biologie 2lf

1. K základním charakteristikám živých systémů patří:

a) dráždivost

b) reprodukce

c) uzavřenost vůči okolí

d) vytváření nových forem během evoluce

1. K základním charakteristikám živých systémů patří:

a) dráždivost

b) reprodukce

c) uzavřenost vůči okolí

d) vytváření nových forem během evoluce

Organizace

•Metabolismus

•Dráždivost

•Reprodukce

•Dědičnost a proměnlivost

•Evoluce

•Rozmanitost

2. K šesti hlavním biogenním prvkům patří:

a) železo

b) kyslík

c) selen

d) fosfor

2. K šesti hlavním biogenním prvkům patří:

a) železo

b) kyslík

c) selen

d) fosfor

C, H, O, N, S, P

3. Molekuly bílkovin jsou stavební součástí:

a) všech protilátek

b) enzymů katalyzujících pochody buněčného metabolismu

c) některých hormonů

d) všech buněčných struktur

3. Molekuly bílkovin jsou stavební součástí:

a) všech protilátek

b) enzymů katalyzujících pochody buněčného metabolismu

c) některých hormonů

d) všech buněčných struktur

Protilátka (imunoglobulin) je protein, který je schopen jako součást imunitního systémuidentifikovat a zneškodnit cizí objekty (bakterie a viry) v těle.

Enzym je jednoduchá či složená bílkovina s katalytickou aktivitou.

Proteinové hormony je souhrnné označení pro skupinu hormonů, které jsou z chemického hlediska polypeptidy, Příklady proteinových hormonů jsou: erytropoetin, inzulin, folikulostimulační hormon, inzulin, leptin, luteinizační hormon, prolaktin, růstový hormon…

Bílkoviny prostě jsou v buňkách, společně s NK, polysacharidy, prvky různě.

4. Gameta je obecné označení pro:

a) pohlavní buňku

b) pohlavní chromozom

c) buňku vzniklou spojením pohlavních buněk

d) pohlavní žlázu

4. Gameta je obecné označení pro:

a) pohlavní buňku

b) pohlavní chromozom = GONOZOM

c) buňku vzniklou spojením pohlavních buněk = ZYGOTA

d) pohlavní žlázu = GONÁDA

5. Příkladem nepohlavního rozmnožování je:

a) mitotické dělení u jednobuněčných organismů

b) pučení u nezmara

c) množení rostlin řízkováním

d) strobilace u medúz

5. Příkladem nepohlavního rozmnožování je:

a) mitotické dělení u jednobuněčných organismů

b) pučení u nezmara

c) množení rostlin řízkováním

d) strobilace u medúz

6. Při pohlavním rozmnožování:

a) vzniká nový jedinec ze zygoty, která vznikla splynutím dvou pohlavních buněk

b) může nový jedinec získat dědičné vlohy od obou rodičů

c) mají vždy všichni potomci jednoho rodičovského páru zcela shodné vlastnosti s rodiči

d) se potomci jednoho rodičovského páru od sebe zpravidla odlišují, poněvadž se rodičovské vlohy dědí v různých kombinacích

6. Při pohlavním rozmnožování:

a) vzniká nový jedinec ze zygoty, která vznikla splynutím dvou pohlavních buněk

b) může nový jedinec získat dědičné vlohy od obou rodičů

c) mají vždy všichni potomci jednoho rodičovského páru zcela shodné vlastnosti s rodiči

d) se potomci jednoho rodičovského páru od sebe zpravidla odlišují, poněvadž se rodičovské vlohy dědí v různých kombinacích

GAMETA + GAMETA → ZYGOTA

7. Vyberte správná tvrzení (čtěte pozorně každý odborný termín):

a) Kardiologie se zabývá diagnostikou a léčbou srdečních onemocnění.

b) Onkologie se zabývá diagnostikou a léčbou nádorových onemocnění.

c) Zubní lékařství se též nazývá somatologie.

d) Zkratkou ORL se označuje jednotka intenzivní péče.

7. Vyberte správná tvrzení (čtěte pozorně každý odborný termín):

a) Kardiologie se zabývá diagnostikou a léčbou srdečních onemocnění.

b) Onkologie se zabývá diagnostikou a léčbou nádorových onemocnění.

c) Zubní lékařství se též nazývá somatologie. - STOMATOLOGIE, somatologie je nauka o stavbě struktuře a funkcích lidského těla

d) Zkratkou ORL se označuje jednotka intenzivní péče. JIP, orl je otorhinolaryngologie, takže uši, nos, krk

8. Vyberte správně spárované pojmy (tj. spojení příslušného oboru a problematiky, která patří do hlavního okruhu jeho zájmu):

a) interní lékařství – léčba úrazů a další operativně manuální ošetření

b) gynekologie – porodnictví a péče o těhotné ženy

c) antropologie – studium evoluce člověka a lidských ras

d) pediatrie – léčba nemocí a poruch postihujících dolní končetiny, zejména

8. Vyberte správně spárované pojmy (tj. spojení příslušného oboru a problematiky, která patří do hlavního okruhu jeho zájmu):

a) interní lékařství – léčba úrazů a další operativně manuální ošetření - léčba orgánů bez operace

b) gynekologie – porodnictví a péče o těhotné ženy

c) antropologie – studium evoluce člověka a lidských ras

d) pediatrie – léčba nemocí a poruch postihujících dolní končetiny, zejména chodidla - podiatrie

9. Bionika je nauka, která se zabývá:

a) především počítačovou simulací procesů probíhajících v  živých organismech

b) aplikací biologických poznatků v  technických a  technologických disciplinách

c) aplikací matematických a fyzikálních poznatků ve fyziologii a biochemii

d) zejména využitím elektroniky při výzkumu dějů probíhajících v buňkách a orgánech

9. Bionika je nauka, která se zabývá:

a) především počítačovou simulací procesů probíhajících v živých organismech

b) aplikací biologických poznatků v technických a  technologických disciplinách

c) aplikací matematických a fyzikálních poznatků ve fyziologii a biochemii

d) zejména využitím elektroniky při výzkumu dějů probíhajících v buňkách a orgánech

10. Etologie je nauka:

a) o pohybech rostlin

b) o systematice a fylogenezi hmyzu

c) o chování živočichů

d) o vzájemných vztazích mezi organismy a faktory životního prostředí

10. Etologie je nauka:

a) o pohybech rostlin - SEISMONASTIE

b) o systematice a fylogenezi hmyzu - ENTOMOLOGIE

c) o chování živočichů

d) o vzájemných vztazích mezi organismy a faktory životního prostředí - EKOLOGIE

11. Zoogeografie je nauka o:

a) rozšíření živočichů na Zemi

b) rozšíření rostlinstva na Zemi

c) šíření hospodářských zvířat mezi různými kulturami v průběhu historie

d) o šíření nákaz přenosných živočichy (tzv. zoonóz) v různých oblastech světa

11. Zoogeografie je nauka o:

a) rozšíření živočichů na Zemi - FYTOGEOGRAFIE

b) rozšíření rostlinstva na Zemi

c) šíření hospodářských zvířat mezi různými kulturami v průběhu historie - ETNOBIOLOGIE

d) o šíření nákaz přenosných živočichy (tzv. zoonóz) v různých oblastech světa - EPIZOOTOLOGIE

12. Enzym je:

a) synonymum pro jakýkoliv protein

b) jakýkoliv protein kvasinkového původu

c) proteinový katalyzátor metabolických procesů

d) aktivátor koenzymu

12. Enzym je:

a) synonymum pro jakýkoliv protein - to zase ne

b) jakýkoliv protein kvasinkového původu - kvasinky tvoří nejen enzymy, ale třeba i hormony, droždí…

c) proteinový katalyzátor metabolických procesů

d) aktivátor koenzymu - je aktivován koenzymem

13. Mezi kovalentní vazby patří:

a) peptidické vazby

b) vodíkové vazby mezi bázemi protilehlých řetězců DNA

c) fosfodiesterové vazby

d) disulfidické vazby v proteinech

13. Mezi kovalentní vazby patří:

a) peptidické vazby

b) vodíkové vazby mezi bázemi protilehlých řetězců DNA = slabá nevazebné interakce

c) fosfodiesterové vazby - v NK

d) disulfidické vazby v proteinech

14. Nejvýznamnější molekulou, v níž se v buňkách ukládá chemická energie, je:

a) AMP

b) cAMP

c) ATP

d) ADP

14. Nejvýznamnější molekulou, v níž se v buňkách ukládá chemická energie, je:

a) AMP

b) cAMP - sekundární posel

c) ATP

d) ADP

15. Enzymy oxidativní fosforylace jsou v eukaryotické buňce uloženy:

a) volně v cytoplazmě

b) v mitochondriích

c) v ribozomech

d) v Golgiho aparátu

15. Enzymy oxidativní fosforylace jsou v eukaryotické buňce uloženy:

a) volně v cytoplazmě

b) v mitochondriích - dýchací řetězec

c) v ribozomech

d) v Golgiho aparátu

16. Při anaerobní glykolýze:

a) se jedna molekula glukózy štěpí na tři molekuly jednoduchých cukrů, které se dále oxidují na CO2 a H2O

b) se během rozpadu jedné molekuly glukózy spotřebují 4 molekuly ATP, nové molekuly ATP však nevzniknou

c) se jedna molekula glukózy štěpí na dvě molekuly triózy, která se dále mění na kyselinu pyrohroznovou (pyruvát)

d) se při štěpení jedné molekuly glukózy uvolňuje energie postačující pro syntézu dvou molekul ATP

16. Při anaerobní glykolýze:

a) se jedna molekula glukózy štěpí na tři molekuly jednoduchých cukrů, které se dále oxidují na CO2 a H2O - pyruvát se redukuje na laktát

b) se během rozpadu jedné molekuly glukózy spotřebují 4 molekuly ATP, nové molekuly ATP však nevzniknou - 2 se spotřebují, 4 získají => čistý zisk 2 ATP

c) se jedna molekula glukózy štěpí na dvě molekuly triózy, která se dále mění na kyselinu pyrohroznovou (pyruvát)

d) se při štěpení jedné molekuly glukózy uvolňuje energie postačující pro syntézu dvou molekul ATP

17. Anaerobní glykolýza:

a) je štěpení kyseliny pyrohroznové (pyruvátu) na jednoduché sacharidy

b) je štěpení glukózy na pyruvát, resp. kyselinu mléčnou

c) probíhá v cytoplazmě

d) probíhá pouze v prokaryotních buňkách

17. Anaerobní glykolýza:

a) je štěpení kyseliny pyrohroznové (pyruvátu) na jednoduché sacharidy

b) je štěpení glukózy na pyruvát, resp. kyselinu mléčnou

c) probíhá v cytoplazmě

d) probíhá pouze v prokaryotních buňkách - i v eukaryotní, za nedostatku kyslíku

18. Cytochrom je:

a) zvláštní typ chromozomu, který se vyskytuje volně v cytoplazmě

b) cytoplazmatické barvivo u rostlin vznikající rozpadem chlorofylu

c) histologické barvivo sloužící zejména k barvení tkáňových řezů

d) protein obsahující hemovou skupinu

18. Cytochrom je:

a) zvláštní typ chromozomu, který se vyskytuje volně v cytoplazmě

b) cytoplazmatické barvivo u rostlin vznikající rozpadem chlorofylu

c) histologické barvivo sloužící zejména k barvení tkáňových řezů

d) protein obsahující hemovou skupinu

Cytochrom je označení pro bílkoviny vázané na membrány a obsahující ve své molekule hemovéskupiny, které zajišťují přenos elektronů tak, že se navázané ionty železa střídavě redukují a oxidují z Fe²⁺na Fe³⁺ a zpátky.

19. Vyberte správné tvrzení:

a) U vinných kvasinek je konečným produktem fermentace ethanol.

b) Výchozím substrátem glykolýzy je CO2

c) Obligátně anaerobní prokaryota mohou dlouhou dobu přežívat za přítomnosti kyslíku.

d) Biologická denitrifikace probíhá zpravidla v anaerobním prostředí a jejím produktem je molekulární dusík (N2).

19. Vyberte správné tvrzení:

a) U vinných kvasinek je konečným produktem fermentace ethanol. - štěpení cukru bez kyslíku, etanol odpadní látka

b) Výchozím substrátem glykolýzy je CO2 - glukóza

c) Obligátně anaerobní prokaryota mohou dlouhou dobu přežívat za přítomnosti kyslíku. - pro obligátně anaerobní je toxický, x fakultativně anaerobní - mohou přežít i s kyslíkem

d) Biologická denitrifikace probíhá zpravidla v anaerobním prostředí a jejím produktem je molekulární dusík (N2). - Denitrifikace je proces, který je součástí koloběhu dusíku na Zemi. Probíhá v půdě i ve vodě za pomoci nitrifikačních bakterií a některých hub. V průběhu dochází k přeměně dusičnanů (NO3) na jednoduchý dusíkový plyn N, který se uvolňuje z půdy i vody zpět do atmosféry. Nitrifikační bakterie využívají nitráty pro své životně důležité procesy namísto kyslíku. Během spotřeby je přemění na dusík. Denitrifikační procesy dobře probíhají v teplém a vlhkém prostředí za přítomnosti dusičnanů a bez nutnosti kyslíku.

20. Mezi děje anabolické patří:

a) vznik glukózy v temné části (sekundárních dějích) fotosyntézy z CO2 a H2O

b) oxidace glukózy na H2O a CO2

c) oxidace mastných kyselin

d) biosyntéza porfyrinů

20. Mezi děje anabolické patří:

a) vznik glukózy v temné části (sekundárních dějích) fotosyntézy z CO2 a H2O

b) oxidace glukózy na H2O a CO2 - katabolismus

c) oxidace mastných kyselin - katabolismus

d) biosyntéza porfyrinů

21. Mezi děje katabolické patří:

a) enzymatické štěpení lipidů na glycerol a mastné kyseliny

b) enzymatická hydrolýza proteinů na aminokyseliny

c) enzymatické štěpení glykogenu na glukózu

d) glukoneogeneze

21. Mezi děje katabolické patří:

a) enzymatické štěpení lipidů na glycerol a mastné kyseliny

b) enzymatická hydrolýza proteinů na aminokyseliny

c) enzymatické štěpení glykogenu na glukózu

d) glukoneogeneze - anabolismus

22. Naprostá většina zelených rostlin patří mezi organismy:

a) heterotrofní

b) fotoautotrofní

c) chemoautotrofní

d) chemoorganotrofní

22. Naprostá většina zelených rostlin patří mezi organismy:

a) heterotrofní

b) fotoautotrofní E - z fotonu + C - z CO2

c) chemoautotrofní

d) chemoorganotrofní

23. Při glykolýze vzniká:

a) kyselina pyrohroznová (pyruvát)

b) oxalát

c) ATP

d) NADPH

23. Při glykolýze vzniká:

a) kyselina pyrohroznová (pyruvát)

b) oxalát

c) ATP

d) NADPH

glukóza + 2ATP → pyruvát + 4ATP

24. Produktem oxidativní fosforylace je:

a) AMP

b) ADP

c) ATP

d) cAMP

24. Produktem oxidativní fosforylace je:

a) AMP

b) ADP

c) ATP

d) cAMP

AMP +PPi → ATP

ADP + Pi → ATP

• je proto nutné dodat energii (tokem elektronů na akceptor, špětepím další sloučeniny v reakci, nebo štěpením sloučeniny, na které je navázaný fostát)

25. Triacylglyceroly:

a) řadíme mezi sacharidy

b) patří mezi lipidy

c) lze rovněž označit jako tuky

d) mají z chemického hlediska charakter esterů

25. Triacylglyceroly:

a) řadíme mezi sacharidy

b) patří mezi lipidy

c) lze rovněž označit jako tuky

d) mají z chemického hlediska charakter esterů

esterifikace - alkohol + karboxylka

26. Z chemického hlediska je společným znakem chlorofylu a hemu (neproteinové složky hemoglobinu):

a) monopyrolové jádro

b) tetrapyrolové neboli porfyrinové jádro

c) nepřítomnost porfyrinové (tetrapyrolové) složky

d) přítomnost atomu železa v monopyrolovém jádře

26. Z chemického hlediska je společným znakem chlorofylu a hemu (neproteinové složky hemoglobinu):

a) monopyrolové jádro - jsou tam čtyři

b) tetrapyrolové neboli porfyrinové jádro

c) nepřítomnost porfyrinové (tetrapyrolové) složky

d) přítomnost atomu železa v monopyrolovém jádře - chlorofyl tam má Mg, hem Fe

27. Chlorofyl:

a) je obsažen výhradně v rostlinných mitochondriích

b) je volně rozpuštěn v cytoplazmě rostlinných buněk

c) je obsažen v chloroplastech

d) obsahuje ve své molekule atom hořčíku

27. Chlorofyl:

a) je obsažen výhradně v rostlinných mitochondriích

b) je volně rozpuštěn v cytoplazmě rostlinných buněk

c) je obsažen v chloroplastech - v thylakoidních membránách

d) obsahuje ve své molekule atom hořčíku - uvnitř tetrapyrolového, porfyrinového jádra

28. Atom kobaltu:

a) je součástí molekuly hemu (porfyrinové složky hemoglobinu)

b) není součástí molekuly chlorofylu

c) je součástí molekuly vitaminu B12

d) není součástí žádné biologicky významné sloučeniny, neboť kobalt je silně

28. Atom kobaltu:

a) je součástí molekuly hemu (porfyrinové složky hemoglobinu) - tam je Fe

b) není součástí molekuly chlorofylu - tam je Mg

c) je součástí molekuly vitaminu B12

d) není součástí žádné biologicky významné sloučeniny, neboť kobalt je silně toxický - asi jen ve vyšší koncentraci

29. Vyberte správné tvrzení:

a) Bílkoviny lidského těla jsou tvořeny 20 běžnými (proteinogenními) α-aminokyselinami.

b) Esenciální aminokyseliny není lidské tělo schopno samo syntetizovat.

c) Neesenciální aminokyseliny si lidské tělo samo vytváří z běžných metabolitů.

d) Esenciální aminokyseliny je třeba přijímat jako složky potravy.

29. Vyberte správné tvrzení:

a) Bílkoviny lidského těla jsou tvořeny 20 běžnými (proteinogenními) α-aminokyselinami.

b) Esenciální aminokyseliny není lidské tělo schopno samo syntetizovat.

c) Neesenciální aminokyseliny si lidské tělo samo vytváří z běžných metabolitů.

d) Esenciální aminokyseliny je třeba přijímat jako složky potravy.

esenciální - neumí vytvořit samo, musí z potravy

neesenciální - umí vytvořit samo, nemusí z potravy

30. Katabolismus je: 

a) souborné označení všech procesů, které probíhají pouze v trávicím traktu, zejména v játrech

b) proces, jímž z jednodušších molekul vznikají v buňce molekuly složitější

c) je obecný výraz pro katalytickou aktivitu enzymů

d) je soubor procesů, při nichž převažuje přeměna strukturně složitějších látek na menší, chemicky jednodušší molekuly

30. Katabolismus je: 

a) souborné označení všech procesů, které probíhají pouze v trávicím traktu, zejména v játrech - ano, ale nejen, např. ve svalech se odbourává glykogen

b) proces, jímž z jednodušších molekul vznikají v buňce molekuly složitější - to je anabolismus

c) je obecný výraz pro katalytickou aktivitu enzymů - katalyzují katabolismus, ale nejen

d) je soubor procesů, při nichž převažuje přeměna strukturně složitějších látek na menší, chemicky jednodušší molekuly

31. Prokaryotický typ buňky mají:

a) protista

b) archea

c) eubakterie

d) sinice

31. Prokaryotický typ buňky mají:

a) protista - jednobuněčné, eukaryotní

b) archea

c) eubakterie

d) sinice

32. Vyberte skupinu, která obsahuje výhradně jednobuněčné (nikoliv nebuněčné nebo mnohobuněčné!) organismy:

a) měňavky, nálevníci, stafylokoky, bakteriofágy

b) viry, bakterie, nálevníci, měňavky, krvinkovky

c) láčkovci, měňavky, bakterie, nálevníci, krvinkovky

d) měňavky, krvinkovky, mřížovci, bičíkovci, kořenonožci

32. Vyberte skupinu, která obsahuje výhradně jednobuněčné (nikoliv nebuněčné nebo mnohobuněčné!) organismy:

a) měňavky, nálevníci, stafylokoky, bakteriofágy

b) viry, bakterie, nálevníci, měňavky, krvinkovky

c) láčkovci, měňavky, bakterie, nálevníci, krvinkovky

d) měňavky, krvinkovky, mřížovci, bičíkovci, kořenonožci

měňavky, nálevníci, krvinkovky, bičíkovci, kořenonožci - prvoci

láčkovci - např. medúza

prokaryoty - bakterie

nebuněčné částice - bakteriofágy (viry bakterií), viry,

33. Somatická hybridizace je:

a) uměle vyvolané splynutí dvou izolovaných somatických buněk

b) splynutí dvou celých (zpravidla mnohobuněčných) jedinců známé u některých primitivních bezobratlých

c) splynutí dvou gamet za vzniku somatické buňky

d) zvláštní forma pohlavního rozmnožování nižších živočichů a rostlin, při němž dochází ke splynutí dvou somatických buněk namísto gamet

33. Somatická hybridizace je:

a) uměle vyvolané splynutí dvou izolovaných somatických buněk

b) splynutí dvou celých (zpravidla mnohobuněčných) jedinců známé u některých primitivních bezobratlých

c) splynutí dvou gamet za vzniku somatické buňky

d) zvláštní forma pohlavního rozmnožování nižších živočichů a rostlin, při němž dochází ke splynutí dvou somatických buněk namísto gamet

vnější podnět - elektrický/chemický

somatické buňky = všechny kromě pohlavních

34. Plazmatická membrána:

a) je jednoduchá vrstva molekul fosfolipidů

b) je dvojitá vrstva molekul fosfolipidů

c) obsahuje transportní proteiny

d) zajišťuje endocytózu

34. Plazmatická membrána:

a) je jednoduchá vrstva molekul fosfolipidů - dvojitá

b) je dvojitá vrstva molekul fosfolipidů

c) obsahuje transportní proteiny - kanály

d) zajišťuje endocytózu - pohlcení pomocí vytvoření váčku

35. Mitochondrie:

a) jsou struktury, v nichž probíhá světelná fáze fotosyntézy

b) se skládají ze dvou biomembrán, což je pozorovatelné elektronovým mikroskopem

c) obsahují enzymy oxidativní fosforylace

d) neobsahují DNA

35. Mitochondrie:

a) jsou struktury, v nichž probíhá světelná fáze fotosyntézy - v membráně thylakoidů v chloroplastech

b) se skládají ze dvou biomembrán, což je pozorovatelné elektronovým mikroskopem - vnitřní, vnější - důležité pro dýchací řetězec, uvnitř matrix

c) obsahují enzymy oxidativní fosforylace = dýchací řetězec, ADP + Pi → ATP

d) neobsahují DNA - SEMIAUTONOMNÍ ORGANELA (+ ještě plastidy) - má vlastní proteosyntetický aparát, kruhová DNA a ribosomy prokaryotního typu 70S (50S/30S)

36. Plastidy eukaryotických buněk vznikly pravděpodobně:

a) endosymbiózou fotoautotrofních prokaryot s ancestrální eukaryotickou buňkou

b) přeměnou mitochondrií uvnitř ancestrální eukaryotické buňky

c) složitou neogenezí z odštěpených částí eukaryotických chromozomů

d) endogenní koacervací buněčné hmoty

36. Plastidy eukaryotických buněk vznikly pravděpodobně:

a) endosymbiózou fotoautotrofních prokaryot s ancestrální eukaryotickou buňkou = ENDOSYMBIOTICKÁ TEORIE

b) přeměnou mitochondrií uvnitř ancestrální eukaryotické buňky

c) složitou neogenezí z odštěpených částí eukaryotických chromozomů

d) endogenní koacervací buněčné hmoty

37. Vyberte správné (popř. správná) tvrzení o  transportních proteinech plazmatické membrány:

a) jsou funkčně nezávislé na energetické výbavě buňky

b) jsou univerzální přenašeči všech molekul či iontů, které se vyskytují v okolí buňky

c) transportují ionty sodíku a draslíku

d) specificky přenášejí určité ionty nebo molekuly do buňky

37. Vyberte správné (popř. správná) tvrzení o  transportních proteinech plazmatické membrány:

a) jsou funkčně nezávislé na energetické výbavě buňky - bez ní se množit nedovedou

b) jsou univerzální přenašeči všech molekul či iontů, které se vyskytují v okolí buňky - ne všech - specificita

c) transportují ionty sodíku a draslíku - sodno-draselná pumpa

d) specificky přenášejí určité ionty nebo molekuly do buňky

38. Lysozom je:

a) buněčná organela v cytoplazmě obalená membránou

b) typ chromozomu vyznačující se v mikroskopu hladkým povrchem

c) poslední, degradační stadium savčího chromozomu

d) místo výskytu hydrolytických enzymů v buňce

38. Lysozom je:

a) buněčná organela v cytoplazmě obalená membránou - membránová organela

b) typ chromozomu vyznačující se v mikroskopu hladkým povrchem

c) poslední, degradační stadium savčího chromozomu

d) místo výskytu hydrolytických enzymů v buňce - slouží k hydrolytickédegradaci látek pocházejících z buňky i z jejího okolí + apoptoza

39. Endoplazmatické retikulum:

a) je steně jako lysozomy membránová organela

b) není tvořeno membránami, ale mikrotubuly a mikrofilamenty

c) je pozorovatelné elektronovým mikroskopem

d) je vždy spojeno s ribozomy

39. Endoplazmatické retikulum:

a) je steně jako lysozomy membránová organela

b) není tvořeno membránami, ale mikrotubuly a mikrofilamenty - je systém dutin tvořený membránou, která obklopuje buněčné jádro, vytváří cysterny/váčky/kanály

c) je pozorovatelné elektronovým mikroskopem

d) je vždy spojeno s ribozomy - drsnéER je charakteristické četnými ribosomy

nemembránové jsou jen ribozomy a centrozomy

40. Jednou z hlavních složek extracelulární matrix u savců (včetně člověka) je:

a) glykogen

b) kolagen

c) kolchicin

d) fibrin

40. Jednou z hlavních složek extracelulární matrix u savců (včetně člověka) je:

a) glykogen - zásobní polysacharid

b) kolagen - skleroprotein, extracelulární, ve vodě nerozpustná bílkovina, která je základní stavební hmotou pojivových tkání. Tvoří 25–30 % všech proteinů v těle savců, ve formě kolagenních vláken je složkou mezibuněčné hmoty.

c) kolchicin - mitotický jed, alkaloid

d) fibrin - aktivní forma koagulačního faktoru I. Vzniká proteolytickým působením trombinu na fibrinogen

extracelularní matrix je systém proteinů a jiných molekul, které obklopují a podpírají strukturu buněk a tkání

41. Kde jsou syntetizovány mitochondriální proteiny?

a) některé v cytoplazmě a jiné v mitochondriích

b) všechny v cytoplazmě

c) všechny v mitochondriích

d) mitochondrie jsou pouhými membránovými útvary bez proteinů

41. Kde jsou syntetizovány mitochondriální proteiny?

a) některé v cytoplazmě a jiné v mitochondriích

b) všechny v cytoplazmě

c) všechny v mitochondriích

d) mitochondrie jsou pouhými membránovými útvary bez proteinů

MITOCHONDRIE A PLASTIDY JSOU SEMIAUTONOMNÍ ORGANELY

42. Mitochondrie:

a) nemají žádné ribozomy

b) mají vlastní ribozomy odlišné od ribozomů v cytoplazmě buňky

c) mají stejné ribozomy jako jsou v cytoplazmě buňky

d) mají některé vlastní, specifické ribozomy a  některé stejné, jako jsou v cytoplazmě buňky

42. Mitochondrie:

a) nemají žádné ribozomy - mají ribosomy prokaryotního typu 70S (50S/30S)

b) mají vlastní ribozomy odlišné od ribozomů v cytoplazmě buňky

c) mají stejné ribozomy jako jsou v cytoplazmě buňky

d) mají některé vlastní, specifické ribozomy a  některé stejné, jako jsou v cytoplazmě buňky

43. Endoplazmatické retikulum slouží především:

a) k dozrávání (posttranskripčním úpravám) mRNA

b) ke třídění a transportu proteinů

c) k uložení chemické energie ve formě ATP

d) k transportu mRNA z jádra do cytoplazmy

43. Endoplazmatické retikulum slouží především:

a) k dozrávání (posttranskripčním úpravám) mRNA - probíhají v jádře

b) ke třídění a transportu proteinů - na drsnéER dosedají rovnou ribosomy

c) k uložení chemické energie ve formě ATP - v mitochodriích

d) k transportu mRNA z jádra do cytoplazmy - jaderné póry

44. Centriol (resp. centriola) je:

a) buněčná struktura složená z mikrotubulů

b) centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy

c) buněčná struktura mající význam pro mitózu

d) centrální vakuola, kterou nacházíme zejména u rostlinných buněk

44. Centriol (resp. centriola) je:

a) buněčná struktura složená z mikrotubulů - mikrotubuly 9+0 trojic

b) centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy - CENTROMERA

c) buněčná struktura mající význam pro mitózu - vyrůstá z ní dělící vřeténko

d) centrální vakuola, kterou nacházíme zejména u rostlinných buněk

45. Celulóza:

a) je polysacharid tvořící hlavní součást buněčné stěny rostlin

b) je fosforylovaný polysacharid tvořící součást buněčných membrán

c) se přeměňuje v žaludku primátů na jednoduché sacharidy

d) je štěpena při trávení v žaludku přežvýkavců

45. Celulóza:

a) je polysacharid tvořící hlavní součást buněčné stěny rostlin

b) je fosforylovaný polysacharid tvořící součást buněčných membrán

c) se přeměňuje v žaludku primátů na jednoduché sacharidy - primáti celulózu běžně netráví

d) je štěpena při trávení v žaludku přežvýkavců - krávy, kozy, ovce, jeleni, antilopy jí rostliny

BS:

• člověk - NEMÁ!!

• houby - chitin

• rostliny - celulóza

• prokaryoty - murein

46. Útvar zvaný latinsky nucleolus:

a) je zrnko tvořené glykogenem nebo jinými zásobními látkami

b) je zcela totožný s buněčným jádrem eukaryotické buňky

c) je jaderný útvar v prokaryotické buňce neohraničený membránou

d) má klíčový význam pro vznik ribozomů

46. Útvar zvaný latinsky nucleolus:

a) je zrnko tvořené glykogenem nebo jinými zásobními látkami

b) je zcela totožný s buněčným jádrem eukaryotické buňky

c) je jaderný útvar v prokaryotické buňce neohraničený membránou - nemá jádro, ani jadérko

d) má klíčový význam pro vznik ribozomů - nahromaděná rRNA

NUCLEOLUS = JADÉRKO

47. Základním mechanismem umožňujícím redukci počtu chromozomů při vzniku lidských pohlavních buněk je:

a) amitóza

b) meióza

c) mitóza

d) nepřímé pseudomitotické dělení

47. Základním mechanismem umožňujícím redukci počtu chromozomů při vzniku lidských pohlavních buněk je:

a) amitóza - buňka se pouze zaškrtí, protáhne se a rozdělí nejprve jádro (nerovnoměrně, nahodile), pak se rozdělí i celá buňka, nezávisí na přesném rozdělení chromozomů - dceřinné buňky mají odlišné množství DNA, nádorové buňky

b) meióza - meióza I = heterotypické dělení = redukce počtu chromozmových sad, meióza II = homotypické dělení = redukce počtu chromatid

c) mitóza = homotypické dělení = redukce počtu chromatid, ale počet chromozomů zůstává stejný

d) nepřímé pseudomitotické dělení - nesprávná segregace chromozomů - nerovnoměrné rozdělení, polyploidie - dvě sady chromozomů

48. Telomera je:

a) konec lineárního chromozomu u eukaryotních organismů

b) centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy

c) závěrečná fáze mitózy

d) buněčná struktura složená z mikrotubulů, která se účastní mitózy

48. Telomera je:

a) konec lineárního chromozomu u eukaryotních organismů - zkracování telomerů - tam buňka není schopna syntetizovat DNA (po primeru z RNA), uměla by to s reverzní transkriptasou (RNA-dependentní DNA-polymerasou, DNA nelze syntetizovat de novo), kterou mají kmenové buňky, nádorové buňky, některé viry, RNA transopozony (cut and paste)

b) centrální oblast chromozomu, kde se stýkají sesterské chromatidy - CENTROMERA

c) závěrečná fáze mitózy - TELOFÁZE

d) buněčná struktura složená z mikrotubulů, která se účastní mitózy - dělící vřeténko, mikrotubuly 9+0 trojic

49. Vakuola je buněčná organela:

a) ve které je značný podtlak (až vakuum)

b) která často zabírá podstatnou část rostlinné buňky

c) která může obsahovat řadu pro buňku důležitých látek

d) která může sloužit k odkládání odpadních látek

49. Vakuola je buněčná organela:

a) ve které je značný podtlak (až vakuum) - Turgorový tlak je tlak, který vyvíjí obsah vakuoly na její membránu (tonoplast), což pomáhá udržovat strukturu buňky. Tento tlak je výsledkem osmotického pohybu vody do vakuoly, která nasává vodu z okolní cytoplazmy. Turgorový tlak je důležitý pro udržení pevnosti rostlinných buněk a jejich schopnosti stát vzpřímeně.

b) která často zabírá podstatnou část rostlinné buňky - postupně se zvětšuje, starou buňku “utlačí”

c) která může obsahovat řadu pro buňku důležitých látek - zásobárna vody a různých dalších organických i anorganických látek (cukry, bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny, alkaloidy, třísloviny, barviva)

d) která může sloužit k odkládání odpadních látek - zadržuje odpadní látky, u některých prvoků stažitelná/kontraktilní/pulsující vakuola k vyměšování přebytečné vody, čímž reguluje tlak (⇒ osmoregulační organela). Obvykle je umístěná na periferii buňky a je napojena na okolní cytoplazmatické struktury a mikrofilamenta.

membrána vakuoly se nazývá TONOPLAST

50. Která z následujících tvrzení jsou pravdivá?

a) k eukaryotním buňkám patří buňky hub a živočichů

b) rostlinná buňka obsahuje mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém, plastidy a vakuoly

c) eukaryotní buňky obsahují velké množství biomembránových organel

d) pro eukaryotní buňky je charakteristický nízký počet membránových organel a neohraničený nukleoid tvořeným jediným kruhovým chromozomem, uloženým v cytoplazmě

50. Která z následujících tvrzení jsou pravdivá?

a) k eukaryotním buňkám patří buňky hub a živočichů - houby, živočichové, člověk

b) rostlinná buňka obsahuje mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho systém, plastidy a vakuoly

c) eukaryotní buňky obsahují velké množství biomembránových organel - x prokaryotní nemají žádné

d) pro eukaryotní buňky je charakteristický nízký počet membránových organel a neohraničený nukleoid tvořeným jediným kruhovým chromozomem, uloženým v cytoplazmě - eukaryotní buňky mají membránové organely a pravé jádro (nepravé jádro = nukleoid je u prokaryot)

51. Cytoskelet eukaryotní buňky:

a) je tvořen mikrofilamenty, intermediálními mikrofilamenty a mikrotubuly

b) je proteinový aparát

c) je tvořen výhradně fosfolipidy

d) vytváří dynamickou kostru buňky

51. Cytoskelet eukaryotní buňky:

a) je tvořen mikrofilamenty, intermediálními mikrofilamenty a mikrotubuly

b) je proteinový aparát

c) je tvořen výhradně fosfolipidy - to je cytoplazmatická membrána

d) vytváří dynamickou kostru buňky - mikrofilamenta = globulární dynamické proteiny, intermediární filamenta = fibrilární stabilní proteiny (?), mikrotubuly globulární dynamické proteiny

52. Plazmatická membrána je složena z:

a) fosfolipidů

b) glykoproteinů

c) glykolipidů

d) chitinu

52. Plazmatická membrána je složena z:

a) fosfolipidů - dvojvrstva

b) glykoproteinů - účastní se na buněčném rozpoznávání jako specifické receptory, nachází se na povrchu všech eukaryotických buněk

c) glykolipidů - také receptory na vnější straně CTMP, cukerná složka ven

d) chitinu - buněčná stěna hub

53. Při pinocytóze:

a) pohlcuje buňka roztok z okolí v podobě malých kapiček

b) se plazmatická membrána vchlipuje do buňky

c) vytváří buňka aktivně dlouhé plazmatické výběžky (tzv. panožky)

d) se v tenkém střevě živočichů vstřebávají drobné kapičky tuků

53. Při pinocytóze:

a) pohlcuje buňka roztok z okolí v podobě malých kapiček - endocytóza kapalin, pohlcení kapaliny ve váčku

b) se plazmatická membrána vchlipuje do buňky - tvorba váčku

c) vytváří buňka aktivně dlouhé plazmatické výběžky (tzv. panožky) - panožka = pseudopodie, dočasný výběžek cytoplazmy => améboidní pohyb, tyto organismy se někdy souhrnně označují za améby, i když rod Amoeba (měňavka) je ve skutečnosti daleko užší

d) se v tenkém střevě živočichů vstřebávají drobné kapičky tuků - pinocytóza má obzvláště velký význam u buněk, které přijímají živiny (např. buňky na vnitřním povrchu tenkého střeva).

54. Je-li osmotická hodnota vnějšího prostředí shodná s osmotickou hodnotou buněčného obsahu, nachází se buňka v prostředí:

a) hypotonickém

b) hypertonickém

c) izotonickém

d) atonickém

54. Je-li osmotická hodnota vnějšího prostředí shodná s osmotickou hodnotou buněčného obsahu, nachází se buňka v prostředí:

a) hypotonickém

b) hypertonickém

c) izotonickém

d) atonickém

55. Buněčné jádro (nucleus):

a) obsahuje chromozomy

b) je ohraničeno membránovým jaderným obalem s jadernými póry

c) obsahuje jedno nebo několik jadérek

d) obsahuje jadérko pouze tehdy, pokud má minimálně dva chromozomy X

55. Buněčné jádro (nucleus):

a) obsahuje chromozomy - u člověka 23 párů (22 autozomálních, 1 gonozomální) = 46, během S fáze replikace

b) je ohraničeno membránovým jaderným obalem s jadernými póry - dvě membrány, karyotéka, jadernými póry vychází mRNA exony ven z buňky

c) obsahuje jedno nebo několik jadérek - nahromaděná rRNA

d) obsahuje jadérko pouze tehdy, pokud má minimálně dva chromozomy X - i XY mají jadérko

56. Zygota:

a) je samčí nebo samičí pohlavní buňka

b) vzniká spojením pohlavních buněk

c) je oplozené vajíčko

d) je osmibuněčné stadium rýhujícího se embrya

56. Zygota:

a) je samčí nebo samičí pohlavní buňka - GAMETA

b) vzniká spojením pohlavních buněk

c) je oplozené vajíčko

d) je osmibuněčné stadium rýhujícího se embrya - morula

57. Součástí mitotického aparátu je (popř. jsou):

a) centrioly

b) mitochondrie

c) vakuoly

d) mikrotubuly dělicího vřeténka

57. Součástí mitotického aparátu je (popř. jsou):

a) centrioly - z něj jdou mikrotubuly dělícího vřeténka

b) mitochondrie

c) vakuoly

d) mikrotubuly dělicího vřeténka

58. V profázi mitotického dělení:

a) se chromozomy zkracují a kondenzují

b) se jeden centriol rozdělí na čtyři nové centrioly

c) se jaderný obal rozpadá

d) se mikrotubuly dělicího vřeténka připojují k centromerám chromozomů

58. V profázi mitotického dělení:

a) se chromozomy zkracují a kondenzují - euchromatin => chromozom

b) se jeden centriol rozdělí na čtyři nové centrioly - centrozom se replikuje během G2 fáze, během profáze se na nich polymeruje tubulin, vzniká dělící vřeténko z mikrotubulů, které se připojují k centromerám, na KINETCHOR

c) se jaderný obal rozpadá

d) se mikrotubuly dělicího vřeténka připojují k centromerám chromozomů - na KINETOCHOR, velký proteinový komplex nacházející se zpravidla v oblasti centromerychromozomů během mitózy nebo meiózy. Umožňuje napojení chromozomů na mikrotubuly dělicího vřeténka a je také z velké části zodpovědný za pohyb chromozomů k pólům vřeténka během anafáze.

59. V metafázi mitotického dělení:

a) se chromozomy seřazují v centrální rovině

b) je každá ze dvou sesterských chromatid připojena mikrotubuly dělicího vřeténka k opačnému centriolu

c) jsou chromozomy maximálně kondenzované a dobře barvitelné

d) se mikrotubuly dělicího vřeténka zkracují, čímž se jednochromatidové chromozomy přesouvají k centriolům

59. V metafázi mitotického dělení:

a) se chromozomy seřazují v centrální rovině - “ekvatoriální rovině”

b) je každá ze dvou sesterských chromatid připojena mikrotubuly dělicího vřeténka k opačnému centriolu - homotypické dělení - sesterské chromatidy jednoho chromozomu se rozejdou k opačným pólům, takže dojde k redukci počtu chromatid, ale ne chromozomů

c) jsou chromozomy maximálně kondenzované a dobře barvitelné - maximálně kondenzované = CHROMOZOMY jsou v metafází, úplně despiralizované jsou naopak během S fáze = EUCHROMATIN

d) se mikrotubuly dělicího vřeténka zkracují, čímž se jednochromatidové chromozomy přesouvají k centriolům - to je v anafázi

60. V anafázi mitotického dělení:

a) se mikrotubuly dělicího vřeténka zkracují, a tím přitahují chromozomy k centriolům

b) se mikrotubuly dělicího vřeténka se prodlužují, a tím oddalují chromozomy od centriolů

c) je každý chromozom tvořen jednou chromatidou.

d) se dělicí vřeténko rozpadá a vzniká jaderný obal

60. V anafázi mitotického dělení:

a) se mikrotubuly dělicího vřeténka zkracují, a tím přitahují chromozomy k centriolům - rozdělují se sesterské chromatidy

b) se mikrotubuly dělicího vřeténka se prodlužují, a tím oddalují chromozomy od centriolů

c) je každý chromozom tvořen jednou chromatidou - oddělí se sesterské chromatidy, zachová se počet chromozomů v dceřinných buňkách, ale má každý už jen jednu chromatidu

d) se dělicí vřeténko rozpadá a vzniká jaderný obal - telofáze

61. V telofázi mitotického dělení:

a) se dělicí vřeténko rozpadá

b) se chromozomy dekondenzují

c) se kolem obou skupin chromozomů reformuje nový jaderný obal

d) může proběhnout i cytokineze, která vede k rozdělení mateřské buňky

61. V telofázi mitotického dělení:

a) se dělicí vřeténko rozpadá

b) se chromozomy dekondenzují

c) se kolem obou skupin chromozomů reformuje nový jaderný obal

d) může proběhnout i cytokineze, která vede k rozdělení mateřské buňky

62. Při cytokinezi:

a) se buňka rozdělí na dvě dceřiné buňky

b) vznikají u živočichů dvě dceřiné buňky tvorbou buněčné přepážky v nitru buňky mateřské

c) se u rostlin tvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed

d) se u živočichů vytvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed

62. Při cytokinezi:

a) se buňka rozdělí na dvě dceřiné buňky

b) vznikají u živočichů dvě dceřiné buňky tvorbou buněčné přepážky v nitru buňky mateřské

c) se u rostlin tvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed

d) se u živočichů vytvoří dvě dceřiné buňky zaškrcením mateřské buňky uprostřed

ŽIVOČIŠNÁ cytokineze: KONTRAKTILNÍ PRSTENEC z mikrofilament ji přiškrtí

ROSTLINNÁ cytokineze: ve středu vzniká STŘEDNÍ LAMELA, která prorůstá k okrajům

63. Fáze buněčného cyklu, kdy probíhá replikace jaderné DNA:

a) se označuje S fáze a následuje po fázi G1

b) se označuje S fáze a předchází fázi G2

c) se označuje R fáze a předchází fázi G1

d) je totožná s mitózou, přičemž k vlastní replikaci DNA dochází v metafázi

63. Fáze buněčného cyklu, kdy probíhá replikace jaderné DNA:

a) se označuje S fáze a následuje po fázi G1

b) se označuje S fáze a předchází fázi G2

c) se označuje R fáze a předchází fázi G1

d) je totožná s mitózou, přičemž k vlastní replikaci DNA dochází v metafázi

64. Haploidní buňka člověka obsahuje:

a) 23 chromozomy

b) 22 chromozomy

c) 46 chromozomů

d) vždy oba pohlavní chromozomy X a Y

64. Haploidní buňka člověka obsahuje:

a) 23 chromozomy

b) 22 chromozomy - 22 chromozomů je v haploidní buňce autozomálních

c) 46 chromozomů - diploidní buňka, 23 homologních párů

d) vždy oba pohlavní chromozomy X a Y - pouze jeden z nich

65. Buňky s jednou sadou chromozomů (tj. které mají od každého chromozomového páru jen jeden homologický chromozom) se nazývají:

a) diploidní

b) haploidní

c) monozygotní

d) monochromatické

65. Buňky s jednou sadou chromozomů (tj. které mají od každého chromozomového páru jen jeden homologický chromozom) se nazývají:

a) diploidní - mají dvě sady homologických chromozomů

b) haploidní

c) monozygotní - tento termín se používá pro jednovaječná dvojčata. Tvoří se, když se jedno oplodněné vajíčko (zygota) rozdělí na dvě identické části, které se následně vyvíjejí v dvě osoby.

d) monochromatické - nepoužívá se běžně v biologii, znamenalo by to něco jako tvořené jedním chromozomem, spíše ve smyslu jednobarevné

66. Hlavní kontrolní bod buněčného cyklu je ve fázi:

a) G0

b) M

c) G1

d) S

66. Hlavní kontrolní bod buněčného cyklu je ve fázi:

a) G0

b) M

c) G1

d) S

kontrolní body buněčného cyklu:

• HLAVNÍ v G1

• G2

• na konci metafáze, na začátku anafáze dělení

67. Cytokineze v buněčném cyklu:

a) následuje ihned po fázi G2

b) probíhá ve fázi G0

c) probíhá často současně s mitotickou telofází

d) probíhá většinou již v mitotické metafázi

67. Cytokineze v buněčném cyklu:

a) následuje ihned po fázi G2 - po fázi G2 následuje M fáze, nejdřív musí proběhnout karyokineze, potom případně cytokineze, ne tedy ihned

b) probíhá ve fázi G0 - tam neprobíhá nic

c) probíhá často současně s mitotickou telofází - na konci mitózy

d) probíhá většinou již v mitotické metafázi - to je brzo, tam se chromozomy seřazují do ekvatoriální roviny

68. Při interfázi buněčného cyklu a následující meióze:

a) proběhne replikace DNA pouze jednou, ale telofáze dvakrát

b) proběhne zdvojení chromozomů pouze jednou, ale telofáze dvakrát

c) neprobíhá (na rozdíl od mitózy) replikace DNA, takže mohou vzniknout haploidní buňky

d) proběhne jen jedna interfáze buněčného cyklu, při níž se ale dvakrát replikuje DNA

68. Při interfázi buněčného cyklu a následující meióze:

a) proběhne replikace DNA pouze jednou, ale telofáze dvakrát - meióza se skládá ze dvou dělení - meióza I = heterotypické dělení - rozchází se homologické chromozomy - redukce počtu chromozomů, meióza II = homotypické dělení, jako u mitózy se rozchází sesterské chromatidy a dochází k zmenšení počtu chromatid

b) proběhne zdvojení chromozomů pouze jednou, ale telofáze dvakrát - to je to samé, zdvojení chromozomů je replikace

c) neprobíhá (na rozdíl od mitózy) replikace DNA, takže mohou vzniknout haploidní buňky

d) proběhne jen jedna interfáze buněčného cyklu, při níž se ale dvakrát replikuje DNA

INTERFÁZE je období mezi dvěma děleními buňky

69. V průběhu meiózy dochází:

a) ke snížení počtu chromozomů v jádrech buněk

b) ke zvýšení počtu chromozomů v jádrech buněk

c) k segregaci chromozomů do gamet

d) ke crossing-overu

69. V průběhu meiózy dochází:

a) ke snížení počtu chromozomů v jádrech buněk - heterotypické dělení, meióza I

b) ke zvýšení počtu chromozomů v jádrech buněk - to je asi jako když splynou dvě gamety a vznikne diploidní zygota

c) k segregaci chromozomů do gamet - gameta je pohlavní buňka, vznikají meiózou

d) ke crossing-overu - ke crossing overu dochází v profázi I

fáze profáze I

1. LEPTOTENE

   • nízký stupeň kondenzace

   • začíná proces spiralizace

2. ZYGOTENE

   • pokračuje spiralizace chromozomů

   • párování homologických chromozomů a jejich spojení pomocí proteinových komplexů (synaptonemální komplex) => vznikají BIVALENTY = TETRÁDY

   • homologní chromozomy se přikládají stejnými lokusy k sobě

     • výjimkou jsou chromozomy X a Y, které se párují v pseudoautozomálních oblastech, na koncích chromozomů

3. PACHYTENE

   • dochází ke CROSSING-OVERU

4. DIPLOTENE

   • oddálení homologních chromozomů

5. DIAKINEZE

   • rozpad jaderné membrány

   • vznik dělícího vřeténka

70. V případě normálního průběhu meiózy vznikají zpravidla:

a) z jedné haploidní buňky dvě diploidní buňky

b) z jedné diploidní buňky dvě haploidní buňky

c) z jedné diploidní buňky čtyři haploidní buňky

d) z jedné diploidní buňky čtyři diploidní buňky, které však mají poloviční koncentraci jaderné DNA

70. V případě normálního průběhu meiózy vznikají zpravidla:

a) z jedné haploidní buňky dvě diploidní buňky

b) z jedné diploidní buňky dvě haploidní buňky

c) z jedné diploidní buňky čtyři haploidní buňky

d) z jedné diploidní buňky čtyři diploidní buňky, které však mají poloviční koncentraci jaderné DNA

71. Jednotlivé chromozomy v lidské buňce lze dobře barvit a při použití optického mikroskopu nejlépe pozorovat zpravidla:

a) v průběhu interfáze

b) na počátku profáze

c) v metafázi

d) koncem anafáze

71. Jednotlivé chromozomy v lidské buňce lze dobře barvit a při použití optického mikroskopu nejlépe pozorovat zpravidla:

a) v průběhu interfáze

b) na počátku profáze

c) v metafázi

d) koncem anafáze

72. Která (popř. které) z uvedených buněčných organel obsahují membránové struktury?

a) ribozomy

b) chromozomy

c) Golgiho komplex

d) mitochondrie

72. Která (popř. které) z uvedených buněčných organel obsahují membránové struktury?

a) ribozomy

b) chromozomy

c) Golgiho komplex

d) mitochondrie

nemembránové organely - ribozomy, centrozomy

73. Mitochondrie:

a) jsou tvořeny vnější a vnitřní membránou

b) obsahují tylakoidy

c) obsahují kruhovou molekulu DNA

d) obsahují ribozomy

73. Mitochondrie:

a) jsou tvořeny vnější a vnitřní membránou

b) obsahují tylakoidy - plastidy

c) obsahují kruhovou molekulu DNA - DNA prokaryotního typu

d) obsahují ribozomy - semiautonomní organely obsahují vlastní proteosyntetický aparát, ribozomy 70S (50S a 30S)

74. Vyberte skupinu (popř. skupiny) obsahující výhradně názvy těch organel a struktur, které můžeme nalézt ve zdravých (neinfikovaných) eukaryotních buňkách:

a) ribozom, Golgiho komplex, plastid, chloroplast

b) centromera, plazmid, kapsida, mitochondrie

c) endoplazmatické retikulum, tylakoid, ribozom, chromozom

d) lysozom, chloroplast, jadérko, mitochondrie

74. Vyberte skupinu (popř. skupiny) obsahující výhradně názvy těch organel a struktur, které můžeme nalézt ve zdravých (neinfikovaných) eukaryotních buňkách:

a) ribozom, Golgiho komplex, plastid, chloroplast

b) centromera, plazmid, kapsida, mitochondrie - plazmid je malá kruhová molekula DNA volně v cytoplazmě (bakterie), kapsida - bílkovinnépouzdro virové částice (vir)

c) endoplazmatické retikulum, tylakoid, ribozom, chromozom

d) lysozom, chloroplast, jadérko, mitochondrie

75. K semiautonomním organelám řadíme:

a) mitochondrie

b) Golgiho komplex

c) ribozomy

d) chloroplasty

75. K semiautonomním organelám řadíme:

a) mitochondrie

b) Golgiho komplex

c) ribozomy

d) chloroplasty - obecně plastidy

76. Golgiho komplex:

a) obsahuje velké množství ribozomů

b) je tvořen paralelně uspořádanými membránovými cisternami

c) slouží k chemickým úpravám a sekreci proteinů

d) dodává do endoplazmatického retikula proteiny určené k dalším chemickým úpravám, popř. k sekreci mimo buňku

76. Golgiho komplex:

a) obsahuje velké množství ribozomů - to je drsnéER

b) je tvořen paralelně uspořádanými membránovými cisternami - 3 až 7 cisteren tvoří DIKTYOZOM

c) slouží k chemickým úpravám a sekreci proteinů

d) dodává do endoplazmatického retikula proteiny určené k dalším chemickým úpravám, popř. k sekreci mimo buňku

SEKREČNÍ DRÁHA:

jádro - rER - sER - GA - exocytóza

77. Cytoskelet:

a) je soustava proteinových vláken, které leží na povrchu buňky a vytvářejí buněčnou stěnu

b) se vyskytuje výhradně v buňkách rostlin, hub a bakterií, u živočichů chybí

c) je soustava proteinových vláken, které jsou uloženy uvnitř buňky

d) má význam jako opěrná, popř. pohybová struktura buňky

77. Cytoskelet:

a) je soustava proteinových vláken, které leží na povrchu buňky a vytvářejí buněčnou stěnu - BS: člověk nemá, houby chitin, rostliny celulóza, prokaryoty murein

b) se vyskytuje výhradně v buňkách rostlin, hub a bakterií, u živočichů chybí - živočichové mají cytoskelet

c) je soustava proteinových vláken, které jsou uloženy uvnitř buňky

d) má význam jako opěrná, popř. pohybová struktura buňky

78. Mikrofilamenta:

a) jsou tvořena aktinem

b) jsou tvořena tubulinem

c) hrají významnou roli při svalové kontrakci

d) mají často pohybovou funkci

78. Mikrofilamenta:

a) jsou tvořena aktinem - řetězce dynamických globulárních proteinů - aktinu

b) jsou tvořena tubulinem

c) hrají významnou roli při svalové kontrakci - kontraktilní aparát = aktin + myosin

d) mají často pohybovou funkci

79. Bičíky eukaryotních buněk:

a) jsou svoji stavbou velmi podobné bičíkům u prokaryot

b) obsahují mikrotubuly

c) mají na povrchu membránu

d) mají značně rozdílnou stavbu závislou na fylogenetickém původu daného eukaryotního organismu

79. Bičíky eukaryotních buněk:

a) jsou svoji stavbou velmi podobné bičíkům u prokaryot - prokaryoty bičík z flagelinu

b) obsahují mikrotubuly - 9+2 dvojic ultrastruktura

c) mají na povrchu membránu - CTPM

d) mají značně rozdílnou stavbu závislou na fylogenetickém původu daného eukaryotního organismu - 9+2 dvojic, je pokryt plazmatickou membránou, je tvořen kruhem devíti zdvojených mikrotubulů a párem nedotýkajících se mikrotubulů uprostřed, mikrotubuly jsou vzájemně spojené spojníkovými proteiny a pohyb je obstaráván dyneiny (molekulovými motory), které se aktivují v každé části bičíku v nestejnou dobu.

80. Srovnejte bičíky bakterií, prvoků (protistů) a savčích buněk:

a) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk jsou si svojí stavbou velmi podobné

b) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk mají výrazně odlišnou stavbu

c) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk se svojí stavbou výrazně liší od bičíků bakterií

d) u savčích buněk se nikdy bičíky nevyskytují, stavba bičíků prvoků (protistů) a bakterií je téměř shodná

80. Srovnejte bičíky bakterií, prvoků (protistů) a savčích buněk:

a) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk jsou si svojí stavbou velmi podobné

b) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk mají výrazně odlišnou stavbu

c) bičíky prvoků (protistů) a savčích buněk se svojí stavbou výrazně liší od bičíků bakterií

d) u savčích buněk se nikdy bičíky nevyskytují, stavba bičíků prvoků (protistů) a bakterií je téměř shodná

bičík PROKARYOTY - bakterie

• nemusí být u všech  =  slouží k pohybu

• buňka může snižovat i zvyšovat množství bičíků

• jiné složení než bičíky u eukaryot

• stator ukotven v cytoplazmatické membráně

• rotor mimo buňku  =  rotační pohyb (klička na kafe)

• E z ATP – Je zde protonová pumpa, která transportuje ven 

protony za spotřeby ATP  =>  p+ se pumpují zpátky po 

gradientu přes rotorové bílkoviny, kterým se tak mění konformace po navázání protonu

• Struktura =>

1. Dlouhé duté vlákno  -  z FLAGELINU (bílkovina)

2. Háček  -  přidělává vlákno k bazální části                      (bazální část = rotor + stator)

3. Rotor   -  točení rotoru přenáší pohyb do bičíku

Stator  -  stator kotví bičík, aby nedošlo k jeho uvolnění (bičík se točí)

bičík EUKARYOTY - protista, savci

• Je tvořen mikrotubuly v uspořádání "9+2" (devět dvojic mikrotubulů kolem dvou centrálních).

• Pohybuje se vlnivě, ne rotací - dyneinové motory

• Energii získává z ATP, což umožňuje klouzání mikrotubulů proti sobě a vznik vlnivého pohybu.

81. Chromozomová determinace pohlaví typu Drosophila:

a) je typická pro všechny zástupce hmyzu

b) se rovněž označuje jako ptačí typ určení pohlaví

c) se vyskytuje rovněž u člověka

d) znamená, že samci mají dva stejné pohlavní chromozomy, zatímco u samic se pohlavní chromozomy výrazně morfologicky liší

81. Chromozomová determinace pohlaví typu Drosophila:

a) je typická pro všechny zástupce hmyzu

b) se rovněž označuje jako ptačí typ určení pohlaví

c) se vyskytuje rovněž u člověka

d) znamená, že samci mají dva stejné pohlavní chromozomy, zatímco u samic se pohlavní chromozomy výrazně morfologicky liší

A) Savčí typ = Drosophila

= platí pro savce, dvoukřídlý hmyz (Drosophila), suchozemské želvy, dvoudomé rostliny (kopřiva dvoudomá, rakytník, konopí, chmel)

a) samec je heterogametický XY

·      Y = alozóm = nepárový pohlavní chromosom, přímá dědičnost z otce na syna

·      PAR geny = pseudoautozomální, jsou shodné pro X i Y, aby bylo umožněno párování při meióze

·      SRY geny = diferenciace mužského pohlaví

o   Kóduje bílkovinu fungující jako transkripční faktor – regulace genové exprese

o   Výroba antimüllerovského AM hormonu – přestane se formovat ženský genitál + začne mužský

o   Působí na Leydigovy buňky – vyrábí embryonální testosteron

b) samice je homogametická XX

·      14. až 16. den se v každé buňce nezávisle na sobě jeden z těchto chromozomů umlčí –tělo je mozaikou

·      Barrovo tělísko – heterochromatin – inaktivní, vznikl z euchromatinu jinak, nevratně

·     Gonomomálně vázané choroby, špatné počty chromosomů

 

B) Ptačí typ = Abraxas

= ptáci a motýli, někteří ještěři

·      Samice heterogametické ZW a samci homogametičtí ZZ

 

C) Typ Protenor

= u ploštic a kobylek

·      Záleží na počtu chromosomů – samice xx a samci x

 

D) Typ haplodiploidní

            = hmyz, včely, mravenci, atd.

·      Samička – diploidní, samec – haploidní

 

E) Environmentálně určené pohlaví

            = ryby, měkkýši, obojživelníci, vodní želvy, krokodýli

·      Nezáleží na chromozomech, jde jen o vliv okolí

·      Teplota vody ovlivňuje aromatázu = syntéza ženských pohlavních hormonů

o   Želvy – více estrogenu

o   Krokodýli – méně estrogenu (?)

82. Jakou typickou kombinaci pohlavních chromozomů mají organismy náležející k typu Protenor? (Symbol „0“ znamená, že příslušný pohlavní chromozom chybí)

a) samice XY, samci XX

b) samice XX, samci XY

c) samice XX, samci X0

d) samice X0, samci XX

82. Jakou typickou kombinaci pohlavních chromozomů mají organismy náležející k typu Protenor? (Symbol „0“ znamená, že příslušný pohlavní chromozom chybí)

a) samice XY, samci XX

b) samice XX, samci XY

c) samice XX, samci X0

d) samice X0, samci XX

A) Savčí typ = Drosophila

= platí pro savce, dvoukřídlý hmyz (Drosophila), suchozemské želvy, dvoudomé rostliny (kopřiva dvoudomá, rakytník, konopí, chmel)

a) samec je heterogametický XY

·      Y = alozóm = nepárový pohlavní chromosom, přímá dědičnost z otce na syna

·      PAR geny = pseudoautozomální, jsou shodné pro X i Y, aby bylo umožněno párování při meióze

·      SRY geny = diferenciace mužského pohlaví

o   Kóduje bílkovinu fungující jako transkripční faktor – regulace genové exprese

o   Výroba antimüllerovského AM hormonu – přestane se formovat ženský genitál + začne mužský

o   Působí na Leydigovy buňky – vyrábí embryonální testosteron

b) samice je homogametická XX

·      14. až 16. den se v každé buňce nezávisle na sobě jeden z těchto chromozomů umlčí –tělo je mozaikou

·      Barrovo tělísko – heterochromatin – inaktivní, vznikl z euchromatinu jinak, nevratně

·     Gonomomálně vázané choroby, špatné počty chromosomů

 

B) Ptačí typ = Abraxas

= ptáci a motýli, někteří ještěři

·      Samice heterogametické ZW a samci homogametičtí ZZ

 

C) Typ Protenor

= u ploštic a kobylek

·      Záleží na počtu chromosomů – samice xx a samci x

 

D) Typ haplodiploidní

            = hmyz, včely, mravenci, atd.

·      Samička – diploidní, samec – haploidní

 

E) Environmentálně určené pohlaví

            = ryby, měkkýši, obojživelníci, vodní želvy, krokodýli

·      Nezáleží na chromozomech, jde jen o vliv okolí

·      Teplota vody ovlivňuje aromatázu = syntéza ženských pohlavních hormonů

o   Želvy – více estrogenu

o   Krokodýli – méně estrogenu (?)

83. Pohlavní chromozomy X a Y u člověka:

a) jsou z genetického hlediska zcela odlišné a neobsahují žádný homologický úsek

b) obsahují kromě nehomologických úseků kratší vzájemně homologické segmenty

c) obsahují zcela shodné geny (chromozom X je delší, neboť obsahuje navíc velké množství nekódujících sekvencí)

d) jsou po morfologické stránce výrazně odlišné

83. Pohlavní chromozomy X a Y u člověka:

a) jsou z genetického hlediska zcela odlišné a neobsahují žádný homologický úsek - mají PAR geny = pseudoautozomální, jsou shodné pro X i Y, aby bylo umožněno párování při meióze

b) obsahují kromě nehomologických úseků kratší vzájemně homologické segmenty - SRY geny = diferenciace mužského pohlaví

c) obsahují zcela shodné geny (chromozom X je delší, neboť obsahuje navíc velké množství nekódujících sekvencí)

d) jsou po morfologické stránce výrazně odlišné - X a Y chromozom mají pouze v krátké pseudoautozomální oblasti (homonymní oblast) shodné lokusy

gonozomy, heterochromozomy

84. Lidská somatická buňka, která vstupuje do mitotického dělení:

a) obsahuje 46 chromozomů

b) je tetraploidní

c) je diploidní

d) obsahuje 22 párů autozomů a 2 pohlavní chromozomy

84. Lidská somatická buňka, která vstupuje do mitotického dělení:

a) obsahuje 46 chromozomů - je to diploidní buňka

b) je tetraploidní

c) je diploidní - somatické buňky jsou

d) obsahuje 22 párů autozomů a 2 pohlavní chromozomy - 23. pár jsou gonozomy, heterochromozomy, pohlavní

85. V závěru mitózy vznikají z jednoho mateřského jádra:

a) dvě dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů

b) čtyři dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů

c) dvě dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů

d) čtyři dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů

85. V závěru mitózy vznikají z jednoho mateřského jádra:

a) dvě dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů - mitóza je homotypické dělení, dceřinná buňka má stejný počet chromozomů, ale půlku chromatid

b) čtyři dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů - to je závěr meiózy II

c) dvě dceřiná jádra s haploidním počtem chromozomů - to je závěr meiózy I

d) čtyři dceřiná jádra s diploidním počtem chromozomů - to je nic

86. Eukaryotické chromozomy lze spolehlivě rozeznat a odlišit:

a) u většiny živočichů pouze v pohlavních buňkách

b) po aplikaci specifických jaderných barviv s  použitím optického mikroskopu

c) výhradně s použitím elektronového mikroskopu

d) zpravidla v dělících se buňkách v metafázi

86. Eukaryotické chromozomy lze spolehlivě rozeznat a odlišit:

a) u většiny živočichů pouze v pohlavních buňkách - lze zobrazit celý KARYOTYP

b) po aplikaci specifických jaderných barviv s  použitím optického mikroskopu

c) výhradně s použitím elektronového mikroskopu - stačí optický

d) zpravidla v dělících se buňkách v metafázi - maximální kondenzace chromozomů

87. Centromera u lidského chromozomu:

a) je místem, kde se vlákna dělicího vřeténka připojují k chromozomu

b) je vždy umístěna na stejném místě daného chromozomu

c) mění svoji polohu na chromozomu v průběhu buněčného dělení

d) vzniká při překřížení homologických chromozomů během meiózy a probíhá zde crossing-over

87. Centromera u lidského chromozomu:

a) je místem, kde se vlákna dělicího vřeténka připojují k chromozomu - KINETOCHOR

b) je vždy umístěna na stejném místě daného chromozomu - každý lidský chromozom má specifickou polohu centromery, která je konzistentní u všech jedinců druhu Homo sapiens, tato poloha se používá k identifikaci chromozomů

c) mění svoji polohu na chromozomu v průběhu buněčného dělení

d) vzniká při překřížení homologických chromozomů během meiózy a probíhá zde crossing-over - překřížení homologických, nesesterských chromatid, překřížení se nazývá CHIASMA (1-3 chiasmata na homologický pár, cca 40-50 chiasmat v jedné buňce)

88. Pólové tělísko (pólocyt):

a) vzniká během spermatogeneze

b) je diploidní buňka, která vzniká v závěru oogeneze

c) je koncová část hlavičky spermie

d) je haploidní buňka, která vzniká během oogeneze

88. Pólové tělísko (pólocyt):

a) vzniká během spermatogeneze

b) je diploidní buňka, která vzniká v závěru oogeneze

c) je koncová část hlavičky spermie - AKROZOM, obsahuje enzymy, které umožňují spermii proniknout do vajíčka

d) je haploidní buňka, která vzniká během oogeneze

89. Normální zygota zdravého člověka obsahuje:

a) haploidní počet chromozomů

b) 46 chromozomů

c) 45 autozomů a dva pohlavní chromozomy

d) diploidní počet chromozomů

89. Normální zygota zdravého člověka obsahuje:

a) haploidní počet chromozomů - to je gameta

b) 46 chromozomů - 23 homologních párů

c) 45 autozomů a dva pohlavní chromozomy - 22 párů autozomů = 44 autozomů, 1 pár gonozomů = 2 gonozomy

d) diploidní počet chromozomů - 23 párů, od každé gamety jeden pár

90. Hmota chromozomu je tvořena:

a) komplexem DNA a histonů

b) komplexem DNA a proteinů

c) komplexem DNA a RNA; proteiny se nacházejí mimo vlastní chromozom

d) komplexem proteinů a lipidů jaderného obalu; DNA je rozpuštěna v karyoplazmě, a proto není integrální součástí chromozomů

90. Hmota chromozomu je tvořena:

a) komplexem DNA a histonů

b) komplexem DNA a proteinů - histony jsou globulární proteiny

c) komplexem DNA a RNA; proteiny se nacházejí mimo vlastní chromozom - RNA vzniká transkripcí DNA

d) komplexem proteinů a lipidů jaderného obalu; DNA je rozpuštěna v karyoplazmě, a proto není integrální součástí chromozomů

91. Tylakoidy:

a) jsou součástí mitochondrií

b) obsahují chlorofyl a jiná fotosyntetická barviva

c) se vyskytují také u sinic

d) jsou buněčnou strukturou, v nichž probíhá fotosyntéza

91. Tylakoidy:

a) jsou součástí mitochondrií - CHLOROPLASTŮ

b) obsahují chlorofyl a jiná fotosyntetická barviva

c) se vyskytují také u sinic -sinice umí fotosyntézu oxygenního typu

d) jsou buněčnou strukturou, v nichž probíhá fotosyntéza

tylakoidy jsou poskládané na sobě = GRANUM, samostatné/stromální tylakoidy spojují grana

92. Biomembrány jsou tvořeny:

a) dvěma vrstvami molekul proteinů a vyššími mastnými kyselinami

b) dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami organických bází

c) dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami proteinů

d) dvěma vrstvami molekul organických bází a  vyššími nenasycenými mastnými kyselinami

92. Biomembrány jsou tvořeny:

a) dvěma vrstvami molekul proteinů a vyššími mastnými kyselinami

b) dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami organických bází

c) dvěma vrstvami molekul fosfolipidů a molekulami proteinů - integrální - prostupují membránou, a periferní proteiny - neprostupují do hydrofóbní části, jsou jen na povrchu, a lze je proto od membrány oddělit bez poškození

d) dvěma vrstvami molekul organických bází a  vyššími nenasycenými mastnými kyselinami

dvojvstva fosfolipidů, proteiny, cholesterol (navázaný na lipidovou část, vlivňuje fluiditu membrány)

93. Plazmatická membrána:

a) je tvořena biomembránami, v níž jsou hojně zastoupeny glykoproteiny

b) reguluje příjem látek do buňky a jejich výstup z buňky a příjem signálů z okolí

c) vytváří u většiny živočišných buněk mnohovrstevnou buněčnou stěnu

d) je tvořena převážně polysacharidy a proteiny

93. Plazmatická membrána:

a) je tvořena biomembránami, v níž jsou hojně zastoupeny glykoproteiny - funkce receptorů

b) reguluje příjem látek do buňky a jejich výstup z buňky a příjem signálů z okolí - polopropustná

c) vytváří u většiny živočišných buněk mnohovrstevnou buněčnou stěnu - je jen jedna u živočišných buněk, u gram- jsou dvě

d) je tvořena převážně polysacharidy a proteiny - fosfolipidy a proteiny

94. Ke zdvojení (duplikaci) chromozomů dochází:

a) v metafázi

b) v profázi

c) v interfázi

d) v S fázi

94. Ke zdvojení (duplikaci) chromozomů dochází:

a) v metafázi

b) v profázi

c) v interfázi - interfáze je období mezi dvěma buněčnými děleními

d) v S fázi

95. Gamety u člověka:

a) vznikají redukčním dělením haploidní zárodečné buňky

b) se vytvářejí v závěru prvního meiotického dělení

c) vznikají dvakrát opakovaným mitotickým dělením diploidních prekurzorových buněk

d) jsou buď vajíčka (oocyty) nebo spermie

95. Gamety u člověka:

a) vznikají redukčním dělením haploidní zárodečné buňky - diploidní

b) se vytvářejí v závěru prvního meiotického dělení - druhého

c) vznikají dvakrát opakovaným mitotickým dělením diploidních prekurzorových buněk - primární spermato/oocyt vzniká mitózou, potom meióza spermatidy/vajíčko a pólová tělíska

d) jsou buď vajíčka (oocyty) nebo spermie - pohlavní buňky

96. Kompletní buněčný cyklus sestává z těchto fází:

a) G1, S, G2, M

b) pouze G1, S a G2; M-fáze není součástí buněčného cyklu

c) pouze z M fáze, ostatní fáze tvoří tzv. interfázi, která není součástí buněčného cyklu

d) pouze G2, M a G1

96. Kompletní buněčný cyklus sestává z těchto fází:

a) G1, S, G2, M

b) pouze G1, S a G2; M-fáze není součástí buněčného cyklu

c) pouze z M fáze, ostatní fáze tvoří tzv. interfázi, která není součástí buněčného cyklu

d) pouze G2, M a G1

97. Lidský chromozom je:

a) proteinová vláknitá částice (typ mikrotubulu), na kterou se teprve v průběhu mitózy naváže DNA

b) nukleoproteinová struktura v buněčném jádře

c) struktura obsahující histony

d) struktura obsahující velký podíl funkčních molekul RNA, která je složena ze dvou podjednotek, malé a velké

97. Lidský chromozom je:

a) proteinová vláknitá částice (typ mikrotubulu), na kterou se teprve v průběhu mitózy naváže DNA

b) nukleoproteinová struktura v buněčném jádře

c) struktura obsahující histony

d) struktura obsahující velký podíl funkčních molekul RNA, která je složena ze dvou podjednotek, malé a velké

euchromatin, spiralizace solenoid, spiralizace chromozom

98. V lidském chromozomu:

a) vytváří každý gen zvláštní krátkou molekulu DNA, která je s molekulami dalších malých genových DNA propojena pomocí zvláštních proteinových můstků

b) jsou ribozomy navlečeny na DNA jako korálky na niti

c) je molekula DNA obsahující mnoho genů v komplexu s proteiny

d) se nachází pouze nekódující DNA, zatímco kódující DNA je přítomna v ribozomech

98. V lidském chromozomu:

a) vytváří každý gen zvláštní krátkou molekulu DNA, která je s molekulami dalších malých genových DNA propojena pomocí zvláštních proteinových můstků

b) jsou ribozomy navlečeny na DNA jako korálky na niti - na mRNA

c) je molekula DNA obsahující mnoho genů v komplexu s proteiny - proteiny = histony

d) se nachází pouze nekódující DNA, zatímco kódující DNA je přítomna v ribozomech - introny i exony

99. Na chromozomech č. 1 u různých zdravých lidí:

a) jsou jednotlivé konkrétní geny seřazeny vždy ve stejném pořadí za sebou

b) jsou jednotlivé konkrétní geny vlivem crossing-overu zpřeházeny (takže je každý člověk má v  jiném pořadí), ale vždy zůstávají na jednom chromozomu

c) se nacházejí různé geny, které mohou být vlivem crossing-overu přítomny i na jiných chromozomech

d) se nacházejí zcela odlišné, pro každého jedince specifické geny, což lze využít při identifikaci osob a zjištění paternity

99. Na chromozomech č. 1 u různých zdravých lidí:

a) jsou jednotlivé konkrétní geny seřazeny vždy ve stejném pořadí za sebou

b) jsou jednotlivé konkrétní geny vlivem crossing-overu zpřeházeny (takže je každý člověk má v  jiném pořadí), ale vždy zůstávají na jednom chromozomu - crossing-over probíhá na stejných lokusech

c) se nacházejí různé geny, které mohou být vlivem crossing-overu přítomny i na jiných chromozomech

d) se nacházejí zcela odlišné, pro každého jedince specifické geny, což lze využít při identifikaci osob a zjištění paternity

100. Prenatálním vyšetřením buněk lidského plodu bylo zjištěno, že každá z nich obsahuje 47 chromozomů. Jak se tato chromozomová aberace nazývá?

a) tetrazomie

b) diploidie

c) triploidie

d) trizomie

100. Prenatálním vyšetřením buněk lidského plodu bylo zjištěno, že každá z nich obsahuje 47 chromozomů. Jak se tato chromozomová aberace nazývá?

a) tetrazomie - 48 chromozomů

b) diploidie - 92 chromozomů

c) triploidie - 126 chromozomů

d) trizomie

NUMERICKÉ CHROMOSOMÁLNÍ ABNORMALITY, mutace na úrovni genomu:

1) POLYPLOIDIE- zvýšený počet sad chromozomů

• triploidie 3n

• tetraploidie 4n

• (mitotické jedy)

2) ANEUPLOIDIE - zvýšený počet chromozomů

• trisomie - 3 kopie jednoho chromozomu

  • trisomie 21. = Downův syndrom, 13. = Pataův syndrom

• tetrasomie - 4 kopie jednoho chromozomu

• monosomie - jen 1 kopie jednoho chromozomu

  • Tournerův syndrom