Sociální psychologie

Sociální psychologie

Studium člověka v sociálních souvislostech, zkoumání vlivu sociálních souvislostí na osobnost, chování a vztahy.

Definice sociální psychologie podle Myerse

vědecké studium toho, jak lidé přemýšlejí o jiných lidech, jak je ovlivňují a jaký k nim mají vztah

Co studuje sociální psychologie

postoje, přesvědčení, přizpůsobivost a nezávislost, lásku a nenávist

Sociální percepce

• Vnímání druhých a sebe sama, vytváření dojmu o ostatních.

• také sociální kognice

Chyby v sociální percepci

• Haló efekt

• implicitní teorie osobnosti

• projekce

• sebenaplňující předpovědi

• stereotypy

• atribuce

Haló efekt

Tendence neodůvodněně zobecnit první dojem na další vlastnosti osoby.

Implicitní teorie osobnosti

Předpoklady o dalších vlastnostech osoby na základě pozorovaného rysu.

Sebenaplňující předpovědi

• očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane

• negativní očekávání = golemův efekt

• pozitivní očekávání = pygmalion efekt

Stereotyp

zjednodušený a zobecněný názor na skupinu lidí, který nemusí odpovídat realitě a může ovlivnit způsob, jakým vnímáme a hodnotíme jednotlivce z této skupiny

Atribuce

• proces, při kterém lidé přisuzují příčiny chování sobě nebo ostatním. 

• Chyby v atribuci mohou nastat, když lidé nesprávně připisují chování vnitřním (dispozičním) nebo vnějším (situačním) faktorům

Vnímání

Proces, jakým se díváme na svět, umožňuje vnímat předměty a události skrze smysly.

Fáze vnímání

- Přijímání vjemů

- třídění vjemů

- interpretace a vyhodnocení

- ukládání vjemů do paměti

- vyvolání vjemů z paměti (vzpomínky)

Přijímání smyslových vjemů

(např. poslech hudby), zahrnuje selektivní pozornost a expozici

Selektivní expozice

máme sklon vystavovat se působení informací, které pomohou našim cílům nebo pro nás budou nějak uspokojivé,

Třídění vjemů

Třídění podle:

• - podle principů

• - podle schémat

• - podle scénářů

Podle principů:

• Blízkost:Věci, které jsou blízko sebe, považujeme za součást jedné skupiny.

• Podobnost: Věci, které vypadají podobně, si připadají, že spolu souvisí

• Kontrast: Když jsou věci velmi odlišné, myslíme si, že k sobě nepatří.

Třídění podle schémat:

Schémata: Jsou to naše obecné názory na lidi a situace, které vytváříme na základě toho, co zažijeme nebo slyšíme, třeba z televize nebo knih.

Třídění podle scénářů:

Scénář: Je to plán nebo představa toho, jak by se něco mělo odehrát, jako když si představíme, jak by měl proběhnout den nebo jak se má chovat na večírku.

Vlastní já a vnímání

Interpretace vlastního chování, formování postoje a sebepojetí.

Sebepojetí

představa o tom, kdo jsem, vnímání sebe sama, úvahy o vlastních silných a slabých stránkách

Zdroje sebepojetí

• jak vás vidí druzí - jde o tzv. zrcadlový obraz já

• srovnání s ostatními 

• kulturní vlivy

• interpretace a hodnocení vlastní osoby

zrcadlové já

popisuje, jak si lidé formují své sebepojetí na základě toho, jak si myslí, že je vnímají ostatní

Sebeuvědomění

Schopnost sebepozorování a uvědomění si sebe sama jako individua odděleného od ostatních lidí a od prostředí

model “okenní tabule” sebeuvědomění

• vytvořili psychologové Joseph Luft a Harrington Ingham.

•  je známý také jako Johariho okno

• rozděluje sebeuvědomění do čtyř kvadrantů:

  • otevřené já

  • slepé já

  • neznámé já

  • skryté já

otevřené já

představuje všechny informace, chování, postoje a názory, které o sobě máme a které mají ostatní o nás

slepé já

 vědomosti, které o nás mají druzí, ale které nám chybějí

neznámé já

představuje ty části vašeho já, které neznáte ani vy, ani nikdo jiný, jsou to informace ukryty hluboko ve vašem povědomí,

Skryté já

vše, co o sobě víte, ale skrýváte před ostatními, tato „okenní tabule“ obsahuje všechna vaše úspěšně skrývaná tajemství,

Růst sebeuvědomění

• naslouchejte druhým

• zvětšujte otevřené já

• hledejte informace o sobě 

• veďte dialog sami se sebou

Sebeúcta

Hodnota, kterou přisuzujeme sami sobě, důležitá pro sebejistotu a úspěch.

Sebeodhalení

Komunikace, při níž prozrazujeme informace o sobě, které obvykle skrýváme

Faktory ovlivňující sebeodhalení:

• vliv osobnosti

• působení kultury

• vliv pohlaví

Výhody sebeodhalení

• sebepoznání

• schopnost poradit si s problémy

• zlepšení komunikace

• kvalitnější vztahy

Rizika sebeodhalení

• osobní rizika v životě a práci

• vztahová rizika

• profesionální rizika

Komunikace

• mnoho definic, nejdůležitější charakteristiky je možno shrnout do těchto základních bodů:

  • je nezbytná k efektivnímu sebevyjádření

  • je přenosem a výměnou informací v mluvené, psané, obrazové nebo činnostní formě, která se realizuje mezi lidmi, což se projevuje nějakým účinkem

  • je výměnou významů mezi lidmi použitím běžného systému symbolů

  • je prostředkem pro vytváření a ovlivňování vztahů

Dělení sociální komunikace

• Verbální

• Neverbální

Verbální komunikace

zahrnuje použití mluvených nebo psaných slov k vyjádření myšlenek, názorů a emocí1

Neverbální komunikace

zahrnuje všechny formy komunikace, které nepoužívají slova. To může zahrnovat gesta, mimiku, tělesný jazyk, oční kontakt, dotyk, polohu těla, vzdálenost mezi lidmi a dokonce i tón hlasu

Komunikační dovednosti

• dovednost prezentovat sebe sama

• dovednost vztahová

• dovednost komunikovat v malé skupině a vůdcovská dovednost 

• dovednost prezentace

• mediální gramotnost

Formy mezilidské komunikace

• intrapersonální

• interpersonální

• rozhovor

• komunikace v malé skupině

• veřejná komunikace

• počítačem zprostředkovaná

• masová

Intrapersonální komunikace

Komunikace, kterou vedeme sami se sebou, zahrnuje hovoření, poznávání a hodnocení sebe.

Interpersonální komunikace

Komunikace s osobou, se kterou máme vztah.

Veřejná komunikace

Komunikace mezi mluvčím a posluchači, může být s různým počtem posluchačů.

Funkce komunikace

1. Informativní

2. Instruktivní

3. Přesvědčovací

4. Funkce posilující a motivující

5. Zábavná

6. Funkce vzdělávací a výchovná

7. Funkce socializační a společensky integrující

8. Funkce osobní identity – na úrovni osobnosti, pro JÁ je komunikace velmi důležitou aktivitou, zodpovídáme si otázky typu kdo jsem, kam směřuji, v co věřím..

Měkké dovednosti

• Osobní atributy umožňující efektivní interakci s ostatními,

• jsou spojeny s emocionální inteligencí

• zahrnují komunikační dovednosti, zdravé sebevědomí, vcítění, týmovou spolupráci atd.

Tvrdé dovednosti

• Odborné dovednosti a znalosti jedince

• dají se měřit

Socializace

Proces osvojování sociálních schémat chování a prožívání interakcí s ostatními lidmi.

Výsledek socializace

sociální zkušenost, sociální učení

Produkt socializace

osvojení určitých sociálních rolí

Prostředky socializace

společenské instituce, včetně rodiny a dále různé způsoby učení

Ondrejkovič uvádí 3 fáze socializace

1. Socializace a začínající individualizace

2. Individualizace a personalizace

3. Enkulturalizace a societizace

enkulturace

je vědomé nebo nevědomé vrůstání do vlastní kultury

Podle Havlíka můžeme vnímat průběh socializace jako čtyři fáze životní dráhy:

1. Dětství: Děti jsou závislé na rodičích a potřebují od nich hodně pomoci.

2. Mládí: Mladí lidé se snaží zjistit, kdo jsou, a začínají se osamostatňovat od rodiny.

3. Dospělost: Dospělí se starají o své rodiny a kariéru a čelí mnoha změnám a výzvám.

4. Stáří: Starší lidé končí svou pracovní kariéru, odcházejí do důchodu a snaží se zajistit si pohodové stáří.

Sociální pozice

• místo, které jedinec zaujímá v sociální struktuře s určitými právy a povinnostmi.

• může být vrozená nebo získaná

Sociální status

Hodnota a prestiž spojená s danou sociální pozicí.

Sociální role

Očekávané chování v určité sociální pozici.

Sociální učení

proces, při kterém si jedinec osvojuje způsoby a vzory chování, které jsou v dané společnosti nebo skupině považovány za žádoucí.

Základní formy sociálního učení

1. přímé posilování učení odměnou a trestem. Žádoucí a odměněné chování je fixováno, nežádoucí chování je trestem potlačováno

2. Napodobování (imitace)jiného člověka, kterého si jedinec váží

3. Identifikace, tj. převzetí všech pozorovatelných způsobů chování referenční osoby, kterou si jedinec zvolil jako model

Teorie sociálního učení Neala E. Millera a Johna Dollarda:

• Lidé se učí napodobováním.

• Tato teorie považuje sociální učení za proces imitace, kde jedinci napodobují chování, které vidí u jiných, zejména pokud je toto chování odměněno.

Teorie sociálního učení Juliana Rottera

• Rotter vnímá sociální učení jako interakci s okolím. 

• Naše rozhodnutí jsou založena na tom, co očekáváme, že se stane, a jak moc si ceníme možného výsledku.

Teorie sociálního učení Roberta Searse

• osvojení si nového chování probíhá pozorováním a napodobováním ostatních

• Vývoj naší osobnosti a to, jak se chováme, je ovlivněn našimi rodiči a tím, jak fyzicky dospíváme.

Teorie sociálního učení Alberta Bandury:

• Bandura je známý svou teorií učení napodobováním, která zahrnuje koncepty jako jsou pozorování, imitace a modelování. 

• učíme se pozorováním ostatních a napodobováním jejich chování. Důležité je také, jak moc věříme ve své schopnosti a co jsme se naučili z minulých zkušeností

Sociální skupiny

Sdružení lidí (2 a více osob) s vzájemnými vztahy, spojené vzájemnou komunikací, normami, očekáváními a společnou činností.

Třídění sociálních skupin

• Malé a velké skupiny:

• Primární a sekundární

• Formální a neformální

Malé skupiny

jsou charakterizovány osobními vztahy a přímou komunikací mezi členy.

Velké skupiny

jako jsou národy nebo obyvatelé města, spojuje spíše formální vztahy a členové se osobně neznají

Primární skupiny

Jsou to základní sociální skupiny, jako je rodina, kde jsou vztahy intimní a osobní.

Sekundární skupiny

osobní, například školy nebo pracoviště

Formální skupiny

mají jasně definované struktury, role a očekávání, jako jsou organizace nebo instituce.

neformální skupiny

jsou spontánní a založené na osobních vztazích, jako jsou přátelé nebo hobby skupiny

Sociální klima

"Nálada" ve skupině lidí ovlivňující chování a pocity jedinců. Důležité pro spolupráci a plynulost věcí.

Učení

• Proces osvojování individuálních zkušeností,

• učení může být:

  •  přímé – intencionální, záměrné

  • nepřímé, neúmyslné, funkcionální

Druhy učení

1. podmiňování

2. percepčně-motorické učení

3. verbální učení

4. pojmové učení

5. učení řešením problému

Podmiňování

• Učení vytvářením dočasných nervových spojů,

• rozdělené na: klasické (pavlovské) a instrumentální (skinnerovské).

Klasické podmiŇování (Pavlovské)

Učíme se spojit dva různé podněty. Například, pes se naučí slintat, když slyší zvonek, protože očekává jídlo

Instrumentální (operační) podmiňování

Učíme se z výsledků našeho chování. Pokud něco uděláme a dostaneme odměnu, budeme to pravděpodobně dělat znovu. Pokud nás to stojí trest, pravděpodobně to příště neuděláme.

Percepčně motorické učení

jde o učení, v jehož průběhu si osvojujeme návyky a dovednosti, např.psaní

Pojmové (myšlenkové) učení

• proces, kdy se učíme rozpoznávat a reagovat na různé věci nebo situace, které mají nějaké společné charakteristiky, i když se mohou v jiných ohledech lišit.

• Například, když se děti učí, co je to “ovoce”, naučí se, že jablka, hrušky a banány mají něco společného, i když každé z nich vypadá a chutná jinak

Učení řešením problémů

jde o samostatné odhalování vztahů mezi předměty nebo pojmy

Sociální učení

jak se chovat sociálně pozitivním způsobem

Sociální zralost

schopnost jedince efektivně interagovat ve společnosti, respektovat její normy a hodnoty, a projevovat vhodné chování v různých sociálních situacích

Periodizace psychosociálního vývoje dle Erika H

Dělení života do 8 věkových skupin s řešením konfliktů na každé úrovni pro postup do vyšší fáze vývoje.

8 věkových skupin

1. Nejútlejší období - Vytváření základní důvěry nebo nejistoty, závislé na péči a vztahu k mateřské osobě.

2. Etapa zvládnutí pocitů autonomie (mezi 1. a 2. rokem) a pocitů studů ze závislosti- Učení se autonomii a zvládání pocitů studu a pochybností.

3. Řešení konfliktu mezi vlastní iniciativou a pocitem viny.

4. Věk latence- Zvládání pracovních úkolů a pocitů méněcennosti.

5. období puberty - Hledání identity a zvládání nejistoty role ve společnosti.

6. Mladá dospělost - Prožívání intimity a řešení pocitů izolace.

7. Dospělost - Naplňování generativity a překonávání stagnace.

8. Pozdní dospělost - Dosahování osobní integrity a přijetí životního běhu.

Sociální postoje

• jsou souhrnem našich myšlenek, emocí a chování v daném scénáři.

• Jsou formovány na základě našich životních zkušeností, výchovy, vzdělání a sociálních vlivů.

• mohou mít silný vliv na naše chování v různých situacích

• mohou se měnit

Rozlišujeme postoje

• centrální (rodina, děti, zaměstnání)

• okrajové (zahraniční politika státu, aj.)

Funkce postojů

• Instrumentální - Postoje, které nás vedou k dosažení cílů nebo odměn a vyhýbání se trestům.

• Kognitivní - Pomáhají nám porozumět světu a klasifikovat zkušenosti.

• Hodnotově expresivní - Umožňují vyjádření osobních hodnot a sebevyjádření.

• Egodefenzivní - Chrání naše ego a sebevědomí před nepříjemnými pocity.

Struktura postojů (3 složky)

1. Kognitivní - poznávací , vyjadřuje mínění jedince o určitém objektu a způsob, kterým je tento objekt vnímán

2. Afektivní složka – zahrnuje emoce ve vztahu k objektu postoje

3. Konativní (behaviorální)- zahrnuje pohotovost k jednání souvisejícím s daným postojem

Trsy postojů

= skupiny názorů, které má člověk a které jsou nějakým způsobem spojené.

Vytváření postojů

• postoje se formují během socializace

• proces, kdy se naučímě hodnotit různé aspekty našeho života

• Tento proces zahrnuje:

  • Socializaci: Učíme se a přebíráme normy společnosti.

  • Potřeby: Rozvíjíme pozitivní postoje k věcem, které nám pomáhají splnit naše potřeby, a negativní k těm, které nám v tom brání.

  • Vliv sociálních skupin: Naše postoje jsou ovlivněny skupinami, ke kterým patříme nebo chceme patřit, a můžeme cítit tlak, abychom se přizpůsobili jejich názorům

Změna postojů

Může být vyvolána novými informacemi, které vyvolávají kognitivní disonanci, nebo osobními zkušenostmi, které jsou v rozporu s našimi stávajícími postoji.

Teorie kognitivní rovnováhy a disonance

• Kognitivní rovnováha: Usilujeme o soulad mezi našimi postoji.

• Kognitivní disonance: Pocit nepohodlí z nesouladu mezi postoji, který nás může motivovat k jejich změně.

Intimita

Vlastnosti v mezilidském kontaktu

• Afiliance vyjadřuje potřebu navazovat pozitivní vztahy, jako je přátelství nebo láska.

• Atraktivita se týká toho, jak jsou lidé přitahováni k sobě, a může být založena na fyzickém vzhledu nebo osobních vlastnostech.

• Láska má různé dimenze (intimita, vášeň, závazek) a formy (ludus, storge, pragma, agapé).

• Agresivita je tendence útočit na jiné, což může být fyzické nebo psychologické.

Prosociální chování

Chování ve prospěch jiných bez očekávání odměny, zahrnuje reciprocitu, sociální odpovědnost a empatii.

Charakteristiky zdravé komunikace

Zahrnují bezprostřednost, kognitivní přizpůsobování, zájem o druhého, reciprocitu, humor, podporu vývoje a flexibility, konzistenci interakcí a pozitivní komunikaci.

Kritéria psychického zdraví

Zahrnují zájem o sebe, sociální zájem, autoregulaci, vysokou frustrační toleranci a další aspekty.

Emoce

• prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům

• vyjadřují zvláštní způsob prožívání, provázený nezřídka i tělesnými změnami

Kritéria psychického zdraví

Zahrnují zájem o sebe, sociální zájem, autoregulaci, vysokou frustrační toleranci a další aspekty.

Základní znaky citů

• Protikladnost

• aktuálnost

• pestrost trvání

• nakažlivost

3 roviny emocí

1. rovina prožitková-libost, nelibost

2. fyziologická reakce- projevuje se mírou aktivace-připravenosti reagovat

3. vnější projevy emocí- chování