Test - Dějiny literatura

starověk - charakteristika, autoři

·       antická, sumerská, čínská, indická, staroegyptská literatura

·       zpočátku texty vznikají z důvodu úřední, správní a náboženské nutnosti, později i z uměleckého hlediska

·       druhy:

o   sumerská (Epos o Gilgamešovi)

o   staroegyptská (Sinuhetův vlastní životopis, Kniha mrtvých)

o   indická (Mahábhárata, Umění milovat)

o   čínská literatura (kniha písní, Hovory – Konfucius, Tao-te-ting – Lao C, Li Po)

o   perská (Avesta – Zarathustra)

o   arabská (Korán, Tisíc a jedna noc)

o   hebrejská (Bible)

o   řecká a římská (v následujícím odstavci)

antika - charakteristika

·       období starověku na území Řecka a Říma

·       toto období je charakterizováno rozvojem filozofie, literatury, umění a věd

·       vznikají základy západní civilizace

·       znaky:

o   literatura a filozofie

o   epická díla

antika - řečtí autoři

o   Homér (Illias, Odysseia)

o   Ovidius (Proměny)

o   Platon (Ústava)

o   Aristoteles (díla o logice, etice, politice, Poetika)

o   Sofoklés (Antigona, Král Oidipus, Elektra)

o   Herodotos (otec dějepisu – Dějiny)

o   Eurípidés (Medea)

o   Aristofanes (Lysistrata)

o   Sapfó (monodická lyrika)

o   Ezop (bajky)

o   Aischylos (Oresteia, Spoutaný Prometeus)

 

antika - římští autoři

o   Titus Plautus (Komedie o hrnci)

o   Caesar (Zápisy o válce galské, o válce občanské)

o   Cicero

o   Vergilius (Aeneis)

o   Ovidius (Umění milovat, Proměny)

o   Flaccus (Satiry)

o   Seneca (Faidra, Šílící Herkules)

středověk - charakteristika

·       Od rozpadu Římské říše do nástupu renesančních hnutí

·       Literatura často anonymní a zachovávána v rukopisech

·       Znaky:

o   anonymita

o   rukopisy psané latinsky, staroslověnsky, řecky

o   náboženské motivy (hrdina často světec nebo mučedník, velmi často idealizovaný, dále rytíř nebo král)

• rozdělení na světskou a duchovní

o   dobrodružné romány

o cílem je poučit a pak až se bavit

·       Středověká literatura se dělí na:

o   Raný středověk– (bohoslužebné a literární jazyky jsou latina, řečtina, staroslověnština)

o   Vyspělý středověk– (literatura v národních jazycích)

·       Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určuje víru, morálku a názory na umění

·       Vznikají alegorická díla – vystupují zde ztělesněné vlastnosti. Důležitější byla forma než obsah a nebyla důležitá originalita.

·       Objevuje se řada nových žánrů: Duchovní poezie, legendy, kázání, církevní divadelní hry, traktát,
letopisy, kroniky, milostná lyrika

·       Rozvíjí se rytířský epos a rytířský román

·       Líčí hrdinské činy křesťanských rytířů

• Chansons de geste (= písně o činech) - hrdinské eposy (např. píseň o rolandovi)

středověk - autoři

o   patristika (Augustinus – O obci boží)

o   scholastika (Tomáš Akvinský – Suma teologická)

o   Beowulf (anonymní epos, anglosaský)

o   Píseň o Rolandovi (francouzský epos o rytíři)

o   Tristan a Isolda

o   Alexandreida

o   Píseň o Nibelunzích

• na území Česka - Život Konstantinův/Metodějův, Kyjevské listy, Zákon sudnyj ljudem, První staroslověnská legenda o sv. Václavu, Kronika česká (Kosmas), Hospodine, pomiluj ny (první česká duchovní píseň)

  • Jan Hus - latinské spisy (O církvi, O šesti bludech, O pravopise českém)

  • Petr Chelčický (O trojím lidu, Postila, O boji duchovním)

  • Konstantin a Metoděj (Proglas - předmluva k Evangeliu)

gotika a románský styl - charakteristika, díla

• první univerzální směr středověku

• vzniká na území Francie, Itálie a Německa

• románské umění přetváří tradici antického a byzantského

• náměty výhradně náboženské

·       Architektura:

o   Stavby: kostely, chrámy, kláštery – církevní stavby

gotické radnice, měšťanské domy – světské stavby

o   Znaky: zdůraznění výšky, opěrný systém – sloupy, lomený oblouk, vitráže (mozaika), klenba, vícelodní půdorys, chrliče

·       KATEDRÁLA Notre Dame, Saint Denis, Katedrála v Kolíně nad Rýnem, Chrám sv. Víta v Praze

·       LITERATURA:

o   Román o lišákovi – epos

o   František z Assisi

o   Skladby o Enšpíglovi

o   Alexandria česká

o   Alexandreis – ze života Alexandra Velikého

renesance a humanismus - charakteristika

• renaissance = znovuzrození

  • celkový vzestup italských měst (mezinárodní obchod, námořní doprava) na konci 13. století = Itálie jako zrod renesanční kultury

  • celkově 14-16. století

  • není jednolitá a vyhraněná (jako baroko)

  • obrácení zájmu od Boha k člověku samotnému (obnovení kultury antické), prosazuje rozvoj přírodních věd

  • uvědomělý individualismus (=důraz na osobnost člověka) x středověký universalismus (= náboženská představa o splynutí jedince s božstvem)

  • vynález knihtisku: rozvoj literatury, vědy a umění

• humanus = lidský

  • není spojen s určitou časovou etapou

  • myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti

  • klasická latina, starý řecký ideál krásy a dobra

• ad fontes = k pramenům

• alžbětínské drama = největší rozkvět drama, vrcholné období anglického divadla v období do začátku 17. století

renesance a humanismus - autoři

• italští:

  • Dante Allighieri - Božská komedie

  • Francesco Petrarca - Zpěvník (sonety pro Lauru)

  • Giovanni Boccaccio (Dekameron)

  • Niccolo Machiavelli (Vladař)

• francouzští:

  • Francois Villon (Malá závěť, Velká závěť)

  • Francois Rabelais (Gargantua a Pantagruel)

• španělští:

  • Miguel de Cervantes (Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)

  • Lope de Vega (Fuente Ovejuna)

• anglická

  • Geoffrey Chaucer (Canterburské povídky)

  • William Shakespeare (Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy)

• české prostředí

  • Hynek z Poděbrad (Neuberský rukopisný sborník, Májový sen)

  • Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (Žaloba k svatému Václavu)

  • Jan Skála z Doubravky (Dubravius) (Theriobulia - Rada zvířat)

  • Jan Blahoslav (Muzika, Filipika proti misomusům)

baroko - charakteristika

• od poloviny 16. století v Itálii a ve Španělsku, během 17. století rozšířeno po Evropě

• příčiny nástupu: vrácení se k víře, příjimá ale touhu po poznání,(války - hlavně třicetiletá, černá smrt),reakce na renesanci, nad rozumem vítězí víra a fantazie

• typické je líčení utrpení pozemského života a pekelných muk, motiv smrti a posmrtného života, motiv všemohoucího Boha, lásky k Bohu, útočí na lidské city, alegorie a kontrasty

• oživení středověkých žánrů - legendy, duchovní písně a kázání

• rozšiřující se moc katolické církve ( ovlivněno Habsurky)

• rysy baroka v architektuře a hudbě: nepravidelné linie,výzdoba,monumentálnost

• hudba: kontrasty,varhany

• žánr: Commedia dell arte (lidové, ale profesionální divadlo, herci nemají psaný text, jen stručný scénář s dějovou kostrou a seznamem postav)

baroko - autoři

• italsští

  • Torquato Tasso (Osvobozený Jeruzalém, Dobytí Jeruzaléma)

• španělští

  • Pedro Calderon de la Barca (Život je sen, Zalamejský rychtář)

  • Tirso de Molina (Sevillský svůdce a kamenný host)

• angličtí

  • John Milton (Ztracený ráj)

• němečtí

  • Hans J. von Grimmelshausen (Dobrodružný Simplicius Simplicissmus, Poběhlice Kuráž)

  • A. Gryphius

• čeští

  • hudba - Jan Jakub Ryba, Adam Michna z Otradovic

  • Bedřich Břidel (Co Bůh? Člověk?)

  • Bohuslav Balbín (Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého)

  • Matěj Václav Šteyer (Brus jazyka českého)

  • Jan Amos Komenský (Labyrint světa a ráj srdce, Didaktika česká, Brána jazyků otevřena,…)

klasicismus - charakteristika

• vznik ve Francii v 17. století v době rozkvětu absolutistické monarchie

• usiluje o tvorbu klasickým estetickým normám, z antických vzorů, zaměření se na společenské a mravní problémy

• ideál harmonie

• literatura rozdělena na vysoké (tragédie, óda, epos) a nízké (komedie, bajka, satira) témata

• vychází z racionalismu

• hájí soudobý společenský řád a schvaluje vládnoucí společenské vrstvy, střídmost, rozumovost a kázeň

• drama dodržuje Aristotelovu zásadu tří jednot (jednota místa, času, děje - easy děj, během 24 hodin, jedno místo)

klasicismus - autoři

• francouzský

  • Pierre Corneille (Cid)

  • Jean Racine (Fairdra)

  • Moliere (Tartuffe, Misantrop, Lakomec)

  • Jean de la Fontaine (bajky)

  • Carlo Goldoni (Sluha dvou pánů)

  • Johanthan Swift (taky)

• český

  • Josef Dobrovský

  • Václav Thám

  • Václav Kliment Klicpera

osvícenství a racionalismus - charakteristika

• osvícenství

  • nová politická a společenská ideologie 18. století

  • ve jménu rozumu a vědy je překonáno náboženství a absolutismus

  • nejvíce se šíří v Anglii a Francii

  • kult rozumu

  • konec feudalismus, lidé jsou si od přírody rovni

  • víra v pokrok a budoucnost

• racionalismus

  • myšlenkový směr považující rozum z ajediný zdroj poznání

osvícenství a racionalismus - autoři

• Denis Diderot (Encyklopedie)

• Jean D’Alembert (Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel)

• Voltaire (Filozofické listy, Století Ludvíka XIV., Candide)

• Charles de Montesquieu (O duchu zákonů, Perské listy)

• Daniel Defoe (Robinson Crusoe)

• Johanthan Swift (Gulliverovy cesty)

• John Locke, Francis Bacon

• v ČR Dobrovský

preromantismus - charakteristika

• v 2. polovině 18. století

• odmítá nespravedlivost feudalismu, ve středu zájmu člověk, ale jeho city a emoce, ne rozum à „city proti rozumu“

• výjimečný hrdina, opovrhuje společností, končí tragicky, nešťastná láska

  • oproštění od normy, odmítnutí konvencí a řádu, požadavek na tvůrčí svobody

• DOBA LITERÁRNÍCH PODVRHŮ (rukopisy)

• reakce na klasicismus a osvícenství → přechod mezi klasicismem a romantismem

• nejdůležitějšími znaky jsou smysl pro velikost, vznešenost, původnost, starobylost a pro lid a požadavek tvůrčí svobody, návrat k přírodě, lidové slovesnosti, vzor venkova a prostornosti

• sentimentální román = typické jsou milostné zápletky; častá je forma románu v dopisech ⇒ postava odhaluje svůj vnitřní svět, své nejsoukromější prožitky

• balada, gotický román

preromantismus - autoři

• světový

  • Jean Jacques Rousseau (Emil čili O výchově, Rozprava o vědách a umění)

  • Sturm und Drang (bouře a vzdor)

    • Johann Wolfgang Goethe (Utrpení mladého Werthera, Faust)

    • Friedrich Schiller (Loupežníci, Óda pro radost)

    • Johann Gottfried Herder (Myšlenky k filozofii dějin lidstva) - Volksgeist

  • Wiliam Blake (báseň Tygr), Robert Burns

• u nás

  • Josef Jungman (Dějiny české řeči a literatury

  • Jan Kollár (Slávy dcera)

  • František Ladislav Čelakovský (Ohlas písní českých / ruských)

  • František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě)

romantismus - charakteristika

• od přelomu století do 1. poloviny 19. století

• především v Anglii a Francii

• odmítá klasické estetické normy, klade důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontánnost

• obdivuje minulost, mystiku a exotiku, volnost verši, rýmu i próze a obohacení jazyka (míchá různé druhy umění - do poezie hudebnost,, lyrizuje prózu)

• důraz kladen na emoce, prožitky a individualitu, fantazii, INDIVIDUALISMUS, ORIGINALITU, SPONTÁNNOST, MODERNISMUS

• SILNÁ SUBJEKTIVNOST V DÍLECH

• důležitou roli hrála příroda, ke které se umělci často obraceli a obdivovali její majestátní a tajemnou sílu

• východiskem je obdiv k minulosti, lidové slovesnosti, exotice, mystice, přírodě a úniku do vlastního nitra

• Hrdina většinou výjimečný (rozervanec, vyděděnec, bojovník za svobodu, na okraji společnosti) -> často ztotožněny autor s hrdinou

  • většinou končí tragicky, kvůli nešťastné lásce

• dandy

-        nový lyrickoepický žánr - lyrická balada, básnická povídka, poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň

romantismus - autoři

• světový

  • George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť)

  • Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prometheus)

  • Walther Scott (Ivanhoe)

  • Victor Hugo (Bídníci, Chrám matky boží v Paříži, Cromwell)

  • Stendhal (Červený a černý) - na pomezí s realismem

  • Alfred de Musset (Zpověď dítěte svého věku)

  • Grimmové (pohádky)

  • Heinrich Heine (Kniha písní - báseň Lorelei)

  • Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Piková dáma)

  • Michail Lermontov (Démon, Hrdina naší doby)

  • Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

• u nás

  • Ludovít Štúr (Náuka reči slovenskej)

  • Karel Jaromír Erben (Kytice)

  • Karel Hynek Mácha (Máj)

  • Josef Kajetán Tyl (Poslední Čech, Strakonický dudák)

dělení romantismu

a) revoluční: autor neutíká před skutečností, jeho hrdinové se bouří

b) konzervativní: autor se snaží skutečnosti uniknout do minulosti nebo náboženských představ, hrdinové nenacházejí řešení

biedermeier - charakteristika

• 1. polovina 19. století

• rozvíjí se ve střední Evropě více než romantismus

• východisko nehledá ve vzpouře, ale v hledání jistoty, jistota hledá doma

  • idyla o rodinném životě, přátelství, skromnosti, pracovitosti, hodnota rodiny, mezilidských vztahů a rodného kraje

• kontrast: romantický hrdina řeší jen sebe, tady mu jde o ostatní

• měšťanský styl - odrážení v oděvech, interiérech, umění, literatuře (učesaná nedivoká příroda)

biedermeier - autoři

• Adalbert Stifler

• Magdalena Dobromila Rettigová (její kuchařky)

• částečně Němcová a Tyl x kontrast nesouhlasu Borovského

realismus - charakteristika

• 2. polovina 19. století ve Francii, odkud se rychle šíří

• realis = věčný

• realisté se snaží objektivně zachytit život a skutečnosti bez příkras a iluzí, popisují reálné postavy, místa a události

• odklon od idealizace a romantického zveličování

• zaměřuje se na soudobý život, jeho všední témata a společenské problémy, objevuje se DIALEKT, HOVOROVÁ ŘEČ

• autor přistupuje k situaci objektivně, neúčastní se děje

• znaky realismu zahrnují typické postavy v typických okolnostech, detailní popis, objektivní pohled autora a zájem o současnost

  • typicky er-forma

  • Tematika: a) svár mezi vášní a rozumem (tematika nadčasová), b) sociální křivda jako důsledek majetkové nerovnosti a vykořisťování lidí; c) kritika určování hodnoty člověka podle toho, kolik má peněz; d) národnostní útisk (nadčasové téma).

• kritický realismus = kriticky zachycuje nedostatky lidí i společnosti, nezná cestu k nápravě

realismus - autoři

světový

• Stendhal (Červený a černý) - na pomezí

• Honoré de Balzac (Otec Goriot)

• Gustave Flaubert (Paní Bovaryová)

• Charles Dickens (Oliver Twist)

• Nikolaj Vasilijevič Gogol (Mrtvé duše, Revizor)

• Lev Nikolajevič Tolstoj (Anna Karenina, Vojna a mír)

u nás

• Jan Neruda - prolíná se s romantismem

• Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša)

naturalismus - charakteristika

• natura = příroda

• umělecký směr v literatuře a malířství, který navazuje na realismus

• rozvíjí se až v 60. až 80. letech ve Francii, v 90. se šíří dále

• zobrazení skutečnosti je věrné až fotograficky přesné, detailní

• přírodní zákony mechanicky aplikují na lidskou společnost

• člověka vidí jako tvora zmítaného pudy, instinkty, vášněmi, jehož osud je předurčen dědičností a sociálním prostředím (jako by člověk neměl samostatné myšlení, vůli, vlastní  charakter, vyšší city a ideály)

• hlavní hrdiny jsou většinou lidé z nižších vrstev (např. dělníci)

• autoři vybírají nízká témata: nejvšednější život, hlavně jeho odpudivé stránky (nemoci, bídu,kladou důraz na zápornou stránku života)

• pesimismus, bezperspektivnost

• cílem naturalismu je použít v uměleckém díle objektivní metody experimentálních (= přírodních) věd. Umělec má ambice zkoumat společnost jako vědec (je to iluze!)

• naturalismus objevil, že v moderní společnosti je člověk determinován (= určován) 1) biologicky (= rasou a dědičností) a 2) společensky (= prostředím a dobou)

naturalismus - autoři

• Emile Zola (Zabiják, Nana)

• Guy de Maupassant (Kulička, Miláček)

• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest)

• Vilém Mrštík (Santa Lucia)

moderní umělecké směry - rozlišení, charakteritiska

• parnasismus / lartpourlartismus - kult čistého umění, cílem je formální dokonalost, nezájem o společenské, výchovné nebo mravní funkce umění, náměty často z historie a mytologie

• dekadence - umělecký směr, který se vyznačuje pesimismem, pocitem zmaru, úpadku a nechuť k měšťanské společnosti konce 19. a začátku 20. století

• symbolismus - absolutno, krása, tajemství se skrývá pod povrchem, a jsou přístupné pouze vyvoleným, lze je naznačovat pomocí symbolů, úkolem čtenáře najít klíč k tajemství, inspirace Havranem, básně - zvukomalba

• impresionismus - snaha zachytit okamžik a jeho jedinečnost, zrakové a sluchové vjemy, přírodní inspirace

• civilismus a vitalismus - odmítají pesimismus dekadence, oslava technických výdobytků, továren, optimismus

moderní umělecké směry - autoři

• parnasismus / lartpourlartismus

  • Vrchlický, Zeyer, Mallarmé

• dekadence

  • Prokletí básníci = Charles Baudelaire (Květy zla), Paul Verlaine (Básnické umění), Jean-Arthur Rimbaud (Opilý koráb), Mallarmé

  • Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček

  • Oscar Wilde (Obraz Doriana Graye)

• symbolismus

  • Paul Verlaine (Básnické umění), Rimbaud

  • Antonín Sova, Otokar Březina

  • Stéphane Mallarmé (Faunovo odpoledne)

• impresionismus

  • Antonín Sova, Ludvík Kuba, Verlaine

• civilismus a vitalismus

  • Walt Whitman (Stébla trávy)

  • civilismus - skupina 42, Stanislav Kostka Neumann

avantgarda - směry, charakteristika

• označení pro různé umělecké směry vzniklé v první polovině 20. století, které odmítaly tradiční hodnoty a formy umění a hledaly nové způsoby vyjádření

• znaky: umělecké novátorství, radikální revoluční politická orientace (bolševismus - Devětsil, fašismus - futuristé, nacismus - někteří němečtí expresionisté) - sen o lepší, spravedlivější sen pro všechny, vytváření skupin a tvorba manifestů

• kubismus - krychle, uplatnění téměř jen výtvarní, rozložení světa na nejjednodušší části, v literatuře rozbíjí text a na slovech tvoří nový obraz světa

• futurismus - Itálie, 1909, schvalování války jako jediného možného způsobu očištění světa, slova ve větě verši byla vytržena z kontextu, míří proti společnosti, revolta ve společnosti, obdiv techniky, síly, kakofonie

• expresionismus - Německo, exprese = výraz, reakce na naturalismus a symbolismus = odmítá zobrazení skutečnosti uměním, založen na vnitřních dojmech člověka (děsivé, odpudivé), úzkost, strach, nihilismus, vize, sny, deformace reality, motivy zla, samoty, smrti, hlavní cíl = vyjádřit vlastní prožitky a pocity bez ohledu na konvence (šílené, ztracené postavy, marně bloudící světem), reakce na WW1

• dadaismus - od slova hračka, dětské žvatlání, vznik ve Švýcarsku, reakce na válku a rozpad starého světa, odmítnutí starých umění, ignorace fantazie, tvořivosti a nadání, černý humor a provokace s hravostí, absolutní svoboda v umění, prostředek, jak vyjádřit strach a zmatek z války, ale zároveň nehledá se východisko, propagace anarchie

  • podle dadaistů nebyl dadaismus umělecký směr, ale jeho opak. Jelikož se umění zabývá estetikou, dadaismus ji ignoruje, dále se snažili, aby jejich díla neměla žádný význam

• surrealismus - Francie, směr, spojen s psychoanalýzou s Freudovou teorií snů, zachycení snů, přestav a pocitů - asociace, nejbohatší obrazovost, bizarnosti, automatické psaní - bez kontroly a rozumové logiky, často pomáhání omamnými látkami

• poetismus - výhradně český !!!, vzniká v prostředí Devětsilu, inspirace dadaismem a surrealismem, spontánní fantazie, humor, hravost, exotika, cestování, lidové zábavy, chce vyléčit společnost od útrap války, bohatý jazyk, časté motivy - exotika, cestování, lidové zábavy, cirkus, hudba

• akméismus - odmítá mlhavost a nejasnost symbolismu, zdůrazňuje věčnost a konkrétnost

avantgarda - autoři

kubismus

• Picasso, Kubišta

futurismus

• Fillippo Tomasso Marinetti, Paolo Buzzi

kubofuturismus

• Velimir Chlebnikov, Vladimir Majakovskij, částečně S. K. Neumann, Apollinaire

expresionismus

• Georg Trakl, Max Brot, Lev Blatný, Jakub Deml, Herman Hesse

dadaismus

• Tristan Tzara, Daniil Charms (Maškin zabil Koškina), Hugo Ball, ovlivnění Devětsil

• předchůdce: Christian Morgenstern (Košilela)

surrealismus

• Apollinaire? André Breton, skupina surrealistů v ČSR (Biebl, Nezval, Teige)

poetismus

• Vítězslav Nezval, Konstantil Biebl, Jaroslav Seifert, Karel Teige, Vladislav Vančura

• např. lyrickoepická báseň Edison

akméismus

• Anna Achmatová

ruralismus - charakteristika a představitelé

• 20.-30. léta v české literatuře

• autoři pociťují problémy tehdejšího člověka, který se nemohl vyrovnat s městskou civilizací, rozpadem tradičních hodnot, ztrátou životních jistot → vliv města, průmyslu a modernizace měl podle nich příčinu na morálním úpadku člověka

• konzervativní směr

• obnovený zájem o venkovskou tématikou

• život člověka spjatého s přírodním řádem a lidovými tradicemi

• zbožný vztah k půdě, mytizace selství, konfrontace města a venkova

• představitelé - František Křelina, Václav Prokůpek, Jan Čarek, Josef Knap

socialistický realismus

• od 30. let, vrchol v 50. letech v komunistických zemích, typická socialistická témata (práce, družstva, pionýři, oslava vůdce, vše “krásné”)

• má napomáhat budování komunistickému režimu, oslavuje režim a jeho vůdce

• paradoxní směr (opěvuje realitu, která ani nemohla být realitou)

• děj na venkově, v továrně

• kladné postavy jsou věrní členové komunistické strany nebo dělníci

• budovatelská poezie = šíření ideologie, frázistická poezie, militantní

česká avantgarda

• avantgardní sdružení Devětsil

  • členové: Vladislav Vančura, Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jiří Wolker (vystoupil), Konstantin Biebl, František Halas

• zaměření především na proletářskou poezii

  • poezie zaměřena k sociálním problémům dělnictva, sympatizuje nebo se přímo ztotožnuje s dělnictvem, věří v marxistické pojetí revoluce a rychlé nastolení spravedlivé společnosti pro všechny - projev sociálního cítění

  • publikovány v Rudém Právu, časopise Host

• časem se tento druh poezie Devětsilu přejedl - příliš ideologická => proto vznik POETISMU

socialistický realismus - představitelé

představitelé zahraniční

• Andrej Ždanov, Maxim Gorkij, Nikolaj Ostrovskij

představitelé naši

• Majerová, Pujmanová, Olbracht

existencionalismus - charakteristika

• literární směr (30.-60. léta 20. století), vychází z filosofie existencialismu

• vznik v Německu po 1. světové válce a rozšířil se především pomocí francouzských představitelů

• vznikl v reakci na odlidšťující racionalismus a zároveň na zkušenosti vojáků obou světových válek

• filozofie existence → navazuje na Nietzscheho a Kierkegaarda

• pozornost je věnována individuální a jedinečné lidské zkušenosti, člověk je “nahý”, izolovaný od společnosti, soustředěný na sebe, plný úzkosti, nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrt = depresivní literatura

• jediná jistota je smrt, popření Boha a křesťanské morálky

existencialismus - autoři

zahraniční

• Franz Kafka (Proměna, Proces), Jean-Paul Sartre (Zeď), Albert Camus (Cizinec), Samuel Beckett (Čekání na Godota)

naši

• částečně Škvorecký, Hrabal, Havel

magický realismus - charakteristika

• od 50. let 20. století

• magický = kouzelný (protiřečí si = magický / realistický)

• záležitost Jižní Ameriky, Iráku, Íránu, Kazachstánu

• objevuje se v próze, poezii, malířství i ve filmech

• prolínání reálné skutečnosti s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)

• zobrazuje události z různých úhlů pohledů, např. z pozice věřícího a nevěřícího nebo kolonizovaného a kolonizujícího

• čerpá z lidové tvorby (mýty, eposy)

• míchání žánrů, časových rovin (ne vždy chronologický postup)

• spisovatelé – lidé, kteří poznali západní i východní kulturu a spojují je v těchto dílech

• svět, který lidem (např. domorodcům) připadá reálný je pro nás kouzelný (strom mluví, duchové…), a naopak je pro ně magické, co je pro nás reálné (železnice…)

magický realismus - autoři

Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Gabriel García Márquez (Sto roků samoty), Haruki Murakami (Kafka na pobřeží)

postmodernismus - charakteristika

• druhá polovina 20. století až 21. století

• odmítá modernismus a moderní umělecké styly, společenské úloze literatury a její možnosti zobrazit realitu, tradičnímu racionalismu

• nabádá k alternativním přístupům ke světu

• kombinování nesourodých literárních postupů, prolínání žánrů, hravost, jazykové experimenty, netradiční vypravěčské způsoby, fantaskní motivy, ironie, fragmentárnost (rozbití časové souslednosti)

• komplikovanost textů

• setření rozdílu mezi kvalitní a nekvalitní literaturou

• kniha je jako labyrint, každý ji může číst jinak

postmodernismus - autoři

zahraniční

• Vladimir Vladimirovič Nabokov (Lolita), John Irving (Pravidla mošťárny, Svět podle Garpa), Umberto Eco (Jméno růže), Italo Calvino (Neviditelné města)

naši autoři

• Milan Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí, Žert), Jáchym Topol, Jiří Kolář, Michal Viewegh (Báječná léta pod psa)

absurdní drama - charakteristika

• 50. léta 20. století

• zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou

• vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi, člověk ohromen moderní civilizací, kterou sám stvořil

• odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace jazyka, prázdnota frází, jazyk ztrácí dorozumívací funkci

• hry tragické až tragikomické, černý humor, groteskno

absurdní drama - autoři

Samuel Beckett (Čekání na Godota), Eugene Ionesco (Plešatá zpěvačka), Václav Havel (Zahradní slavnost, Audience), Jean Genet

ztracená generace

• generace autorů poznamenaných útrapami WW1

• v poválečných poměrech nenacházela osobní uspokojení a společenské uplatnění

• válka - otřesné zkušenosti a následky, autoři píší o válce z vlastních zkušeností, většina autorů válku odsuzuje, často vyzdvihuje přátelství, všímá si mladých lidí

• představitelé: ERICH MARIA REMARQUE (Na západní frontě klid, Cesta zpátky), Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby), Ernest Hemingway (Sbohem, armádo!)

beatníci (beat generation)

• hnutí vzniká v 50. letech, týká se víceméně jen USA

• vyznačují se provokativním způsobem života, odmítali konsum, honbu za kariérou, kritický pohled na životní hodnoty a společnost

• pokoušeli se najít vlastní styl - popis svým životních zkušeností - toulání se po USA, happeningy, experimenty s drogami a sexem

• byli ovlivněni orientálními náboženskými a filosofickými představami, které si volně upravovali (zen - buddhismus)

• dalším prvkem byl jazz

• pohybovali se na hranici alkoholismu a drogové závislosti, považováno za nemravné

• představitelé: Jack Kerouac (Na cestě), Allen Ginsberg (Kvílení), Charles Bukowski (Poštovní úřad)