SUBSTANTIVA 4. A 5. DEKLINACE, PŘEDLOŽKY 2 seminar

abortus, us, m.

potrat; termín označující ztrátu těhotenství, kdy plod umírá před porodem.

abscessus, us, m.

absces; dutina vzniklá zánětem vyplněná hnisem, často bolestivá a vyžadující lékařskou intervenci.

adversus, a, um

proti; termín používaný v medicíně k označení něčeho, co se staví proti nebo je v opozici.

apparātus, us, m.

ústrojí; soustava nebo zařízení složené z částí, které společně vykonávají určitou funkci.

apud, + akuzativ

u; termín označující umístění nebo blízkost k něčemu, například k organům či struktura.

arcus, us, m.

oblouk; zakřivený tvar, často v anatomii odkazující na struktury jako je oblouk aorty.

arōmaticus, a, um

aromatický; popisuje látky, které mají výraznou vůni, obvykle spojené s chemickými sloučeninami.

articulāris, e

kloubní; v medicíně termín označující vztah k kloubům nebo kloubovým strukturám.

audītus, us, m.

sluch; smyslová schopnost vnímat zvuk.

balneum, i, n.

koupel; termín označující léčivou lázeň nebo proceduru, kde se používá voda k relaxaci a léčbě.

canis, is, m.

pes; domácí zvíře a společník člověka, vyvinutý z vlků.

cānitiēs, ei, f.

šedivění; proces, kdy vlasy ztrácejí svou přirozenou barvu a stávají se šedivými.

cariēs, ei, f.

kostižer; vleklý zánět kosti, často spojený s destrukcí kostní tkáně.

cāsus, us, m.

příklad, pád; termín, který může označovat situaci, schéma věci nebo gramatický pád.

cholagōgus, a, um

zvyšující sekreci žluči; termín označující léčivý prostředek, který stimuluje tvorbu a uvolňování žluče.

cholēdochus, i, m.

žlučovod; trubice, která přenáší žluč z jater do tenkého střeva.

circulātōrius, a, um

oběhový; termín vztahující se k oběhovému systému těla.

circum, + akuzativ

kolem; označuje pohyb nebo umístění okolo něčeho.

collāpsus, us, m.

zhroucení; termín označující selhání nebo kolaps, často ve zdravotním kontextu.

contāctus, us, m.

dotyk; fyzická interakce dvou nebo více objektů nebo těl.

cornū, us, n.

roh; anatomický termín odkazující na výběžky nebo protáhlé struktury, jako jsou roh a hřebeny.

dē, + ablativ

s, se; prepozice vyjadřující pohyb z místa nebo původ.

dēcubitus, us, m.

proleženina; vzniká při dlouhotrvajícím tlaku na kůži, vedoucím ke zranění tkání.

dēcursus, us, m.

průběh; popisuje směr nebo způsob, jakým něco probíhá.

dēfectus, us, m.

porucha; označuje abnormalitu, poškození nebo vadu.

diēs, ei, m.

den; základní časová jednotka označující 24 hodin.

dīgestōrius, a, um

trávící; vztahující se k procesům trávení v těle.

dīlūtus, a, um

zředěný; termín používající se pro popis látky, která byla rozpuštěna nebo oslabená.

diūrēticus, a, um

močopudný; látka, která zvyšuje vylučování moči.

ductus, us, m.

vývod; kanálek nebo struktura, která umožňuje tok tekutin v těle.

dysfūnctiō, onis, f.

porucha činnosti; označuje abnormalitu ve funkci orgánu nebo systému.

effectus, us, m.

účinek; výsledek působení léku nebo léčebného zásahu.

ēmulsiō, onis, f.

emulze; směs dvou nemísitelných kapalin, kde je jedna z kapalin dispergována v druhé.

exitus, us, m.

odchod; termín odkazující na smrt nebo konec životní funkce.

externus, a, um

vnější; ve vztahu k tomu, co je umístěno vně, nebo co přijde zvenčí.

faciēs, ei, f.

plocha; popisuje vzhled obličeje nebo jakékoliv jiné plochy.

frūctus, us, m.

užitek; může odkazovat na plod nebo výsledek činnosti.

genū, us, n.

koleno; kloub, který spojuje stehenní kost s kostí dolní končetiny.

gravida, ae, f.

těhotná žena; žena, která nese plod v těhotenství.

graviditās, atis, f.

těhotenství; stav, kdy se vajíčko implantuje do děložní sliznice a vyvíjí se plod.

gustus, us, m.

chuť; smyslová schopnost vnímat chutě.

homō, inis, m.

člověk; zástupce druhu Homo sapiens.

hūmānus, a, um

lidský; termín popisující kvality nebo aspekty týkající se člověka.

īnfarctus, us, m.

infarkt; ischemická nekróza tkáně, obvykle ve vztahu k srdci, v důsledku uzavření cévy.

internus, a, um

vnitřní; termín odkazující na struktury nacházející se uvnitř těla.

lacrimālis, e

slzní; vztahující se k žlázám produkujícím slzy.

linteum, i, n.

plátno; často používané v medicíně jako obvaz nebo kryt.

lymphaticus, a, um

mízní; vztahující se k lymfatickému systému v těle.

manus, us, f.

ruka; končetina sloužící k uchopení a manipulaci s objekty.

medicus, i, m.

lékař; odborník v oblasti medicíny, který diagnostikuje a léčí nemoci.

morsus, us, m.

pokousání; termín označující zranění způsobené skusem.

mycōsis, is, f.

mykóza; onemocnění způsobené houbami, plísní nebo kvasinkami.

myocardium, i, n.

srdeční svalovina; tkáň tvořící srdeční sval a odpovědná za pumpování krve.

olfactus, us, m.

čich; smyslová schopnost vnímat a rozlišovat vůně.

palma, ae, f.

dlaň; část ruky včetně měkké tkáně.

partus, us, m.

porod; akt vypuštění plodu z dělohy.

plexus, us, m.

pleteň; svazek nervů nebo cév.

praemātūrus, a, um

předčasný; termín označující událost, která se odehrává dříve, než je normální.

proprius, a, um

vlastní; něco, co patří specificky dané osobě nebo věci.

prūrītus, us, m.

svědění; pocit nutkání poškrábat postižené místo.

pulsus, us, m.

tep; rytmické pulzování způsobené toku krve skrze tepny.

rabiēs, ei, f.

vzteklina; virové onemocnění, které je potenciálně smrtelné a přenáší se skusem.

rēs, rei, f.

věc; termín označující jakýkoliv objekt, událost nebo situaci.

respīrātōrius, a, um

dýchací; vztahující se k procesu dýchání.

scabiēs, ei, f.

svrab; parazitární kožní onemocnění způsobené roztočem.

secundum, + akuzativ

podle; termín používaný pro označení založení na nebo vycházení z něčeho.

sēnsus, us, m.

smysl; schopnost vnímat podněty a situace.

seriēs, ei, f.

řada; sekvence nebo skupina věcí, často se vzájemně souvisejícími vlastnostmi.

speciēs, ei, f.

druh; termín označující specifický typ nebo podobu.

spīnōsus, a, um

trnitý; popisuje struktury s výběžky nebo ostny.

spīritus, us, m.

líh; termín v medicíně odkazující na alkohol nebo dech.

status, us, m.

stav; podmínka nebo situace něčeho.

super, + akuzativ

nad; prepozice označující pozici nad něčím.

superficiālis, e

povrchový; vztahující se k části těla nacházející se blízko povrchu.

superficiēs, ei, f.

povrch; vnější vrstva materiálu nebo tkáně.

tactus, us, m.

hmat; schopnost vnímat dotek.

trāns, + akuzativ

přes; označuje pohyb od jednoho místa k druhému.

ūrologicus, a, um

urologický; vztahující se k močovému systému.

ūsus, us, m.

užívání; praktické použití nebo zkušenosti.

veterīnārius, a, um

zvěrolékařský; termín označující oblast medicíny zabývající se zvířaty.

vīsus, us, m.

zrak; smyslová schopnost vnímat světlo a vidět objekty.

vomitus, us, m.

zvracení; akt vypuštění obsahu žaludku ústy.

althaea, ae, f.

proskurník; rostlina s léčivými vlastnostmi.

absinthium, i, n.

pelyněk; léčivá rostlina známá svými hořkými vlastnostmi.

Artemisia abrotanum, i, n.

pelyněk brotan; rostlina s aromatickými vlastnostmi.

Artemisia absinthium, i, n.

pelyněk pravý; rostlina používaná v tradiční medicíně.

Artemisia dracunculus, i, n.

pelyněk estragon; rostlina s použitím v kuchyni.

Artemisia vulgaris, i, n.

pelyněk černobýl; rostlina s historickým využitím v lidovém léčitelství.

betula, ae, f.

bříza; listnatý strom, známý svými bílými kmeny a léčivými vlastnostmi.

calamus, i, m.

puškvorec; rostlina používaná v tradiční medicíně.

līchēn, is, m.

lišej; symbiotická rostlina složená z houby a zelené řasy.

liquirītia, ae, f.

lékořice; rostlina, jejíž kořen se používá jako lék.

myrtillus, i, m.

borůvka; bobulová rostlina, která se konzumuje jako ovoce.

origanum, i, n.

dobromysl; bylina známá svým použitím v kuchyni.

pīnus, i, f.

borovice; strom s jehlicovitými listy.

quercus, i, f.

dub; dlouhověký strom, výrazný svou silnou dřevěnou strukturou.

trifolium, i, n.

jetel; rostlina známá pro svou výživnou hodnotu a využití jako pícnina.