Dějiny evropského myšlení pojmy (25/26)

apriorní a aposteriorní poznání

Apriorní je poznání možné bez zkušeností (před nimi), aposteriorní na základě zkušeností

Areté

Zdatnost - je podmíněna poznáním (epistémé), 4 části - spravedlnost, statečnost, moudrost, zbožnost. Má být cílem výchovy

Logos

schopnost stoiků, umožňuje myslet, stanovovat záměry. Vtělena ve vesmírném celku

linguistic turn

posun v metodologii. U otázek se zabývá hlavně zkoumání jazyka, jeho role v poznání a vztah k realitě. Změna tázání (místo „co je..." „jaký význam má ..."). Blízko k logice, myšlení vyloženo filosofickým výkladem jazyka. Součást analytické a pragmatické filosofie.

sémiotický trojúhelník

popisuje vztah mezi jazykem a realitou pomocí třech vrcholů (symbol/znak, referent a význam). Znak je slovo, v každém slově se skrývá význam toho co popisuje (pojem)

· Referent - nějaká část objektivní reality

· Význam - kognitivní model věci člověka (z referenta vzniká význam poznáním)

· Znak - jazyková konstrukce (z významu vzniká formulací, význam dostává pomocí konotací)

kategorický imperativ

metoda Kantovy etiky. „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla zároveň platit jako princip zákonodárství" (jednej tak, jak bys chtěl aby jednali všichni). Závazná představa o morálních hodnotách, které platí v každém případě bez výjimky

idoly

omyly/překážky které nám brání v poznání, definovány Baconem

· Lidského rodu - vychází z lidské přirozenosti a sebestřednosti

· Jeskyně - vychází z lidské individuality

· Tržiště - vychází z nedorozumění způsobených nesprávným užitím jazyka

· Divadla - z převzatých systémů a teorií

aporie

neřešitelné filosofické spory (oba názory dávají smysl - vnímání x chápání). Např aporie o letícím šípu, nebo želvě a achillovi. Užité Zenonem z Eleje pro vyvrácení pohybu

demokracie

vláda lidu (vláda nižší vrstvy). Možnost svobodné seberealizace jedince, rovnost, svoboda... Dosažena demokratizací - úprava společenských poměrů na demokratický ideál.

pragmatismus

filosofický směr zaměřený na užitečnost a praktické použití věcí. Vše vychází z praxe a vztahuje se k ní. Zkoumání přímého dopadu na lidské chování a každodenní jednání. Důraz na svobodu a odpovědnost jedince. Představiteli jsou W. James, Peirce, Dewey

pravda

tvrzení, které odpovídá realitě. Filosofie se zabývá hledáním pravdy a otázkou, zda je objektivní, nebo ne. Podle Masaryka je její normou věda (empirie + rozum). Podle Havla je pravda morální závazek

dobro

to čeho bychom měli chtít dosáhnout. Souvisí s etikou a mravností, čestností a spravedlností.

· Morální - co člověk považuje za správné

· Užitkové - to co je užitečné (pragmatismus)

· Hedonistické - to co nám přináší potěšení (epikureismus)

· Nejvyšší - konečný cíl lidského života (Aristoteles)

telos (goal)

Definoval Aristoteles. Cíl, konečná příčina obsažena v každé lidské činnosti. Existuje u něj hierarchie

fenomém

to jak se něco v daný moment jeví. Poznatelný ve 2 vrstvách. Reálná (smyslové poznání) a eidetická (esence věcí - poznatelná jinými duchovními akty) - E. Husserl

elenktika

vyvrácení mylných nereflektovaných názorů v rámci dialogu

retributivní a distributivní spravedlnost

retri - škoda má být zahlazena a nahrazena přiměřeným trestem. Distri - dobra mají být rozdělena rovným dílem

místa pravdy

orientační body které formují kolektivní paměť (např. historické pomníky)

právní pozitivismus

Systém platných právních norem. Fikce suveréna, tvořícího nový právní řád a kontroluje společnost

justnaturalismus

Právo vychází z představy o spravedlnost nezávislé na lidech, není věcí dohody, ale lidské přitozenosti. Je nepsané a univerzální

racionalismus

spoléhá se při poznání na rozum, poznání získává čistě myšlením (apriorní)

sensualismus a empirismus

závisí na získávání zkušeností (empirismus) pomocí smyslového vnímání (sensualismus) à aposteriorní poznání

přirozené a pozitivní právo

přirozené právo vzniká narozením a je nezávislé na státu, vychází z lidské přirozenosti. pozitivní vzniká s právní normou

spravedlnost

když každému připadne to, co mu náleží. Tkví v právu a souvisí se zákonností - všichni stejné možnosti

čas

způsob kterým vnímáme změnu a posloupnost událostí (minulost à přítomnost à budoucnost). Základem pro toto vnímání je paměť. Čas je považován za 4. dimenzi

individuální paměť

co si pamatuju já (moje vzpomínky a zkušenosti)

kolektivní paměť

vzniká socializací, přebíráme vzorce chování, myšlení...

kulturní paměť

formování a udržování tradic, symbolů... Součást identity skupiny

komunikativní paměť

paměť předávána pomocí řeči

lineární a cycklické vnímání času a dějin

Lineární = minulost --> přítomnost --> budoucnost. Cyklické = čas se vrací, události mají rytmus a periodicky se znovu objevují (např. přírodní jevy)

pozitivismus

ilosofický a vědecký směr založený na faktech a výzkumech. Pozitivní = dokázáno. Hlavním zástupcem A. Comte. Odtrhnutí od hledání příčin, hledají se zákonitosti a souvislosti mezi nimi

sociologie

nová věda 18. století založena A. Comtem. Víra v nové náboženství - humanita. Comte tvoří hierarchii věd (soviologie na vrchu). Zkoumá sociální jevy, typy společností...

vina kriminální metafyzická a politická

· Kriminální - při porušení zákona, souzeno soudem

· Metafyzická - Vychází z lidské solidarity a odpovědnosti za lidstvo z hlediska absolutního nároku v hraničních situacích, souzeno Bohem

· Politická - odpovědnost za jednání státu/jeho moci, kolektivní. „nespravedlivá" - nesu vinu za to co dělá má vláda. Soudí lidé

triadické pojetí dějin

· 0. přírodní stav - dějiny neexistují (Afrika...)

· 1. antický svět: vyvázání jedince z absolutní podřízenosti obecnému, utváření individuality, nicméně podřízení mravnosti, nemožnost utvářet zcela autonomní život, vlastní cíl

· 2. křesťanství, s nímž přichází do dějin svěží germánský duch: 3 epochy (karolinská, středověk, novověk - osobní vztah k Bohu, k absolutnu

· 3. reformace: plná svoboda jedince - naplnění dějin - jejich konec?

Marx zjednodušeně - podpolná společnost

-->feudalismus s --> kapitalismus -->komunismus

Comte - teologické -->metafyzické--> pozitivní

proměny paradigmat

proměnlivost pravdy na základě nových zjištění, proměnlivost i v metodách poznání. Vládnoucí paradigma je po čase vždy nahrazeno (T. S. Kuhn)

filosof

původně „milovník moudrosti", dnes člověk, který přemýšlí o životních otázkách, otázkách světa a otázkách poznání. Antika - Sokrates, Aristoteles, Platon. Středověk - Augustýn, Akvinský... Novověk - Nietzsche, Bacon...

lěž

lže ten, kdo je o něčem přesvědčen a jiné slovy nebo projevy s jiným sdílí" - Augustýn. Lež musí být úmyslná, jinak může jít o prostý omyl! Obecně nepravdivý výrok

legalita a legitimita

legalita = zákonnost (právní norma), legitimita je uznání něčeho (panství) za správné

proaktivní a reaktivní úlohy sociálních systémů

Proaktivní = zabraňuji vzniku problému (integrace, selekce, regulace) - hlavně u etiky. Reaktivní = reaguje na vzniklý problém (hlavně právo)