5. PRAMENY A PRAVIDLA MEZINÁODNÍHO PRÁVA

Čím se liší mezinárodní právo obyčejové od práva smluvního?

-        Mezinárodní obyčejové právo vzniká postupným procesem z prvků faktické, empiricky ověřitelné praxe, která získává právní charakter a vytváří práva a povinnosti pro subjekty mezinárodního práva. Právo smluvní je založeno na výslovném souhlasu států, vyjádřeném v mezinárodní smlouvě. Obyčejové právo může vznikat spontánněji, zatímco smlouvy jsou výsledkem vyjednávání a dohody. Obyčejové pravidlo zavazuje široký okruh států, pokud se neprokáže trvalý nesouhlas, zatímco smlouvy zavazují pouze smluvní strany.

Jaký význam má praxe států při tvorbě mezinárodního obyčejového práva?

-        Praxe států (State Practice) je materiálem, který vytváří a vyjadřuje obyčejová pravidla. Tato praxe spočívá v tom, co subjekty mezinárodního práva, především státy, dělají a říkají. Může zahrnovat fyzické činy, diplomatickou korespondenci, vnitrostátní zákony a soudní rozhodnutí. Pro vznik obyčejového práva musí být tato praxe obecná a konzistentní. Zvláštní význam má praxe států, které jsou danou problematikou zvláště dotčeny ("specially affected States").

  Vysvětlete pojem "opinio juris" a jeho úlohu v mezinárodním obyčejovém právu.

-        "Opinio juris sive necessitatis" (nebo zkráceně "opinio juris") znamená přijetí dané praxe jako práva. Jedná se o přesvědčení států, že daná praxe je povinná ze zákona. Opinio juris je druhým konstitutivním prvkem mezinárodního obyčejového práva, vedle státní praxe. Důkazy opinio juris mohou mít širokou škálu forem, včetně veřejných prohlášení států, oficiálních publikací, vládních právních stanovisek, diplomatické korespondence, rozhodnutí vnitrostátních soudů, smluvních ustanovení a chování v souvislosti s rezolucemi mezinárodních organizací.

Jaké problémy jsou spojené s dokazováním existence mezinárodního obyčejového práva?

-        Problémy určení "správné směsi" toho, co státy dělají a říkají, a toho, co státy chtějí nebo čemu věří. Je třeba prokázat jak obecnou praxi států, tak jejich přesvědčení, že tato praxe je právně závazná (opinio juris). Není nutné prokazovat, že všechny státy přijaly danou praxi jako právo, vyžaduje se široké a reprezentativní přijetí s malým nebo žádným odporem. Určení opinio juris může být obtížné a vyžaduje pečlivou analýzu různých forem státní praxe a projevů přesvědčení.

Popište vztah mezi mezinárodním obyčejovým právem a smlouvami.

-        Mezinárodní obyčejové právo a smlouvy existují vedle sebe a mohou se vzájemně ovlivňovat. Smlouvy mohou kodifikovat existující obyčejová pravidla, což znamená, že smluvní ustanovení mohou odrážet již závazná obyčejová pravidla. I když je smlouva široce ratifikována, obyčejové pravidlo si zachovává svou samostatnou existenci. Naopak, praxe států v souladu se smlouvou může vést ke vzniku nového obyčejového pravidla, a to i pro státy, které nejsou stranami smlouvy. V případě konfliktu mezi obyčejovým právem a smlouvou se obecně aplikuje princip lex specialis derogat legi generali a lex posterior derogat legi priori, nicméně normy ius cogens mají přednost před smlouvami.

Jak ovlivňují soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších publicistů mezinárodní právo?

-        Soudní rozhodnutí mezinárodních soudů a tribunálů přispívají k určení a formulaci mezinárodního práva. I když formálně závazná jsou pouze pro strany sporu (článek 59 Statutu ICJ), rozhodnutí, zejména Mezinárodního soudního dvora (ICJ), mají významnou autoritu a mohou potvrzovat existenci obyčejových pravidel. Učení nejkvalifikovanějších publicistů mezinárodního práva může sloužit jako doplňkový prostředek pro zjišťování právních norem (článek 38 Statutu ICJ). Jejich práce analyzují státní praxi a opinio juris a mohou ovlivnit vývoj a interpretaci mezinárodního práva.

Jaký význam mají v mezinárodním právu nezávazné prameny, například rezoluce Valného shromáždění?

-        Nezávazné prameny, jako jsou rezoluce Valného shromáždění OSN, nemají samy o sobě právně závaznou povahu. Nicméně mohou mít významný vliv na vývoj mezinárodního práva. Mohou prokazovat existenci opinio juris, zejména pokud jsou přijaty drtivou většinou států. Série rezolucí může ukázat postupný vývoj opinio juris potřebného pro vznik nového obyčejového pravidla. Rezoluce mohou také stimulovat státní praxi a vést ke krystalizaci obyčejového práva.

Jak působí mezinárodní organizace na tvorbu mezinárodního práva.

-        Mohou být iniciátory a facilitátory smluvních konferencí. Praxe MO v rámci jejich mandátů může přispívat k vytváření nebo vyjadřování obyčejových pravidel. Rezoluce mezinárodních organizací, zejména Valného shromáždění OSN, mohou prokazovat opinio juris. Některé MO mají dokonce kvazi-legislativní pravomoci v určitých oblastech (např. ICAO, ISA). Mezinárodní soudy zřízené MO (např. ICTY) přispívají k rozvoji mezinárodního práva svými rozhodnutími.

Definujte pojem "ius cogens" a vysvětlete jeho význam v mezinárodním právu.

-        Ius cogens" je kogentní norma obecného mezinárodního práva, od které není dovoleno se odchýlit a která může být změněna pouze následnou normou obecného mezinárodního práva stejného charakteru. Má hierarchicky vyšší postavení v mezinárodním právu. Jeho význam spočívá v tom, že chrání základní hodnoty mezinárodního společenství a omezuje smluvní svobodu států. Smlouvy, které jsou v rozporu s normami ius cogens, jsou neplatné.

Jaká kritéria musí norma splňovat, aby byla považována za ius cogens?

-        Norma musí splňovat dvě hlavní kritéria, aby byla považována za ius cogens:

o   Musí být normou obecného mezinárodního práva.

o   Musí být přijata a uznána mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od které není dovoleno se odchýlit a která může být změněna pouze následnou normou stejného charakteru. Toto vyžaduje širokou a reprezentativní akceptaci ze strany států.

Jak může být smlouva v rozporu s normami ius cogens a jaké to má důsledky?

-        Smlouva je v rozporu s normou ius cogens, pokud v době jejího uzavření odporuje kogentní normě obecného mezinárodního práva. Důsledkem je neplatnost takové smlouvy od počátku (void ab initio). Pokud nová norma ius cogens vznikne po uzavření smlouvy, která s ní je v rozporu, smlouva se stává neplatnou a končí (void and terminates). Obecně se nepřipouští možnost oddělení rozporných ustanovení v případě smlouvy odporující existující normě ius cogens v době jejího uzavření.

Uveďte příklady norem obecně uznávaných jako ius cogens.

o   Zákaz použití síly.

o   Zákaz genocidy.

o   Zákaz zločinů proti lidskosti.

o   Zákaz rasové diskriminace a apartheidu.

o   Zákaz otroctví.

o   Zákaz mučení.

o   Právo na sebeurčení.

o   Zákaz válečných zločinů.

Jaká je úloha soft law v mezinárodním právu životního prostředí?

-        Může zahrnovat nezávazné dohody, deklarace, kodexy chování a pokyny. Tyto nástroje mohou ovlivňovat státní praxi a přispívat k vývoji závazného práva. Mohou stanovovat principy a cíle, které státy dobrovolně následují, a postupně se mohou stát základem pro závazné mezinárodní smlouvy nebo obyčejové právo. Například Codex Alimentarius má významný vliv na harmonizaci norem bezpečnosti potravin.

Jaká je úloha soft law v mezinárodním právu lidských práv?

- Deklarace, rezoluce Valného shromáždění OSN a další nezávazné instrumenty mohou formulovat lidskoprávní standardy a ovlivňovat chování států. I když nejsou právně závazné, mohou vyjadřovat mezinárodní konsenzus a přispívat k vývoji obyčejového práva a interpretaci závazných smluv. Mohou také sloužit jako základ pro budoucí závazné nástroje.

Jakým směrem by se mohlo mezinárodní právo v budoucnu ubírat v reakci na globální výzvy, jako je změna klimatu?

-        V reakci na globální výzvy, jako je změna klimatu, by se mezinárodní právo mohlo ubírat směrem k posílení mezinárodní spolupráce a solidarity. Můžeme očekávat další vývoj smluvního práva v této oblasti, posílení závazků států ke snižování emisí a adaptaci na změny klimatu. Důležitou roli bude hrát rozvoj obyčejového práva v oblasti ochrany životního prostředí. Může se také zvýšit význam principů jako je udržitelný rozvoj a společné dědictví lidstva.

Jakým směrem by se mohlo mezinárodní právo v budoucnu ubírat v reakci na globální výzvy, jako je pandemie?

-        V reakci na globální výzvy, jako jsou pandemie, by se mezinárodní právo mohlo zaměřit na posílení mezinárodní spolupráce v oblasti zdravotnictví a prevence pandemií. Můžeme očekávat vývoj mezinárodních zdravotnických předpisů a smluv zaměřených na prevenci, připravenost a reakci na pandemie. Důležitou roli bude hrát sdílení informací, vědeckých poznatků a zdrojů mezi státy a mezinárodními organizacemi. Může se také posílit mezinárodní odpovědnost za neadekvátní reakce na zdravotní krize.

Jak může docházet ke změně nebo zániku obyčejového pravidla?

-        Obyčejové pravidlo se může změnit vznikem nové protichůdné obecné praxe akceptované jako právo (opinio juris). Může zaniknout, pokud se obecná praxe a opinio juris přestanou shodovat na jeho závaznosti. Porušení existujícího obyčejového pravidla samo o sobě neznamená jeho zánik, ale může být počátkem vývoje nového pravidla, pokud ho následují další státy a vznikne odpovídající opinio juris.

Co je to doktrína 'persistent objector' a kdy ji může stát uplatnit?

-        Doktrína 'persistent objector' stanoví, že stát, který trvale a zřetelně vznášel námitky proti vznikajícímu pravidlu obyčejového mezinárodního práva a svůj nesouhlas si udržel, není tímto pravidlem vázán. Tuto doktrínu nelze uplatnit v případě norem patřících do ius cogens. Námitka musí být jasně vyjádřena, dána na vědomí ostatním státům a trvale udržována.

Jaký je význam rozsudku ve věci North Sea Continental Shelf pro obyčejové právo?

-        Rozsudek ve věci North Sea Continental Shelf Cases z roku 1969 osvětlil dva základní prvky obyčejového mezinárodního práva: státní praxi a opinio juris. Soud zdůraznil, že pro vznik obyčejového pravidla musí být dotčené akty nejen ustálenou praxí, ale musí být prováděny takovým způsobem, aby prokazovaly přesvědčení, že je tato praxe vyžadována existujícím právním pravidlem. Soud také uvedl, že praxe nemusí být univerzální, ale praxe zvláště dotčených států má zvláštní význam. Dále konstatoval, že krátká doba trvání praxe nemusí být překážkou vzniku obyčejového práva, pokud je praxe rozsáhlá a prakticky jednotná.

Co je to „instant custom“ a kdy může vzniknout?

-        „Instant custom“ je termín popisující situaci, kdy obyčejové právo vzniká rychle, často v reakci na nové technologie nebo události vyvolávající morální pobouření. Příkladem může být vývoj norem týkajících se zločinů spáchaných ve vnitřních konfliktech po událostech v Rwandě a Jugoslávii. K takovému rychlému vzniku může přispět intenzifikace praxe v mezinárodních organizacích a na konferencích. Soud v North Sea Continental Shelf Cases konstatoval, že krátká doba sama o sobě nemusí bránit vzniku nového obyčejového pravidla.

Existuje hierarchie mezi jednotlivými prameny mezinárodního práva? Vysvětlete.

-        V tradičním mezinárodním právu neexistuje formální hierarchie pramenů jako ve vnitrostátním právu. Nicméně normy ius cogens mají vyšší právní sílu a smlouvy nebo obyčejová pravidla, která s nimi jsou v rozporu, jsou neplatná. Článek 53 Vídeňské úmluvy o smluvním právu stanoví, že smlouva je neplatná, pokud je v rozporu s kogentní normou obecného mezinárodního práva.

Jaký je vztah mezi právními normami a morálními principy v mezinárodním právu?

-        Právní normy v mezinárodním právu by měly zrcadlit principy spravedlnosti, rovnosti a poctivosti. Tyto principy nejsou statické a vyvíjejí se. Zatímco někteří zastávají názor, že mezinárodní právo by mělo odrážet přijaté metaprávní principy, jiní se zaměřují na souhlas států. Vznik obyčejového práva zahrnuje hodnocení určité praxe založené na hodnotách, které vede k závěru, že tato praxe je právně závazná (opinio juris). Ius cogens normy jsou často vnímány jako odraz základních hodnot mezinárodního společenství.

Jaký je rozdíl mezi soft law a hard law v mezinárodním právu?

-        Soft law v mezinárodním právu zahrnuje nezávazné dohody, deklarace, kodexy chování a pokyny. Hard law naopak představují závazné prameny mezinárodního práva, jako jsou smlouvy a obyčejové právo. Soft law může ovlivňovat státní praxi a přispívat k vývoji závazného práva.

Jaký je vztah mezi ius cogens a odpovědností států?

Porušení normy ius cogens má zvláštní důsledky v oblasti odpovědnosti států. Všechny státy mají povinnost nespolupracovat na žádné závažné porušení norem ius cogens a neuznávat situace vytvořené takovým porušením jako zákonné. Vážná porušení závazků vyplývajících z kogentních norem zakládají povinnost všech států spolupracovat na ukončení tohoto porušení. Existuje úzké spojení mezi ius cogens a závazky erga omnes, přičemž porušení norem ius cogens obecně zakládá závazky erga omnes.

Jaký je hlavní cíl Komise pro mezinárodní právo (ILC)?

-        Podporovat postupné rozvíjení a kodifikaci mezinárodního práva. Jejím úkolem je rozvíjet mezinárodní právo s cílem posílit jeho univerzální autoritu a dosáhnout mezinárodního míru a spravedlnosti.

Kdy a proč byla Komise pro mezinárodní právo založena?

-        Komise pro mezinárodní právo byla založena v roce 1947 Valným shromážděním OSN. Důvodem jejího založení byla potřeba systematicky pracovat na rozvoji a kodifikaci mezinárodního práva. Již dříve existovaly snahy o kodifikaci, například v rámci Společnosti národů, ale bez výrazného úspěchu.

Jaký je rozdíl mezi kodifikací a progresivním rozvojem práva?

-        Kodifikace práva zahrnuje přesné formulování a systematické uspořádání existujících pravidel obyčejového práva do psané formy, obvykle ve formě mezinárodní smlouvy. Progresivní rozvoj práva zahrnuje vytváření nových právních pravidel v oblastech, které dosud nebyly upraveny mezinárodním právem, nebo modifikaci a doplňování stávajících pravidel. Práce ILC často zahrnuje oba aspekty.

Jaký je vztah mezi Komisí pro mezinárodní právo a Valným shromážděním OSN?

-        Komise pro mezinárodní právo úzce spolupracuje s Valným shromážděním OSN. ILC předkládá Valnému shromáždění výroční zprávy o své práci a návrhy článků, principů nebo úmluv. Valné shromáždění schvaluje témata pro práci ILC a může Komisi žádat o studium konkrétních nových otázek. Státy vyjadřují své názory na práci ILC v rámci Šestého výboru Valného shromáždění.

Jaké významné dokumenty byly výsledkem práce Komise pro mezinárodní právo?

o   Úmluvy o mořském právu z roku 1958 (které byly později nahrazeny Úmluvou OSN o mořském právu z roku 1982).

o   Vídeňská úmluva o diplomatických stycích z roku 1961.

o   Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z roku 1963.

o   Vídeňská úmluva o smluvním právu z roku 1969.

o   Návrhy článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jednání

Které oblasti mezinárodního práva jsou aktuálně na agendě Komise pro mezinárodní právo?

o   Identifikace obyčejového mezinárodního práva.

o   Následné dohody a následná praxe ve vztahu k výkladu smluv.

o   Zločiny proti lidskosti.

o   Ochrana atmosféry.

o   Ius cogens.

o   Ochrana životního prostředí ve vztahu k ozbrojeným konfliktům.

o   Imunita státních úředníků od zahraniční trestní jurisdikce.

Proč Německo ve sporu o kontinentální šelf Severního more u Mezinárodnho soudního dvora nesouhlasilo s aplikací metody střední čáry (equidistance)?

-        Protože konkávní tvar jeho pobřeží by vedl k nespravedlivému výsledku, kdy by Německu připadla menší oblast kontinentálního šelfu než jeho sousedům, Dánsku a Nizozemsku. Německo tvrdilo, že by se měly aplikovat spravedlivé principy.

Jaký význam má rozhodnutí ve sporu o kontinentální šelf Severního moře u Mezinárodnho soudního dvora pro rozvoj obyčejového mezinárodního práva?

-        Rozhodnutí mělo zásadní význam pro rozvoj obyčejového mezinárodního práva, zejména v oblasti objasnění prvků státní praxe a opinio juris potřebných pro vznik obyčejového pravidla. Soud potvrdil, že oba tyto prvky jsou konstitutivní pro existenci obyčejového práva. Dále stanovil kritéria pro posuzování, kdy se smluvní ustanovení může stát součástí obyčejového práva. Rozsudek zdůraznil, že pouhá existence úmluvy a praxe v souladu s ní nemusí automaticky znamenat vznik odpovídajícího pravidla obyčejového práva, je třeba prokázat přesvědčení států o právní závaznosti této praxe (opinio juris). Soud také zdůraznil význam spravedlivých principů v oblasti vymezení kontinentálního šelfu.