Botanika

Apiaceae(miříkovité):Charakteristická deštníkovitým květenstvím, často aromatickými bylinami. Zást: mrkev (Daucus carota) – vlhké půdy, kopr (Anethum graveolens) – slunné suché stanoviště, petržel (Petroselinum crispum) – humózní půdy, celer (Apium graveolens) – vlhké půdy, andělika (Angelica archangelica) – vlhké, polostinné stanoviště.

Asteraceae (hvězdnicovité): Květenství tvořeno úborem, složeným z trubkovitých a jazykovitých květů. Zástupci: pelyněk (Artemisia vulgaris) – suché, slunné stanoviště, slunečnice (Helianthus annuus) – slunné, suché půdy, řebříček (Achillea millefolium) – suché, travnaté plochy, kopretina (Leucanthemum vulgare) – suché louky, chrpa (Centaurea cyanus) – pole, okraje cest.

Balsaminaceae (netýkavkovité): Byliny s dužnatými stonky, květy často asymetrické. Zástupci: netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) – vlhké břehy, netýkavka balfourova (Impatiens balfourii) – vlhké lesní okraje, netýkavka stenantha (Impatiens stenantha) – vlhké lesní podrosty. Biologická invaze označuje šíření nepůvodních druhů, které mohou negativně ovlivnit místní ekosystémy.

Impatiens (netýkavka): Druhy: netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) – vlhké břehy, netýkavka balfourova (Impatiens balfourii) – vlhké lesní okraje, netýkavka stenantha (Impatiens stenantha) – vlhké lesní podrosty. V Čechách jsou nepůvodní a považovány za invazní.

Boraginaceae (brutnákovité): Byliny s chlupatými listy a květy v hroznech. Zástupci: brutnák lékařský (Borago officinalis) – slunné, suché půdy, pomněnka (Myosotis spp.) – vlhké, stinné stanoviště, plamének (Echium vulgare) – suché, kamenité půdy, včelník (Lithospermum officinale) – suché, písčité půdy, hromádka (Onosma echioides) – suché, kamenité svahy.

Brassicaceae (brukvovité): Byliny s čtyřčetnými květy, často s hořkou chutí. Zástupci: řepka olejka (Brassica napus) – polní plodina, hořčice bílá (Sinapis alba) – suché, slunné půdy, křen (Armoracia rusticana) – vlhké, hlinité půdy, brukev řepka (Brassica rapa) – polní plodina, černý hořčice (Brassica nigra) – suché, slunné půdy, ředkev (Raphanus sativus) – písčité, dobře odvodněné půdy.

Campanulaceae (zvonkovité): Byliny s pětičetnými květy, často modré nebo fialové. Zástupci: zvonek (Campanula spp.) – suché, kamenité půdy, zvonkovec (Adenophora spp.) – vlhké lesní okraje, zvonkovec (Symphyandra spp.) – suché, kamenité svahy, zvonkovec (Michauxia spp.) – suché, slunné půdy.

Caryophyllaceae (silenkovité): Byliny s protistojnými listy a pěticípými květy. Zástupci: silenka (Silene vulgaris) – suché, kamenité půdy, hvozdík (Dianthus spp.) – suché, slunné půdy, ptačinec (Stellaria media) – vlhké, stinné stanoviště, hvozdík (Dianthus deltoides) – suché, písčité půdy, silenka (Silene latifolia) – suché, slunné půdy, hvozdík (Dianthus barbatus) – vlhké, stinné stanoviště.

Sukulentní rostliny: Rostliny schopné akumulovat vodu v dužnatých tkáních. Hlavní původní zástupci v ČR: rozchodník (Sedum spp.) – suché, slunné půdy, netřesk (Sempervivum spp.) – suché, kamenité půdy, aloe (Aloe vera) – teplé, slunné prostředí

Cyperaceae (šáchorovité): Trávy s trojhrannými stonky, často rostoucí ve vlhkých oblastech. Zástupci: šáchor (Schoenoplectus lacustris) – vlhké břehy, rákos (Phragmites australis) – vlhké břehy, ostřice (Carex spp.) – vlhké, stinné stanoviště, šáchor (Schoenoplectus tabernaemontani) – vlhké břehy, rákos

 Lesnicky významné graminoidy:

• Juncaceae (sítinovité): sítina rozkladitá (Juncus effusus), sítina sivá (Juncus inflexus) – vlhké, zamokřené půdy, světlo až polostín.

• Cyperaceae (šáchorovité): ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice zobánkatá (Carex rostrata) – vlhké, rašelinné louky, mokřady.

• Poaceae (lipnicovité): třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) – suché i vlhké lesní lemy, paseky, světlomilné.

Zástupci Liliaceae, Convallariaceae, Alliaceae:

• Druhy: konvalinka vonná (Convallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), česnek medvědí (Allium ursinum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), křivatec žlutý (Gagea lutea).

• Morfologie: vytrvalé byliny s podzemními cibulemi nebo oddenky, jednoduché listy, květy často v hroznech či vijanech, 6 okvětních lístků.

• Stanoviště: převážně vlhké, stinné lesy a lesní lemy.

Společné a odlišné znaky Cyperaceae a Poaceae:

• Společné: úzké listy, redukované květy, větrosnubnost, převážně bylinné.

• Odlišnosti:

  • Poaceae: dutý stéblo, listy s pochvou, listy ve dvou řadech.

  • Cyperaceae: plný trojhranný stonek, listy ve třech řadách, květy bez okvětí.

• Vlhkomilné druhy:

  • Cyperaceae: ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), šáchor hnědý (Schoenoplectus tabernaemontani).

  • Poaceae: metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), rákos obecný (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea).

Violaceae (violkovité):
Vytrvalé nebo jednoleté byliny s nepravidelnými květy, často ostruhatými.
Zástupci:

• Violka vonná (Viola odorata) – stinné, vlhké lesy

• Violka trojbarevná (Viola tricolor) – suché louky, pole

• Violka psí (Viola canina) – světlé lesy, paseky

• Violka bažinná (Viola palustris) – vlhké louky, mokřady

Convallariaceae, Alliaceae, Amaryllidaceae:
Vytrvalé byliny s cibulí/oddenkem, jednoduchými listy a pravidelnými květy.
Zástupci:

• Konvalinka vonná (Convallaria majalis) – stinné, vlhké lesy

• Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) – stinné lesy

• Česnek medvědí (Allium ursinum) – vlhké listnaté lesy

• Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) – stinné, humózní lesy

• Narcis (Narcissus poeticus) – vlhké louky, zahrady

 

Papaveraceae a Fumariaceae:
Byliny s mléčnicemi, nápadnými květy (Papaveraceae), nebo dutými květy (Fumariaceae).
Zástupci:

• Mák vlčí (Papaver rhoeas) – pole, rumiště

• Dymnivka dutá (Corydalis cava) – listnaté lesy

• Dymnivka plná (Corydalis solida) – stinné, vlhké lesy

Urticaceae a Cannabaceae:
Byliny až keře, často s drsnými chlupy.
Zástupci:

• Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) – vlhké, dusíkaté půdy (původní)

• Humulus lupulus (chmel otáčivý) – vlhké křoviny, lesy (původní)

• Konopí seté (Cannabis sativa) – pole (nepůvodní, pěstované)

Přesličky (Equisetophyta):
Vytrvalé výtrusné rostliny s článkovanými lodyhami a přeslenitými větvemi.
Zástupci:

• Přeslička rolní (Equisetum arvense) – vlhká pole, příkopy

• Přeslička lesní (E. sylvaticum) – vlhké lesy

• Přeslička bahenní (E. palustre) – mokřady
  Jarní lodyha: nezelená, výtrusná
  Letní lodyha: zelená, fotosyntetická
  Vyvíjejí se obě u přesličky rolní.

Poaceae (lipnicovité):
Byliny s dutým stéblem, klásky v latach či klasech, větrosnubné.
Květenství: lata (např. u ovsa), klas (pšenice), hrozen
Využití: pícniny, obiloviny, travní porosty
Zástupci:

• Pšenice (Triticum aestivum) – pole

• Žito (Secale cereale) – pole

• Oves (Avena sativa) – pole

• Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) – lesní lemy

• Metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) – vlhké louky

• Chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) – břehy, mokřady

Obilka (caryopsis) je typ suchého plodu typický pro trávovité rostliny (Poaceae). Charakteristické je, že osemení je pevně srostlé se semenem, což ji odlišuje od jiných nažek. Díky této struktuře se obilky snadno mlátí a skladují – důležité u kulturních plodin (např. pšenice, ječmen, kukuřice).

Lišejníky (Lichenes):
Symbióza houby a řasy/cyanobakterie, odolné organismy.
Substráty a zástupci:

• Kůra stromů: terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes)

• Skály: mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum)

• Půda: dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina)
  Využití: bioindikace, krmivo, léčiva

Rozdíl krytosemenné × nahosemenné:

• Krytosemenné: semena kryta v plodu, květy, dvojité oplození

• Nahosemenné: semena volná, bez plodu, šištice místo květů

Systematika rostlin + stavba těla:

• Říše rostlinná: mechorosty, kapraďorosty, nahosemenné, krytosemenné

• Mechy: gametofyt hlavní, jednoduchá stavba

• Kapradiny: cévní svazky, výtrusy

• Nahosemenné: dřeviny, semena volná

• Krytosemenné: květy, plody, pletiva, složité tělo

• Přechod od stélky k tělu s pravými orgány (kořen, stonek, list)

Fungi (houby):
Eukaryotické heterotrofní organismy s buněčnou stěnou z chitinu.
Rozmnožování: výtrusy (sexuální/asexuální)
Skupiny:

• Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota): kvasinky, lanýž – fermentace, potrava

• Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota): muchomůrka, hřib – ekologie, potrava

• Houby spájivé (Zygomycota): plíseň hlavičková – rozklad organiky

Fabaceae (bobovité):
Byliny/dřeviny s motýlovitým květem, lusky, symbióza s hlízkovými bakteriemi.
Zástupci:

• Hrachor jarní (Lathyrus vernus) – lesy

• Vikev ptačí (Vicia cracca) – louky, okraje

• Čičorka pestrá (Securigera varia) – suché svahy

• Jetel luční (Trifolium pratense) – louky

• Tolice dětelová (Medicago lupulina) – rumiště

• Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) – louky, okraje (nepůvodní)

Byliny středoevropských lužních lesů:

• Orsej jarní (Ranunculaceae),

• Sasanka hajní (Ranunculaceae),

• Kopřiva dvoudomá (Urticaceae),

• Devětsil lékařský (Asteraceae),

• Pcháč zelinný (Asteraceae).

Typické rostliny bukových lesů:

• Sasanka hajní (Ranunculaceae) – polostín, humózní půdy,

• Plicník lékařský (Boraginaceae) – živiny, stín,

• Jaterník podléška (Ranunculaceae) – vápenité půdy, polostín,

• Pitulník žlutý (Lamiaceae) – vlhké, živné lesy.

Rostliny jehličnatých horských lesů:

• Borůvka černá (Ericaceae) – kyselé, humózní půdy,

• Vranec jedlový (Lycopodiaceae) – stín, chladno,

• Sedmikvítek evropský (Primulaceae) – vlhko, stín,

• Plavuň vidlačka (Lycopodiaceae) – kyselá půda, polostín.

Bazifilní (kalcifilní) druhy rostlin:

• Rostou na vápenitých nebo hlinitých půdách.

• Jaterník podléška (Ranunculaceae),

• Kruštík širolistý (Orchidaceae),

• Třezalka tečkovaná (Hypericaceae),

• Kostival lékařský (Boraginaceae).

• Substráty: vápenec, slín.

Acidofilní (acifilní) druhy rostlin:

• Rostou na kyselých, chudých půdách.

• Borůvka černá (Ericaceae),

• Vřes obecný (Ericaceae),

• Pstroček dvoulistý (Liliaceae),

• Kapraď samec (Dryopteridaceae).

Substráty: žula, písčitá půda.

Rostliny letního aspektu lužního lesa:

• Vysoké, stín tolerantní, kompetičně silné.

• Kopřiva dvoudomá (Urticaceae),

• Devětsil lékařský (Asteraceae),

• Čechrava latnatá (Saxifragaceae).

Jarní aspekt – bylinné geofyty:

• Geofyty = rostliny s podzemními zásobními orgány (hlízy, cibule, oddenky).

• Sasanka hajní (Ranunculaceae),

• Orsej jarní (Ranunculaceae),

• Dymnivka dutá (Papaveraceae).

Rostliny lesních pasek:

• Kokoška pastuší tobolka (Brassicaceae) – nitrofilní, anemochorie,

• Zvonek rozkladitý (Campanulaceae) – polostín, ektozoochorie,

• Jetel plazivý (Fabaceae) – živné půdy, endozoochorie.

Přizpůsobení sukulentů nedostatku vody:
Zásoba vody v dužnatých orgánech, voskový povrch, omezená transpirace.
Zástupci: netřesk (Crassulaceae), rozchodník (Crassulaceae), pryšec myrtovitý (Euphorbiaceae).

Vodní cévnaté rostliny (hydrofyty):
Zástupci: leknín bílý (Nymphaeaceae), rdest kadeřavý (Potamogetonaceae), stolístek klasnatý (Haloragaceae).
Adaptace: vzdušné pletivo (aerenchym), tenké listy, kořeny nezakořeněné či slabě ukotvené.

Rostliny podrostu suchých lesů:
Zástupci: kostřava ovčí (Poaceae), konvalinka vonná (Asparagaceae), vřes obecný (Ericaceae).
Adaptace: hluboké kořeny, voskový povrch, úzké listy, omezená transpirace.

Rostliny podrostu vlhkých lesů:
Zástupci: čarovník alpský (Ranunculaceae), devětsil lékařský (Asteraceae), orsej jarní (Ranunculaceae).
Ekologie: vlhká, humózní půda, polostín/stín.

Hájové druhy dubohabřin:
Zástupci: jaterník podléška (Ranunculaceae), sasanka hajní (Ranunculaceae), hrachor jarní (Fabaceae), plicník lékařský (Boraginaceae).
Nároky: střední vlhkost, humózní půdy, polostín.
Jarní aspekt: období květu rostlin před olistěním stromů.

Vlastnosti rostlin suťových lesů:
Odolnost k sesuvům, vlhko, živiny, kamenité substráty.
Zástupci: kyčelnice devítilistá (Liliaceae), měsíčnice vytrvalá (Brassicaceae), pitulník žlutý (Lamiaceae).

Lesní poloparazitické rostliny:
Zástupci: jmelí bílé (Santalaceae) – saje vodu z dřevin, kokrhel menší (Orobanchaceae) – na kořenech trav, černýš hajní (Orobanchaceae) – z bylin.

Nezelené cévnaté lesní rostliny:
Zástupci: hnilák smrkový (Ericaceae), korálice trojklaná (Orchidaceae).
Charakteristika: nejsou schopny fotosyntézy, žijí z mykorhizy – nepřímý parazitismus

Lesní rostliny s vyvinutou mykorhizou:
Zástupci: borůvka (Ericaceae), hřib (Boletaceae), Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis)-Orchidaceae. Anemone nemorosa-Ranunculaceae.
Mykorhiza: symbióza s houbami – výměna vody a živin za cukry.

Rostliny rašelinišť:
Zástupci: rosnatka okrouhlolistá (Droseraceae), klikva bahenní (Ericaceae), suchopýr pochvatý (Cyperaceae).
Nároky: kyselé, chudé půdy.
Masožravost: náhrada živin (zejména dusíku) z hmyzu.

Kosené louky – zástupci:
Zástupci: zvonek rozkladitý (Campanulaceae), jetel luční (Fabaceae), krvavec menší (Sanguisorba minor – Rosaceae), chrpa luční (Asteraceae), pryskyřník plazivý (Ranunculaceae).
Důvod druhové bohatosti: pravidelné kosení zabraňuje sukcesi a dominanci několika druhů.

Vlhké louky – zástupci:
Zástupci: ostřice pobřežní (Cyperaceae), kosatec sibiřský (Iridaceae), blatouch bahenní (Ranunculaceae), žluťucha lesklá (Ranunculaceae), pryskyřník prudký (Ranunculaceae).
Nekosení: vede k zarůstání dřevinami a úbytku druhové diverzity.

Stepní trávníky – zástupci:
Zástupci: kavyl (Poaceae), mateřídouška panonská (Lamiaceae), chrpa chlumní (Asteraceae), bělozářka liliovitá (Asparagaceae), koniklec luční (Ranunculaceae).
Pastva: udržuje nízkou vegetaci, brání zarůstání keři, podporuje diverzitu.

Termofytikum – teplé oblasti ČR (nížiny), s kontinentálním klimatem. Okresy: Dolní Povltaví, Dyjsko-svratecký úval, Poohří. Typická vegetace: teplomilné doubravy, stepní trávníky. Termofytikum – druhy: koniklec luční (Pulsatilla pratensis), kavyl Ivanův (Stipa joannis), hlaváček jarní (Adonis vernalis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kosatec nízký (Iris pumila).

Mezofytikum – střední polohy, přechodné klima. Okresy: Středočeská pahorkatina, Českomoravská vrchovina, Brdy. Vegetace: bučiny, dubohabřiny.

Oreofytikum – horské oblasti s chladným a vlhkým klimatem. Okresy: Krkonoše, Hrubý Jeseník, Šumava. Vegetace: smrčiny, subalpínské a alpínské louky. Oreofytikum – druhy, Prha arnika (Arnica montana), zvonek vousatý (Campanula barbata), hořeček český (Gentianella praecox), šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum)

Flóra označuje soubor všech druhů rostlin (např. cévnatých, mechorostů) v určitém území – tedy "co kde roste".

Vegetace znamená konkrétní rostlinná společenstva – tedy "jak jsou rostliny uspořádány" v prostoru (např. les, louka, rašeliniště).

-Flóra = seznam druhů,
-Vegetace = struktura a složení porostu.

Endemit = druh vyskytující se pouze na určitém místě. Příklady: zvonek jesenický (Campanula gelida), hořeček český (Gentianella bohemica). Endemity v ČR: nejčastěji v horách, na serpentinách, v hadcích (Sumava. Moravsky kras). Často z čeledí: hvězdnicovité (Asteraceae), šáchorovité (Cyperaceae). Vznik: izolace, specializace na specifické podmínky.

Reliktní druh = přežívající z minulé doby. Příklady: kapraď osténkatá (Polystichum lonchitis), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), Eria carnea-relikt s doby ledove. Kde setkáváme s relikty v CR? Relikty hlavně v rašeliništích, sutích, reliktních borech – zachování stabilních podmínek a chladného klimatu.

Asi 3 500 druhů cévnatých rostlin. Druh = základní jednotka; Taxon = širší pojem zahrnující druhy, rody atd. např. quercus

Ancient forest species – lesy starobylých lesu, typicke pro dlouhodobě nepřerušene lesy. např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), pomalu se šíří, citlivé na změny.

Recent forest species – vznikli po lidských zásazích (kacení, zemědělství) např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), rychlý růst, šíření, krátkověké

Archeofyt – zavlečen před rokem 1500. Např.: mák setý (Papaver somniferum, Papaveraceae), len setý (Linum usitatissimum, Linaceae).

Neofyt – zavlečen po roce 1500. Např.: netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera, Balsaminaceae), křídlatka japonská (Fallopia japonica, Polygonaceae).

Nepůvodní druhy: bolševník velkolepý (Apiaceae), trnovník akát (Fabaceae), netýkavka malokvětá (Balsaminaceae).

Národní přírodní rezervace (NPR) – nejcennější a přírodně nejzachovalejší území.
Příklad: NPR Mohelenská hadcová step – Gentianella praecox, Adonis vernalis.

·  Přírodní rezervace (PR) – významné přírodní lokality regionálního významu.
Příklad: PR Čertoryje (Bílé Karpaty) – Orchis morio, Lilium martagon.

·  Národní přírodní památka (NPP) – lokalita s unikátní přírodní nebo geologickou hodnotou.
Příklad: NPP Radobýl – Alyssum montanum, Pulsatilla grandis.

·  Přírodní památka (PP) – chráněné menší přírodní prvky (mokřady, stepi apod.).
Příklad: PP Kamenný vrch (Brno) – Pulsatilla grandis.

Národní park (NP) – nejvyšší ochrana, přírodní procesy bez zásahu.
Příklad: NP Šumava – Drosera rotundifolia.

·  Chráněná krajinná oblast (CHKO) – ochrana přírody při využívání krajiny.
Příklad: CHKO Pálava – Iris pumila.

·  Národní přírodní rezervace (NPR) – nejcennější přírodní lokality.
Příklad: NPR Rejvíz – Eriophorum vaginatum.

·  Národní přírodní památka (NPP) – lokalita s vědeckou či kulturní hodnotou.
Příklad: NPP Radobýl – Alyssum alyssoides.

Jednodomé – oba pohl. orgány na jedné rostlině (Rumex acetosa- rdesnovite, Kukuřice-poaceae). Dvoudomé – samčí a samičí rostliny zvlášť (např. Kopřiva- Kopřovite Humulus lupulus).

Anemochorie = šíření větrem. Např.: pampeliška (Asteraceae), Stipa sup.

Ektozoochorie = šíření na povrchu zvířat. Např.: lopuch (Asteraceae), svízel (Rubiaceae).

Endozoochorie = šíření přes trávicí trakt. Např.: bez černý (Adoxaceae), třešeň (Rosaceae).

Anemogamie = opylení větrem. Např.: trávy (Poaceae), Taraxacum officinale –Achillea millifolium - Asteraceae,

Entomogamie = opylení hmyzem. Např.: blatouch jarní a pryskyřník -(Ranunculaceae), Lamium album- Lamiaceae

Ohrožené = podle Červeného seznamu, chráněné = dle zákona č. 114/1992 Sb. Rozdíl: právní závaznost. Příklady: Orchidej kukačka (Orchidaceae), koniklec (Ranunculaceae), Lilovnik bily- Amaryllidaceae

Expanzivní – rychlé šíření, původní druhy (např. třtina křovištní – Poaceae). Invazní – nepůvodní druhy s agresivním šířením (např.Bolševik velkolepy- Apiaceae,  křídlatka – Polygonaceae, netýkavka – Balsaminaceae).

Mykorhiza = symbióza hub a rostlin (Convallaria majalis- Konvalinkovite,  Viola Reichenbachiana (lesní)- Violkovité. Pomáhá příjmu živin.

Parazité: záraza (Orobanchaceae), podbílek šupinatý (Ericaceae). Poloparazité: jmelí bílé (Santalaceae), světlík (Orobanchaceae). Rozdíl: parazité zcela závislí, poloparazité fotosyntetizují.

Parazité na dřevinách: jmelí bílé (na listnáčích), záraza bílá. Živí se mízou hostitele

Jakou část flóry ČR přibližně tvoří druhy cévnatých rostlin ohrožené vyhynutím?

Přes 30 % druhů ohrožených. Jake péče o les může pomoci – Podpora přirozené druhové skladby, Zanechávání mrtvého dřeva a starých stromů, Zachování světlých lesních struktur

Liší se počet původních druhů cévnatých rostlin, archeofytů a neofytů mezi přírodě blízkými bukovými porosty (acidofilní a květnaté bučiny)

Přírodě blízké bučiny (acidofilní, květnaté) mají více původních druhů (např. Luzula luzuloides, Melica uniflora), méně archeofytů a neofytů.
Akátiny a jiné nepůvodní porosty podporují neofyty (např. Robinia pseudoacacia, Solidago canadensis) kvůli narušenému prostředí, vyšší světelnosti a antropogennímu vlivu.

Liší se počet původních druhů cévnatých rostlin, archeofytů a neofytů mezi přirozenými smrkovými porosty (acidofilní smrčiny) a hospodářskými (kulturně založenými) smrkovými lesy?

Přirozené smrčiny mají více původních specialistů (např. Vaccinium myrtillus, Lycopodium annotinum).
Hospodářské smrčiny mají méně druhů celkově, často převažují obecné, pionýrské druhy nebo expanzivní druhy(např. Rubus fruticosus), kvůli stejnověkosti a nižší diverzitě stanovišť.

. Jaké lesní prostředí hostí nejvyšší počet původních druhů cévnatých rostlin a jaké nejvyšší počet nepůvodních?

Nejvíce původních druhů hostí květnaté bučiny – pestré, stabilní, vlhké prostředí (např. Asarum europaeum, Dentaria bulbifera).
Nejvíce nepůvodních druhů najdeme v akátinách a ruderálních listnatých porostech – narušené stanoviště, vyšší světlo, nižší konkurenční tlak (např. Erigeron annuus, Impatiens parviflora).

Jaký je podíl ohrožených druhů lišejníků a hub z jejich celkového počtu v ČR?

Asi 40–50 % druhů lišejníků a hub v ČR je ohrožených.
V hospodářských lesích chybí citlivé druhy stromových lišejníků (např. Lobaria pulmonaria) a dřevních hub (např. Fomitopsis rosea), protože chybí staré stromy, mrtvé dřevo a stabilní mikroklima.

Trofické skupiny hub:

·       Saprotrofní – rozkládají mrtvou organickou hmotu (Mycena, Trametes).

·       Mykorhizní – symbióza s kořeny, přenos živin (Boletus, Amanita).

·       Parazitické – žijí na živých rostlinách, často škodí (Armillaria, Chondrostereum).

Lišejníky = symbióza houby (většinou Ascomycota) a řasy/sinice.
V ČR cca 3 000 druhů hub, 1 500 druhů lišejníků.
Lišejníky rostou i na holém kameni nebo betonu, kde houby samy růst nedokážou – lišejníky jsou autotrofní díky fotosyntéze symbionta.

Lišejníky a mechorosty

Společné ekologické vlastnosti: rostou v extrémních a chudých stanovištích, pomalý růst, citlivost na změny.
Příčina: adaptace na stabilní, často neúživné a vlhké mikroklima bez konkurence vytrvalých cévnatých rostlin.

Lesní hospodaření ovlivňuje:

·       Houby – citlivé na odstraňování mrtvého dřeva (Ganoderma, Fomitopsis).

·       Lišejníky – vyžadují staré stromy, stabilní klima (Usnea, Lobaria).

·       Mechorosty – stinná a vlhká místa, často na pařezech, kamenech (Plagiomnium, Brachythecium).
Kácení, výsadby monokultur a odstraňování dřeva negativně ovlivňují diverzitu.