahy mezi znaky, větosloví

syntax

nauka o slohu

stylistika

jev užívaný častěji než jiný (zvyk společnosti)

jazykový úzus

podvědomé respektování pravidel

jazyková norma

výslovnostní, pravopisná, mluvnická, slovní zásoby

jazykové normy: (4)

soubor závazných pravidel

jazyková kodifikace

úroveň vyjadřování, snaha o kvalitu

jazyková kultura

a) teritoriální členění b) sociální členění

útvary českého národníha jazyka členíme:

a) obecná čeština(spisovná či nespisovná) \n b) nářečí (dialekty) \n c) interdialekty

útvary ČNJ - teritoriální členění: a) b) c)

a) slang \n b) profesní mluva \n c) argot

útvary ČNJ - sociální členění: a) b) c)

písemný záznam výslovnosti slov, píše se v hranatých závorkách

fonetická transkripce

nemá přesný význam!

"konkrétní hlasová jednotka, neomezený počet zvuků"

fón

podílejí se na akustickém zpracování řeči

mluvní orgány - co to je

respirační (dýchací) ústrojí, fonační (hlasové) ústrojí, modifikační (artikulační) ústrojí

mluvní orgány - 3 ústrojí:

Dutina hrdelní(laryngální), dutina nosní(nazální), dutina ústní(orální)

mluvní orgány - 3 dutiny:

dolní čelist, rty, jazyk

Aktivní mluvní orgány v mluvním ústrojí:

hlasivky

Aktivní mluvní orgán mimo mluvní ústrojí:

nepohyblivé orgány, slouží jako opora pro artikulační pohyby

Pasivní mluvní orgány - co to je?

samohlásky

vokály

schématické znázornění tvorby vokálů

vokalický trojúhelník - definice

konsonanty

souhlásky

krátká, střední, nízká

klasifikuj hlásku A

dlouhá, přední, vysoká

klasifikuj hlásku Í

krátká, středová, zadní

klasifikuj hlásku O

dvojhláska

diftong

okluzní (ze zavřeného se rychle otevřou-exploze)

\-ústní, nosní, hlasivkové

souhlásky závěrové

semiokluzní (vytvoří plný závěr, následně ho odstraní)

souhlásky polozávěrové

konstrikce (mezi orgány se vytvoří úžina, kudy prochází výdechový proud)

souhlásky úžinové

explozivní - (patří do závěrových)

souhlásky ražené

frikativy - (úžinové)

souhlásky třené

kmitají (patří do šumových)

souhlásky znělé

jsou v klidu (patří do šumových)

souhlásky neznělé

\-zjednodušenní výslovnosti, jedna souhláska se přizpůsobuje druhé

\-celá slabika se podle souhlásky vysloví zněle či nezněle

asimilace znělosti

jedinečná souhláska

mají značnou část tónové složky

\-j, l, r, m, ..

sonory

l, r, m

slabikotvorné souhlásky

nejmenší zvuková část

foném

zvukové rozdíly, mění význam

fonologický protiklad

spojení dvou samohlásek v různých slabikách (př. kakao)

hiát

nejmenší jednotka řeči

slabika

pravidelné střídání nějakého zvukového děje

rytmus

rytmická jednotka řeči

mluvní takt

kolón

delší věty člení na kratší úseky

největší rytmická jednotka

větný úsek

přízvuk(akcent)na slabiku či slovo

slovní přízvuk

vyniká nad ostatními slovy, jádro výpovědi

větný přízvuk

zvýraznění části výpovědi (emotivní)

důraz

změna síly a výšky hlasu

intonace

ukončení výpovědi

kadence

nedokončená kadence

polokadence

spisovné užívání hlásek

ortoepie

správné tvoření a znění hlásek

ertofonie

studuje písemnou podobu jazyka

grafémika

pravopis

ortografie

fonologický, etymologický, historický, tradiční

principy českého pravopisu: (4)

lingvistika

jazykověda

fonetika

nauka o zvukové stránce jazyka

morfologie

tvarosloví

kompozice

skladba

lexikologie

nauka o slovní zásobě

stylistika

nauka o slohu

gramatika

mluvnice

dialekt

nářečí

respirační

ústrojí dýchací

fonační

ústrojí hlasové

modifikační

ústrojí hláskovací

palatum

tvrdé patro

velum

měkké patro

vokál

samohláska

konsonant

souhláska

sonor

souhláska jedinečná

ortoepie

spisovná výslovnost

ortografie

pravopis

píšeme to, co slyšíme

fonologický princip:

píšou se v souladu s jejich původem

etymologický princip:

udržuje se jejich psaná podoba, ačkoliv pro to není výslovnostní důvod (y, i, ů, ú, ě)

historický princip

zachovává se psaná podoba (většinou u přejatých slov)

tradiční princip

psaní jednotlivých slov

lexikální pravopis

koncovky ohebných slov

morfologický pravopis

pravidla interpunkčních znamének

syntaktický pravopis

dodržování normy a kodifikace

jazyková správnost

náprava řeči

logopedie

a) místa tvoření

b) artikulujícího orgánu

c) způsobu tvoření

d) sluchového dojmu

e) přítomnosti základního tónu

klasifikace souhlásek dle: (5)

* obouretné
* retrozubné
* zubodásňové
* zadodásňové
* předopatrové
* zadopatrové
* hlasivkové

klasifikace dle místa tvoření: (7)

a) hlavní slovní přízvuk

b) vedlejší slovní přízvuk

slovní přízvuk dělíme:

vadná výslovnost sykavek

sigmatismus

nadměrná sykavost

hypersigmatismus

vadná výslovnost L

lambdacismus

vadná výslovnost R

rotacismus

vadná výslovnost Ř

rotacimus bohemicus

oznamovací odpověď

kadence klesavá

kadence stoupavě klasavá

může být oznamovací, rozkazovací, přací i doplňková

zjišťovací otázky

antikadence