2. Klasická antika – kultura a dějiny

vrchol Athén

Periklés (443–429)

Peloponéská válka 431–404

Athény poraženy Spartou.

400–340

Athény znovu sílí (Sparta oslabena bojem s Thébami)

340–300: Makedonie (2)

(Filip II.) podrobí Řecko;

.

Alexandr dobývá Persii → start helénismu (šíření řecké kultury na Východ).

Od ~200 př. n. l.

oblast postupně přebírá Řím → Římané dědicové řecké kultury

Athény a polis (2)

Athény zvládly přechod aristokracie → demokracie, aniž by aristokracii z politiky úplně vyřadily

.

Radikální demokracie: lidové shromáždění občanů, rotující rady, „každý může úřad“ (výjimky u odborných funkcí jako stratég).

Klíč Řeků

realita má vzory / formy / ideje (neměnné), konkrétní věci se mění.

Před-sókratici

hledají princip za jevy (Thalés–voda, Anaximandros–protiklady, Démokritos–atomy)

Tragédie kdo (3)

Aischylos,

.

Sofoklés,

.

Eurípidés

Komedie

Aristofanés

Aristotelova Poetika

tragédie má vyvolat strach a soucit a vést ke katarzi.

Sókratés (3)

morální zdůvodnění politiky + výchova elity k samostatnému myšlení

.

otázkami rozkládá samozřejmosti → sokratovská ironie (maieutika)

.

Odsouzen za „kažení mládeže

Platón (3)

Zakládá Akadémii

.

svět jevů (stíny) vs svět idejí (pravá skutečnost) (podobenství o jeskyni).

.

„Ideální stát“ (Politeia) = první utopie, ale míří k totalitarismu (diktatura výchovy, eugenika elit).

Aristotelés

Žák Platóna; učitel Alexandra

.

Místo ideje/jev: forma a látka v jednom světě (cihla: forma hlíny, látka domu).

.

Další fil. školy v antice (4)

kynikové (Diogenés),

.

stoikové,

.

epikurejci,

.

skeptikové

Řím (2)

• Evropa vyrůstá z ruin Říma; kontinuita institucí; translatio imperii (Karel Veliký 800).

• Latina jako jazyk správy, vzdělanců a církve.

Římské instituce (4)

Dva volení konzulové, klíčová moc senátu

.

Úředníci: cenzoři, edilové, kvestoři, prétori

.

Symbol moci fasces

.

Tribuni lidu: zastupují lid, mohou vetovat.

Punské války (2)

1. Kartágo, řím získá Sicílii

2. Hannibal jde přes alpy, je poražen u Zamy

Krize republiky v Římě

kulminuje v císařství

Diocletianus

utlačování křesťanů

Konstantin

obrátí strategii → křesťanství ve službách politiky

Papežství

římský biskup dává holy larp na duchovního Ceasara

Ježíš (3)

Vystoupení Ježíše mění vztah Boha a lidu: převrácení hodnot (Bůh jako chudé dítě)

.

Zázraky + etika odpuštění;

.

Poslední večeře: exodus nahrazen pamětí na Kristovu oběť