Etika v dějinách filosofie

Slovníčková zásoba klíčových pojmů z etiky od antiky po současnost.

Arété

Vlastnost v homérském období umožňující člověku dobře naplnit jeho funkci ve společnosti (ctnost či zdatnost).

Nomos a Fysis

Rozlišení užívané sofisty, kde nomos označuje konvenční zákon či zvyk ustanovený lidmi a fysis přirozený řád nezávislý na lidské vůli.

Elenchos

Sókratovská dialogická metoda kladením otázek, která odhaluje rozpory v mínění diskutujícího partnera.

Daimonion

Sókratův vnitřní hlas odrazující ho od nesprávného jednání, který je považován za prapočátek konceptu svědomí.

Eudaimonia

Nejvyšší dobro a konečný cíl lidského jednání v Aristotelově etice, představující pravou blaženost.

Mezotés

Aristotelovo pojetí ctnosti jako střední cesty neboli středu mezi dvěma krajnostmi a neřestmi.

Fronésis

Praktická moudrost v Aristotelově konceptu, jež představuje schopnost aplikovat obecné principy na konkrétní situace a je podmínkou všech ctností.

Akrasia

Slabost vůle neboli stav, kdy člověk sice ví, co je správné, ale přesto jedná v rozporu s tímto věděním.

Adiafora

Pojem stoické etiky označující lhostejné věci (např. peníze, zdraví, sláva), které samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé.

Ataraxia

Stav neotřesitelného duševního klidu a vyrovnanosti, který byl cílem helénistických filosofických škol.

Intencionalismus

Etické stanovisko Pierra Abélarda, podle něhož morální hodnota lidského jednání závisí výhradně na záměru (úmyslu), nikoli na jeho následcích.

Kategorický imperativ

Kantův nepodmíněný morální příkaz vyžadující jednat pouze podle takové maximy, od níž lze zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.

Etika péče

Etický směr zdůrazňující konkrétní mezilidské vztahy, empatii a odpovědnost vůči druhým namísto abstraktních, neosobních pravidel spravedlnosti.

Speciesismus

Pojem Petera Singera označující neoprávněnou diskriminaci bytostí založenou pouze na jejich příslušnosti k určitému biologickému druhu.