syntax

syntax

skladba, nauka o spojování slov do různých celků, např. vět, a to především pomocí syntagmatických vztahů

syntax závislostní

typ popisu stavby věty, jehož základem jsou závislostní vztahy

syntax valenční

typ popisu stavby věty, jehož základem jsou valenční vlastnosti slov

větný člen

slovo/skupina slov, která vstupuje do syntagmatického vztahu s dalším slovem/skupinou slov

propozice

jazykově zpracovaný odraz situace, výseku skutečnosti

presupozice

předpoklady, které musí platit, aby byla věta smysluplná

syntagma

skladební dvojice, (dva) větné členy a vztah mezi nimi

syntaktický vztah

vztah mezi slovy nebo mezi větami

predikace

přisuzování, sémantický syntaktický vztah, vztah mezi podmětem a přísudkem

determinace

určování, sémantický syntaktický vztah, významové zpřesňování jednoho slova jiným slovem

koordinace

přiřazování, sémantický syntaktický vztah, spojení členů významově rovnocenných

adordinace

sémantický syntaktický vztah, vztah mezi členy se stejným referentem

hypotaxe

závislost, podřadnost, formální syntaktický vztah

parataxe

souřadnost, formální syntaktický vztah

kongruence

shoda, formální závislostní syntaktický vztah, shoda ve vyjadřovaných morfologických kategoriích

rekce

řízenost, formální závislostní syntaktický vztah, nadřazený větný člen předepisuje podřazenému větnému členu morfologické kategorie

adjunkce

přimykání, formální závislostní syntaktický vztah, morfologické kategorie závislého členu nejsou řídícím členem předepisovány

dominace/subordinace

závislost, formální podřízenost jednoho členu druhému členu

adnominální

takový, který rozvíjí jméno

adverbální

takový, který rozvíjí sloveso

predikát

přísudek

verbonominální predikát

slovesně-jmenný přísudek

predikativ

neslovesná část predikátu

kopula

spona, sponové sloveso

subjekt

podmět

objekt

předmět

atribut

přívlastek

adverbiale

příslovečné určení

verbální atribut

doplněk

apozice

přístavek, slovo/spojení slov spojené adordinačním vztahem s jiným slovem/spojením slov

parataktické souvětí

souřadné souvětí

disjunktivní vztah

vylučovací vztah

adverzativní vztah

odporovací vztah

konjunktivní vztah

slučovací vztah

konkluzivní vztah

důsledkový vztah

explikativní vztah

vysvětlovací vztah

gradační vztah

stupňovací vztah

hypotaktické souvětí

podřadné souvětí

objektová věta

předmětná věta

subjektová věta

podmětná věta

relativní věta

vztažná věta, věta připojená vztažným výrazem

kauzální věta

příčinná, důvodová věta

koncesivní věta

přípustková věta

konsekutivní věta

účinková věta

konektor

spojovací prostředek

polysyndeton

spojení (větných členů nebo vět) pomocí více spojovacích prostředků

asyndeton

spojení (větných členů nebo vět) bez spojovacích prostředků

intence

schopnost dominujícího členu určovat sémantické role svých doplnění

valence

schopnost dominujícího členu vázat na sebe doplnění v určitém počtu a určitých tvarech

aktant/participant

sémantická role větného členu ve vztahu k predikátovému slovesu

komplement

valenční doplnění

agens

činitel děje

patiens

aktant zasažený dějem

transformace

změna syntaktické struktury v jinou

kondenzace

zhuštění vyjádření

nominalizace

kondenzace použitím jména místo slovesa

diateze

vztah mezi participanty a větnými členy, které jim odpovídají

deagentizace

odsunutí činitele děje z pozice podmětu

parenteze

vsuvka

elipsa

nevyjádření nebo vypuštění slova (nebo více slov), která jsou známá nebo doplnitelná z kontextu

negace

zápor

apoziopeze

odmlčení, nedořečení výpovědi

rezultativ

konstrukce, v níž se vyjadřuje stavový význam jako výsledek předcházejícího děje

intranzitivní sloveso

nepřechodné sloveso, sloveso nemající předmět v bezpředložkovém 4. pádě

tranzitivní sloveso

přechodné sloveso, sloveso s předmětem v bezpředložkovém 4. pádě

reciprocita

vyjádření vzájemného vztahu/vzájemné akce aktantů slovesného děje

zeugma

zanedbání různé vazby sloves a jejich spřežení dohromady

kontaminace

směšování vazeb u sloves s podobným/protichůdným významem

anakolut

vyšinutí z větné konstrukce

atrakce

skladebná spodoba, nenáležité přizpůsobování tvarů sousedních slov

aktuální členění výpovědi

slovosledná a intonační organizace výpovědi na základě jejího zapojení do kontextu

téma

východisko výpovědi, to, o čem se mluví, kontextově zapojená část výpovědi

réma

jádro výpovědi, to, co se o tématu říká, kontextově nezapojená část výpovědi

objektivní slovosled

slovosled s pořadím téma – réma

subjektivní slovosled

slovosled s pořadím réma – téma

inverze

převrácení obvyklého slovosledu

antepozice

postavení prvku před jiným prvkem

postpozice

postavení prvku za jiným prvkem

juxtapozice

umístění prvků vedle sebe bez signalizace vztahů mezi nimi

kontext

1. textové okolí; 2. situační kontext výpovědi – okolnosti, které s výpovědí souvisejí

koherence

spojitost textu, jeho významová soudržnost

koheze

formální soudržnost textu realizovaná užitím zvukových, pravopisných a gramatických prostředků

anaforický

odkazující do předcházejícího kontextu

kataforický

odkazující do následujícího kontextu

hypersyntax

nadvětná/textová syntax