Looks like no one added any tags here yet for you.
vznik eukaryot
vznikla z archeí, po získání cytoskeletu a schopnosti fagocytovat (-> endosymbióza)
vznik eukaryotické bunky
vzniká symbiotický komplex buněk spolupracujících na společném metabolismu, který byl doprovázen stálým tokem genů, jeji vznik je nejzásadnější změna od vzniku života
teorie endosymbiózy
Lynn Margulisová (1970 a 1996), prokaryotická buňka si pomocí záhybů cytoplazmatické membrány vytvořila jadernou membránu a ER, následně pohltila aerobní heterotrofní prokaryotický organismus, který se buď vyvinul do mitochondrie (proteobakterie) nebo plastidu (sinice). mitochondrie a plastidy už nemohou samostatně existovat, proto také jako jediné organely mají dvojitou jadernou membránu a vlastní DNA
Změny oproti prokaryotům
změna topologie buněčných membrán, reorganizace genetického materiálu, vznik buněčné kostry neboli cytoskeletu
jaké superskupiny tvoří eukaryota
opisthokonta, amoebozoa, excavata, archaeplastida, SAR
„prvoci”
netvoří monofyletický taxon!
Společné znaky jednobuněčných eukaryot
pohybové organely. život v tekutinách, metody na přečkání nepříznivých podmínek, cysty, potrava
pohybové organely
bčíky (flagella), brvy (cilie), cirry, undulující membrány a membranely, panožky (pseudopodia)
panožky
lobopodie (laločnaté panožky), filopodie (nitkovité panožky), retikulopodie (podobné jako filopodie, ale s anastomozami (příčnými spojkami)), axopodie (mikrotubuly silně vyztužené s lepivou rheoplazmou na povrchu), mikrotubuly (podílí se na stavbě pohybových organel)
život v tekutinách
voda, stačí i tenká povrchová blanka, tělní tekutiny (parazité, symbionti)
šíření a přečkání nepříznivých podmínek
spory (struktury, sloužící k rozmnožování, adaptované k šíření a snášení nepříznivých podmínek, většinou bez zásobních látek)
cysty
klidová stadia s celistvým mimobuněčným obalem = chitin, vzácněji celulóza, sloužící k přečkání nepříznivých podmínek
potrava
komplexní organické molekuly v rozpuštěné formě = osmotrofie nebo pevné částice (detrit, bakterie, jiné jednob. organismy = fagotrofie), smíšená výživa = mixotrofové nebo s autotrofními symbionty
Superskupina Amoebozoa (měňavkovci) zahrnuje
Evosea (Eumycetozoa+Archamoebea), 2. Discosea, 3. Tubulinea (lalokonozí)
Tubulinea charakteristika
charakteristickým znakem je vytváření laločnatých panožek = lobopodií (pohyb, potrava), pohyb řízeným cytoplazmatickým prouděním a valením, buňky nahé (Gymnamoebia) nebo se schránkou (Testaceolobosia), ektoplasma hyalinní a endoplasma zrnitá
Měňavky bez schránek
vodní a terestrické biotopy, i endobiotické, některé druhy vytvářejí cysty (pokud jsou vícejaderné, slouží i k pomnožení)
Zástupci měňavek bez schránek
Amoeba proteus, Entamoeba histolytica
Amoeba proteus
měňavka velká , až 1 mm, žije v detritu a na rostlinách stojatých vod
Entamoeba histolytica
měňavka úplavičná, původce amébové disenterie (krvavé průjmy, horečka, vyčerpání), forma „minuta” žije neškodně v tlustém střevu; tvoří cysty - přenos na nového hostitele z fekálií, může se změnit na silně patogenní formu „magna” produkující proteolytické enzymy, tropy a subtropy, střevní parazit člověka
Měňavky se schránkami
sladkovodní, mořské a terestrické biotopy, vlhká půda nebo mech, bka kryta schránkou nebo šupinkami, otvor pro panožky = pseudostom
schránky z kamínků
xenosomata
schránky z anorg. destiček
idiosomata
schránky z org. látek
pseudochitinózní
Zástupci měňavek se schránkami
arcella, difflugia, nebela, centropyxis
Arcella
pseudochitinózní schránka
Difflugia
schránka z nerostných úlomků
Nebela
schránka z vápenitých destiček
Centropyxis
schránka pseudochitinózní s xenosomaty
Superskupina SAR
skupina popsaná v roce 2007, druhově početná a morfologicky rozmanitá, jednobuněčné i mnohobuněčné organizmy, název od prvních písmen skupin: Stramenopiles, Alveolata, Rhizaria
Stramenopiles
mnoho skupin jednobuněčných, které nebudeme blíže probírat: řasovky, zlativky, různobrvky, opalinky, rozsivky, hnědé řasy, slunivky a další
zástupce Actinophryidae – Actinosphaerium eichhorni (slunivka obecná)
Actinosphaerium eichhorni - bez schránky, na vodních rostlinách, mnoho jader
Alveolata zahruje skupiny
apicomplexa, a ciliophora
Apicomplexa
výtrusovci, 2500 druhů, obligátní endoparazité, vývojový cyklus obsahuje nepohlavní nepohyblivá stádia i.e. spóry (výtrusy), šíření a přenos mezi hostiteli
apicomplexa rozmnožování
střídá se několik generací odlišného způsobu množení: gamogonie=pohlavní rozmnožování a agamogonie=nepohlavní rozmnožování
apikální komplex
soubor organel, který umožňuje invazivním stádiím (sporozoitům a merozoitům) průnik do buňky, u primitivních extracelulárně parazitujících slouží k přichycení k tkáni
pod apicomplexa patří
gregarinasina, coccidea, haemospororida
Gregarinasina (hromadinky)
parazité různých druhů bezobratlých, ve střevě nebo tělní dutině, většinou u členovců
gregarinasina stavba těla
přední protomerit a zadní část s jádrem deutomerit, na protomeritu většinou nádstavec epimerit
rozmnožování gregarinasina
primitivní skupina, samčí a samičí gamonti se mnohonásobně dělí nebo u pokročilejších se spojí v syzygii a následně tvoří gametocystu
zastupci gregarinasina
gregarina blattarum, g. polymorpha
Gregarina blattarum
žije ve střevě švába
Gregarina polymorpha
žije ve střevě potemníka
Coccidea (kokcidie)
nitrobuněční parazité, mono nebo heteroxenní (jeden nebo více hostitelů), bez stadia trofozoita
kokcidie rozmnožování
při gametogenezi vznik mnoha samčích mikrogamet, ale jen 1 samičí makrogameta
kokcidie zastupci
eimeria stiedae (k. jaterní), Toxoplasma gondii
Eimeria stiedae (k. jaterní)
způsob jaterní kokcidiózu králíků a zajíců, napadají bky epitelu žlučových kanálků
Toxoplasma gondii (k. kočičí)
v pohlavní fázi v kočkovitých šelmách, produkce oocyst, ty pozřeny teplokrevným obratlovcem, onemocnění očí, mozku, kongenitální přenos (15—40 % nakažených)
Haemospororida (krvinkovky)
rod Plasmodium (zimnička), přenos komárem r. Anopheles, mezihostitelem člověk, hostitel komár
Rozmnožování zimničky
inokulace sporozoity 2) napadají jaterní parenchym člověka (schizogonie) - probíhá exoerytrocytální fáze, vznikají meronti a v nich několik tisíc merozoitů 3) napadají červené krvinky, probíhá erytrocytální fáze a malarický záchvat 4) po rozpadu krvinek merozoiti buď dospějí v trofozoita nebo v gametocyt, který produkuje makro a mikrogamoty 5) ty nasaje je komár a v jeho těle vzniká zygota 6) vznik pohyblivé zygoty (aktivní ookineta) 7) ze střeva do slinných žláz a opět inokulace
malárie
(ze staroitalského mala aria = špatný vzduch) epidemické onemocnění v oblasti tropů, subtropů a Středozemí
Haemospororida zástupci
p. malariae, p. vivax, p. falciparum
Plasmodium malariae (zimnička čtvrtodenní)
malarické záchvaty po 72 hodinách
Plasmodium vivax (zimnička třetidenní)
záchvaty po 48 hodinách
Plasmodium falciparum (z. tropická)
nepravidelné záchvaty, často končí smrtí
Ciliophora (nálevníci)
8 000 druhu, 3 hlavní rysy: stavba kortexu, jaderný dualismus a konjugace
stavba kortexu
specifický buněčný překryv tvořen pelikulou a ciliárními kořeny
pelikula
tenká povrchová vrstva cytoplazmatické membrány, alveoly jsou součástí pelikuly, extrusómy jsou pod pelikulou, slouží k obraně a lovu, nejčastější obranný typ je trichocysta, kinetodesmální fibrily – stažitelná vlákna napojená na báze brv
ciliární kořeny
pod buněčnou membránou je složitý systém mikrotubulů uspořádaných do podélných, okružních i šikmých svazků, kontrakce myoném (= svazky filamentů pod mikrotubulárními pásy) ovlivňuje kalcium ne ATP, systém mikrotubulů vyztužuje buňku
jaderný dualismus
makro a mikronukleus, jedno či více somatických jader (=makronukleů) a jedno i více jader generativních (=mikronukleů)
makronuklea
zajišťují normální metabolismus buňky, mikronuklea - jsou místem genetických rekombinací
konjugace
jako sexuální proces životního cyklu – výměna částí rozděleného mikronuklea následovaná několika mitózami
proces kojugace
při konjugaci se spojí 2 bky stejného druhu 2) dojde ke vzájemné výměně haploidních jader vzniklých z mikronukleů 3) po migraci se oddělí a mohou vytvořit nové vegetativně se dělicí klony
Potravní organely
cytosom, cytopharynx, potravní vakuoly, cytopyge
cytostom
buň. ústa: často v prohlubni, kolem seřazeny brvy nebo membranely k přihánění potravy
cytopharynx
buň. hltan
potravní vakuoly
kolují v cytoplazmě, trávicí fermenty získávají z váčků vznikajících v lysozomech
cytopyge
buň. řiť
Osmoregulační organely (kontraktilní vakuoly)
přívodní houbovité kanálky, pulzující vakuola, kolem ampuly, systém podpírají mikrotubuly, vyprázdnění stahem vakuoly
Pohybové organely
tělo pokryto brvami, stavbou podobné bičíkům, slouží k pohybu a přihánění potravy, modifikací vznikají cirry a lupínkovité membranely
Systém ciliophora
celkem 11 skupin, zde 6 nejvýznamnějších: heterotrichea, spirotrichea, litostomatea, suctoria, prostomatea, oligohymenophorea
Heterotrichea
různobrví, dlouhé tělo, často stažitelné, makronukleus dělen mikrotubuly
pod heterotrichea spadá
heterotrichida
Heterotrichida
mají různé brvy: krátké cilie na povrhchu, dlouhé u cytostomu (spojeny v membranely), jiný tvar při pohybu
zástupci heterotrichida
Stentor sp., Spirostomum sp.
Stentor sp.
mrskavka, největší prvok často zoochlorelly (symbiotické zelené řasy), růžencové jádro
Spirostomum sp.
plazivenka, růžencové jádro, velká pulzující vakuola
Spirotrichea
„spodobrví“, dorzoventrálně zploštělí, na hřbetní straně hmatové brvy, na břišní straně cirri - pohyb po podklad
spirotrichea zástupci
stylonychia sp. (slávinka), euplotes sp. (lezounek)
Stylonychia sp.
slávinka, 2 jádra, peristom (příústní otvor) níže, přední část rozšířená
Euplotes sp.
lezounek, jádro zaškrcené, potrava jednobuněčné řasy, bičíkovci, kvasinky
Litostomatea
spadají sem entodiniomorphida aka bachořci
Entodiniomorphida
bachořci, bachoroví komenzálové u přežvýkavců (skot, ovce, kozy), potrava - bakterie, které tráví celulózu, nevytváří potravní vakuoly, pevná kutikula, skeletové destičky, řasinky redukovány
zástupci bachořců
Ophryoscolex sp. - s bodcem a trny, Entodinium sp. - bachořec
Suctorida (rournatky)
přisedlí na stopce, rourky pro lapání potravy s haplocystami, rozpouští pelikulu kořisti, makro a mikronukleus, sladkovodní, málo pohybliví
zástupci rournatek
Tokophrya sp. (rournatka) - na vodních rostlinách
Protostomatea
brvy kolem cytostomu málo odlišné od ostatních, nejsou cirry a membranely, cytostom na přídi buňky, draví a saprofágní
protostomatea zástupci
Coleps. sp. (pancířík)
Coleps sp. (panciřík)
dravý nebo na uhynulých živočiších, na dně i v planktonu, v porostech bublinatky, tělo kryto polysacharidovými destičkami
Oligohymenophorea
brvy u cytostomu se výrazně liší od somatických, málo membranel (od toho název chudoblanní)
pod oligohymenophorea spadá
peniculata (paramecium caudatum), hymenostomatida (Colpidium sp.) a petrichia (kruhobrví)
Paramecium caudatum (trepka velká)
okraje zadního konce svírají ostrý úhel kanálky s kontraktilních vakuol hvězdicovitého tvaru, typická rýha u ústního otvoru
Colpidium sp. (bobovka)
bakteriofág
Peritrichia
kruhobrví, na přídi levotočivá spirála z membranel směřující k cytostomu, bez somatických brv
peritrichia zástupci
vorticella sp., trichodina pediculus
Vorticella sp. (vířenka)
jednotlivě přisedlí v koloniích, spirálovitě stočitelná stopka - spasmonéma, brvy kolem cytostomy, podkovovitý makronukleus
Trichodina pediculus (brousilka nezmaří)
komenzál - ektoparazit nezmarů
Rhizara
morfologicky i ekologicky heterogenní skupina kořenonožců a některých „bičíkovců”, mají panožky
panožky rhizara
panožky sloužící k pohybu: typu filopodie (nitkovité), retikulopodie (síťovité), axopodie (vyztužené mikrotubuly)
systém rhizara
eugliphida, clathrulinidae, foraminifera, radiolaria
Eugliphida
nitkonozí, mořští, sladkovodní, terestričtí zástupci, schránkatí i bez schránek, panožky nitkovité (filopodie), výjimečně větvené nebo s anastomózami (spojkami), filopodie jsou vyztuženy fibrilární osou z aktinových filament