12. otázka - Generace 20. let a 30. let 20. století: autoři, vlivy, směry, proudy, klíčová díla

Která historická událost roku 1919 vedla japonskou správu k vyhlášení mírnější „kulturní politiky“ (Bunka seiji)?

Březnové povstání (1. března 1919) a sepsání Deklarace nezávislosti[cite: 9].

Které dva klíčové korejské deníky vznikly po roce 1919 a staly se platformou pro romány na pokračování a literární kritiku?

Dong-A Ilbo (Východoasijský deník) a Choson Ilbo (Korejský deník)[cite: 9].

Jaké nové městské fenomény a konzumní prostory se v meziválečném Soulu staly zdrojem odcizení a inspirace pro spisovatele?

Kavárny (tabangy), parky s lavičkami, velká kina, divadla a obchodní domy v 30. letech[cite: 9].

Proti čemu se ostře vymezila druhá, skeptická generace autorů 20. let vůči buditelům (jako I Kwang-su a Čchö Nam-sŏn)?

Odmítla jejich naivní didaktismus, slepý optimismus a moralizování po zklamání z neúspěchu březnového povstání[cite: 9].

Kteří ruští a francouzští autoři nejvíce ovlivnili korejskou prózu 20. let (přes japonské překlady)?

Fjodor Dostojevskij (psychika, zločin), Lev Tolstoj a Maxim Gorkij (postava prostitutky, sociální motivy), Guy de Maupassant (struktura povídky) a Émile Zola (naturalismus)[cite: 9].

Který specifický japonský introspektivní žánr v ich-formě silně ovlivnil korejské realisty i modernisty (např. I Sanga)?

Shishōsetsu (Já-román)[cite: 9].

Proč v korejské literatuře 20. let dominovala moderní povídka namísto rozsáhlého románu?

Vyhovovala omezenému rozsahu literárních časopisů a umožňovala autorům lépe čelit a unikat cenzurním zásahům[cite: 9].

Který literární časopis založený roku 1919 v Tokiu Kim Tong-inem prosazoval čisté estetické psaní a formu nad ideologií?

Čchangdžo (Tvorba, 1919)[cite: 9].

Které literární časopisy 20. let odrážely dekadentní nálady, pocity zmaru a melancholie po porážce povstání?

Pchjeho (Ruiny) / Pcheho ihu (Na ruinách) a romanticko-symbolistický Pchekčo (Bílý proud)[cite: 9].

Který spisovatel prosazoval koncept „čistého umění“ (l'art pour l'art) a je považován za zakladatele moderní korejské povídky?

Kim Tong-in (김동인)[cite: 9].

O čem pojednává slavná naturalistická povídka Batáty (Gamja, 1925) od Kim Tong-ina?

O morálním úpadku chudé dívky Pong-njo, která se pro obživu stane prostitutkou u čínského zelináře a po vraždě její mrtvolu bezcitně prodají za 3 wony na pitvu[cite: 9].

Která excentrická povídka Kim Tong-ina líčí hudebního génia schopného tvořit pouze při sledování ohně, násilí a vražd?

Sonáta apassionata[cite: 9].

Který autor získal přezdívku „korejský Maupassant“ a vynikal kompozicí a ironickým kontrastem?

Hjŏn Čin-gŏn (현진건)[cite: 9].

Jaký tragický kontrast tvoří pointu slavné povídky Rikšův šťastný den (Unsu čohŭn nal) od Hjŏn Čin-gŏna?

Rikša Kim Čchŏm-dži prožije finančně nebývale úspěšný den a koupí polévku, ale doma najde svou těžce nemocnou ženu mrtvou s kojencem u prsu[cite: 9].

O čem pojednává společensko-kritická satira Společnost nutící pít (Sul kwŏnhanŭn sahö) od Hjŏn Čin-gŏna?

O navrátilci ze studií, který nenachází v okupované zemi uplatnění a utápí žal v alkoholu, přičemž ze svého alkoholismu viní celou společnost[cite: 9].

Který autor položil základy korejského psychologického naturalismu a napsal alegorii Zelená žába (Pchjobonsirŭi čchŏnggeguri)?

Jŏm Sang-sŏp (염상섭)[cite: 9].

Jaké tři společenské typy představují tři generace rodiny v monumentálním románu Třígenerační román (Samdä, 1931) od Jŏm Sang-sŏpa?

1. generace (dědeček) = rigidní konfucián lpící na statusu; 2. generace (otec) = pokrytecký křesťan s konkubínami; 3. generace (syn) = bezradný intelektuál v levicovém hnutí[cite: 9].

Co byla organizace KAPF (1925–1935) a jaký byl její hlavní literární cíl?

Korejská asociace proletářského umění – vytvářet literaturu pro masy jako nástroj třídního boje a revoluce podle sovětského modelu[cite: 9].

K jaké změně došlo při reorganizaci KAPF v roce 1927?

Byli vyloučeni autoři pouze popisující bídu (sin-gjhjang munhak) a byl vyžadován striktní třídní postoj a revoluční ideologické vyústění[cite: 9].

Kteří autoři patřili k hlavním představitelům proletářské literatury KAPF a jaká díla napsali?

Čchö Sŏ-hä (Útěk – Talčhulgi), Kang Kjŏng-ä (Sůl – Sogŭm, Problém lidství), Čo Mjŏng-hŭi (Řeka Naktong), Ri Ki-jŏng (Myší oheň) a Han Sŏr-ja (Zápas, Soumrak)[cite: 9].

Proč byl KAPF v roce 1935 rozpuštěn a jaká drakonická opatření zavedli Japonci na přelomu 30. a 40. let?

Byl zlikvidován v důsledku militarizace a agrese v Číně; Japonci zavedli totální asimilaci (naisen ittai) a zakázali veškerý tisk v korejštině[cite: 9].

Ke kterým dvěma únikovým tématům utíkali korejští autoři 30. let před drakonickou cenzurou?

K návratu na venkov (hledání nezkažené korejské identity ve stylu Blut und Boden) a k historickému románu (skrytá národní hrdost přes dějiny Silly či Kogurja)[cite: 9].

Co byla Skupina devíti (Kuinhoe, 구인회) ze 30. let a kdo do ní patřil?

Neformální spolek modernistů odmítající politizaci KAPF a zdůrazňující čistý styl, formu a každodennost; patřili sem I Hjo-sŏk, Kim Ju-džŏng a I Sang (Yi Sang)[cite: 9].

Která slavná díla napsali představitelé Skupiny devíti (I Hjo-sŏk, Kim Ju-džŏng, I Sang)?

I Hjo-sŏk (Když kvetla pohanka), Kim Ju-džŏng (Liják) a I Sang (Křídla)[cite: 9].

Kteří autoři 30. let reprezentovali traditionalismus a satiru na kolaboraci a jaká díla vytvořili?

Kim Tong-ni (traditionalismus – Obraz šamanky) a Čchä Man-sik (satira – Mír pod nebesy)[cite: 9].

Kdo byla „Nová žena“ (Sin josŏng) a jak se lišil pohled mužských autorů od skutečných feministek?

Vzdělané, nezávislé ženy v západním stylu; muži je chtěli omezit na roli „dobré manželky a matky“ (hjŏnmo jangčchŏ), zatímco feministky požadovaly právo na rozvod, práci a sexuální svobodu[cite: 9].

Které tři významné ženy reprezentovaly raný korejský feminismus a literaturu?

Na Hje-sok (první malířka a spisovatelka píšící o sexualitě), Kim Wŏn-džu (zakladatelka časopisu Nová žena) a Kang Kjŏng-ä (propojení socialismu a feminismu v románu Problém lidství)[cite: 9].