ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ - ORGANUM VISUS

ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ - ORGANUM VISUS

- zrak je pro člověka nejdůležitější smysl

- zrakem získáváme asi 80 % informací

zrakové ústrojí se skládá z

- oční koule

- a tzv. přídatných očních orgánů

- je prakticky kompletně uloženo v očnici

BULBUS OCULI - oční koule

– tvoří vlastní zrakový orgán

- obsahuje mimo jiné receptory zraku

- má přibližně tvar koule o průměru 24 mm

- přirovnáním k zeměkouli lze popsat přední a zadní

pól, meridiány (spojnice předního a zadního pólu), ekvátor (rovina, která půlí meridiány)

- na bulbu se popisují vrstvy a obsah koule, přitom složení 3 základních vrstev se liší v předním segmentu (přední asi 1/5 koule) od zadního segmentu

Popis vrstev stěny:

▪ Tunica fibrosa – zevní vrstva

▪ Tunica vasculosa = uvea, vrstva cévnatá

▪ Tunica interna = tunica nervosa

▪ Tunica fibrosa – zevní vrstva

➢ Sclera (bělima)

➢ Cornea (rohovka)

➢ Sclera (bělima)

– má bělavou barvu

- tvoří povrchovou vrstvu v zadním segmentu

- je vidět i zepředu na otevřeném oku po stranách duhovky jakožto „bělmo“, zde je ovšem ještě kryta spojivkou

- je tvořena tuhým kolagenním vazivem, slouží jako

úpon okohybných svalů

- Lamina cribrosa sclerae

- perforovaná plocha poblíž zadního pólu, zde výstup

axonů zrakového nervu

- Klinická poznámka:

- pevnost sklery působí proti nitroočnímu tlaku a brání rozepjetí oční koule

- při povolení vaziva se oční koule zvětšuje a paprsky se neprotínají na sítnici → krátkozrakost

➢ Cornea (rohovka)

– je průhledná

- tvoří povrch oka v předním segmentu

- mikroskopicky se popisuje 5 vrstev – viz histologie

- pro zajištění maximální průhlednosti je bezcévná, ale přesto bohatě inervovaná

▪ Tunica vasculosa = uvea, vrstva cévnatá

➢ Choroidea (cévnatka)

➢ Corpus ciliare (řasnaté těleso)

➢ Iris (duhovka)

➢ Choroidea (cévnatka)

- tvoří vrstvu bohatou na cévy v zadním segmentu

- přináší výživu pro hluboké vrstvy sítnice, včetně receptorů

- mikroskopicky se může dělit do dalších vrstev – viz histologie

➢ Corpus ciliare (řasnaté těleso)

- je lokalizováno v předním segmentu

- navazuje na cévnatku

- v prostoru má tvar mezikruží, lze na něm popsat prstenčité zóny:

- orbiculus ciliaris (zevní)

- corona ciliaris (vnitřní)

-> corona obsahuje processus ciliares, kde jsou

ukotvena závěsná vlákna čočky

- Podklad řasnatého tělesa tvoří

- hladký sval m. ciliaris

- jedná se o trojrozměrnou síť snopečků inervovanou parasympatikem

- při kontrakci svalu se řasnaté těleso jako celek posune dopředu a tím uvolní závěsný aparát čočky, což vede k jejímu vyklenutí → zvýšení optické mohutnosti → zaostření do blízka = akomodace

- druhou základní funkcí corpus ciliare je

- produkce komorového moku

➢ Iris (duhovka)

– navazuje v předním segmentu na corpus ciliare

- má také kruhový tvar

- otvor v duhovce je vidět na otevřeném oku jako tmavý kruh uprostřed a nazývá se pupilla (zornice)

- barva duhovky je individuální a je dána tloušťkou a

členitostí vazivového stromatu, uspořádáním cév a množstvím pigmentu

- pupilla (zornice)

- velikost zornic se reflexivně mění (viz dále), ale

vždy by měla být stejná v obou očích (izokorie zornic)

- na duhovce se popisují prstenčité zóny:

- anulus iridis major (zevní)

- anulus iridis minor (vnitřní)

- v histologii se popisuje 5 vrstev duhovky

➢ Duhovka obsahuje 2 antagonistické hladké svaly:

• m. sphincter pupillae

• m. dilatator pupillae

• m. sphincter pupillae

– inervován parasympaticky

- jeho akcí je mióza = zúžení zornice

• m. dilatator pupillae

- inervován sympaticky

- funkce: mydriáza = rozšíření zornice

Oba svaly udržují duhovku v přiměřeném postavení v závislosti na

- množství dopadajícího světla

- duhovka se tedy chová podobně jako automatická clona

fotoaparátu

- obě reakce (mióza a mydriáza) se označují společným názvem -> pupilární reflex

- při vyšetření pacienta se hodnotí oboustranně shodná mióza jako tzv. reakce na osvit

▪ Tunica interna = tunica nervosa

- je tvořena retinou, která má v obou segmentech oka odlišnou stavbu

- retina (sítnice) se vyvíjí jako výběžek diencefala a je

zahrnuta do pojmu ophthalmencephalon

- retina (sítnice):

➢ Pars optica retinae

➢ Pars caeca retinae

➢ Pars optica retinae

– uložena v zadním segmentu

- mikroskopicky se rozlišuje 10 vrstev

- nejzevnější (naléhající na cévnatku) je pigmentový epitel s bazální membránou, jemu předchází vrstva receptorů (tyčinek a čípků)

- z buněčných elementů přítomných v sítnici je pro účely našeho předmětu potřeba znát hlavně neurony, které se číslují při popisu zrakové dráhy

- z buněčných elementů přítomných v sítnici je pro účely našeho předmětu potřeba znát hlavně neurony, které se číslují při popisu zrakové dráhy

- těmi jsou:

- Zrakové receptory

- Bipolární neurony

- Multipolární neurony

- Zrakové receptory

– tyčinky a čípky

- čípky zodpovídají za barevné vidění

- tyčinky za černobílé

- jejich distribuce na ploše retiny se liší:

-> čípky převažují ve žluté skvrně

-> tyčinky v periferním úseku pars optica retinae

- oba typy buněk jsou primární receptory - mají vlastní krátký axon

- Bipolární neurony

- přijímají podněty z tyčinek a čípků a tuto informaci

komprimují

- nacházejí se zhruba uprostřed tloušťky sítnice

- Multipolární neurony

– nacházejí se blízko vnitřního povrchu sítnice, jejich

axony běží přímo po povrchu sítnice

- axony se sbíhají v discus nervi optici a po průchodu sklerou pokračují jako hlavový nerv č. II = nervus opticus

Zvláštní místa na sítnici:

• Discus nervi optici

• Macula lutea (žlutá skvrna)

• Fovea centralis

• Discus nervi optici

= macula caeca, „slepá skvrna“

- lehké vyvýšení na vnitřním povrchu sítnice

- zde se sbíhají axony multipolárních neuronů

- vystupuje a. centralis retinae a vydává své hlavní větve

- slepá skvrna je mediálně od zadního pólu bulbu

• Macula lutea (žlutá skvrna)

– největší nahuštění receptorů

- žlutá barva je dána nižší bohatostí cév

• Fovea centralis

= mělká jamka uprostřed žluté skvrny

- prohlubeň je dána redukcí všech vrstev sítnice kromě receptorů, kde naopak jsou nahuštěny čípky

Fovea centralis je místo

= nejostřejšího vidění

- člověk mimovolně natáčí oční bulby tak, aby sledovaný předmět stále vysílal paprsky do fovea centralis

- okolní oblasti sítnice potom sledují okolí předmětu (periferní vidění)

- v periferních oblastech sítnice převažují tyčinky

- periferní vidění má proto nižší schopnost rozlišovat barvy

➢ Pars caeca retinae

- nachází se v předním segmentu na zadní ploše corpus ciliare a iris

- název „slepá část sítnice“ vychází z faktu, že sítnice je zde redukována na vrstvu pigmentového epitelu a neobsahuje receptory

Přechod pars optica a pars caeca je ostře ohraničen jako

= ora serrata

Oční pozadí

- je termín pro část sítnice vyšetřitelnou oftalmoskopem skrze pupilu

- zahrnuje:

-> povrch sítnice

->větve a. et v. centralis retinae

-> žlutou skvrnu a slepou skvrnu

- zkušený lékař může z očního pozadí posoudit nejen poruchy zraku, ale i změny v cévním řečišti nebo zvýšený intrakraniální tlak

Popis vnitřní části oční koule:

▪ Lens (čočka)

▪ Camerae bulbi (oční komory)

▪ Corpus vitreum (sklivec)

▪ Humor aquosus (komorový mok, komorová tekutina)

▪ Lens (čočka)

= disk o průměru 9-10 mm

- tloušťka se mění akomodací

- podobně jako rohovka, je i čočka bezcévná

➢ Capsula lentis

➢ Zonula ciliaris

➢ Capsula lentis

= glykoproteinová vrstva

- tvoří povrch čočky

- do ní se upíná závěsný aparát čočky

➢ Zonula ciliaris (zonula Zinni, závěsný aparát)

– systém vláken (fibrae zonulares)

- připevňujících čočku k řasnatému tělesu

▪ Camerae bulbi (oční komory)

– prostory oční koule:

➢ Camera bulbi anterior (přední komora oční)

➢ Camera bulbi posterior (zadní komora oční)

➢ Camera vitrea (sklivcová komora)

➢ Camera bulbi anterior (přední komora oční)

– ohraničena:

-> zadní plocha rohovky / přední plocha duhovky a čočky

- při obvodu se nachází záhyb angulus iridocornealis (iridokorneální úhel), kde se vstřebává komorový mok do žil

➢ Camera bulbi posterior (zadní komora oční)

- ohraničena:

-> zadní plocha duhovky / přední plocha sklivce

- laterální stěnu tvoří corpus ciliare, které produkuje komorový mok

➢ Camera vitrea (sklivcová komora)

- prostor vyplněný sklivcem

▪ Corpus vitreum (sklivec)

- gelovitá hmota vyplňující sklivcovou komoru

- průhledná, bezcévná

- svým tlakem přidržuje sítnici k dalším vrstvám oční koule

▪ Humor aquosus (komorový mok, komorová tekutina)

➢ funkce:

- výživa bezcévných tkání

- nahrazuje lymfatický systém

- ovlivňuje nitrooční tlak

- Klinická poznámka:

- zvýšeným nitroočním tlakem dochází k úbytku zrakových receptorů směrem od periferie ke žluté skvrně

- onemocnění se nazývá glaukom = zelený zákal

➢ Tvorba komorového moku:

- corpus ciliare

- ze zadní komory cirkuluje mok do přední komory, obě komory vyplňuje

➢ Vstřebávání komorového moku

=> Fontanovy prostory mezi trámci reticulum trabeculare

v iridokorneálním úhlu

- odtud se tekutina drénuje do žilního splavu v okraji

rohovky (analogie s durálními splavy) - sinus venosus sclerae (canalis Schlemmi)

- odtud pak odtéká do vv. ciliares ant.

Oční koule a její základní popis

ORGANA OCULI ACCESSORIA (PŘÍDATNÉ OČNÍ ORGÁNY)

▪ Mm. bulbi (okohybné svaly)

▪ Fasciae orbitales – vazivové útvary v očnici

▪ Palpebrae (víčka)

▪ Tunica conjunctiva (spojivka)

▪ Apparatus lacrimalis (slzní aparát)

▪ Mm. bulbi (okohybné svaly)

➢ mm. recti – přímé svaly

➢ mm. obliqui – šikmé svaly

➢ M. levator palpebrae superioris

➢ mm. recti – přímé svaly

• Mm. rectus bulbi superior

• Mm. rectus bulbi medialis

• Mm. rectus bulbi inferior

• Mm. rectus bulbi lateralis

➢ mm. recti – přímé svaly - začínají společně z

=> anulus tendineus communis

- vazivového kroužku ve vrcholu orbity

- rozbíhají se dopředu k obvodu oční koule, čímž vytvářejí

muskulární kužel

➢ mm. recti – přímé svaly - upínají se

- před ekvátor bulbu, čili do přední poloviny oční koule

➢ mm. recti – přímé svaly - funkce

- vytáčejí bulbus ve směru svého názvu

-> to znamená např. m. rectus bulbi superior nahoru

➢ mm. recti – přímé svaly - inervace

- n.III (m. rectus sup., med., inf.)

- n. VI (m. rectus lat.)

➢ mm. obliqui – šikmé svaly

• M. obliquus bulbi sup.

• M. obliquus bulbi sup.

- začíná z anulus tendineus

- běží mediálně pod stropem očnice, přetáčí se kolem trochley vpředu v horní mediální části očnice

-> mění tak ostře směr svého průběhu a k oční kouli přichází zepředu

• M. obliquus bulbi inf.

- začíná vpředu v dolní mediální části očnice

➢ mm. obliqui – šikmé svaly - úpon, funkce

- oba svaly přicházejí k bulbu zepředu a upínají se za ekvátor

- funkce je proto opačná než název, navíc s laterální složkou

➢ mm. obliqui – šikmé svaly - inervace

- n. III (m. obliquus inf.)

- n. IV (m. obliquus sup.)

➢ M. levator palpebrae superioris

- zdvihač horního víčka

- lze přiřadit k okohybným svalům v širším slova smyslu na základě společného začátku na anulus tendineus

- inervace n. III

- sval běží nad m. rectus bulbi sup. a upíná se do tarzální ploténky horního víčka

- funkce je v souladu s názvem

Okohybné svaly - pohled shora

▪ Fasciae orbitales - vazivové útvary v očnici

➢ Vagina bulbi (fascia Tenoni)

➢ Periorbita

➢ Fascie okohybných svalů

➢ Corpus adiposum orbitae

➢ Vagina bulbi (fascia Tenoni)

- zahuštěné vazivo za oční koulí

- funguje jako jamka kulovitého kloubu

➢ Periorbita

- periost orbity

➢ Fascie okohybných svalů

- doplňují za očním bulbem muskulární kužel

➢ Corpus adiposum orbitae

„retrobulbární tuk"

- Klinická poznámka:

- při nadprodukci hormonů štítné žlázy se toto tukové těleso zvětšuje a vytlačuje bulbus směrem dopředu, což je patrné na velkém rozsahu bělma

- tato poloha bulbu se nazývá exophthalmus

▪ Palpebrae (víčka)

➢ Palpebra superior et palpebra inferior

- mají stejnou stavbu

- podkladem je tuhá vazivová ploténka – tarsus

➢ Tarsus superior

- má výšku asi 1 cm, tarsus inferior je poloviční

- v tarzu i v řídkém vazivu víčka se nachází řada žlázek – více v histologii

- tarzální ploténky nekryjí celý vchod do očnice, jsou po stranách doplněny tenčím vazivem - septum orbitale,

rozepjatým mezi ploténkami a okrajem očnice

➢ Víčka mají na zevním povrchu

- tenkou kůži

- na vnitřní straně spojivku

➢ Štěrbina mezi víčky se nazývá

=> rima palpebrarum

- je ukončená po stranách v očních koutcích - anguli oculi

- obě víčka spolu mediálně i laterálně srůstají komisurou (commissurae palpebrarum)

- tato místa jsou ukotvena k okrajům očnice pomocí lig. palpebrale med. et lat.

➢ Svaly ovládající víčka jsou tyto:

- m. tarsalis

- m. levator palpebrae sup.

- m. orbicularis oculi

- m. tarsalis

- přítomen v obou víčkách, ale jeho funkce je zřetelná zejména na horním víčku

- pomáhá otevírat víčka, inervovaný sympatikem

- m. levator palpebrae sup.

- okohybné svaly

- zdvihá horní víčko

- inervace III. hlavový nerv

- m. orbicularis oculi

– mimický sval

- zavírá víčko

- inervace VII. hl. nerv

▪ Tunica conjunctiva (spojivka)

– sliznice na přední části oka:

➢ Tunica conjunctiva palpebrarum

➢ Tunica conjunctiva bulbi

➢ Tunica conjunctiva palpebrarum

- pokrývá zadní plochu víček

➢ Tunica conjunctiva bulbi

- kryje vpředu bělimu

- končí při přechodu na rohovku

➢ Obě části v sebe přecházejí nahoře a dole ve

- fornix conjunctivae sup. et inf.

(horní a dolní spojivkový vak)

- Klinická poznámka

- spojivka obsahuje viditelné drobné cévy

- změnami prokrvení se projevuje např. zánět, barva se mění i při chudokrevnosti

▪ Apparatus lacrimalis (slzní aparát)

➢ Glandula lacrimalis (slzní žláza)

➢ Odtok slz na spojivce

➢ Odvodné slzní cesty

➢ Glandula lacrimalis (slzní žláza)

- uložena v horní laterální části očnice

- rozdělená průběhem šlachy m. levator palpebrae sup.

- její krátké vývody ductuli excretorii ústí do fornix conjunctivae sup.

➢ Glandula lacrimalis (slzní žláza) - inervace:

- ggl. pterygopalatinum (n.VII)

➢ Glandula lacrimalis (slzní žláza) - funkce:

- zvlhčování povrchu oka

- odvod nečistot

- imunita

➢ Odtok slz na spojivce:

- Rivus

- Lacus lacrimalis (slzné jezírko)

- Caruncula lacrimalis (slzná jahůdka)

- Rivus

- prostůrek mezi zavřenými víčky

- Lacus lacrimalis (slzné jezírko)

– trojúhelníkový prostor podložen spojivkou, při vnitřním koutku

- zde se mohou hromadit slzy

- Caruncula lacrimalis (slzná jahůdka)

- mírné vyklenutí uprostřed lacus lacrimalis

➢ Odvodné slzní cesty

- systém kanálků, nacházející se při vnitřním koutku:

• Punctum lacrimale

• Canaliculus lacrimalis (slzní kanálek)

• Saccus lacrimalis (slzní vak)

• Ductus nasolacrimalis (slzovod)

• Punctum lacrimale

– ústí kanálku

- po odtažení víček viditelné na vyvýšeném místě (papilla lacrimalis) okraje víček jako tmavý bod

• Canaliculus lacrimalis (slzní kanálek)

- míří pod kůží mediálně z každého z obou víček

• Saccus lacrimalis (slzní vak)

- rozšířené místo asi 4 mm

- saccus je uložen při vnitřní stěně očnice na os lacrimale

- ústí sem kanálky

• Ductus nasolacrimalis (slzovod)

- vývod vložený do kostěného canalis nasolacrimalis, který propojuje očnici s nosní dutinou

- ductus ústí v meatus nasi inf.

- je opatřen slizniční řasou, která zabraňuje průchodu sekretu opačným směrem

Oční koule a slzný aparát

CÉVNÍ A NERVOVÉ ZÁSOBENÍ OKA A OČNICE

- Tepny

- Žíly očnice

Tepny očnice:

- všechny jmenované tepny jsou větvemi a. ophthalmica

▪ A. ophthalmica

▪ A. centralis retinae

▪ Aa. ciliares post. breves

▪ Aa. ciliares post. longae

▪ A. lacrimalis

▪ a. ophthalmica

- samotná a. ophthalmica je větev a. carotis int. z její pars cerebralis

- vstupuje do očnice skrz canalis opticus