Litosféra

Litosféra

= pevný zemský povrch

100-150 km

zemská kůra a nejsvrchnější část zemského pláště

uložena na astenosféře

zemská kůra

6-40 km

O2, Si, Al

v 33 km - Mohorovičičova vrstva diskontinuity (odděluje zemskou kůru a plášť)

zemský plášť

křemičitany, sulfidy a oxidy Fe a Si

svrchní, střední, spodní

astenosféra -nachází se ve svrchním plášti, pohybují se po ní litosférické desky; skokové seismické změny

zemské jádro

složení Fe, Ni

probíhají zde endogenní procesy (důsledkem sopečná činnost, zemětřesení, vrásnění,…)

vnější a vnitřní

Složení zemské kůry

nerosty, horniny (vyvřelé, usazené, přeměněné)

nerosty (minerály)

přírodnina, kterou lze vyjádřit chemickým vzorcem; má ve všech místech stejné vlastnosti

halit, zlato, tuha, diamant, síra, křemen, ledek

horniny

směs několika minerálů, většinou nelze vyjádřit chem. vzorcem

vyvřelé, usazené, přeměněné

vyvřelé horniny

hlubinné - žula, gabro

povrchové - čedič, andezit, znělec

usazené horniny

vznik sedimentární (sypké)

stěrk, slepenec, písek, pískovec, spraše, jíl, vápenec

přeměněné horniny

mramor, rula, svor

koloběh hornin

zvětrávání hornin

Planetární členění zemské kůry

pevnina (souš) - část zk, která se nachází nad hladinou světového oceánu

světadíl - část souše, která je ohraničena fyzickogeografickými hranicemi

světový oceán - soubor všech moří a oceánů

Zemská kůra - části

pevninská

přechodná

oceánská

pevninská část zemské kůry

20-80 km tlustá

vrstvy:

sedimentární

žulová

čedičová

přechodná část zemské kůry

u pevninských svahů

sedimentární

čedičová

oceánská část zemské kůry

tloušťka 5-6 km

neustále vzniká a zaniká

sedimentární

sedimenty a čediče

čedičová vrstva

Pevninská zemská kůra

štíty

platformy

epiplatformní oblasti

štíty

= jádra pevnin, staré miliardy let

tvořeny hlubinnými a přeměněnými horninami

Baltský, Africký, Brazilský, Kanadský, Sibiřský, Jihočínský, …

platformy

mladší části pevninské kůry - připojily se ke štítu

epiplatformní oblasti

rozlámané platformy vyzdvižené do velehorských výšek

Ťan Šan

Řez dnem oceánu

Litosférické desky

obsahují pevninskou i oceánskou kůru

nejsilnější v oblastech pohoří, nejtenčí u oceánských loží

pohyb po astenosféře konvekčními proudy

Pacifická, Severoamerická, Jihoamerická, Australská, Euroasijská, Africká

Projevy pohybů platforem

horotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení

Horotvorná činnost

střet desek = vrásnění (vrásy - antiklinála, synklinála; příkrov)

porušení souvislosti desek = zlom (hrásť, příkopová propadlina)

Vulkanismus

sopka - porucha v zemské kůře, kudy se magma dostává na povrch

magma - tavenina pod povrchem

láva - tavenina na povrchu

Etna, Vesuv, Santa María

Zemětřesení

příčinou náhlé uvolnění energie

hypocentrum (místo počátku)

epicentrum (nejsilnější, místo, kde se vlny poprvé dotknou povrchu)

Japonsko, Oceánie, Indonésie, Kamčatka

důsledky: tsunami, požáry

tsunami

Kontinentální drift

objevitel Alfred Wegener

Pangea (před 300 mil. let) - Laurasie a Gondwana (moře Tethys)

kontinenty do sebe “zapadají”, stejné kosterní nálezy, podle stáří oceánského dna a vlivům tehdejšího magnetického pólu