Komplexní přehled psychologie a lidské biologie (Okruhy UPOL)

Kartičky pokrývající základní pojmy, teorii, zakladatele a biologické základy z psychologie a anatomie podle okruhů UPOL.

Wilhelm Wundt

Německý psycholog, který v roce 1874 vydal dílo Základy fyziologické psychologie a v roce 1879 založil v Lipsku první laboratoř pro experimentální psychologii. Za předmět psychologie považoval vědomí (bezprostřední zkušenost) složené z psychických elementů (počitků a pocitů).

Apercepce

Účelově zaměřené vnímání podmíněné předchozí zkušeností, které pomáhá interpretovat nové chování a komunikaci (pojem Wilhelma Wundta).

Francis Galton

Zakladatel eugeniky a studium individuálních rozdílů ve schopnostech. Bratranec Ch. Darwina, který považoval inteligenci za dědičnou, objevil pozitivní a negativní korelaci a vytvořil první slovní asociační test (75 podnětových slov).

James-Langova teorie emocí

Teorie Williama Jamese a Carla Langeho tvrdící, že emoční prožitek je důsledkem uvědomění si tělesných změněných reakcí vyvolaných emocemi („jsme smutní, protože pláčeme“).

Hermann Ebbinghaus

Německý psycholog, který prováděl experimentální výzkum paměti na sobě samém pomocí memorování 2300 bezesmyslných slabik (např. MID, DAW); popsal křivku zapomínání a stanovil kapacitu krátkodobé paměti na 7 slabik.

Zákon pregnance

Základní tvarový princip percepční organiz организации Maxe Wertheimera tvrdící, že struktura vnímání vždy směřuje k co největší dokonalosti, jednoduchosti a dobrému tvaru.

Fí-fenomén

Vjem zdánlivého pohybu vznikající na základě prezentace dvou vizuálních podnětů v rychlém časovém sledu (popsán Maxem Wertheimerem).

Učení vhledem

Spontánní a náhlé pochopení vztahů v problémové situaci a její restrukturace; popsal Wolfgang Köhler při experimentech se šimpanzem Sultánem na ostrově Tenerife.

Teorie pola (Kurt Lewin)

Topografická a vektorová psychologická teorie předpokládající, že všechny psychologické aktivity jedince probíhají v dynamickém rámci životního prostoru ($B = f(P, E)$).

Teorie kognitivní disonance

Teorie Leona Festingera (1956) popisující stav mysli vyvolaný rozporem mezi dvěma kognicemi (např. postojem a skutečným chováním), který vede k snaze o udržení konzistentního příběhu o sobě.

Topografický model psychiky

Freudův model rozčleňující lidský psychický aparát na tři vrstvy: vědomí (řízené principem reality), předvědomí (filtr) a nevědomí (řízené principem slasti).

Strukturální model psychiky

Freudův model osobnosti složený ze tří instancí: Id (ono – nepřístupné, sobecké, nevědomé, princip slasti), Ego (já – vědomé, racionální, kompromisní, princip reality) a Superego (nadjá – svědomí, morálka, princip dokonalosti).

Paranoidně-schizofrenní pozice

Ranná vývojová fáze podle Melanie Kleinové (do 3 let), charakterizovaná strachem z pronásledování špatným objektem a tendencí rozdělovat objekty na výhradně dobré a špatné.

Fáze separace-individuace

Třetí fáze vývoje podle Margaret Mahlerové (od 5 měsíců do 3 let), během níž se dítě postupně odděluje od matky a vytváří strukturu vlastního Self.

Kolektivní nevědomí

Nejhlubší vrstva psychiky v analytické psychologii C. G. Junga, která je společná celému lidstvu a obsahuje zděděné archetypy (předobrazy chování).

Archetyp

Předobraz a univerzální vzorec chování celého lidstva uložený v kolektivním nevědomí (např. moudrý stařec, persona, anima, animus, stín).

Komplex méněcennosti

Koncept Alfreda Adlera označující pocity méněcennosti pramenící původně z orgánové či fyziologické méněcennosti, jejichž překonání je motivováno touhou po moci a nadřazenosti.

Teorie porodního traumas

Teorie Otto Ranka formulovaná v díle Trauma zrození, podle níž je opuštění dělohy a porod prvním hlubokým šokem a separační úzkostí, jež tvoří klíč k neuróze.

Produktivní charakter

Typ charakteru podle Ericha Fromma, který je autentický k základním lidským potřebám lásky a tvořivosti a směřuje k zrání a rozvinutí lidského potenciálu.

Základní úzkost

Pojem Karen Horneyové označující pocit nejistoty a zranitelnosti dítěte narozeného do problémového světa s nepředvídatelnými nebo panovačnými dospělými.

Klasické podmiňování

Forma asociačního učení objevená I. P. Pavlovem, při níž vzniká podmíněná reakce na základě časového spojení původně neutrálního (podmíněného) podnětu s nepodmíněným podnětem.

Intervenující proměnná

Koncept zavedený E. C. Tolmanem v neobehavioristickém $S - O - R$ modelu, představující vnitřní procesy organismu a osobnosti vložené mezi stimul a reakci.

Latentní učení

Učení bez bezprostředního posilování, při kterém si jedinec vytváří kognitivní mapy prostředí a získané poznatky uplatní až při odpovídající motivaci (pokusy E. C. Tolmana s krysami v bludišti).

Operantní podmiňování

Druh učení podle B. F. Skinnera, při němž se pravděpodobnost výskytu spontánních aktů chování (operantů) mění na základě jejich příjemných (odměna) nebo nepříjemných (trest) důsledků.

Zákon účinku

Thorndikův zákon instrumentálního učení tvrdící, že chování vedoucí k uspokojení se v dané situaci vyskytne s vyšší pravděpodobností, zatímco chování s negativními důsledky se oslabuje.

Rogersova triáda

Tři základní postroje terapeuta v Rogersově terapii orientované na klienta: empatie, kongruence (shoda prožívání s vnějším vyjádřením) a nepodmíněné přijetí.

Existenciální vakuum

Pocit prázdnoty a ztráty smyslu existence v konceptu logoterapie Viktora E. Frankla, který může vyústit v nedělní depresi či existenciální neurózu.

Tragická triáda

Tři existenciální aspekty lidského života podle V. E. Frankla – utrpení, vina a smrt –, které představují výzvu k přeměně v morální vítězství a lidský rozvoj.

TOTE konstrukt

Základní jednotka plánování kognitivních procesů podle George Millera: Test – Operace – Test – Exit.

Turingův test

Test navržený Alanem Turingem, jehož cílem je prověřit, zda je systém umělé inteligence schopen simulovat lidské chování tak, že hodnotitel nerozliší stroj od člověka.

Orientační pátrací reflex

Vrozené schéma chování řízené změnou v okolním prostředí (novost, hrozba), které tvoří fyziologický základ pasivní (bezděčné) pozornosti.

Fenomén koktejlového večírku

Schopnost selektivní pozornosti zaměřit se na jeden konkrétní podnět v hlučném prostředí (např. začít vnímat cizí rozhovor v momentě, kdy zazní naše jméno).

REM spánek

Fáze spánku charakterizovaná rychlými pohyby očí, svalovou atonií (spánkovou paralýzou), vysokou aktivitou mozku a výskytem živých, bizarních snů (tzv. paradoxní spánek).

Manifestní obsah snu

Zjevný a pamatovaný snový příběh podle Sigmunda Freuda, který vznikl transformací (snovou prací) skrytých, úzkostných pudových přání.

Weber-Fechnerův zákon

Psychofyzikální zákon stanovující, že při vyšších intenzitách podnětu dochází ke snížení rozlišovací schopnosti smyslových orgánů.

Rhodopsin

Zrakový pigment obsažený v tyčinkách sítnice, který se působením i nízké intenzity světla rozkládá a zahajuje transdukci nervového vzruchu pro noční vidění.

Purkyňův fenomén

Jev pozorovatelný při soumraku, kdy se vlivem přechodu z vidění čípky na vidění tyčinkami posouvá maximální citlivost oka k kratším vlnovým délkám a červené objekty se jeví tmavší než modré.

Principy percepční organizace

Tvarové zákony (Gestalt) vyčleňování figury a pozadí, např. zákon blízkosti (proximity), kontinuity, podobnosti, uzavřenosti a společného osudu.

Binokulární disparita

Drobné rozdíly v obrazech dopadajících na sítnici pravého a levého oka, které mozek syntetizuje do plastického trojrozměrného (stereoskopického) vjemu.

Magické číslo $7 imes 2$

Kapacita krátkodobé paměti stanovená Georgem A. Millerem (1956) udávající počet smysluplných informačních jednotek (chunks), které člověk dokáže udržet ve vědomí.

Křivka zapomínání

Grafické znázornění úbytku zapamatovaných informací v čase, formulované Hermannem Ebbinghatusem, ukazující, že největší ztráta dat probíhá v prvních desítkách minut.

Obecný adaptační syndrom (GAS)

Hanse Selyeho koncept chronické stresové reakce sestávající ze tří fází: poplachová reakce, fáze rezistence a fáze vyčerpání.

Primární emoce

Mimo-kulturně univerzální a vrozené emoce identifikované Paulem Ekmanem: štěstí, smutek, hněv, odpor, překvapení a strach.

Longitudinální výzkum

Výzkumný design ve vývojové psychologii, při kterém je jedna výzkumná skupina probandů sledována opakovaně v průběhu delšího časového období.

Stálost objektu

Kognitivní milník v senzomotorickém stádiu podle Jean Piageta, kdy dítě začíná chápat, že předmět existuje, i když je mimo jeho přímé zrakové pole.

Centrace

Kognitivní omezení v předoperačním stádiu podle Jean Piageta, při němž se dítě nedokáže odpoutat od jednoho dominantního percepčního znaku (např. chybějící stálost množství/hmoty).

Krize identity vs. Zmatení rolí

Páté stádium psychosociálního vývoje podle Erika Eriksona (v adolescenci), jehož zvládnutí vede k získání ctnosti věrnosti a utvoření sebepojetí.

Heteronomní morálka

Rané stádium morálního vývoje podle Jean Piageta (cca do 8 let), v němž dítě považuje pravidla za neměnná, daná vnější autoritou a hodnotí činy podle velikosti škody, nikoli podle úmyslu.

Separační úzkost

Úzkostná reakce kojence (obvykle od 8. měsíce) vznikající při vzdálení pečující osoby (matky), tvořící podle René Spitze známku vytvoření specifického objektového vztahu.

Sekulární akcelerace

Celospolečenský trend zrychlování tělesného růstu a dřívějšího nástupu pohlavního dospívání (puberty) u mladší generace v průběhu desetiletí.

Sendvičová generace

Označení pro osoby ve starší dospělosti (45–60 let), které se současně starají o své ještě neplně osamostatněné děti i o své stárnoucí rodiče.

Fáze vyrovnávání se se smrtí

Pět fází umírání podle Elisabeth Kübler-Rossové: 1. Popření (šok), 2. Hněv, 3. Smlouvání, 4. Deprese, 5. Smíření (akceptace).

Implicitní teorie osobnosti

Laické předpoklady percipienta o tom, které osobnostní rysy spolu souvisejí a vyskytují se společně u jedné osoby.

Základní atribuční chyba

Tendence přeceňovat vliv vnitřních (dispozičních) příčin při vysvětlování chování druhých lidí a současně podceňovat vliv situačních (vnějších) faktorů.

Sociogram

Grafické znázornění výsledků sociometricé matice (metoda J. L. Morena) zachycující směr, intenzitu a kvalitu preferenčních vztahů uvnitř skupiny.

Coping

Aktivní a vědomé vyvíjení úsilí k zvládání psychické zátěže a nadměrného stresu (např. pod orientací na problém či na emoce podle R. S. Lazaruse).

Skupinové myšlení (Groupthink)

Způsob uvažování členů vysoce kohezivní skupiny, kdy snaha o dosažení konsenzu a jednoty převáží nad realistickým zhodnocením situace a kritickým myšlením.

Sociální zahálení (Social loafing)

Tendence jednotlivců vynakládat menší úsilí při plnění úkolu v týmu/skupině v porovnání s situací, kdy pracují samostatně a jejich výkon je měřen individuálně.

Trojuhelníková teorie lásky

Sternbergův model definující lásku na základě tří komponent: vášeň (motivační/sexuální), intimita (emoční/blízkost) a závazek/oddanost (kognitivní rozhodnutí).

Technika Noha ve dveřích

Metoda vyhovění (kompliance), při níž se nejprve vysloví drobný požadavek, kterému respondent vyhoví, což zvyšuje pravděpodobnost, že následně přijme i větší požadavek.

Locus of control (Místo kontroly)

Koncept Juliana Rottera rozlišující osoby s vnitřním místem kontroly (internalisty – věřící, že výsledek závisí na vlastním jednání) a vnějším místem kontroly (externalisty – přisuzující výsledky osudu, náhodě czy autoritám).

Naučená bezmocnost

Stav charakterizovaný pasivitou a demotivací vznikající po opakované zkušenosti, že nebezpečnému nebo nepříjemnému podnětu nelze vlastní reakcí zabránit (M. E. Seligman).

Model Big Five (OCEAN)

Pětifaktorový model osobnosti měřící dimenze: Otevřenost vůči zkušenosti (Openness), Svědomitost (Conscientiousness), Extraverze (Extraversion), Vstřícnost (Agreeableness) a Neuroticismus (Neuroticism).

Princip entropie (C. G. Jung)

Psychodynamický princip odvozený z termodynamiky, podle něhož má duševní energie tendenci přelévat se z energeticky nadupaných oblastí do oblastí méně zásobených směrem k rovnováze.

Kretschmerova typologie

Konstituční typologie spojující stavbu těla (astenik, atlet, pyknik) s temperamentovými rysy a predispozicemi k duševním poruchám (schizothymní, viskózní, cyklothymní).

Sense of Coherence (SOC)

Smysl pro integritu podle Aarona Antonovského tvořený třemi složkami (srozumitelnost, zvládnutelnost, smysluplnost), který představuje klíčový salutoprotektivní činitel.

Hardiness (Nezdolnost)

Osobnostní odolnost definovaná Suzanne Kobasovou jako soubor vlastností „3C“: Kontrola (Control), Oddanost (Commitment) a Výzva (Challenge).

Alexithymie

Neschopnost rozpoznávat, rozumět a slovy vyjadřovat vlastní emoce a pocity (pojem Petera Sifneose), častá u osob s psychosomatickými poruchami.

Alexandrova sedma

Klasických sedm psychosomatických onemocnění podle France Alexandra: průduškové astma, revmatická artritida, ulcerózní kolitida, esenciální hypertenze, hypertyreóza, žaludeční vřed a neurodermatitida.

Disociální porucha osobnosti

Porucha osobnosti charakterizovaná nerespektováním sociálních norem, bezohledností k druhým, chyběním pocitu viny, neschopností poučit se z trestu a sklonem k agresivitě a recidivě.

Aspergerův syndrom

Pervazivní vývojová porucha autistického spektra bez intelektového deficitu, s typickými obtížemi v sociální interakci, nepochopením neverbální komunikace a vyhraněnými zájmy.

Alzheimerova choroba

Atroficko-degenerativní demence charakterizovaná plíživým nástupem, poruchami paměti, ztrátou kognitivních funkcí, dezorientací a celkovým úpadkem osobnosti.

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)

Neurotická porucha charakterizovaná nechtěnými, vtíravými myšlenkami (obsece), které vyvolávají úzkost, jež je dočasně tlumena opakováním stereotypního chování (kompulze).

Vroomova teorie očekávání

Procesní teorie pracovní motivace stanovující, že motivace k jednání je součinem tří složek: Očekávání (Expektance), Nástrojovosti (Instrumentality) a Valenced (Hodnoty).

Uživatelská zkušenost (UX)

Komplexní prožitek, vnímání a reakce uživatele vyplývající z používání produktu, systému nebo uživatelského rozhraní (UI).

Restorativní justice

Pojetí trestu chápající trestný čin jako konflikt mezi konkrétním pachatelem a obětí (nikoli jen státem), zaměřené na nápravu škod, urovnání vztahů a reintegraci.

Mitoza

Typ dělení tělních (diploidních) buněk, při kterém ze jedné mateřské buňky vznikají dvě geneticky identické dceřiné diploidní buňky.

Meióza

Redukční dělení buněk, při kterém z diploidní zárodečné buňky vznikají haploidní pohlavní buňky (gamety) se zredukovaným počtem chromozomů.

Erytropoetin

Hormon produkovaný převážně v ledvinách, který stimuluje tvorbu červených krvinek (erytropoézu) v červené kostní dřeni.

T-lymfocyty

Druh bílých krvinek dozrávajících v brzlíku (thymu), zodpovědných za buněčnou složku specifické imunity (např. cytotoxické $T_c$ nebo pomocné $T_h$ lymfocyty).

B-lymfocyty

Buňky specifické látkové (humorální) imunity, které po aktivaci diferencují v plazmatické buňky produkující protilátky (imunoglobuliny).

Inzulín

Hormon produkovaný beta-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, který snižuje hladinu glukózy v krvi (glykémii) usnadněním jejího vstupu do buněk.

Glukagon

Hormon produkovaný alfa-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, který působí antagonisticky k inzulínu a zvyšuje hladinu krevního cukru.

Sinusový (SA) uzel

Primární centrum automacie srdečního rytmu uložené ve stěně pravé síně, které generuje elektrické vzruchy spouštějící srdeční stahy.

Cortiho orgán

Vlastní sluchový receptor uložený na bazální membráně blanitého hlemýždě ve vnitřním uchu, jehož smyslové buňky převádějí mechanické kmity na nervové vzruchy.

Nefron

Základní stavební a funkční jednotka ledviny skládající se z Malpighiho tělíska (Bowmanova váčku s glomerulem) a tubulárního systému (proximální tubulus, Henleova klička, distální tubulus).