Historie psychologie a hlavní psychologické směry

Sada kartiček zaměřená na klíčové pojmy, představitele a teoretické koncepty z historie psychologie a jejích hlavních směrů.

Strukturalismus

Psychologický směr zkoumající strukturu (stavbu) lidské mysli.

Wundt

Zakladatel vědecké psychologie, který v roce 1879 založil v německém Lipsku první experimentální psychologickou laboratoř na světě a doplnil introspekci o systematické experimenty.

Titchener

Žák Wundta, který rozpracoval jeho myšlenky a vytvořil strukturalismus s cílem rozložit lidské vědomí na základní prvky (vjemy, pocity, představy).

Funkcionalismus

Psychologický směr zkoumající funkci (účel) psychických procesů a jejich význam pro přizpůsobení se prostředí.

William James

Představitel funkcionalismu, podle kterého jsou psychické procesy důležité proto, že pomáhají člověku přizpůsobit se prostředí.

John Dewey

Představitel funkcionalismu, který prosazoval princip „learning by doing“ (učení se vlastní činností a aktivním řešením problémů) a tvrdil, že myšlení slouží k řešení problémů.

Psychodynamický směr

Hlubinná psychologie zaměřená na rozbor lidské psychiky (duše a mysli), zdůrazňující význam nevědomých procesů, dětství a vnitřních konfliktů.

Sigmund Freud

Zakladatel psychoanalýzy a autor děl Tři eseje o teorii sexuality, Psychopatologie všedního života a Výklad snů, který zdůraznil význam nevědomí pro lidské chování.

Model lidské psychiky

Model psychiky dle Freuda rozdělený na vědomí, předvědomí (informace, které si můžeme vybavit) a nevědomí (největší část psychiky ovlivňující chování).

Nevědomí

Největší část psychiky podle Freuda, která výrazně ovlivňuje lidské chování, přestože si ji neuvedomujeme; obsahuje nepřijatelné myšlenky, strachy, traumatické vzpomínky a obranu před úzkostí.

Parapraxe

Chybné úkony (např. přeřeknutí), které představují průnik nevědomého obsahu do vědomého projevu a jsou projevem nevědomých myšlenek, přání nebo konfliktů.

Id (ono)

Vrozená část osobnosti fungující na principu slasti, obsahující pudy a okamžitá přání.

Ego (já)

Složka osobnosti vyvíjející se kolem 2. roku života, která funguje na principu reality a působí jako prostředník mezi přáními a realitou.

Superego (nadjá)

Složka osobnosti představující svědomí a morální pravidla formovaná výchovou, která funguje na principu dokonalosti.

Obranné mechanismy

Nevědomé ego-obranné strategie, které chrání psychiku před úzkostí a neutralizují ohrožující obsah.

Popření

Obranný mechanismus, při kterém člověk odmítá přijmout realitu nebo vážnou situaci (např. vážnou diagnózu).

Projekce

Obranný mechanismus, při kterém člověk připisuje svoje vlastní nepřijatelné pocity druhým.

Racionalizace

Obranný mechanismus spočívající v hledání logického vysvětlení pro vlastní neúspěch.

Vytěsnění

Obranný mechanismus, při kterém si člověk nepříjemné vzpomínky vůbec nevybavuje.

Regrese

Obranný mechanismus spočívající v návratu k dřívějším, méně zralým způsobům chování.

Sublimace

Obranný mechanismus, při kterém se negativní energie přemění v něco společensky přijatelného.

Analytická psychologie

Psychologický směr založený Carl G. Jungem, zaměřený na kolektivní nevědomí, archetypy, typologii osobnosti a význam snů.

Carl G. Jung

Zakladatel analytické psychologie, který definoval kolektivní nevědomí, archetypy a typologii osobnosti (introvert/extrovert).

Kolektivní nevědomí

Část nevědomí sdílená všemi lidmi, která obsahuje univerzální zkušenosti lidstva (pojem C. G. Junga).

Archetypy

Vrozené univerzální obrazy a symboly podle C. G. Junga, které se objevují ve snech, mýtech a pohádkách.

Introvert

Typ osobnosti podle C. G. Junga orientovaný více na svůj vnitřní svět.

Extrovert

Typ osobnosti podle C. G. Junga orientovaný více na okolní svět a kontakt s lidmi.

Individuální psychologie

Psychologický směr založený Alfredem Adlerem, zabývající se překonáváním nedostatků, rozvojem a kompenzací pocitu méněcennosti.

Alfred Adler

Zakladatel individuální psychologie, který popsal význam překonávání nedostatků a vznik komplexu méněcennosti.

Ego psychologie

Směr zastávaný Erikem H. Eriksonem, zaměřený na psychosociální vývoj probíhající v osmi obdobích celého života.

Humanistické směry

Psychologické směry chápající člověka jako aktivní bytost usilující o růst, smysl života a seberealizaci.

Carl Rogers

Představitel humanistické psychologie a tvůrce terapie zaměřené na klienta, zdůrazňující přirozenou tendenci člověka rozvíjet potenciál v bezpečném prostředí.

Abraham Maslow

Představitel humanistické psychologie zaměřený na výzkum zdravých, spokojených a tvořivých lidí a koncept seberealizace.

Existenciální směry

Psychologické směry zaměřené na hledání smyslu života a základní otázky lidské existence.

Viktor E. Frankl

Zakladatel logoterapie a autor knihy A přesto říci životu ano, který zkoumal hledání smyslu života i v situacích utrpení.

Logoterapie

Existenciální směr v psychologii (logos = smysl) zaměřený na hledání smyslu života v tvůrčích, prožitkových a postojových hodnotách.

Kognitivní směr

Psychologický směr zkoumající lidské myšlení, vnímání informací, paměť a řešení problémů.

Urlic Neisser

Považován za otce kognitivní psychologie, autor knihy Cognitive Psychology z roku 1967.

George Miller

Kognitivní psycholog studující krátkodobou paměť, známý formulací Millerova magického čísla $7 \times 2$ (resp. $7 \frac{+}{-} 2$).

Jean Piaget

Psycholog, který studoval vývoj kognice a dětského myšlení.