Osobnost, normalita, výzkumné tradice, nature vs. nurture, rysy a temperament

Osobnost – obecná definice

Souhrn psychických rysů a mechanismů uvnitř jedince, které určují jeho adaptaci na a interakci s prostředím; rysy a mechanismy jsou uspořádané a relativně trvalé, zejména v dospělosti.

Vznik psychologie osobnosti jako disciplíny

Oddělení od sociální psychologie ve 30. letech 20. století (G. Allport); kořeny v pracích filozofů, sociologů, lékařů a psychologů.

Historické přístupy k osobnosti

Antické typologie temperamentu (Hippokrates, Galenos); novověký empirismus (Locke) vs. racionalismus (Descartes); moderní směry (humanistická, behaviorismus, psychoanalýza).

Nomotetický přístup

Studium obecných zákonitostí a struktur napříč lidmi pomocí kvantitativních metod (např. Cattellovy rysy); cílem je popsat společné rysy populace.

Ideografický přístup

Zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a kvalitativní metody (např. Allportovy dispozice); cílem je hloubkový popis konkrétního jedince.

Normalita – statistické pojetí

Normální je to, co je blízko průměru v populaci; odchylky (nad/podprůměr) = abnormalita.

Normalita – funkční pojetí

Normální = optimální funkčnost (např. pravidelný srdeční rytmus); abnormalita = dysfunkce.

Normalita – normativní pojetí

Normy stanovené konsenzem společnosti (např. průměrné sportovní statistiky jako „norma“).

Normalita – společensko-kulturní

Co je normální/abnormální se liší podle kultury (např. postoje k incestu, kanibalismu).

Normalita – psychologická

Normalita = absence psychopatologické symptomatiky; abnormalita = duševní nemoc.

Znaky „normální“ osobnosti

Seberegulovaná, individualizovaná, integrovaná, přizpůsobená normám, s adekvátními mentálními reprezentacemi.

Tři tradice výzkumu – klinická

Individuální hloubkové studie (kvalitativně); silná celostnost, slabá zobecnitelnost.

Tři tradice výzkumu – korelační

Hledá podobnosti/odlišnosti a vztahy mezi proměnnými (psychometrie); silná šíře, omezení metodou.

Tři tradice výzkumu – experimentální

Kontrolované testování kauzality; problém ekologické validity.

Nature vs. nurture – jádro otázky

Jde o to, zda je osobnost dána geneticky, nebo formována prostředím (historicky: racionalismus vs. empirismus; psychoanalýza/humanistická vs. behaviorismus).

Výzkum dvojčat – typy

MZ (monozygotní) sdílí ~100 % genů; DZ (dizygotní) ~50 %; srovnáním se odhaduje podíl dědičnosti a prostředí.

Heritabilita u rysů

Podíl dědičnosti u významných rysů přibližně 40–50 %; variuje dle charakteristik (např. N, E, O, altruismus).

Biometrický model (h², c², e²)

h² = variabilita vysvětlená geny; c² = sdílené prostředí; e² = nesdílené prostředí (vč. chyb měření).

Longitudinální výzkum na dvojčatech

Slouží ke zkoumání stability/změny rysů v čase; alternativně adopční studie.

Rys osobnosti – definice

Strukturní charakteristika, na kterou usuzujeme z chování; je částečně biologická, relativně stabilní, univerzální, často bipolární.

Rysy a predikce chování

Rysy umožňují predikovat chování v určitých situacích; kritika: situacionismus (Mischel) a paradox konzistence.

Allport – přístup a lexikální východisko

Ideografický přístup; každý člověk má jedinečnou sestavu dispozic (ne „univerzální rysy“).

Allport – kardinální dispozice

Velmi výrazně ovlivňují život (často až v pozdějším věku); nevyskytují se u všech (např. machiavellismus).

Allport – centrální dispozice

Ústřední, běžně popisovaná adjektivy, kterými by tě popsal kamarád.

Allport – sekundární dispozice

Vyplývají z kontextu; projevují se jen v některých situacích.

Allport – funkční autonomie (FA)

Proces, kdy původní motiv (často vnější) se transformuje do nového, na minulosti nezávislého motivu (vnitřního).

Allport – perseverující FA

„Setrvačné“ zvyky/rituály bez původního významu (např. ťukání sklenic).

Allport – vlastní FA

Chování dostává nový osobní význam/ hodnotovou vazbu (např. podání ruky jako projev přátelství).

Allport – vývoj propria (Self)

Vývoj 8 stádií; dítě zpočátku nerozlišuje sebe a okolí; zdravý dospělý je funkčně autonomní.

Cattell – přístup

Nomotetický; faktorová analýza; 16 primárních faktorů (16PF).

Cattell – faktory 1. řádu

Konkrétní popis (např. sociální smělost).

Cattell – faktory 2. řádu

Obecné (např. extraverze) vznikající agregací faktorů 1. řádu.

Cattell – typy rysů

Jedinečné vs. společné; povrchové (pozorované) vs. pramenné (zdrojové).

Cattell – původ rysů

Konstituční (dědičnost) vs. prostředím utvářené.

Cattell – schopnostní vs. temperamentní

Schopnostní (prostředky k cílům, např. inteligence) vs. temperamentní (impulzivita, spontaneita…).

Cattell – dynamické rysy

Ergy (biologické pudy), sentimenty (hodnotově a sociálně vázané motivační systémy – vč. Já-sentimentu), postoje (tendence jednat v situaci).

Subsidiace (Cattell)

Dynamické rysy jsou hierarchicky uspořádány a vzájemně se ovlivňují v rámci integračního učení.

Cattell – vývoj osobnosti

Výsledek zrání a učení pod vlivem prostředí.

Eysenck – hierarchie chování

Superrysy (typy) → rysy → návykové reakce → specifické reakce.

Eysenck – superrysy

E (extraverze), N (neuroticismus), P (psychoticismus); mají nejsilnější vliv na chování.

Eysenck – predikce

Na základě rysů lze predikovat chování napříč situacemi i časy (v rámci hierarchie).

Pětifaktorový model (B5)

Neuroticismus, Extraverze, Otevřenost, Přívětivost, Svědomitost; lexikální přístup (Goldberg, Costa & McCrae).

B5 – jazykové variace

Španělština: 6 faktorů; japonština: 4 (chybí Otevřenost); rozdíly vyplývají z jazyka.

HEXACO – přehled

6 faktorů: Poctivost-pokora (H), Emocionalita (E), Extraverze (X), Přívětivost (A), Svědomitost (C), Otevřenost (O).

HEXACO – H (Poctivost-pokora)

Vysoké: upřímnost, férovost, skromnost; nízké: manipulace, ochota podvádět, pocity nadřazenosti.

HEXACO – Emocionalita vs. B5

Sentimentalita spadá do Emocionality (v B5 je blíže Přívětivosti/Neuroticismu).

HEXACO – Přívětivost vs. B5

Zahrnuje odpuštění/toleranci a dimenzi hněvu/klidu (B5 hněv typicky patří k Neuroticismu).

Kritika rysových přístupů

Dobře popisují strukturu, slabě dynamiku; situace mění projev rysů; riziko atribučních zkreslení v sebehodnocení.

Mischel – paradox konzistence

Rysy jsou příliš obecné pro přesnou predikci chování napříč situacemi; zdůrazňuje roli kontextu.

Temperament – definice

Vrozené, biologicky ukotvené formální charakteristiky chování/prožívání (jak, ne co); zahrnuje i emoční složky (nálady, vášně).

Temperament a rysy

Temperament úzce souvisí s rysy (zejm. Eysenckovy superrysy); je více biologicky podmíněn.

Kretschmer – astenik (leptosom)

Vysoký, hubený; temperament schizoidní (introvertní, plachý, odměřený); extrém: schizofrenní spektrum.

Kretschmer – atletik

Vyšší, svalnatý; viskózní temperament (energický, agresivní, veselý); extrém: epilepsie.

Kretschmer – pyknik

Menší, kulatější; cyklotymní (srdečný, přizpůsobivý, střídání nálad); extrém: bipolární porucha.

Kretschmer – dysplastik

Smíšené rysy předchozích typů.

Sheldon – somatotypy

Ektomorf (≈ astenik), mezomorf (≈ atletik), endomorf (≈ pyknik); temperament dovozován z tělesné stavby.

Pavlov – 4 dimenze Síla/Dynamičnost/Pohyblivost/Podrážděnost vs. útlum; z průběhu podmiňování odvozoval typy temperamentů.

Pavlov – signální soustavy

1. signální: reflexy; 2. signální: abstraktní symboly (slovo apod.).

Jung – postoje

Introverze vs. extraverze jako základní postoje; u každého přítomny, ale jeden převládá.

Jung – 4 funkce

Myšlení, cítění, smyslové vnímání, intuice; kombinace s postoji určuje typ.

MBTI – dimenze

S/N (vnímání), T/F (rozhodování), J/P (chování) + E/I → 16 typů (např. INFJ, ENTP).

MBTI – temperamenty (Keirsey)

SP (hráči – hledají vzrušení), SJ (strážci – bezpečí), NT (racionalisté – znalosti), NF (idealisté – identitu).

Heymans & Wiersma – 3 dimenze

Emocionalita, aktivita, primárnost/sekundárnost; kombinací vznikají typy.

Eysenck – temperament a biologie

E: vyšší excitace šedé hmoty; N: vyšší reaktivita autonomní NS; P: kontinuum normalita–psychopatie–psychóza.

Gray – revize Eysencka

Základní jsou impulzivita (BAS) a úzkost (BIS); E a N jsou sekundární; přidána ofenzivnost (reakce na averzivní podněty).

BIS/BAS – neuropsychologie

BIS = úzkost a inhibice chování; BAS = citlivost na odměnu a impulzivita; rozdílné mozkové systémy emoční kontroly.

Cloninger – temperament (def.)

Dědičné, emoční, vývojově stabilní složky osobnosti, málo ovlivnitelné socio-kulturním učením.

Cloninger – 4 temperamenty

Vyhýbání se poškození (GABA/serotonin), vyhledávání nového (dopamin), závislost na odměně (NA/serotonin), perzistence (glutamát/serotonin).

Cloninger – charakter (3 dimenze)

Sebedirektivita (osobní), kooperace (sociální), sebeztranscendence (spirituální) – formováno prostředím.

Cloninger – neurobiologie

Limbický systém jako základ; odlišná aktivita neurotransmiterových systémů u rozdílů v temperamentu.

Kagan – inhibovaný temperament

Při nových podnětech bázlivost, emoční rezervovanost; fyziologie: nižší prah limbických struktur → vyšší autonomní reaktivita.

Kagan – neinhibovaný temperament

Vstřícnost, spontánnost, nízká míra strachu; fenotypická dimenze plachost–sociabilita; v dospělosti blízko intro/extraverzi.

Buss & Plomin – 3 podmínky

Pro temperamentové rysy: objeví se v 1. roce, přetrvají do dospělosti, jsou značně dědičné.

EAS – emocionalita

Prožívání tísně/ohrožení s autonomní aktivací; složky: motorická, expresivní, fyziologická, kognitivní.

EAS – aktivita

Spontánní fyzický výdej; složky: tempo, energičnost, vytrvalost, motivace (nejdůležitější tempo a energičnost).

EAS – sociabilita

Preference společnosti vs. samoty; složky: vyhledávání společnosti, pozornost druhých, citlivost od druhých, citlivost ke stimulaci.

Thomas & Chess – goodness of fit

Když osobnostní charakteristiky „sedí“ na požadavky prostředí → adaptace; poorness of fit = zhoršené zvládání.

Thomas & Chess – 9 kategorií

Úroveň aktivity; pravidelnost biologických funkcí; reakce na novost; adaptabilita; práh podnětů; nálada; intenzita exprese; rozptýlitelnost; rozpětí pozornosti.

Thomas & Chess – 3 typy

Snadný (pravidelné rytmy, dobrá adaptace); obtížný (nepravidelné rytmy, pomalá adaptace); „pomalu se rozehřívající“ (ani pravidelný/ani nepravidelný, pomalá adaptace).