Pygmalion čtenářský deník

téma díla

Proměna člověka prostřednictvím vzdělání a společenského působení; kritika třídních rozdílů a konvencí viktoriánské společnosti.

Dominantní motivy v díle:

společenské postavení a jeho umělost

jazyk jako nástroj moci a identity

přetvářka vyšších vrstev

proměna a sebepoznání

emancipace ženy

Doba, ve které se děj odehrává:

Začátek 20. století (přibližně doba autorova současníka, tj. kolem roku 1910).

Místo, kde se děj odehrává:

Londýn – především Higginsův dům a ulice města.

druh

drama

forma

próza

žánr

společenská komedie / satirické drama

společenská komedie / satirické drama

Dílo se zaměřuje na společenské problémy, využívá dialogy a satiru, avšak s vážným podtextem.

kompozice

Chronologická, pětiaktová stavba. Děj plyne plynule bez retrospektiv. Každé dějství má jasnou funkci (seznámení – výcvik – proměna – konflikt – rozuzlení).

Forma vyprávění:

Dialogická forma typická pro divadelní hru.

Určete vypravěče / lyrický subjekt:

Není přítomen tradiční vypravěč – děj je zprostředkován prostřednictvím replik postav.

Jmenujte a charakterizujte hlavní postavy:

Henry Higgins

Líza Doolitlová

Plukovník Pickering

Alfréd Doolittle

Paní Higginsová

Higgins

Profesor fonetiky, odborník na výslovnost a jazyk. Inteligentní, sečtělý, ale také arogantní a bezohledný. Pohlíží na lidi jako na objekty svého výzkumu – Elizu bere spíše jako „materiál“ než jako člověka. Nemá společenský takt, neumí jednat s lidmi citlivě, přestože je sám z vyšší vrstvy.

Je přesvědčen, že jazyk tvoří společenský status, a proto věří, že lze z obyčejného děvčete udělat dámu jen změnou řeči. V jeho chování se projevuje typická mužská nadřazenost a víra v rozum na úkor citu. Přesto není zlý – jen zcela postrádá empatii a neumí chápat lidské emoce.

V závěru zůstává sám, protože nedokáže pochopit, že Eliza se stala samostatnou bytostí, nikoli jeho výtvorem.

Líza

Mladá chudá květinářka z londýnské nižší třídy. Zpočátku mluví nespisovně (cockney dialektem), je neotesaná a působí prostě. Má však silnou vůli, inteligenci a přirozený talent.

Pod Higginsovým vedením prochází obrovskou proměnou – nejen jazykovou, ale i vnitřní. Učí se nejen mluvit, ale i chovat jako dáma. Postupně si uvědomí, že její „proměna“ ji oddělila od původního života, ale zároveň jí nepřinesla rovnoprávnost mezi vyššími vrstvami.

Nakonec se Higginsovi vzepře, čímž dokazuje svou morální i osobní sílu. Je symbolem ženské emancipace a sebeurčení. V kontrastu k antickému mýtu se „socha“ vymkne moci svého tvůrce.

Plukovník Pickering

Higginsův kolega a přítel, odborník na indické dialekty. Působí jako zdvořilý, uctivý muž staré školy – gentleman v pravém slova smyslu. Na rozdíl od Higginsa se k Elize chová s respektem a úctou od samého počátku, což jí umožní rozvinout sebevědomí.

Zastupuje laskavější a morálnější přístup k vzdělání a společnosti, založený na slušnosti, ne na moci. V kontrastu k Higginsovi ukazuje, že opravdová výchova musí vycházet z úcty a lidskosti.

Alfréd Doolittle

Elizin otec, popelář a typický představitel londýnské spodiny. Má lidovou moudrost, cynický nadhled a výřečnost. Otevřeně odmítá „buržoazní morálku“ a hlásá svou filozofii „přirozeného člověka“ – bez odpovědnosti a závazků.

Ironií osudu se z něj později stane bohatý muž díky dědictví, což jej přinutí přijmout společenské normy, které dříve pohrdal. Je tak symbolem absurdnosti třídního systému a pokrytectví morálky vyšších vrstev.

Paní Higginsová

Matka profesora Higginsa, inteligentní a vyrovnaná žena s nadhledem. Na rozdíl od syna chápe společenské nuance a lidské city. V příběhu plní roli „rozumu a morálky“ – často upozorňuje na Higginsovu necitlivost a předvídá důsledky jeho chování.

Zároveň se stává jakýmsi ochráncem Elizy, chápe ji a pomáhá jí v její cestě k nezávislosti.

Freddy Eynsford-Hill

Mladý muž z chudnoucí vyšší vrstvy. Zpočátku působí spíše bezvýznamně, ale nakonec se zamiluje do Elizy. Představuje kontrast k Higginsovi – je citlivý, ale nepraktický a slabý. V závěru se ukazuje jako potenciální partner, který Elizu přijímá takovou, jaká je.

život autora

Hlavně dramatik, kritik irského původu, Nobelova cena 1925

Uznání za svá dramata i jako mistr vtipu, ostrého slova a paradoxu – proslaven i citáty

Normální život

George Bernard Shaw (1856–1950) – irský dramatik, esejista a kritik. Žil v Anglii, byl významným představitelem moderního společenského dramatu. Bojoval proti přetvářce a morální prázdnotě viktoriánské éry. Zasazoval se o sociální reformy a rovnost žen. V roce 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Tvořil v období přelomu 19. a 20. století – v době průmyslového rozvoje, ale i rostoucí sociální nerovnosti.

světová literatura 20. - 30. st.

další díla autora

Svatá Jana

Člověk a nadčlověk

Život paní Warrenové

Zbraně a muž

další autoři stejné doby

John Steinbeck

James Joyce

Franz Kafka

Virginia Woolfová

David Herbert Lawrence

Agatha Christie