Litosféra

Zeměpis

Litosféra

kamenný obal země, zemská kůra a svrchní zemský plášť až po astenosféru

Složení Země

Zemská kůra (35-40km), zemský plášť (2900km), zemské jádro (6378km)

7 Bullenových zon

průřez zemským tělesem, rozdělené podle rychlosti zemětřesných vln (K.E.Bullen- Australský geofyzik)

Zemská kůra

Morohorovičičova plocha nespojitosti, 1,5% hmoty Země, zvětšující se hustota i teplota

zemský plášť

67,5% hmoty země, součástí je astenosféra, svrchní-střední-spodní

Astenosféra

slabá vrstva ve svrchním zem. plášti, částečně natavená část důležitá pro pohyb litosférických desek

zemské jádro

31% hmoty Země, vnější (polotekuté)- přechodná zona- vnitřní (pevné)

složení zemské kůry

prvky (zlato, platina=nerosty), zákl. stavební jednotka=horniny (více nerostů, např. žula, křemen, živec, slída)

křemičitanové taveniny

magma (pod zemí) a láva (na povrchu)

krystalizace

tuhnutí hornin

dělení hornin

sedimertální a vyvřelé (95%)

dělení hornin podle místa krystalizace

hlubinné, žilné a výlevné

dělení zemské kůry

pevninská (64%), přechodná (15%) a oceánská (21%)

pevninská zemská kůra

20-80 km, nejstarší a nejstabilnější (díky pevninským štítům), dělíme na sedimertální-žulovou (vyvřelou) a čedičovou

pevninské štíty

jádra pevnin a kontinentů (součástí Pangei), stabilní část zemské kůry

přechodná zemská kůra

přechod mezi pevninskou a oceánskou, 15% objemu zemské kůry

oceánská zemská kůra

21% obj. zemské kůry, dělíme na sedimertální a čedičovou (probíhá krystalizace)

oceánské dno

dělíme na pevninské a oceánské (popř. i přechodné)

pevninské oceánské dno

šelf (těžba ropy), svah, úpatí

oceánské dno

pánev, hřbet (riftová zona), příkop

vulkanismus

tavený křemičitan se dostává na povrh kráterem

zemětřesení

pohyb litosférických desek, zaznamenává seismograf podle Richterovy stupnice (max 10)

Hypocentrum

vznik zemětřesení pod povrchem

Epicentrum

pomyslný vznik zemětřesení na povrchu, přesně rovně nad hypocentrem

typy pevninských štítů

Amerika (Kanadský), Evropa (Baltský), Afrika (Africký štít), Austrálie (Australský), Antarktida (Antarktický), Asie (Arabský, Čínský)

litosférické desky

Dělení podle velikosti (7 velkých, 12 malých) a místa výskytu (pevninské a oceánské), tvoří základy kontinentů u pevninské, mohutná deska zemské kůry v astenosféře, mají nepravidelné tvary

teorie kontinentálního driftu

teorie o vzniku kontinentů z prakontinentu Pangea (ve tvaru písmena C) na Laurasii a Gondwanu

Laurasie

Severní Amerika, Evropa a Asie (později ve 3 Horách i Arábie a Indie)

Gondwana

Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida

hranice litosférických desek

divergentní, konvergentní, transformní

divergentní hranice

odsouvání (1-5 cm za rok), Island a Atlantický oceán (nejdelší hranice), Severoam. deska, Eurasijská deska, vznik podmořské vody (postupně se zvetšuje tuhnoucím magmatem až vzniká ostrov)

konvergentní hranice

lit. desky jdou proti sobě, a) kolize, b) subdukce a c) transformní

kolize

=srážka, pev. a pev., nebo oceán. a oceán., Himaláje a Alpy

subdukce