Jmenné výrazy v korejštině: sémantická, morfologická a syntaktická charakteristika; kategorizace; gramatické kategorie spojené se jmény

Co všechno tvoří jmenné výrazy v korejštině?

Jádrem je nadtřída 체언 (명사, 대명사, 수사)[cite: 3]. Šířeji sem patří celá jmenná fráze (명사구: přívlastky + jádro + partikule) i nominalizované věty (명사절) tvořené pomocí -(으)ㅁ, -기 nebo vázaného jména 것[cite: 3].

Jaké 4 hlavní sémantické opozice rozlišujeme u korejských jmen?

1. 자립 × 의존 (samostatná vs. závislá/synsemantická)[cite: 3], 2. 유정 × 무정 (životná vs. neživotná)[cite: 3], 3. 보통 × 고유 (obecná vs. vlastní)[cite: 3], 4. 추상 × 구상 (abstraktní vs. konkrétní)[cite: 3].

Jaký gramatický dopad má v korejštině sémantická opozice životnosti (유정 × 무정)?

Rozhoduje o volbě některých pádových partikulí – nejvýrazněji u dativu: životná jména mají 에게/한테/께, zatímco neživotná mají 에[cite: 3].

Jaká je morfologická charakteristika korejských jmen (체언)?

Patří mezi neohebná slova (불변어)[cite: 3]. Kmen jména se nečasuje ani neskloňuje a sám o sobě nenese fúzovaný pád, rod ani číslo[cite: 3].

Co znamená pojem „skupinové značení“ (phrasal clitic) u korejských jmenných partikulí?

Partikule (조사) se nepřipojuje ke každému slovu uvnitř jmenné fráze (jako v češtině), ale lepí se až na samý pravý okraj celé fráze: [내가 읽은 그 책] + 을[cite: 3].

Jaká je syntaktická charakteristika jmenných výrazů ve větě?

Tvoří jádro větných argumentů – fungují jako podmět (주어), předmět (목적어), doplněk (보어), příslovečné určení (부사어) nebo se sponou 이다 jako jmenný predikát (서술어)[cite: 3].

Jaká je pozice přívlastku (관형어) vůči jménu v korejské syntaxi?

Všechny modifikátory (관형사, participia sloves, genitiv -의, ukazovací zájmena) stojí striktně PŘED jménem (korejština je head-final jazyk)[cite: 3].

Jaké je dělení podstatných jmen (명사) podle samostatnosti?

1. 자립명사 (samostatná / plnovýznamová: 책, 사람)[cite: 3], 2. 의존명사 (závislá / vázaná / formální: 것, 수, 데, 뿐, klasifikátory), která nemohou stát sama a vyžadují přívlastek[cite: 3].

Co jsou to 단위성 의존명사 (분류사)?

Klasifikátory / numerativy (개, 명, 마리, 권, 잔, 대…)[cite: 3], které jsou povinné při počítání entit ve struktuře: 체언 + číslovka + klasifikátor (사과 세 개)[cite: 3].

Jak se dělí osobní zájmena (인칭대명사) a jaké je specifikum 3. osoby?

Dělí se na 1. os. (나/저 skromné, 우리/저희), 2. os. (너, 자네, 당신, 그대) a 3. os.[cite: 3] 3. osoba (그/그녀) je knižní a v běžné mluvené řeči se nahrazuje výrazy 이 사람, 그분 apod.[cite: 3]

Jak funguje trojí deixe u ukazovacích zájmen (지시대명사)?

Dělí se podle vzdálenosti: 이 (blízko mluvčího – 이것, 여기), 그 (u posluchače / známé z kontextu – 그것, 거기), 저 (vzdálené od obou, na dohled – 저것, 저기)[cite: 3].

Jaké dvě řady číslovek (수사) korejština má a jaká je jejich dělba práce?

1. Korejské (하나, 둘, 셋) – menší počty, věk, hodiny[cite: 3]; 2. Sinokorejské (일, 이, 삼) – data, peníze, minuty, velká čísla nad 100[cite: 3].

Proč je číslovka (수사) v korejštině typologickou zajímavostí?

Protože je řazena jako samostatný slovní druh v nadtřídě 체언 a může sama o sobě přibírat pádové partikule a fungovat jako větný podmět či předmět[cite: 3].

Jak je v korejštině vyjádřena gramatická kategorie pádu (격)?

Nevyjadřuje se flexí na kmeni, ale připojením pádových partikulí (격조사)[cite: 3].

Přiřaďte korejské pádové partikule k jednotlivým pádům:

Nominativ (주격): -이/가, -께서, -에서; Akuzativ (목적격): -을/를; Genitiv (관형격): -의; Doplněk (보격): -이/가 (s 되다/아니다); Adverbiální pády (부사격): -에, -에서, -에게, -(으)로, -와/과; Vokativ (호격): -아/야; Predikativní (서술격): -이다[cite: 3].

Jaké 3 základní typy partikulí (조사) rozlišujeme?

1. 격조사 (pádové – určují větný člen)[cite: 3], 2. 접속조사 (spojovací – 와/과, 하고, 랑)[cite: 3], 3. 보조사 (pomocné/delimitační – 은/는, 도, 만, 조차…)[cite: 3].

Jak funguje gramatická kategorie čísla (수) u korejských jmen?

Není obligatorní; holé substantivum je číselně neutrální[cite: 3]. Plurál lze fakultativně vyjádřit sufixem/partikulí 들 (případně zájmeny 우리, 너희) a existuje i tzv. distributivní plurál mimo jméno[cite: 3].

Existuje v korejštině gramatická kategorie rodu (성)?

Ne, gramatický rod neexistuje[cite: 3]. Přirozený/biologický rod se vyjadřuje pouze lexikálně (남자/여자) nebo slovotvornými afixy (-남/-녀)[cite: 3].

Jak se v korejštině vyjadřuje určenost a člen?

Korejština nemá gramatický člen[cite: 3]. Určenost je pragmatická a vyjadřuje se informační strukturou výpovědi – klíčový je protiklad 은/는 (téma / známá informace / kontrast) vs. 이/가 (réma / nová informace / podmět)[cite: 3].

Jaké jsou 4 hlavní způsoby honorifikace u jmenných výrazů?

1. Honorifický sufix -님 (선생님)[cite: 3], 2. Supletivní/honorifická substantiva (진지, 연세, 성함, 댁, 분, 말씀)[cite: 3], 3. Honorifické partikule (께서, 께)[cite: 3], 4. Skromné tvary 1. osoby (저, 저희)[cite: 3].

Co jsou to pomocné partikule / delimitátory (보조사) a co vyjadřují?

Partikule jako 은/는, 도 (i/také), 만 (jen), 까지, 부터, 조차/마저 (dokonce i), 밖에 (+ zápor)[cite: 3]. Neurčují pád, ale přidávají významové a modální odstíny; mohou se vázat nejen ke jménům, ale i k příslovcím a slovesným tvarům[cite: 3].