metod 1 - pojmy

DISEGNO

termín původem z Itálie

Původní význam: kresba, „návrh“, řemeslná dovednost.

Postupně: princip umění, propojení s ideou, imaginací, matematikou a tvůrčím záměrem.

konec 14. stol. (1390)

Cennino Cennini

disegno = kreslířská dovednost, spíše technika než tvůrčí invence

termín zde zahrnuje kresbu i teorii umění – absolutní základ umělecké formy, na který se nabalují technické základy. 

už zde má disegno dvojí význam

2. pol. 15. stol. (1480)

Piero della Francesca

matematický a perspektivní rozměr kresby

propojení s metafyzikou

disegno jako nástroj poznání světa

Francesco di Giorgio Martini

disegno jako základ architektury a konstrukčních princip

Manýrismus, 2. pol. 16. stol.

Giorgio Vasari

1) ideální představa (nápad, záměr v duchu umělce)

2) krebsa (disegno je základem umělecké formy i teorie umění)

- základem umění a teorie

- Vasariho rozdělení upevňuje význam disegna jako intelektuální základ tvorby

Francisco De Holanda

spiritualizace disegna

tvůrčí nápad spjatý s Bohem

přelom 16. a 17. stol.

Federico Zuccari

spojuje disegno a ideu

disegno interno (vnitřní představa) 

disegno esterno (vnější realizace)

zdůrazňuje ideu

Karl van Mander

k disegnu přidává jasnost (benátské barvy) a preciznost (krajinářství)

Baroko, 17. stol.

Filippo Baldinucci

vydává toskánský slovník disegna

považován za 1. slovník pojmů dějin umění

IDEA

= mentální představa, vnitřní pojem, který předchází uměleckému dílu

původ v Platónovi: ideje jako dokonalé formy; v umění často vnitřní model, k němuž se dílo vztahuje

Antika, Řecko

Platón

idea = absolutní, transcendentní forma

umění = mimésis (napodobení) ideje

Renesance

Vasari a Alberti

idea jako vnitřní obraz umělce, který se má co nejlépe zhmotnit

Manýrismus, poč. 16. stol

Disegno vs. Idea

Disegno je nápad umělce

Idea je nápad inspirovaný okolím

přelom 16. a 17. století

Federico Zuccari

idea pevně propojena s disegnem

zdůraznění intelektuální povahy tvorby

Baroko, 17. stol.

novoplatónská idea

umělce inspiruje něco z přírody k vytvoření uměleckého díla

Giovanni Pietro Bellori

umělec musí následovat nejvyššího umělce (Boha)

musí mít v sobě představu nezkalené krásy (příroda je nedokonalá)

Filippo Baldinucci

každá škola má svůj ideál -> jednu inspiruje něco jiného než druhou

DECORUM

ANTIKA - ŘECKO

Myrón (pol. 5. st. př. Kr.)

- soulad formy a funkce

- vidíme v jeho díle Athena a Marsyas

Platón (427-347 př. Kr.)

- krása smysly vnímatelná -> decorum, umění je škodlivé jelikož není edukativní

ANTIKA - ŘÍM

Marcus Tullius Cicero (106-43 př. Kr.)

-

- mravní krása (co je vhodné, co se sluší)

Marcus Vitruvius Pollio (1. st. př. Kr.)

- venustás soulad formy a funkce + mravní krása

STŘEDOVĚK

Casiodorus?

2. POL 15. STOLETÍ:

Leon Battista Alberti (1404-1472)

- co je vhodné, co se sluší

MANÝRISMUS, pol. 16. století

Sebastiano Serlio (1475-1554)

- co je vhodné, co se sluší

Giorgio Vasari (1511-1574)

- z decora se stává invenzione -> stále však znamená přizpůsobení formy obsahu

BAROKO, 17. století

- základní význam zůstává stále stejný

- nové -> upadá zátiší, krajinomalba a žánrová tématika -> nemá totiž žádný hlubší význam

2. POL. 17. STOLETÍ

Claude Francois Menestrier (1631-1705)

- záleží i na umístění díla, námět musí dávat smysl (náboženská tématika v kostele atd..)

Roger de Piles (1635-1709)

- každá doba má právo na svůj styl, není nutné podřizovat se starým mistrům

STYL + MANIERA

ANTIKA - ŘECKO

Myrón (pol. 5. st. př. Kr.). - styl je podřízený obsahu

ANTIKA - ŘÍM

Marcus Tullius Cicero (106-43 př. Kr.)

- styl v rétorice (politika - vážnost; básně - teatrálnost)

Marcus Fabius Quintilianus (35-96)

- stylová pluralita:

- grande (tvůrčí, závislost na výsledku - malířství) - vznešený, k dojetí

- subtile (teoretický, intelektuální poznání - astronomie) - střízlivý, k poučení

- floridum (praktický, nezanechávající stopy - tanec) - květnatý, k pobavení

KONEC 14. STOLETÍ

Cennino Cennini (1360-1427)

- zlom - styl => maniera

- termín nevymyslel, ale používal ho

- Manýrismus, pol. 16. století

Giorgio Vasari (1511-1574)

- maniera (styl) - osobní styl umělce

- odlišuje styly - maniera greca - byzantské umění

- maniera gothica/tedesca - gotické umění

PŘELOM 16. A 17. STOLETÍ

Karl van Mander (1548-1606)

- termín starý moderní styl - moderna maniera (bratři van Eyckové)

BAROKO 2. pol. 17. století

Joachim von Sandrart (1606-1688) stylová pluralita (Quintilianus)

Giovanni Pietro Bellori (1613-1696)

- chtěl opustit termín maniera a začít zase používat termín styl

Francois Blondel (1618-1686)

- pravý styl, liší se podle národních a civilizačních předpokladů

Roger de Piles (1635-1709)

- rozlišoval pojmy maniera a styl: maniera - individuální styl umělce (Vasari) styl - sloh -> určité umělecké období

KRÁSA

Antika - Řecko

Platón (427-347 př. Kr.)

- krása smysly vnímatelná - umění není edukativní, jen baví, nejde do hloubky

- krása se dá spočítat vzorečky, spočívá v harmonii proporcí

- smysly vnímatelná je jen ideí opravdově krásy

Aristoteles

- krása potřebuje subjekt která ji bude vnímat

- jen krásná duše pozná krásu

Antika - Řím.

Marcus Vitruvius Pollio (1. st. př. Kr.)

- jeden z principů architektury = venustas - krása, proporčnost

- architektura je napodobením přírody

- smyslová krása se dá přesunout na rovnice

Středověk

Plotinos (205-270)

- krása smysly vnímatelná je odleskem nadsmyslové

- hodnotí odlesk pozitivně a Platon negativně

-stupně:

1. techné + mimesis (řemeslníci - technické dovednosti) pravá krása není mimesis

2. talent + fantazie (umělec)

3. vytváří obraz, dokonalá krása (skrze božství), spolutvůrce světa - umělec vytváří krásu, není řemeslníkem, prostupuje skrze něj božství

- jen krásná duše může vidět krásu

- díky umělcům poznáváme krásu světa

Sv. Augustin (354-430)

- krása vynikne hlavně v kontrastu s ošklivostí

- jedna z charakteristik krásy je proporce

- umělci nevytváří krásu, jen napodobují (mimesis)

- krása spočívá v celku - umělec tvoří pouze z jednotlivin proto nevytvoří nikdy krásu

- krása nepotřebuje subjekt který ji vnímá, prostě existuje

- hierarchie materiálů (Suger zlato jo kámen ne)

Isidor ze Sevilly (560-636)

- spojování krásy se světlem (kov se líbí pro lesk, mramor pro bělost..)

Opat Suger (1081-1151)

- krása smysly vnímatelná pozvedá duši k bohu

- chtěl, aby vše vypadalo pěkně, zdobně -> krása spočívá v decoru

- hierarchie materiálů (Suger zlato jo kámen ne)

Bernard z Clairvaux (1090-1153)

- krása nespočívá v decoru, ale ve víře -> duchovní krása, harmonie řádu cisterciáků

=> opat Suger a Bernard z Clairvaux kvůli tomu měli spor (viz Panofsky, Význam

ve výtvarném umění)

2.

MIMESIS

Antika - Řecko

Platón (427-347 př. Kr.)

- napodobování toho, co vidí

Aristoteles (384-322 př. Kr.)

- napodobování toho, co vidí, vše dotaženo k dokonalosti

- druhý stupeň

Antika - Řím

Marcus Vitruvius Pollio (1. st. př. Kr.)

- nápodoba přírody

- první z řemeslných umění, vznikla z přirozené potřeby podle nápodoby přírody

Středověk

Plotinos (205-270)

- stupně: techné + mimesis (řemeslníci - technické dovednosti)

Sv. Augustin (354-430)

- umění závislé na mimesis - na nápodobě přírody

Tomáš Akvinský (1225-1274)

- podstatou umění je mimesis

2. pol. 15. století

Leonardo da Vinci (1452-1519)

- redefinuje význam slova - ne pouze nápodoba fyzická ale i psychologická (vnitřní)

- mimesis také jako pochopení jak subjekty fungují

- mimesis není jen studie, ale i vyjádření psychického stavu

- nápodoba není mechanická, ale je duchovní (vychází z nitra)

Manýrismus, 2. pol. 16. století

Giorgio Vasari (1511-1574)

- vývoj umění jde spolu s dokonalejší nápodobou přírody

- dle Vasariho byl Giotto první, kdo začal pracovat podle přírody

- zdůraznění teatrálních a expresivních složek

PARAGONE

Antika - Řecko

Xenokratés z Athén (398-314 př. Kr.)

- porovnával umělecká díla -> start výtvarné kritiky

Antika - Řím

Plinius starší (23-79)

- Zeuxis vs. Parrhasios - předháněli se o rovnější čáru, realističtější hrozny,

mouchu... -> porovnávali své malířské dovednosti

2. pol. 15. století

Cristoforo Landino (1425-1498)

- porovnával styly umělců

- výtvarnou kritikou navazuje na Xenokrata z Athén

Giovanni Santi (1435-1494)

- Činy Federica da Montefeltra - porovnávání italských a nizozemských malířů

Leonardo da Vinci (1452-1519)

- srovnává a soutěží mezi jednotlivými odvětvími umění -> malířství je nadřazené všem ostatním

Manýrismus, pol. 16. století

Benedetto Varchi (1503-1565)

- anketa o paragone

- umělec musí ovládat malířství i sochařství -> vzájemně propojené, nefunguje jedno bez druhého

Baroko, 2. pol. 17. století

Roger de Piles (1635-1709)

- ohodnotil a porovnal umělce v každém kritériu (nejlepší x nejhorší):

- kresba - Rafael x Rembrandt

- barva - Benátčané x Poussin

- kompozice - Rubens x Benátčané

- výraz - Rafael x Benátčané

KÁNON A PROPORCE

Antika - Řecko

Polykleitos (480-420 př. Kr.)

- téma matematických proporcí - řešení měřítka v rámci těla

Antika - Řím

Marcus Vitruvius Pollio (1. st. př. Kr.)

- proporce řádů přirovnané k lidskému tělu =>

- stavební systémy: dórský, iónský a korintský -> smysl pro proporce, vrcholící v porozumění proporcím největšího uměleckého díla -> lidského těla

- lidské tělo může být symetrické, vepsané do kruhu i čtverce (Vitruviánský muž -> L. da Vinci)

Středověk

Villard de Honnecourt (1200-1266)

- náčrtník, 33 pergamenových listů s 325 vyobrazeními -> proporce lidské tváře, postavy a zvířat s vepsanými geometrickými tvary

1. pol. 15. století

Lorenzo Ghiberti (1378-1455)

- teoretické základy umění - optika, proporce (odlišný kánon oproti Vitruviovi)

2. pol. 15. století

Leonardo da Vinci (1452-1519)

- Vitruviánský muž - > dle Vitruviova popisu o proporcích - lidské tělo vepsané do kružnice a čtverce, základních geometrických vzorů vesmírného pořádku

Baroko, 2. pol. 17. století - Spor na Pařížské akademii

Claude Perrault (1613-1688)

- proporce v architektuře -> bratři Perraultové - moderní pojetí

Francois Blondel (1618-1686)

- proporce v architektuře jako proporce lidského těla (Vitruvius)

Guarino Guarini (1624-1683)

- základem architektury je matematika, geometrie, proporce a symetrie -> ty lze pozměnit dle potřeby

IMITARE

transformace přírody v mysli umělce (dle idee)

Baroko, 17. století

Giovanni Battista Agucchi (1570-1632)

- princip imitare

Nicolas Poussin (1594-1665)

- lepší tvorba, založená na napodobování (mimesis)

RITRARE

= tupé napodobování přírody, naturalismus

Baroko, 17. století

Giovanni Battista Agucchi (1570-1632) - princip ritrare

INVENZIONE

Manýrismus, pol. 16. století

Giorgio Vasari (1511-1574)

- invenzione matkou umění

- obsah a téma, podřizuje se mu umělecká forma

- převlečené decorum

Baroko, 2. pol. 17. století

Joachim von Sandrart (1606-1688)

- vědění a učenost

- propojení malířství a poezie

EKFRASIS

= literární popis výtvarného díla

Manýrismus, pol. 16. století

Giorgio Vasari (1511-1574) - v Životopisech užité ekfrasis

TECHNÉ

= řecký termín pro umění

Středověk

Plotinos (205-270) - stupně: - techné + mimesis (řemeslníci - technické dovednosti)

ELECTIO

= princip výběru

Antika - Řecko

Aristoteles (384-322 př. Kr.)

- z každého modelu vybere tu nejkrásnější část z nichž pak sestaví ideální celek

HODNOTA STÁŘÍ

Antika - Řím

Marcus Fabius Quintilianus (35-96)

- hodnotí díla na základě starobylosti - hodnotě stáří

IMAGO A TITULI

Středověk

Paulinus z Noly (354-431)

- imago - zobrazení (socha, malba..)

- tituli - krátké veršované texty připojené k obrazům