5. Protestantismus „odkouzluje“ svět (méně světců, očistce, prostředníků) a posiluje roli knihy; literatura pak část „magie“ vrací fikcí (Shakespeare).

16. století (2)

je zlom: po italské renesanci se těžiště přesouvá na Španělsko, Francii, Anglii (Německo výjimkou – zůstává roztříštěné).

.

Začíná „drama novověku“: moderní stát + reformace + objevy a nová věda.

Vznik moderních států (raný absolutismus) (3)

Peněžní hospodářství a měšťanstvo oslabují feudální šlechtu.

.

Panovník získá mocenský monopol, soustředí moc na dvůr → absolutismus.

.

Zpočátku to přináší pořádek: konec vnitřních válek, sjednocení zemí, větší trhy, růst hospodářství a kultury.

Španělsko (3)

Sjednocení sňatkem Isabely a Ferdinanda;

.

1492 konec reconquisty i začátek zámořské expanze.

.

Španělsko zůstává katolické tvrdá inkvizice a vyhnání Židů (1492).

Conquistadoři

přinášejí zlato/stříbro → „zlaté století“, velmoc Habsburků (Karel V., Filip II.).

Francie (2)

Po stoleté válce konsolidace moci (Ludvík XI.).

.

Reformace vyvolá hugenotské války (1562–1598), vrchol Bartolomějská noc 1572.

základ francouzského absolutismu

Jindřich IV. „Paříž stojí za mši“ + Edikt nantský

Anglie (3)

Válka růží zničí starou šlechtu → prostor pro Tudorovce

.

Jindřich VIII. kvůli rozvodu odtrhne anglickou církev od Říma, vytvoří anglikánskou státní církev, zruší kláštery a rozdá majetek → nová loajální šlechta.

.

Za Alžběty I. kulturní rozkvět a porážka Armady 1588.

Dvorská kultura = „státní divadlo“ (3)

Šlechta musí ke dvoru: moc je přes přízeň, intriky, etiketu, sebeprezentaci.

.

Antika slouží jako „kostymérna“ pro panovníky a dvořany.

.

Z této zkušenosti se rodí moderní politické myšlení (Machiavelli, Vladař).

Reformace (hlavně Německo) a mediální revoluce

Bezprostřední spouštěč: odpustky na stavbu sv. Petra → Luther 1517, 95 tezí.

.

Spory s Římem vedou k exkomunikaci, Worms 1521 („Zde stojím…“) a rozkolu.

.

Reformace se šíří díky knihtisku → „knižní náboženství“.

Lutherova německá bible

sjednocuje jazyk a posiluje národní vědomí.

Změny kvůli reformaci v Německu (5)

sola scriptura,

.

důraz na kázání,

.

zrušení očistce a kultu svatých, „

.

každý je svým knězem“,

.

církve se vážou na stát.

vedlejší proudy reformace v Německu (2)

sedlácké povstání (Luther se od něj distancuje),

.

novokřtěnci (Münster; později mennonité/amišové).

Švýcarsko a Kalvín

Švýcarské kantony (i Nizozemí) posilují samostatnost; reformátoři Zwingli a hlavně Kalvín.

.

kalvinismus podporuje „ducha kapitalismu“ (pracovitost, askese, úspěch jako znamení vyvolenosti).

predestinace + přísná morálka (2)

Kalvín

.

„Boží stát“ v Ženevě (teokracie), mravnostní kontrola; zároveň povolen úrok.

Náboženské války a protireformace (3)

Evropa věří, že společnost drží pohromadě jednotná konfese (způsob vyznání) → války

.

Francie - vítězství státu nad náboženstvím (Jindřich IV.). - zaveden katolicismus

.

Německo: třicetiletá válka (1618–1648) → zpustošení a provinčnost.

Katolická protireformace

Tridentský koncil (1545–1563), cenzura, index, jezuité; odpor proti protestantům.

turecké nebezpečí

Karel V. dlouho nemůže tvrdě zasáhnout

Nizozemí: povstání, obchod, tolerance (2)

Filip II. prosazuje protireformaci → povstání, krvavé potlačení (vévoda z Alby) → sever vyhlásí republiku (1579).

.

1648 Vestfál: nezávislost; Amsterdam centrum obchodu a bankovnictví, relativní tolerance (útočiště pro pronásledované, i pro Židy).

Nový obraz světa: objevy a koperníkovská revoluce (3)

Zámořské plavby (Kolumbus 1492, Vasco da Gama 1498) přesunou těžiště k Atlantiku

.

Katastrofa pro původní obyvatelstvo + rozmach otroctví a „trojúhelníkového obchodu“

.

Protestantismus „odkouzluje“ svět (méně světců, očistce, prostředníků) a posiluje roli knihy; literatura pak část „magie“ vrací fikcí (Shakespeare).

Koperník 1543: heliocentrismus

třet s tradičním „třípatrovým“ kosmem (nebe–země–peklo), strach z „kosmického bezdomoví“, zároveň nárůst astrologie a magie.