Česká literatura 1. poloviny 20. století

Kulturně historický kontext 1890–1945

V letech 1890-1914 procházely České země bouřlivým hospodářským a kulturním rozmachem

Ten však byl silně poznamenán sílícími spory mezi Čechy a Němci v Českých zemích → české snahy o posílení státoprávního uspořádání zemí Českého království naráželo na jejich silný odpor

90. léta jsou dobou neúplně úspěšného boje o nějaké české státoprávní vyrovnání → obavy z budoucího vývoje → neúspěch v státoprávním vyrovnání nahrazuje úspěch v kulturní sféře

Snahy o reformu, resp. federalizaci Rakouska-Uherska se čím dál více ukazovaly jako neúspěšné 

Během první světové války (1914-1918), kde proti sobě soupeřily dva bloky, tzv. mocnosti Dohody (Velká Británie, Francie, Rusko, pozdější Itálie a USA) a tzv. Centrální mocnosti (Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko a Bulharsko), se vytvořil zahraniční odboj, usilující o samostatný stát 

Klíčovou roli sehrály Československé legie, především v Rusku (ale též ve Francii a Itálii) 

Československo vyhlášeno 28. října 1918 

Meziválečné Československo, zahrnující též Podkarpatskou Rus, představovalo mnohonárodnostní stát, který nedokázal vyřešit své vnitřní odstředivé tendence (Němci, Slováci, Poláci, Maďaři) 

Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 byly Sudety připojeny k Hitlerovu Německu, na Slovensku po maďarském záboru jižních území a Podkarpatské Rusi vznikl samostatný Slovenský stát 

Zbytek českých zemí obsadilo 15. března 1939 Německo (tzv. Protektorát Čechy a Morava) 

Česká literatura 1890–1914

Český vývoj byl za Evropou trošku opožděn ( → naturalismus ve Francii 80. a 90. léta, u nás začínají vznikat významná naturalistická díla až v 80./90. letech, kdy naturalismus ve Francii již odeznívá) 

▪ Literatura devadesátých let jako průsečík řady literárních směrů, vzájemně se ovlivňujících a prolínajících 

• → obtíže se středoškolským „škatulkováním“ 

• → stará a nová škola spolu paralelně působí – dva směry fungují v jedné době → např. Adolf Heyduk (májovec) zemřel až v roce 1921, který publikoval v době ruchovců a lumírovců, v době realistů a naturalistů, a také zažívá začátek moderny → zažívá rozkvět generace moderny, ale stále si publikuje svoje 

Literární směr nekončí ve chvíli, kdy nastupuje nový, často se teprve blíží k vrcholu 

• → Literatura 90. let – období moderny, ale zároveň publikační vrchol ruchovců a lumírovců (Písně otroka), také realismus teprve nabírá na síle → je to třeba vnímat v širším kontextu 

Dějiny literatury jako nutný výběr – s jakou množinou materiálu literární historik pracuje? 

• → velké množství publikací 

Doznívá tvorba májovců (Neruda, Světlá, Heyduk) 

Na vrcholu je ruchovsko-lumírovská parnasistní generace (Vrchlický, Sládek, Zeyer, Čech, Krásnohorská) s řadou mladších epigonů 

Výrazně se uplatňuje realismus, přecházející místy v naturalismus (Mrštíkové, Preissová, Herrmann, Čapek-Chod, Rais, Nováková, Machar, Šlejhar aj.) 

Objevují se nové směry a proudy – impresionismus, symbolismus, dekadence, syntetismus, secese 

Manifest České moderny

1895

manifest tvůrčí svobody

– ze spisovatelů podepsali Březina, Sova, V. Mrštík, Šlejhar, Machar

Moderna → volné sdružení lidí, byli velmi rozdílní

• vymezují se proti předchozím generacím

• snaha o tvůrčí individualitu

• zaměřeno vůči parnasismu (zejména proti Vrchlickému) – nelíbil se jim důraz na formu a převzetí věcí z jiné literatury

• „imitace národních písních“ – narážka na Sládka

• útok na realismus

• není potřeba stále opakovat „co je české, to je hezké“ –> “Buď svým a budeš českým”

• odmítají moderní nálepkování → vnímají modernost jako něco hlubšího, hlubší vztah k člověku a ke světu → není moderní to, co je zrovna v módě

• důraz na umělecké individuum – to vyvolávalo u starších generacích silný odpor

“Fin de siecle”

Konec století

→ velké ideály se na konci 19. století mohly jevit jako zrazené anebo neuskutečnitelné iluze → vyvolání skepse a apatie, pocit, že je veškeré snažení bezcenné

→ potřeba na troskách selhavších nadějí otvírat nové výhledy

Překlady měly tlumočit individuální styl a jedinečnost díla

Průrazně se začali prosazovat spisovatelé z Moravy a Slezska (G. Preissová, bratří Mrštíkové, O. Březina, P. Bezruč…)

umělecké směry v 90. letech

• realismus

• impresionismus

• symbolismus

• syntetismus a secese

• dekadence

realismus

převážně se projevuje v próze a dramatu, v poezii pouze okrajově

V první vlně se lyrický mluvčí choval jako pozorovatel nejbližších skutečností ve svém okolí 

Veršem uchopoval výjevy z pražských ulic, pozorování slepců, žebráků, dělníků, atmosféru plesů, maloměstské stojatosti – náměty frekventované jinak v prozaické črtě 

Báseň byla sevřenější, kratší, víc v ní tedy mohlo vyniknout zaměření na stereotyp a utkvělost lidských situací – a také hodnotící zabarvení 

Lyrický hrdina komentoval „obrázky ze života“ buď soucitně až lítostivě, anebo s jemnou ironií 

→ J. S. Machar, Antonín Klášterský, Karel Červinka, začínal tak Antonín Sova 

Pohyb dvojího druhu: něco se děje v předmětné skutečnosti, něco ve vnímateli → pohyb roli pozorovatele spojuje s citovým vnímáním → na podloží realismu se rozvíjí impresionismus 

impresionismus

Původ v malířství, pojmenován podle obrazu Clauda Moneta Impression, soleil levant (Imprese, východ slunce) na výstavě nezávislých malířů v Paříži roku 1874; původní označení bylo myšleno hanlivě 

Charakterizuje ho intenzivní smyslové vnímání, snaha o náladové zachycení prchavého okamžiku 

Důležitý také rozvoj fotografie → předtím byl účel malířství také zachycovat realitu, ale později tato funkce již nebyla potřeba → malířství mohli začít malovat více to, co cítí 

O impresionismu se též uvažuje v souvislosti s hudbou (Claude Debussy, Maurice Ravel) 

V literatuře je pojmenovávání poněkud diskutabilní, tradičně se uvádí např. A. Sova, V. Mrštík v Pohádce máje, F. X. Svoboda aj. 

Impresionistický umělec oslovuje všechny naše smysly 

• Antonín Sova: Z mého kraje (1892) 

Ty české rybníky jsou stříbro slité, 

Žíhané temnem stínů pod oblaky, 

Vloženy v luhy do zeleni syté, 

Jsou jako krajů mírné, tiché zraky. 

Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje, 

A kachna vodní s peřím zelenavým, 

Jak duhovými barvami kdy hraje, 

Se nese v dálce prachem slunce žhavým; 

Chlad s vůní puškvorců na luku stoupá 

A s vůní otavy po kraji dýchá, 

Vzduch mírně chlazen vlnami se houpá, 

A něco jako věčný stesk v tom vzdychá. 

symbolismus

• Druhá polovina devadesátých let 

• Opakem realismu, naturalismu a impresionismu 

• Symbolisté říkají, že: „Skutečné pravdivé jádro se skrývá někde uvnitř a my lidé se k němu musíme teprve propracovat.“ 

• Volně navazuje na romantismus, také ovlivněn filosofickými směry (Schopenhauer, Nietzsche) 

• Snaha zobrazit nezobrazitelné, proniknout k podstatě skutečnosti prostřednictvím symbolů 

• Symbolismus se uplatnil zejména v poezii jako reakce na Vrchlického parnasismus na straně jedné (vyčítali mu, že se jeho díla nemají hloubku), a na macharovský realismus (příliš jednoduchý) na straně druhé („Básnictví gramatického přísudku“, když podmět je znejasněn; J. Mukařovský) 

• Zdaleka největším symbolistou byl Otokar Březina → čistokrevný symbolista 

• Prvky symbolismu najdeme např. u Antonína Sovy, Petra Bezruče a celé řady dnes už zapomenutých básníků devadesátých let 

• První náznaky symbolismu můžeme najít již u Juliuse Zeyera, konkrétně tedy v jeho próze Večer u Idalie (1892) 

syntetismus, secese

Slučování kontrastních metod (realismu, impresionismu a symbolismu) k umocněné a celistvé výpovědi o světě 

o Uplatnění syntetismu vyhlásil Šalda, svrchované realizace se dosahovala vzácně 

o Secese → zasahovala různá umění, včetně hudby a architektury, propojovala novou tvorbu se životem, slučovala prvky realismu, impresionismu a symbolismu, přičemž je podrobovala přeladění do zklidnělé, souladné krásy 

SYNTETISMUS

• Šaldova programová stať Syntetism v novém umění (1892) jako reakce na kritiku jeho povídky Analýza (1891) uveřejněnou v Čase. 

• Syntetism není uzavřené dogma, není literární program, není manifest školy nebo směru 

• Jest imanentní podstata, jest ideální cíl → odtud nekonečný, poněvadž neomezený jeho význam 

SECESE

• Pojem pochází z výtvarného umění (fr. Art nouveau, německy Jugendstil), poslední univerzální výtvarný sloh, zahrnující i módu a životní styl na přelomu století 

• Důraz na dekorativnost, exotiku (zejména Dálný východ), užité umění 

• Secesní fasádu často poznáme podle rostlinných motivů, zdobnosti 

secese v literatuře

V české literární vědě existují snahy o využití secese jako zastřešujícího pojmu pro celé období 1890-1914

→ secese není jeden z ismů (symbolismus, impresionismus…) je to zastřešující pojem

Typická je zdobnost, dekorativnost a ornamentálnost, v tom secesní literatura navazuje na parnasismus

dekadence

• Přelom 19. a 20. století, reakce na realismus 

• Úpadek, rozklad 

• Znechucení společností, snaha o vytvoření vlastního světa, individualismus 

• Pocity marnosti, prázdnoty beznaděje 

• Morbidita, mysticismus, erotika, bohémství, alkohol 

• Inspirace Friedrich Nietzsche, Arthur Schopenhauer 

• Nejde o umělecký směr v pravém slova smyslu, jde o zobrazení prožitku úpadku a vyčerpání, záměrná provokace: zvrácená sexualita, morbidnost, vypjatý individualismus 

• V západních literaturách se šířila jako projev přesycenosti (O. Wilde, J. K. Huysmans aj.) → často lidi, kteří pocházeli z vyšších vrstev 

• V českém prostředí spíše jako projev nenasycenosti (Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Arnošt Procházka) → dekadent byl prototypem chudého literáta 

• Hlavní tribunou dekadence byla Moderní revue, vydávaná Arnoštem Procházkou 

• Karel Hlaváček – na jeho Sokoli byla napsána nejkratší kritika v českých dějinách → Příteli?!?! 

• Arnošt Procházka napsal jedinou sbírku – Prostibolo 

• → příliš se mu nepovedla, dočkala se posměchu – už žádnou další sbírku nenapsal

• Jiří Karásek ze Lvovic – dvojí život → ve dne pracoval na poště, v noci spřádal svoje dekadentní erotické fantazie – Sodoma (1895) 

Antonín Sova

Básník a prozaik, v jeho tvorbě se skvěle odráží proměny poetiky v období moderny a secese 

Sensitiv a vizionář, citlivé nitro 

Výrazná tvář české poezie 

Inspiroval hodně autorů, inspiruje i v dnešní době (skupina Hm – Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy) 

V patnácti letech ho krutě ranila smrt matky a otcův nový sňatek 

Zanechal studií práv 

Přátelil se sestrami Vrchlického 

Ředitel městské knihovny 

Pravděpodobně syfilis – ochrnovaly mu dolní končetiny 

Šalda → označil ho za sociálního a psychologického symbolistu → typizuje hněv, podlost, bizarnost, bídu, zoufalost 

• Realistické sloky

• Vybouřené smutky

• Květy intimních nálad

• Ještě jednou se vrátíme

• Z mého kraje

• Zlomená duše

• Pankrác Budecius, kantor

Realistické sloky

Antonín Sova

básnická sbírka

z počátků autorovy tvorby – realismus

Vybouřené smutky

Antonín Sova

symbolistní sbírka

Květy intimních nálad

Antonín Sova

impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy

Z mého kraje

Antonín Sova

impresionistická sbírka

básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka

Ještě jednou se vrátíme

Antonín Sova

kniha veršů z r. 1892–1899, symbolistické dílo

Zlomená duše

Antonín Sova

symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem

Pankrác Budecius, kantor

Antonín Sova

novela o venkovském kantorovi z konce 18. století

laděna novoklasicistně

Česká moderna

Z uskupení, jež se deklarovala uprostřed devadesátých let, nejvšestrannější a nejotevřenější program formulovala Česká moderna 

▪ 1895 – manifest České moderny v říjnu 1895 v časopise Rozhledy – sešli se k němu spisovatelé s literárními kritiky a s politickými publicisty, orientovanými pokrokářsky a realisticky (J. Pelcl, F. Soukup, F. X. Šalda, F. V. Krejčí, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík, J. K Šlejhar, J. S. Machar – připravil text prohlášení – a další) 

▪ Svým prohlášením podepsaní potvrzovali, že nemíní upustit od „revolucionářského ducha“, který jim zazlívají lidé starší 

▪ „Chceme pravdu v umění, ne tu, jež je fotografií věcí vnějších, ale tu poctivou pravdu vnitřní, jíž je normou jen její nositel – individuum.“ 

▪ Měla na paměti čtenáře, kterému literatura pomáhá se orientovat v soudobém světě 

▪ Manifest se výslovně distancoval od všeho, co je právě „v módě“ 

▪ Česká moderna se nedomohla žádného společného časopisu 

▪ Pro literaturu zůstala mocnou ideou, jíž významu dodávaly osobnosti a naplňovaly ji dílem konaným po celý život