Platyhelminthes, Annelida, Sipuncula, Nemertea

Bilateria - základní charakteristiky

1. zrcadlově dvojstranná symetrie

2. předozadní osa

3. dorzoventrální (hřbeto-břišní) asymetrie

4. NS s nervovými uzlinami

5. mezoderm – třetí zárodečný list

Primárně bilaterálně symetričtí živočichové s postupně se diferencující hlavou s koncentrací nervové soustavy a smyslových orgánů

kladogram bilaterie - nakreslit

Nephrozoa (=Eubilateria) - dutiny

v mezodermu (3. zárodečný list) vzniká druhotná dutina tělní célom=dutina oddělující podkožní a útrobní svalovinu=klasický célom, který tvoří hydrostatickou kostru, u bazálních skupin není vytvořena

Nephrozoa (=Eubilateria) - TS

trubicovitá trávicí soustava

Nephrozoa (=Eubilateria) - SS

svaly podélné, okružní a příčné pod pokožkou

Nephrozoa (=Eubilateria) - CS

speciální orgány pro transport tekutin (célomové nebo cévní)

Nephrozoa (=Eubilateria) - VS

protonefridia a metanefridia jsou vylučovacími orgány

Nephrozoa (=Eubilateria) - epitely

multiciliátní obrvené epitely (převažují)

Nephrozoa (=Eubilateria) - NS

mozek a nervová páska či trubice

Nephrozoa (=Eubilateria) - rýhování vajíčka

rýhování vajíčka typické pro každý „kmen“ rýhování radiální, bilaterální, spirální

Nephrozoa (=Eubilateria) - primární larvy:

trochofora a dipleurula

Protostomia - prvoústí - blastoporus

blastoporus (prvoústa), vzniklý při gastrulaci, zůstává ústním otvorem

Protostomia - řitní otvor

řitní otvor u odvozenějších skupin se diferencuje a je propojený s ústním trávicí trubicí

Protostomia - ontogeneze trávicí trubice

blastoporus se postupně protahuje v podélnou štěrbinu, uprostřed se uzavírá a dává vznik ústnímu i řitnímu otvoru

protostomia - umístění NS a CS

nervové soustavy (břišní pozice) a cévní soustavy (hřbetní pozice)

další znaky jsou spíše evoluční trendy protostomia

trochoforová larva, spirální rýhování

Lophotrochozoa kladogram - nakreslit

název skupiny lophotrochozoa

mají lofofor (nosič chapadélek) a primární larvu trochoforunovinky:

novinky u Lophotrochozoa

• břichobrvky jsou blízké ploštěncům, ne kroužkovcům

• chapadlovci patří do blízkosti měkkýšů a kroužkovců

• členovci nejsou blízcí kroužkovcům, ale hlístům (skupina Ecdysozoa)

skupina Platyzoa

= jednoduše stavění prvoústí živočichové bez célomu, dospělci mají protonefridia

pod Platyzoa spadá

• Platyhelminthes – ploštěnci

• Gastrotricha – břichobrvky

• Gnathifera – čelisťovci

• Kamptozoa

Gastrotricha – břichobrvky - základní znaky

 asi 430 druhů, moře, sladká voda

 velikost 0,1–1 mm, bez tělní dutiny

 přímý vývoj, vnitřní oplození

 protáhlé dorzoventrálně zploštělé tělo

 mono- nebo multiciliátní epidermální buňky (u různých skupin je to různé)

 tyto buňky tvoří brvy a to pouze ventrálně (na břišní straně), slouží k pohybu a získání potravy

Gastrotricha – TS

trubicovitá

Gastrotricha – VS

protonefridia (monociliátní)

Gastrotricha – NS

hlavová uzlina + 2 provazce

Gastrotricha – DS a CS

chybí

Gastrotricha – Autapomorfie

1. vnější lamerální kutikula (tvořená šupinkami a štětinkami) = tzv. epikutikula, pokrývá i brvy

2. kutikula není svlékána

3. kladení vajíček rupturou (protržením) tělní stěny

Gastrotricha – další dělení

Chaetonotida – vidlenky a Macrodasyida - lepavenky

Chaetonotida – vidlenky

 převážně sladkovodní, na rostlinách, v detritu

 partenogeneze, některé druhy jsou hermafrodité

 pouze 1 pár lepivých žlázek na zádi

 na konci těla vidlička – od toho název

Macrodasyida - lepavenky

 výhradně mořské intersticiální druhy

 pohlavní rozmnožování, hermafrodité

 početné lepivé (adhezivní) žlázky po stranách těla – od toho název

Chaetonotida – vidlenky - zástupce

Chaetonotus maximus - vidlenka velká

Chaetonotus maximus - vidlenka velká

 sladkovodní, v rybnících, mezi rostlinstvem

 schopnost zpětného pohybu pomocí brv při nebezpečí

Macrodasyida - lepavenky - zástupce

Macrodasys sp.

Macrodasys sp.

 mořský rod, živí se drobnými organickými částicemi, bakteriemi, rozsivkami a prvoky

 potravu nasává do úst pumpováním hltanu, přebytečná voda odchází hltanovými póry

 lepivé žlázky slouží k přichycení k podkladu

Platyhelminthes – ploštěnci - kladogram

Platyhelminthes – systém a charakteristika

 cca 13 tis. druhů

 ¼ druhů žije volně, většinou ve sladkých vodách a mořích, některé druhy jsou půdní

 ostatní jsou parazité

 základní dělení ploštěnců leží mezi Catenulida a Rhabditophora, kam patří i všechny parazitické druhy

Platyhelminthes – charakteristika

 nesegmentovaní, bez célomu

 slepá TS, s břišní nebo jen vzácně hlavovou pozicí ústního otvoru

 dobře vyvinutý mozek

 u volně žijících přímý vývoj, pravděpodobně původní (plesiomorfní) znak

 u parazitických druhů různá larvální stádia, složitý vývojový cyklus s jedním nebo více hostiteli

Platyhelminthes – hlavní evoluční novinka:

 bazální systém bičíků (se dvěma kořínky) jejich multiciliátních pokožkových buněk

Platyhelminthes – tvar těla

 tělo nesegmentované, v rozporu s názvem jsou zploštělí jen někteří

 zřetelně oddělená hlava

 tři zárodečné vrstvy buněk:

Platyhelminthes – ektoderm

z něj vzniká pokožka epidermis s řasinkovým epitelem u volně žijících, se syncitiálním epitelem (neodermis) u parazitických ploštěnců

Platyhelminthes – mesoderm

mezi ektodermem a endodermem vzniká 3. zárodečný list mezoderm, může mít strukturu epitelu, nebo víceméně řídké nepolarizované pojivové tkáně zvané mezenchym mezodermálního původu je podkožní svalový vak, prostory mezi ním a vnitřními orgány vyplňuje u ploštěnců mezenchym

Platyhelminthes – schizocel a coelom

schizocel – komplex nepravidelných štěrbinek v mezenchymu naplněných tekutinou – slouží jako hydrostatická kostra

célom – u ploštěnců ještě není vytvořen

Platyhelminthes – endoderm

– z něj vzniká střevo (slepě zakončené

Platyhelminthes –TS:

: trubicovitá, větvená, bez řitního otvoru

Platyhelminthes – VS:

párová protonefridia

Platyhelminthes – NS:

párová ganglia a nervové provazce nebo síť

Platyhelminthes – RS

hermafrodité + nepohlavně: architomie, paratomie a pučení

Platyhelminthes – SS:

podkožní svalový vak

Platyhelminthes – CS a DS

chybí

Platyhelminthes – regenerace

výrazná schopnost regenerace

Platyhelminthes – podkožně svalový vak

 mezodermální původ

 jen málo specializovaných svalů:

 dobře vyvinutá je pouze svalovina vychlípitelného hltanu (u volně žijících) a svalovina přísavek (u parazitických druhů)

Platyhelminthes – trávicí soustava

 slepě zakončená (neúplná) trávicí soustava, koncová pozice úst jen výjimečně, u některých parazitických druhů bez TS

typ střeva

střevo: jednoduché, Macrostomorpha

typ střeva

trojvětevné, Tricladida

typ střeva

bohatě větvené, Polycladida

typ střeva

dvouvětevné, Trematoda, Monopisthocotyla, Polyopistocotylavylučovací soustava

Platyhelminthes - vylučovací soustava

 párová protonefridia ektodermálního původu

 odvádějí primární moč z blastocelu

Platyhelminthes - smyslová soustava

NS: párová ganglia na přídi

 + 2 nervové provazce

 nebo hustá síť

 chemoreceptory na přídi

inverzní oči:

inverzní oči:

pod platyhelminthes spadá

Catenulida - řetěznatky, Rhabditophora: Macrostomorpha, Polycladida, Neoophora, Neodermata

Catenulida - řetěznatky

 drobní, sladkovodní i mořští

 jednoduchý hltan a váčkovité střevo

 ústní otvor na hlavě – mezi ploštěnci výjimečná vlastnost

 na hlavě statocysta se statolitem

 časté rozmnožování paratomií (tvorba řetízků, které se později

rozpadají na jednotlivé dceřiné jedince)

 jediné nepárové protonefridium na hřbetě

Catenulida - řetěznatky - zástupce

Catenula lemnae - řetěznatka okřehková - žije kosmopolitně v drobných stojatých vodách, množí se nepohlavně (řetízky)

Rhabditophora - charakteristika

 v pokožce přítomny tyčinkovité inkluze rhabdity: sekretované pokožkou, jejich rozpadem se uvolňuje sliz sloužící k obraně, ochraně, znehybnění kořisti

 pohyb plazením nebo plaváním pomocí řasinkového epitelu  hltan: 3 typy

3 typy hltanu

pharynx simplex (jednoduchý)

pharynx plicatus (vychlípitelný)

pharynx bulbosus (savý-váčkovitý)

Macrostomorpha

 mořské i sladkovodní, řetízky zoidů

 jednoduchý hltan a trubicovité střevo

 potrava – žahavci (ukládá si kleptoknidy=neporušené žahavé buňky)

Macrostomorpha - zástupce

Microstomum lineare - maloústka průhledná

Polycladida - mnohovětevní

 mořské druhy

 často pestře zbarvené

 vychlípitelný hltan a bohatě větvené střevo

 hermafrodité, oplodnění traumatickou inseminací

 vývoj přes tzv. Müllerovu larvu, plave pomocí obrvených

chlopní

Polycladida - mnohovětevní - zástupce

Prostheceraeus giesbrechtii

Neoophora – sensu lato se dělí na

Neoophora – sensu stricto, Neodermata

Neoophora – sensu lato - Autapomorfie:

velmi neobvyklá stavba vaječníků=germovitelarií i vajíček:

ve vlastním vaječníku=germariu vznikají skutečná vajíčka, kdežto v sousedním vitelariu=žloutkové trsy se tvoří vitelocyty, plné zásobních látek i částic materiálu, z něhož se tvoří vaječné obaly

to, čemu u neooforních ploštěnců říkáme vajíčko, je mnohobuněčný útvar – oocyt nebo oocyty a několik vitelocytů ve společném obalu

vyvíjející se embryo je pak vyživováno z rozpadajících se vitelocytů, na rozdíl od většiny živočichů ektolecitálně

Neoophora – sensu stricto (v užším smyslu)

 neooforní ploštěnci volně žijící

Neoophora – sensu stricto (v užším smyslu) - spadá pod ně

Tricladida - trojvětevní

Tricladida - trojvětevní - charakteristika

 střevo se třemi výraznými větvemi, hltan vychlípitelný (pharynx plicatus)

 predátoři, tvoří kokony

 indikátoři čistoty vod, naprostá většina našich ploštěnek

Tricladida - zástupci

Crenobia alpina (ploštěnka horská) - 1,5 cm, žije v horských a podhorských tocích a pramenech

Dugesia gonocephala (ploštěnka potoční) - žije v drobných potůčcích, velikost až 2,5 cm, hnědé zbarvení

Polycelis nigra (ploštěnka černá) - mnoho očí, řeky a stojaté vody, 1 cm

Dendrocoelum lacteum (ploštěnka mléčná) - bez pigmentu, nížinné toky, 2,5 cm

Bipalium kewense (ploštěnka skleníková) - tropický druh, u nás jen ve sklenících, 35 cm

Neodermata

jen parazitické druhy

 monofylie taxonu je dána unikátní stavbou smyslových

orgánů, spermií, protonefridií a tělního povrchu

 obrvená pokožka jen u raných stádií

 u dalších stádií je pokožka nahrazena syncitiem, tzv. neodermis

neodermis

 neodermis je tvořena z tzv. neoblastů, výběžky neoblastů prostupují bazální laminou, rozšiřují se a spojují pod pokožkovými buňkami, ty posléze degenerují a výběžky neoblastů splývají v neobrvené syncitium

 buněčná těla neoblastů jsou i nadále ponořena pod bazální laminou

Neodermata - pod ně spadá

Trematoda - motolice, Cestoda – tasemnice, Monopisthocotyla (=Monogenea 1. část), žábrohlíst, Polyopisthocotyla (=Monogenea 2. část),

Trematoda – motolice

 endoparaziti obratlovců (střídání hostitelů 2–3), jeden je vždy měkkýš

 dospělec - 2 přísavky (ústní a břišní)

 převážně hermafroditi

Trematoda – motolice - stavba

Trematoda – motolice - zástupci

Dicrocoelium dendriticum, Fasciola hepatica motolice jaterní, Schisostoma mansoni - krevnička střevní, Leucochloridium paradoxum - motolice podivná

vývojový cyklus na příkladu druhu Fasciola hepatica

1. z vajíčka

2. se líhne obrvená larvička miracidium a napadá měkkýše

3. v něm se vyvíjejí sporocysty

4. v nich se vytváří redie

5. v nich cerkárie a uvolňují se ven

6. vývoj v adoleskárii, po pozření hostitelem

7. vzniká dospělec žijící v játrech hostitele

u jiných druhů se může vytvořit: metacerkárie v dalším mezihostiteli nebo vzniká pohyblivá furkocerkárie, která proniká do definitivního hostitele aktivně

hostitel a mezihostiel u f. hepatica

mezihostitel Galba truncatula plovatka malá, definitivní hostitel – skot, ovce i člověk, způsobuje zánět jater a žlučovodů

Schisostoma mansoni - krevnička střevní - životní cyklus

1. cerkárie, nazývaná furkocerkárie kvůli vidličce na konci ocásku, v konečném hostiteli odhazuje ocásek

2. jako tzv. schistosomula putuje krevním oběhem do jater

3. kde dospívá v samce nebo samici, tyto se spárují a putují do vlásečnic střeva a kladou vajíčka

4. vajíčka pomocí hrotu prodírají střevní stěnu, dostávají se do střeva a se stolicí opouští tělo konečného hostitele

5. z vajíčka se vylíhne miracidium a napadá mezihostitele – plže Biomphalaria glabra

6. vyvíjí se ve sporocystu

7. a opět vznikají furkocerkárie

Leucochloridium paradoxum - motolice podivná

 dixenní (dva hostitelé) životní cyklus

 mezihostitel: jantarka obecná (Succinea putris)

 barevně pulzující výběžky tykadel (sporocysta) – snadná kořist napodobující housenku

 definitivní hostitel: pták (tlusté střevo, kloaka)

Cestoda – tasemnice - charaktersistika

 parazité střeva obratlovců v dospělosti chybí TS – příjem potravy povrchem těla

 tělo tvoří hlavička=scolex s přísavkami, někdy s příchytnými háčky, krček a články proglotidy

 hermafroditi, střídání hostitele

 VS: protonefridiální chodby

 NS: párová uzlina na hlavě + 2 nervové provazce navzájem propojené

pod cestoda spadá

„Pseudophyllidea“ – štěrbinovky a Cyclophyllidea – kruhovky

„Pseudophyllidea“ – štěrbinovky

mají příchytné štěrbiny bothrie

„Pseudophyllidea“ – štěrbinovky - životní cyklus

1. vajíčko

2. larva koracidium – sežere korýš

3. larva onkosféra - v dutině tělní se vyvíjí v procerkoid

4. po pozření rybou - plerocerkoid

5. v definitivním hostiteli (obratlovec) se vyvíjí tasemnice

„Pseudophyllidea“ – štěrbinovky - zástupce

Diphyllobothrium latum (škulovec široký) - původce onemocnění difylobotrióza

Cyclophyllidea – kruhovky

 mají na scolexu 4 kruhové přísavky, případně věnec háčků

Cyclophyllidea – kruhovky - vývojový cyklus tasemnic:

1. vajíčko

2. v mezihostiteli larva onkosféra

3. ta proniká ze střeva do těla, vzniká larvocysta (boubel), u různých druhů různého typu (cysticercus, coenurus a hydatida)

4. ta pozřena spolu se svalovinou mezihostitele a v konečném hostiteli vývoj dospělce parazitujícího ve střevě

Cyclophyllidea – kruhovky - typy larvocyst se zástpuci

cysticercus - Taenia solium tasemnice dlouhočlenná

coenurus - Mulitceps multiceps tasemnice vrtohlavá

hydatida - Echinococcus granulosus měchožil zhoubný

Cestoda – tasemnice - zástupce

Taenia saginata tasemnice bezbranná

Taenia saginata tasemnice bezbranná

 skolex jen s přísavkamiMonopisthocotyla

 cysticerkus ve svalovině skotu

 dospělec parazituje v tenkém střevě, až 10 m

 napadení je u nás častější (tatarský biftek)

Monopisthocotyla - charakteristika

žábrohlísti – vzadu jedna přísavka

 ektoparaziti, vyskytující se převážně u ryb, 1 hostitel

 na přídi je prohaptor = příchytný orgán, ústní přísavka nebo drobné přísavky okolo úst a lepivé žlázy

 na zádi je druhý přichycovací orgán = opisthaptor obvykle má tvar disku opatřeného háčky, svorkami, přísavkami

 hermafroditi, střeva dvouvětevné

 obrvená larva po přichycení dorůstá v dospělce

Monopisthocotyla - vejcorodí

(např. rod Dactylogyrus) – mají larvální stádium vajíčko → volně plovoucí larva onkomiracidium → přichycení na hostiteli - juvenilní jedinec → dospělec

Monopisthocotyla - živorodí

(např. rod Gyrodactylus) – bez larválního stádia, rodí pohlavně vyspělé jedince

Polyopisthocotyla - charakteristika

žábrohlísti – vzadu složitější příchytný orgán, hermafroditičtí dospělci, srostlí, na žábrech cejna

Polyopisthocotyla - zástupci

Diplozoon paradoxum žábrohlíst dvojitý

nemertea + pulvinera kladogram nemusim se ucit