Římské právo věty

Ius publicum id est quod ad statum rei romanae spectat, ius privatum ad utilitatem singulorum pertinet.

Veřejné právo je to, které se týká všech (Římanů), soukromé právo se vztahuje ku prospěchu jednotlivců.

Pacta sunt servanda.

Úmluvy se musí dodržovat.

Ignorantia iuris non presumitur nec toleratur.

Neznalost práva se nepředpokládá a ani se netrpí.

Servus nullum caput habet.

Otrok nemá právní subjektivitu.

Fur semper in mora.

Zloděj je vždy v prodlení.

Genus perire non censetur.

Soudí se, že druhově určené nezaniká.

Ius est ars boni et aequi.

Právo je umění dobrého a spravedlivého.

Servitus in faciendo consistere nequit.

Služebnost nemůže záležet v konání.

Superficies solo cedit.

Co je pevně spojeno s půdou, patří vlastníkovi půdy.

Quot partus, tot gradus (generationes).

Kolik porodů, tolik stupňů (generací).

Omnis enim obligatio vel ex contractu vel ex delicto nascitur.

Každá obligace vzniká buď ze smlouvy, nebo z deliktu.

Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei secundum nostrae civitatis iura.

Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění.

Ne bis de eadem re.

Ne dvakrát v téže věci.

Per liberam personam nobis adquiri non potest.

Není možné nabývat skrze svobodnou osobu.

Dare, facere, praestare.

Dát, konat, poskytovat.

Lex posterior derogat priori.

Zákon pozdější ruší předchozí.

Nemo ad alium plus iuris transferre potest, quam ipse habet.

Nikdo nemůže na jiného převést více práva, než sám má.

Mater semper certa est.

Matka je vždy jistá.

Fundus fundo servit.

Pozemek slouží pozemku.

Servitus praedio utilis esse debet.

Služebnost má být pro pozemek užitečná.

Servitus servitutis esse non potest.

Služebnost k služebnosti není možná.

Agere, cavere, respondere.

Žalovat, mít se na pozoru, dávat rady.

Duae res in obligatione, una tantum in solutione.

Dvě věci jsou zavázány, jen jedna se plní.

Nemini res sua servit.

Nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci.

Nasciturus iam pro nato habetur.

Ten, kdo se má narodit, považuje se za už narozeného.

Qui tacet consentire videtur (ubi loqui potuit et debuit).

Kdo mlčí, když mohl mluvit a měl, zřejmě souhlasí.

Casum sentit dominus.

Za náhodnou škodu odpovídá vlastník.

Periculum est emptoris.

Nebezpečí postihuje kupce.

Semel heres semper heres.

Jednou dědic, vždycky dědic.

Solvere dicimus eum, qui fecit quod facere promisit.

Říkáme, že plnil ten, kdo udělal, co slíbil.

Quod metus causa gestum erit ratum non habebo. Coactus voluit tamen voluit.

Co bude provedeno ze strachu, neschválím (neuznám za platné).

Honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere.

Důstojně žít, druhému neškodit a každému dopřát, co jeho jest.

Consensus facit nuptias.

Manželství vzniká souhlasem.

Ambulatoria est voluntas defuncti usque ad vitae supremum exitum.

Proměnitelná je vůle zůstavitele až do okamžiku jeho výdechu (až do posledního okamžiku života).

Ius utendi, fruendi, disponendi et abutendi.

Právo věc užívat, požívat, disponovat s ní a zničit ji.

Cui bono (fuerit).

Komu ku prospěchu? (Komu to prospěje? Komu to bude dobré?)

Culpa lata dolo comparabitur.

Hrubá nedbalost se rovná zlému úmyslu.

Coactus voluit tamen voluit.

Chtěl donucen, ale přece jen chtěl.

Ius publicum privatorum pactis mutari non potest.

Právo veřejné nelze měnit úmluvami osob soukromých.

In dubio pro reo (iudicandum est).

V pochybnosti (je třeba rozhodnout) ku prospěchu obžalovaného.

Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.

Spravedlnost je pevná a trvalá snaha poskytnout každému, co jeho je právem.

Summum ius, summa iniuria.

Čím složitější, či formálně interpretované právo, tím větší prostor pro bezpráví.

Scire leges non hoc est verba earum tenere sed vim ac potestatem.

Znát zákony neznamená držet se jejich slov, ale znát jejich moc (účinnost) a sílu.

Impossibilium nulla est obligatio.

K nemožnému závazek nevznikne.

Volenti non fit iniuria.

Tomu, kdo je svolný, se neděje bezpráví.

Ei incubit probatio qui dixit non qui negat.

Břemeno důkazů leží na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá.

Aequitas sequitur legem.

Spravedlnost následuje zákon.

Allegans contraria non est audiendus.

Kdo vypovídá rozporně, nemá být slyšen.

Aequum et bonum est lex legum.

Spravedlivý a dobrý je zákon zákonů.

Fraus est celare fraudem.

Zatajovat podvod je podvod.

Furtum est contrectatio rei fraudulosa lucri faciendi gratia vel ipsius rei vel etiam usus eius possessionisve.

Krádež je podvodné přisvojení si věci s úmyslem obohatit se buď hodnotou věci samé, nebo i jejím užíváním či držbou.

Interest rei publicae ne sua re quis male utatur.

Stát má zájem na tom, aby lidé nezneužívali svůj majetek.

Iudex aequitatem semper spectare debet.

Soudce musí mít stále na zřeteli spravedlnost.

Iura naturae sunt immutabilia.

Práva přírody jsou nezměnitelná.

Locare servitutem nemo potest.

Nikdo nemůže pronajmout nebo propachtovat (pozemkovou) služebnost.

Servitutibus civiliter utendum est.

Služebnosti se musí vykonávat slušně.

Voluntatis est suscipere mandatum necessitatis consumare.

Přijmout příkaz je otázkou vůle, splnit příkaz je nutností.

Lata culpa est nimia neglegentia, id est non intellegere quod omnes intellegunt.

Hrubá nedbalost je přílišné nedbání, to jest nevědění toho, co vědí všichni.

Nihil probat, qui nimium probat.

Nic nedokazuje, kdo dokazuje příliš mnoho.

Non decipitur qui scit se decipi.

Není podváděn, kdo ví, že ho podvádějí.

Quieta non movere.

Nemá se zasahovat do toho, co je v klidu.

Audiatur et altera pars.

Budiž slyšena i druhá strana.