4 - Metabolický syndrom, hypertenze

Definujte termín Metabolický syndrom

Metabolický syndrom představuje soubor klinických, biochemických a humorálních odchylek. Metabolický syndrom je soubor vzájemně propojených rizikových faktorů, které významně zvyšují pravděpodobnost rozvoje kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu a dalších závažných chorob. Typicky zahrnuje: abdominální (viscerální) obezitu - zvýšený obvod pasu, inzulinovou rezistenci nebo poruchu glukózové tolerance (zvýšená hladina cukru v krvi), vysoký krevní tlak, zvýšené hladiny triglyceridů a/nebo nízkou hladinu HDL („hodného") cholesterolu

Vyjmenujte 2 základní patofyziologické podklady pro vznik metabolického syndromu

Základními patofyziologickými podklady metabolického syndromu jsou: Obezita (zejména centrálního typu, abdominální) Inzulinová rezistence, tj. snížená citlivost tkání k vlastnímu inzulinu zpracovávat glukózu

Vyjmenujte alespoň 2 látky, které produkuj tuková tkáň a které přispívají k manifestaci metabolického syndromu

Tuková tkáň produkuje řadu látek. Adipocyty produkují hormony tukové tkáně zvané adipokiny, například Leptin. Další substance produkované tukovou tkání mimo adipocyty, které přispívají k manifestaci metabolického syndromu svými účinky, zahrnují: TNF-α (tumor necrosis factor alpha), který má prozánětlivé účinky a snižuje senzitivitu inzulínu ke tkáním. Interleukin-6, který má rovněž prozánětlivé účinky a snižuje senzitivitu inzulínu. PAI-1 (plasminogen activator inhibitor-1), který má trombogenní účinky.

Jaký je obvod pasu (v cm) pro muže a ženy, který již považujeme za rizikový z hlediska definice metabolického syndromu

V klinické praxi se často používají hodnoty obvodu pasu ≥ 94 cm pro muže a ≥ 80 cm pro ženy pro zvýšené riziko, a ≥ 102 cm pro muže a ≥ 88 cm pro ženy pro vysoké riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací

Vysvětlete pojem abdominální (viscerální) obezita a vyjmenujte dva důvody proč je rizikem pro rozvoj metabolického syndromu

Abdominální (centrální, viscerální) obezita je charakterizována akumulací tuku kolem vnitřních orgánů v oblasti břicha. Tato akumulace vede k dysfunkci tukové tkáně. Rizikem pro rozvoj metabolického syndromu je zejména proto, že:

1. Hypertrofované abdominální adipocyty jsou rezistentní na antilipolytický (lipogenetický) účinek inzulinu, což vede k lipolýze a přesunu mastných kyselin do jater, kosterní svaloviny, srdce a B buněk pankreasu. Toto hromadění tuku v netukových tkáních je známé jako ektopická kumulace tuků a vede k rozvoji inzulinové rezistence v těchto tkáních.

2. Hypertrofované abdominální adipocyty mají sklon k apoptóze a obecně podporují rozvoj zánětlivé reakce v tukové tkáni a zvýšenou sekreci prozánětlivých látek jako CRP, TNF-α, IL-6.

Definujte termín glykosurie a proč k němu dochází

Glykosurie je přítomnost glukózy v moči. Dochází k ní, pokud je překročen renální práh pro glukózu, který je přibližně 10 mmol/l. Tento stav je důsledkem hyperglykemie, která vzniká při inzulinové rezistenci kvůli snížené aktivitě inzulinu, vedoucí ke sníženému vstupu glukózy do buněk a zvýšené glukoneogenezi v játrech.

Glykosurie vzniká, když koncentrace glukózy v krvi překročí schopnost ledvin ji zpětně vstřebat, nejčastěji při hyperglykémii u diabetu

Vysvětlete termín diabetická dyslipoproteinémie a definujte hodnoty a rozložení TAG, LDL a HDL

Diabetická dyslipoproteinémie je typická porucha metabolismu krevních lipidů, která se vyskytuje především u pacientů s diabetem mellitus 2. typu. Vzniká v důsledku inzulinové rezistence a relativního nedostatku inzulinu, což vede ke změnám v koncentracích a složení plazmatických lipoproteinů

Typické hodnoty a rozložení lipidů u diabetické dyslipoproteinémie: Triacylglyceroly (TAG): zvýšené hodnoty (hypertriglyceridémie), často nad 1,7 mmol/l, běžně i výrazně vyšší LDL cholesterol: celkově může být hladina LDL zvýšená nebo normální, ale převažují tzv. malé, denzní LDL částice, které jsou vysoce aterogenní (zvyšují riziko aterosklerózy), riziková hladina je nad 3,0 mmol/l HDL cholesterol: snížená hladina („hodný" cholesterol), často pod 1,0 mmol/l u mužů a pod 1,2 mmol/l u žen

Jaká je fyziologická glykémie a jaká splňuje definici metabolického syndromu

Fyziologická glykémie nalačno: 3,9-5,6 mmol/l

Glykémie nalačno splňující kritérium metabolického syndromu: ≥ 5,6 mmol/l

Uveďte 2 patofyziologické podklady vzniku diabetes mellitus 2 typu

Dva hlavní patofyziologické podklady vzniku diabetes mellitus 2. typu jsou: Inzulínová rezistence - tkáně (zejména svaly, tuková tkáň a játra) nedostatečně reagují na účinky inzulinu, což vede ke sníženému vychytávání glukózy z krve a zvýšené produkci glukózy játry. Inzulínová rezistence je často spojena s obezitou, zejména abdominální Porucha sekrece inzulinu β-buňkami pankreatu - zpočátku dochází ke kompenzačnímu zvýšení sekrece inzulinu, ale postupně se β-buňky vyčerpávají a jejich schopnost produkovat inzulin klesá. Výsledkem je relativní nebo později absolutní nedostatek inzulinu, což vede k rozvoji hyperglykémie

Definujte termín diabetická nefropatie a retinopatie

Diabetická nefropatie je poškození glomerulů (kapilár) v ledvinách způsobené diabetem, vedoucí k poruchám glomerulární filtrace, proteinurii (albuminu) a nakonec k renální insuficienci.

Diabetická retinopatie jsou změny cévního zásobení sítnice oka způsobené diabetem, které vedou ke zhoršování zraku až slepotě.

Uveďte alespoň 4 příklady projevů diabetické neuropatie

Diabetická neuropatie postihuje somatické, vegetativní, senzitivní i motorické nervy. Příklady projevů zahrnují: Parestézie (mravenčení, brnění), postihující typicky obě končetiny (senzorická neuropatie). Ztráta citlivosti na bolest, tlak, teplotu (senzorická neuropatie). Svalové atrofie (motorická neuropatie). Flexní deformity (motorická neuropatie). Tachykardie (vegetativní neuropatie).

Uveďte hodnotu krevního tlaku za fyziologických podmínek a hodnotu, která definuje arteriální hypertenzi

Fyziologický krevní tlak je obvykle nižší než 120/80 mmHg

Arteriální hypertenze je definována hodnotami krevního tlaku rovnými nebo vyššími než 140/90 mmHg

Uveďte alespoň 3 rizikové faktory, které mohou vést k rozvoji arteriální hypertenze

Genetická predispozice

Vzrůstající věk

Kouření

Obezita

Alkoholismus

Vysoký příjem sodíku ve stravě

Uveďte alespoň 3 typy sekundární hypertenze

Typy sekundární arteriální hypertenze podle vyvolávající příčiny zahrnují: Nefrogenní hypertenze (nejčastější ze sekundárních, vyvolaná onemocněním ledvin, např. glomerulonefritidou, polycystickými ledvinami). Renovaskulární hypertenze (vyvolaná stenózou ledvinné tepny). Endokrinní příčiny (například při onemocnění kůry nadledvinek (Connově syndromu, Cushingově syndromu), dřeně nadledvinek, štítné žlázy). Léková hypertenze (například při dlouhodobému podávání kortikosteroidů).

Vysvětlete, proč vzniká při arteriální hypertenzi hypertrofie a které části srdce

Arteriální hypertenze poškozuje srdce a vede k hypertrofii levé srdeční komory. Vzniká jako kompenzační změna, což je strukturální adaptace srdce na větší zatížení při déletrvající hypertenzi.

Uveďte alespoň 3 klinické manifestace arteriální hypertenze

Hypertrofie levé srdeční komory (i když zpočátku kompenzační, později vede k dysfunkci).

Ischemická choroba srdce (ICHS).

Chronické srdeční selhání.

Arytmie.