10) ohrožení stereotypem, měření kvality života, meziskupinová agrese

ohrožení stereotypem

• momentální snížení výkonnosti pod úroveň potenciálu ve výkonově definované situaci v důsledku vnímaného stereotypu (Steele & Aronson, 1995)

• jeden z individuálních důsledků ohrožení stereotypem (druhý je menšinový stres)

• označení pro výkonový, situační fenomén, kdy dojde k redukci našeho výkonu pod optimální očekávanou hranici v důsledku aktivace stereotypu

  • např. situace při které se po člověku chce výkon, zapne se stereotyp - očekávání, že podá horší výkon -> reálně dojde k snížení výkonu - člověk má možnosti a dispozice ale je situačně zablokován - dojde k zahlcení pracovní paměti

  • stereotyp -> dlouhodobá demotivace -> snížení znalostí a dovedností - nebude si moct tu roli vyzkoušet (nemá dostatek zkušeností, znalostí a dovedností, nedošlo k tréninku) -> dopady na sebepojetí XXXXXX když dochází k tréninku -> vytvoří znalosti a dovednosti -> neznamená to, že způsobí imunitu vůči stereotypu -> když přijdu do situace a mám podat výkon, aktivuje se stereotyp - zahlcení pracovní paměti -> částečné snížení výkonu

    • i když s tím sama nesouhlasím a třeba se i považuje za vyvratitele stereotypu - stejně je přítomen a mám ho ve svých myšlenkách a díky tomu je můj výkon horší

    • je snadné aktivovat stereotyp - paměťová kategorie, propojenost s asociacemi - nenápadné a neuvědomované postupy

• člověk má možnost, dispozice i aktuální znalosti a dovednosti, ale je situačně zablokován a výkon je nižší

  • dojde totiž k zahlcení pracovní paměti

• aktivace stereotypu je velmi snadná, stačí pouze malé náznaky, „nevinná“ poznámka

• důsledky aktivace stereotypu:

  • aktivace menšinového stresu, vyšší úzkost a tlak na výkon, internalizace stereotypu → dlouhodobé snížení sebeúcty a motivace

  • genderové stereotypy

  • etnické stereotypy - v rámci amerických dat (bílí Američané, Afroameričané, Hispánci)

  • socio-ekonomicko-kulturní stereotypy

integrovaný model ohrožení stereotypem (Schmader, 2008)

• kognitivní mechanismus ohrožení stereotypem od psycholožky schmader, 2008

• tento model vysvětluje, proč a jakým způsobem negativní stereotypy (např. „ženy nejsou dobré v matematice“) snižují výkon jednotlivce v reálném čase

• nejde jen o pouhou nervozitu, ale o komplexní kognitivní a fyziologický proces

• procesy vyvolané aktivací stereotypu:

  • model identifikuje tři vzájemně propojené procesy, které se aktivují, když má člověk strach, že potvrdí negativní stereotyp o své sociální skupině:

    • fyziologické změny spojené se stresem

      • při pocitu ohrožení se aktivuje sympatický nervový systém

      • dochází ke zvýšení hladiny kortizolu a krevního tlaku

      • tato zvýšená aktivace (arousal) sama o sobě odčerpává pozornost a energii, kterou by mozek jinak věnoval úkolu

    • úsilí o ovlivnění vazby mezi výkonem a identitou

      • člověk pod vlivem stereotypu začne být přehnaně ostražitý

      • neustále sleduje svůj vlastní pokrok a hledá chyby jako „důkazy“ své neschopnosti

      • tato sebereflexe vytváří neustálý vnitřní dialog: „dělám to správně?“, „teď jsem zaváhal, znamená to, že na to nemám?“

    • vědomá regulace negativních myšlenek a pocitů - potřeba využít převážnou část pracovní paměti

      • jedinec se aktivně snaží potlačit úzkost, frustraci a dotěrné myšlenky na stereotyp

      • paradoxně tato snaha o vytěsnění stojí mozek obrovské množství úsilí

• přetížení pracovní paměti (Osborne, 2007)

  • fixace (zúžení pracovního pole - velká chybovost u komplexních úloh), pokles kognitivní flexibility (využití ke zvažování alternativ a použití metakognice) a kreativity (snižuje ji, v komplexních úkolech je problém), redukce pozornosti

• nárůst chybovosti, oslabení výkonu (Schmader & Johns, 2003)

• imposter syndrom: zpochybnění našich úspěchů a méně je spojujeme s vlastními schopnostmi, nepřipadáme si kompetentní

měření kvality života

• rozdělujeme na dva hlavní přístupy:

  • subjektivní měření (zaměřené na vlastní hodnocení a spokojenost jedince)

  • objektivní měření (zaměřené na reálné a měřitelné podmínky)

nástroje pro subjektivní měření kvality života:

• seiqol (schedule for evaluation of individual quality of life)

  • respondent definuje pět pro něho absolutně nejdůležitějších životních oblastí/cílů

  • u každé z nich následně hodnotí význam a spokojenost

• life satisfaction scale (škála životní spokojenosti):

  • skládá se z pěti výroků (likertova škála)

  • např. „celkově jsem se svým životem spokojený“

• squala (subjective quality of life analysis)

  • francouzský nástroj zaměřený na osoby s chronickými onemocněními (včetně duševních poruch)

  • pacient hodnotí spokojenost a význam několika oblastí (např. fyzické a duševní zdraví, sociální vztahy, autonomie či volný čas)

• mansa (manchester short assessment of quality of life)

  • spokojenost v konkrétních oblastech života (např. práce, bydlení, zdraví nebo sociální vztahy)

nástroje pro objektivní a klinické měření kvality života:

• apache ii (acute physiology and chronic health evaluation ii)

  • nástroj užívaný primárně na jednotkách intenzivní péče (jip)

  • není založen na sebehodnocení pacienta

  • hodnotí fyzický stav na základě 12 fyziologických parametrů (např. tělesná teplota, tlak, dýchání)

  • slouží především k predikci rizika úmrtnosti a ke klinickému rozhodování lékařů

• spitzer quality of life index (qli) / index kvality života

  • velmi krátký screeningový nástroj pro hodnocení klinické kvality života, využívaný zejména u chronických diagnóz a v paliativní péči

  • rychle hodnotí 5 dimenzí: aktivitu, každodenní fungování, zdraví, sociální vazby a emocionální stav

• makroekonomický nástroj

  • zaměřuje se na životní podmínky

  • stav životního prostředí, úroveň vzdělání a příjmů, bydlení či celkové zdraví populace

meziskupinová agrese

• záměrné, nepřátelské, poškozující nebo násilné chování, které je namířeno vůči jednotlivcům či celým skupinám čistě z toho důvodu, že patří do odlišné sociální skupiny (např. etnické, náboženské, národnostní, politické či genderové)

• postavená na silné polarizaci „my“ versus „oni“

• oběť vnímána spíše jako zástupce dané (často nepřátelské) skupiny než jako konkrétní jedinec s individuálními vlastnostmi

• formy meziskupinové agrese: verbální, fyzická, symbolická (cílené pálení vlajek, ničení kulturních symbolů, nenávistná graffiti), institucionální (diskriminační zákony a nařízení omezující práva určitých skupin - např. protižidovská nařízení)

teorie vysvětlující meziskupinovou agresi

• teorie sociální identity (Tajfel a Turner)

  • lidé si budují identitu a sebehodnocení skrze svou příslušnost ke skupinám

  • přirozená snaha o pozitivní odlišení a upřednostňování vlastní skupiny (ingroup favoritism) často vede ke snižování hodnoty jiných skupin (outgroup derogation)

  • v tomto případě: strojej a uznání

• teorie reálného konfliktu (Sherif)

  • robbers cave experiment - rattlers vs eagles (musafer sherif)

  • omezené zdroje

  • agrese mezi skupinami narůstá, pokud se dostanou do konkurenčního vztahu o omezené zdroje (např. o pracovní místa nebo politický vliv)

• dehumanizace a morální vyloučení

  • agresoři často oběti zbavují lidských vlastností (animalistická dehumanizace) nebo je zcela vylučují z okruhu bytostí (mechanistická dehumanizace) >> žádná běžná morální pravidla a empatie

  • vede ke ztrátě zábran

  • legitimizuje se použití násilí bez pocitů viny

• skupinová dynamika a difúze zodpovědnosti

  • ve skupině dochází k tzv. skupinové polarizaci - názory i emoce extrémnější než u jednotlivce

  • jedinci v davu (např. na protestech) pociťují mnohem menší osobní odpovědnost za své činy

  • groupthink

• základní atribuční chyba - přeceňujeme vliv vlastností a podceňujeme vliv situace

• teorie obětního beránka (scapegoating)

  • je sociálně-psychologický jev, při kterém je jedinec nebo menšina nespravedlivě obviňována za problémy kolektivu

  • tento mechanismus slouží k uvolnění napětí, skrytí skutečné příčiny krize a k posílení soudržnosti většiny, která si najde společného viníka

  • agrese při ekonomické či sociální nejistotě - frustrovaní lidé hledají „obětního beránka“ nebo „vinnou skupinu“, jež údajně může za jejich potíže

• příklad agresivní meziskupinové dynamiky vzniklé na základě formálního rozdělení do rolí: stanfordský vězeňský experiment p. zimbarda

jak meziskupinové agresi předcházet?

• zvyšování meziskupinového kontaktu (allportova hypotéza kontaktu)

  • setkávání znesvářených stran musí probíhat za velmi specifických podmínek:

    • skupiny musí mít rovnocenný status

    • sdílet společné (nadřazené) cíle a vzájemně na nich spolupracovat

• důsledná snaha vnímat lidi jako jedinečné individuality s vlastními osobními vlastnostmi, nikoliv primárně jako členy určité skupiny

• zvyšování schopnosti vcítit se do perspektivy druhé strany

• vnímání odlišných lidí jako plnohodnotných a sobě rovných