Rysy, temperament, inteligence, motivace

Inteligence – obecná definice

Schopnost učit se ze zkušenosti a adaptovat se na požadavky prostředí; „to, co měří inteligenční testy“. :contentReference[oaicite:1]{index=1}

Historie testování inteligence

Binetovy úlohy pro odhad mentálního věku; Stern: IQ; následně různé modely (Spearman, Thurstone, Wechsler). :contentReference[oaicite:2]{index=2}

Spearman – g faktor

Jednodimenzionální pojetí: obecná inteligence (g) jako hlavní zdroj výkonu napříč úlohami. :contentReference[oaicite:3]{index=3}

Cattell & Horn – fluidní (Gf) a krystalická (Gc) inteligence

Gf: vrozená, vrchol ~20–30 let; Gc: získaná ze zkušeností; obě složky tvoří jeden faktor. :contentReference[oaicite:4]{index=4}

Thurstone – primární mentální schopnosti

Sedm relativně nezávislých schopností: verbální porozumění, slovní plynulost, numerika, prostor, paměť, rychlost vnímání, indukce. :contentReference[oaicite:5]{index=5}

Wechsler – vícedimenzionální pohled

Moderní testy inteligence chápané jako více složek (slovní, výkonové aj.). :contentReference[oaicite:6]{index=6}

Baltes – dvoukomponentová inteligence

Mechanická (rychlost zpracování, pracovní paměť, inhibice) vs. pragmatická (vědomosti, normy společnosti); s věkem se více překrývají. :contentReference[oaicite:7]{index=7}

Ceci – bioekologická teorie

Intelect ovlivňují 4 faktory: jedinec, proces (výchova/škola), kontext (kultura), čas; výkon závisí i na zkušenosti s testovou situací. :contentReference[oaicite:8]{index=8}

Sternberg – triarchická teorie

Analytická (akademická), praktická (adaptace/prostředí), kreativní (novost/automatizace); komponentní, kontextuální a experimentální subteorie. :contentReference[oaicite:9]{index=9}

Sternberg – komponentní subteorie

Metakomponenty (řízení), procesní komponenty (realizace), akviziční komponenty (učení novému). :contentReference[oaicite:10]{index=10}

Sternberg – kontextuální subteorie

Praktická inteligence: adaptace, výběr a utváření prostředí ve prospěch jedince. :contentReference[oaicite:11]{index=11}

Sternberg – experimentální subteorie

Inteligence viditelná při řešení zcela nových úloh a při plné automatizaci známých postupů. :contentReference[oaicite:12]{index=12}

Gardner – mnohonásobné inteligence

Nejméně 9 relativně nezávislých složek (lingvistická, logicko-matematická, prostorová, hudební, kinestetická, intra/interpersonální, přírodní, existenciální). :contentReference[oaicite:13]{index=13}

Emoční inteligence (Salovey & Mayer; Goleman)

Schopnost přijímat, chápat, používat a zvládat emoce; Goleman: znalost vlastních emocí, zvládání, sebe-motivace, empatie, mezilidské vztahy. :contentReference[oaicite:14]{index=14}

Emoční inteligence – aplikace

Programy ve vzdělávání (empatie, řešení sociálních problémů), rozvoj manažerů/vedoucích. :contentReference[oaicite:15]{index=15}

Kognitivní styl – definice

Stálé způsoby využití kognitivních procesů (vnímání, paměť, pozornost, myšlení); zdroj individuálních rozdílů. :contentReference[oaicite:16]{index=16}

Witkin – závislost/nezávislost na poli

Globální (závislý na poli) vs. analytický (nezávislý na poli); globální styl více napojen na sociální svět, analytický větší autonomie. :contentReference[oaicite:17]{index=17}

Holtzman & Garner – rozostřující vs. zaostřující

„Rozostřující“ podceňuje rozdíly a opírá se o prototypy; „zaostřující“ přeceňuje rozdíly, rychle si všímá změn. :contentReference[oaicite:18]{index=18}

Atribuce – Heider

Vnitřní (dispoziční) vs. vnější (situační) připisování příčin událostí. :contentReference[oaicite:19]{index=19}

Weiner – dimenze atribuce

Příčinnost (interní/externí) × stabilita × kontrolovatelnost; souvisí s emocemi po úspěchu/neúspěchu. :contentReference[oaicite:20]{index=20}

Seligman – explanační styl

Optimista: trvalost a průraznost dobrého, personalizace dobrého; pesimista: trvalost/průraznost špatného, personalizace špatného. :contentReference[oaicite:21]{index=21}

Motivace – základ

Motivace = dynamický proces iniciující a regulující chování k cíli; motivy (vnitřní) a incentivy (vnější). :contentReference[oaicite:22]{index=22}

Madsen – 4 kategorie teorií motivace

(1) Homeostatické; (2) Pobídkové; (3) Poznávací; (4) Humanistické. :contentReference[oaicite:23]{index=23}

Homeostatické teorie – Freud

Původně libido (princip slasti); revize: Eros (život) vs. Thanatos (smrt); vnitřní tenze vede k redukci. :contentReference[oaicite:24]{index=24}

Homeostatické teorie – Hullův „drive“

Drive = nepříjemná tenze při narušení rovnováhy; chování = f(Drive × návyk); Tolman přidává očekávání. :contentReference[oaicite:25]{index=25}

Pobídkové teorie – McClelland

3 potřeby: výkon, afiliace, moc; přibližovací (úspěch) vs. vyhýbací (neúspěch) chování. :contentReference[oaicite:26]{index=26}

Poznávací teorie – kognitivní disonance (Festinger)

Nesoulad kognitivních elementů vyvolává tenzi → redukce změnou chování nebo postojů. :contentReference[oaicite:27]{index=27}

Humanistické teorie – Maslowova pyramida

Fyziologické → bezpečí → afiliace → uznání → sebeaktualizace; neuspokojená nižší potřeba má prioritu. :contentReference[oaicite:28]{index=28}

Sebedeterminační teorie (SDT)

Organismická teorie; kontinua autonomie–regulace; pět typů záměrného chování + amotivace. :contentReference[oaicite:29]{index=29}

Výkonová motivace – Weiner a volba obtížnosti

„Výkonově silní“ volí střední obtížnost; „výkonově slabí“ se úkolům vyhýbají (volí příliš lehké nebo těžké). :contentReference[oaicite:30]{index=30}

Weiner – atribuce a emoce

Hanba u interní atribuce neúspěchu; smutek u externí atribuce neúspěchu apod. :contentReference[oaicite:31]{index=31}

Flow (Csikszentmihalyi) – definice

Stav plného zaujetí činností, vysoké soustředění, zkreslený čas, pocit kontroly; odměna je samotná činnost. :contentReference[oaicite:32]{index=32}

Flow – 3 klíčové podmínky

Jasné cíle, rovnováha náročnosti a schopností, bezprostřední zpětná vazba. :contentReference[oaicite:33]{index=33}

Frustrace – definice a tolerance

Stav při blokádě cílů/potřeb; frustrační tolerance = kolik frustrace „unesu“ bez dekompenzace. :contentReference[oaicite:34]{index=34}

Pět způsobů překonání frustrace

Vyhnutí, překonání, útěk, volba jiného cíle, dominance. :contentReference[oaicite:35]{index=35}

Dollard & Miller – frustrace–agrese

Univerzální odpověď na frustraci je agrese. :contentReference[oaicite:36]{index=36}

Rosenzweig – směry agrese

Agrese dovnitř, ven, proti situaci; konstruktivní vs. destruktivní agrese dle změny postoje. :contentReference[oaicite:37]{index=37}

Psychické konflikty (Lewin, Miller)

Apetence–apetence; apetence–averze; averze–averze; dvojitá ambivalence. :contentReference[oaicite:38]{index=38}

Sebepojetí – definice a vývoj

Souhrn pocitů, představ a postojů o sobě; rozvoj cca od 18. měsíce (s frontálním lalokem/exekutivními funkcemi). :contentReference[oaicite:39]{index=39}

William James – „I“ a „Me“

„Já jako podmět“ (I) vs. „Já jako předmět“ (Me): materiální, sociální, duchovní Já. :contentReference[oaicite:40]{index=40}

Cooley – zrcadlové Já

Sebeobraz vzniká interakcí s okolím: druzí jsou „zrcadlo“ formující naše sebepojetí. :contentReference[oaicite:41]{index=41}

Rogers – 3 složky sebepojetí

Obraz vlastního Já; sebeúcta (vč. sociálních srovnání); ideální Já. :contentReference[oaicite:42]{index=42}

„Nechtěná Já“

Jaký nechci být – součást sebepojetí vedle ideálního Já. :contentReference[oaicite:43]{index=43}

3 složky sebepojetí (současný pohled)

Kognitivní (schémata o sobě), emocionální (self-esteem), behaviorální (seberegulace). :contentReference[oaicite:44]{index=44}

Markus – Já jako sebeschéma

Vztahuji sebe k určitému schématu; z něj odvozuji důležité charakteristiky. :contentReference[oaicite:45]{index=45}

Kihlstrom & Cantor – Já jako prototyp

Univerzální prototyp Já; v různých situacích se k němu připojují specifické rysy (rodinné Já ap.). :contentReference[oaicite:46]{index=46}

Seberegulace – obecně

Flexibilní schopnost udržet/opustit vzorce chování vedoucí k (ne)adaptivním výsledkům. :contentReference[oaicite:47]{index=47}

Bandura – self-efficacy (vlastní účinnost)

Subjektivní víra ve zvládání náročných situací; zdroje: persuaze a zážitek mistrovství. :contentReference[oaicite:48]{index=48}

Snyder – sebemonitorování

Vysoké: citlivost na sociální podněty; nízké: řízení se vlastními emocemi/spíše vnitřními standardy. :contentReference[oaicite:49]{index=49}

Carver & Scheier – kontrolní model

Homeostatická regulace ke standardu; soukromé vs. veřejné sebeuvědomění. :contentReference[oaicite:50]{index=50}

Baltes – SOC (selekce–optimalizace–kompenzace)

Volba cíle; mobilizace zdrojů; kompenzace ztrát (např. zkušenost místo rychlosti). :contentReference[oaicite:51]{index=51}

Heckhausen – rubikon

hranice mezi motivací a vůlí; volní procesy udržují seberegulaci navzdory frustraci. :contentReference[oaicite:52]{index=52}

Emoční regulace

Schopnost iniciovat/inhibovat emoce; součást seberegulace. :contentReference[oaicite:53]{index=53}