KCJ/1SYNA - pojmy

valence

schopnost slova vázat na sebe určitý počet pozic

komplement

povinná valenční pozice vyžadovaná slovesem (typicky podmět, předmět, někdy doplněk nebo příslovečné určení)

adjunkt

nepovinná valenční pozice (typicky příslovečné určení)

gramatický větný vzorec (GVV)

zápis formální struktury věty s komplementy v závazném pořadí

intence

sémantická valence - řeší, jaké sémantické role mají jednotlivé komplementy

sémantický větný vzorec (SVV)

zápis intenční struktury zachycující děj a abstraktní role účastníků

actio

děj

agens

iniciátor, spouštěč děje

patiens

objekt zasažen dějem

beneficient

účastník nesoucí následek děje (v prospěch/neprospěch)

kauzátor

neživý původce děje

procesor

nositel děje/stavu, nic aktivně nedělá (např. spí)

locus

místo, kde se děj odehrává

nositel vlastností

subjekt, který má pouze vlastnost

stimul

podnět vjemu nebo reakce

expirient

proživatel děje, neřídí ho

instrument

nástroj k provádění děje

hypotaxe

závislost - podřízenost jednoho větného členu druhému

kongurence

shoda - závislý člen přebírá mluvnické kategorie od řídícího (např. podmět a přísudek)

rekce

řízenost - řídící slovo předepisuje závislému slovu konkrétní pád (typické pro předmět)

adjunkce

přimykání - tvar závislého slova není určován slovem řídícím (typicky příslovce a infinitivy)

parataxe

souřadnost - složky jsou na stejné syntaktické úrovni

predikace

přisuzování - připisování vlastnosti/děje podmětu

determinace

určování - zpřesnění nadřazeného jména (přívlastek)

koordinace

přiřazování - slučování prvků na stejné úrovni

apozice

adordinace - různá pojmenování téže entity (přístavek)

přívlastek

atribut

doplněk

verbální atribut

parenteze

vsuvka

sémantická inkorporace/křížení propozic

moderní analýza souvětí, kde propozice jedné věty plní roli participantu v roli druhé

téma

východisko - známá informace, bod, od kterého výpověď začíná

réma

jádro - nová, stežejní informace ve výpovědi

anakolut

opuštění původně začaté syntaktické konstrukce a přechod k jiné

zeugma

zanedbání dvojí vazby - spojení jednoho společného členu s více slovesy, které vyžadují jiné pády

kontaminace

křížení vazeb - smíšení dvou správných vazeb do jedné nesprávné

atrakce

spodoba - přizpůsobení tvaru slova jinému, sousednímu slovu bez syntaktického důvodu

parcelace

rozdělení jedné větné struktury do více samostatných výpovědních celků (oddělených tečkou).

lokuce

vyřčení

ilokuce

záměr mluvčího

perlokuce

dopad sdělení na posluchače

nepřímý mluvní akt

doslovný význam se liší od záměru (např. zdvořilostní fráze

asertiva

tvrzení

direktiva

příkazy

komisivy

sliby

expresivy

citové vyjádření

deklarativy

vyhlášení, změny stavu

epistemická modalita

propoziční - míra jistoty mluvčího (asi, zřejmě, možná)

root modalita

událostní - objektivní nutnost, možnost či schopnost podmětu (musí, smí)

negace

zápor

negace lexikální

tvořená příponou/předponou (ne-kuřák, dys-funkční'

negace členská

neguje pouze část věty

negace větná

záporné sloveso, to tvoří i záporovou shodu

litotes

zdůraznění pomocí dvojitého záporu (Není nezajímavý)