Fonetika Španělština Examen

Strukturalismus - Ferdinand de Saussure: langue – parole

Langue: jazykový systém, pravidla a struktura
Parole: konkrétní užití jazyka, řeč jednotlivce.

ferdinand přišel s langue a parole strukturou, langue znamená jazyk jako systém pravidel a norem kterými se daná socialni skupina řídí pro komunikaci

parole naopak je užiti jazyka specifickym uzivatelem

Klasifikace souhlásek

• Místo artikulace: kde vzniká zvuk (např. bilabiální, alveolární).

• Způsob artikulace: jak vzniká zvuk (např. okluziva, frikativa).

• Znělost: znělé nebo neznělé.

způsob artikulace  -  aproximanty, frikativy, okluzivy, afrikady = kombinace frikativ a okluziv,
místo artikulace - palatal, bilabial, labiodental, dental, interdental, nasal velar, 
průchod vzduchu nazálně nebo ústy  
znělost neznělost , sonora a sorda

Způsob artikulace souhlásek

• Okluziva: úplné uzavření (např. [p], [t]).

• Frikativa: tření vzduchu (např. [f], [s]).

• Afrikáta: kombinace okluze a tření (např. [ʧ]).

• Nazála: proudění vzduchu nosem (např. [m], [n]).

• Lateral: vzduch proudí po stranách jazyka (např. [l]).

• Vibranta: rychlé kmitání (např. [r]).

• Aproximanta: zúžení bez tření (např. [j], [w]).

Způsob artikulace souhlásek:

1. Okluzivní (oclusivas):

   • Vzduch je dočasně úplně blokován a poté náhle uvolněn.

   • Příklady: /b/, /p/, /d/, /t/, /g/, /k/.

   • Např.: puerta, boca, dedo.

2. Frikativní (fricativas):

   • Vzduch prochází zúženým místem v ústní dutině, čímž vzniká tření.

   • Příklady: /f/, /v/, /s/, /x/.

   • Např.: fuerza, sol.

3. Afrikádní (africadas):

   • Kombinace okluzivní a frikativní artikulace \u2013 vzduch je nejprve blokován a poté uvolněn do tření.

   • Příklady: /tʃ/ (č).

   • Např.: chico.

4. Laterální (laterales):

   • Vzduch prochází po stranách jazyka.

   • Příklady: /l/.

   • Např.: lado.

Doplnění:

Oclusivas

• Oclusivas: souhlásky s úplným uzavřením proudění vzduchu, následované jeho uvolněním.

• Příklad: [p], [b], [t], [d], [k], [g].
  Příklady slov:

  • /p/: puerta

  • /b/: boca

  • /t/: taco

  • /d/: dedo

  • /k/: kilo

  • /g/: gato

Fricativas y africadas

• Fricativas: souhlásky se zúžením, které způsobuje tření vzduchu.

  • Příklad: [f], [s], [x]. Např.: fuerza, sol, vida.

• Africadas: souhlásky kombinující okluzi a následné tření. Např.: chico.

Nasales

Nasales: souhlásky, u kterých vzduch prochází nosem kvůli spuštění měkkého patra.

• Příklad: [m], [n], [ɲ] (ñ).

Laterales

Laterales: souhlásky, u kterých vzduch proudí po stranách jazyka.

• Příklad: [l], [ʎ].

Popište konkrétní realizace fonému /d/ + příklady slov

Foném /d/ má různé realizace v závislosti na pozici a okolí:

1. Okluziva znělá [d]:

   • Vyskytuje se na začátku slova nebo po pauze.

   • a uvnitř taktu pokud předchází “n“ a “l“

   • Příklad: donde, dedo.

2. Fricativa znělá [ð]:

   • Vyskytuje se mezi samohláskami nebo po jiné znělé hlásce.

   • Příklad: cada, miedo.

3. Elize [Ø] (v některých dialektech):

   • V některých španělských regionech, zejména v neformální řeči, může být [d] vypuštěno.

   • Příklad: cansado → cansao.

Popište konkrétní realizace fonému /b/ + příklady slov

Foném /b/ má různé realizace podle svého postavení a okolních zvuků:

1. Okluziva znělá [b]:

   • Na začátku slova nebo po pauze.
     uvnitř taktu pouze pokud předchází “m“ nebo “n“

   • Příklad: bueno, boda.

2. Fricativa znělá [β]:

   • Mezi samohláskami nebo po jiné znělé hlásce.

   • Příklad: haber, lobo.

3. Elize [Ø] (v některých dialektech):

   • Velmi neformálně nebo v některých regionech, dochází k vypuštění.

   • Příklad: acabado → acabao.

Pokud odebereme nosovost následujícím hláskám a zachováme všechny ostatní rysy [m, n, ŋ]

Pokud odebereme nosovost následujícím hláskám a zachováme všechny ostatní rysy, výsledkem budou orální (nenosové) souhlásky, které se liší pouze absencí průchodu vzduchu nosem. Zde je přehled:

1. [m] → [b]

   • Bilabiální znělá okluziva.

2. [n] → [d]

   • Alveolární znělá okluziva.

3. [ɲ] (ñ) → [ʝ]

   • Palatální znělá aproximanta.

Jaké máme ve španělštině dvojhlásky

Vzestupné dvojhlásky (slabá + silná samohláska):

1. [ia], [ie], [io]

   • Příklad: tierra, ciudad, cielo.

2. [ua], [ue], [uo]

   • Příklad: cuadro, fuente, suelo.

Sestupné dvojhlásky (silná + slabá samohláska):

1. [ai], [ei], [oi]

   • Příklad: aire, peine, hoy.

2. [au], [eu], [ou]

   • Příklad: autor, Europa (vzácné ou v cizích slovech).

Slabé dvojhlásky (slabá + slabá samohláska):

1. [iu], [ui]

   • Příklad: ciudad, muy.

Dvojhlásky vždy zahrnují alespoň jednu slabou samohlásku (i, u), přičemž a, e, o jsou považovány za silné samohlásky.

Dvojhlásky ve španělštině (diptongos):

1. Crescientes (vzestupné):

   • Začínají slabou samohláskou i nebo u a končí silnou samohláskou a, e, nebo o.

   • Příklady:

     • ia: hacia

     • ie: tiene

     • io: labio

     • ua: cuanto

     • ue: puedo

     • uo: antiguo

2. Decrecientes (sestupné):

   • Začínají silnou samohláskou a, e, nebo o a končí slabou samohláskou i nebo u.

   • Příklady:

     • ai: aire

     • ei: rey

     • oi: doy

     • au: causa

     • eu: deuda

     • ou: unió

Jaké máme ve španělštině trojhlásky

Trojhláska (triptongo) je spojení tří samohlásek, kde plně realizovaná samohláska (obvykle [a] nebo [e]) je uprostřed a je obklopena dvěma slabými samohláskami (obvykle [i] nebo [u]).

Popište rozdíl výslovnosti mezi /r/ a /ɾ/

Rozdíl ve výslovnosti mezi /r/ a /ɾ/ ve španělštině spočívá v počtu vibrací jazyka a kontextu, ve kterém se vyslovují:

/r/ – Vibranta alveolární znělá (vícenásobná)

• Počet vibrací: Vícenásobné kmitání jazyka o horní část úst.

• Pozice ve slově:

  • Na začátku slova (např. ratón).

  • Po n, l, s (např. enredo, alrededor).

  • Mezi dvěma samohláskami (např. carro).

• Příklady slov: perro (pes), rosa (růže).

---

/ɾ/ – Vibranta alveolární znělá (jednoduchá)

• Počet vibrací: Jedno rychlé kmitnutí jazyka.

• Pozice ve slově:

  • Mezi samohláskami (např. pero).

  • Po jiných souhláskách kromě n, l, s (např. crema).

  • Na konci slabiky nebo slova (např. amor).

• Příklady slov: pero (ale), caro (drahý).

---

Shrnutí rozdílu

• /r/: Silnější, vícenásobné vibrace, používá se v specifických pozicích.

• /ɾ/: Jednoduché, jemnější vibrace, běžnější v jiných pozicích.

• Rozdíl v počtu vibrací může měnit význam slov (např. caro vs. carro).

Asimilación + příklady

Typy asimilace:

1. Asimilace místa artikulace:

   • Hláska přizpůsobí své místo artikulace hlásce následující.

   • Příklad: en Barcelona → [eɱ baɾθelona] (n se mění na bilabiální [ɱ] před bilabiálním [b]).

2. Asimilace znělosti:

   • Neznělá hláska se stane znělou pod vlivem znělé hlásky.

   • Příklad: submarino → [suβmaɾino] (původní [b] se stává znělou frikativou [β]).

3. Asimilace způsobu artikulace:

   • Hláska přizpůsobí svůj způsob artikulace okolní hlásce.

   • Příklad: mismo → [mizmo] (s se stává znělou [z] před znělým [m]).

4. Regresivní asimilace (zpětná):

   • Hláska přizpůsobuje své rysy hlásce, která následuje.

   • Příklad: incluso → [iŋkluso] (n se stává velárním [ŋ] před velárním [k]).

5. Progresivní asimilace (vpřed):

   • Hláska ovlivní rysy následující hlásky.

   • Tento typ je ve španělštině méně častý.

---

Shrnutí:

Asimilace je přirozený proces, který zjednodušuje výslovnost. Nejčastěji ovlivňuje nosovky (např. [n] měnící místo artikulace) a souhlásky v sousedství jiných hlásek.

Vysvětlete co je ceceo

Charakteristika cecea:

• Spočívá v tom, že se hlásky [s] a [θ] vyslovují stejně, a to jako [θ] (interdentální frikativa).

• Výsledkem je, že slova jako casa (dům) a caza (lov) se vyslovují obě jako [ˈkaθa].

---

Kde se ceceo vyskytuje?

• Především na venkově v Andalusii a některých oblastech Latinské Ameriky.

• Ceceo není standardní ani v evropské, ani v latinskoamerické španělštině a je často považováno za lidové nebo neformální.

---

Příklad:

• Se standardní výslovností:

  • casa → [ˈkasa], caza → [ˈkaθa].

• S ceceem:

  • casa → [ˈkaθa], caza → [ˈkaθa].

Vysvětlete co je yeísmo a žeísmo + příklady

Yeísmo a žeísmo jsou fonetické jevy ve španělštině, které se týkají výslovnosti hlásky /ʎ/ (palatální laterála) a jejího splynutí s jinými zvuky.

---

Yeísmo

• Definice:

  • Splynutí hlásek /ʎ/ (palatální laterála, psaná jako ll) a /ʝ/ (palatální aproximanta, psaná jako y).

  • V praxi to znamená, že ll a y se vyslovují stejně, jako [ʝ] nebo [j].

• Výskyt:

  • Dominantní ve většině španělsky mluvících oblastí, včetně Španělska a Latinské Ameriky.

• Příklad:

  • llama (volá) a yama (jméno místa) → obě vyslovovány jako [ˈʝama].

---

Žeísmo

• Definice:

  • Splynutí /ʎ/ a /ʝ/, ale výsledkem je zvuk podobný [ʒ] (zvuk „ž“ v češtině) nebo [ʃ] („š“).

• Výskyt:

  • Typické pro argentinskou španělštinu (zejména v oblasti Buenos Aires) a Uruguay.

  • Výslovnost [ʒ] se objevuje u starší generace, zatímco [ʃ] je častější u mladších mluvčích.

• Příklad:

  • lluvia (déšť) a yegua (klisna) → vyslovovány jako [ˈʒuβja] nebo [ˈʃeɣwa].

---

Rozdíl mezi yeísmem a žeísmem

1. Yeísmo: Výslovnost [ʝ] nebo [j], přičemž ll a y splývají.

2. Žeísmo: Výslovnost [ʒ] nebo [ʃ] (podle regionu), přičemž ll a y splývají, ale znějí jinak než u yeísma.

---

Shrnutí:

• Yeísmo je celosvětově rozšířenější a vede k výslovnosti ll a y jako [ʝ].

• Žeísmo je regionální jev s výslovností [ʒ] nebo [ʃ], typický pro Rio de la Plata.

• Oba jevy ukazují, jak se španělská výslovnost přizpůsobuje v různých geografických oblastech.

Agudas

Agudas

• Přízvuk: Na poslední slabice.

• Tilde: Pokud slovo končí na samohlásku (a, e, i, o, u), n nebo s.

• Příklady:

  • café (tilde, končí na e).

  • perdón (tilde, končí na n).

  • reloj (bez tilde, nekončí na samohlásku, n, nebo s).

Llanas

Llanas (Graves)

• Přízvuk: Na předposlední slabice.

• Tilde: Pokud slovo nekončí na samohlásku, n nebo s.

• Příklady:

  • lápiz (tilde, nekončí na samohlásku, n, nebo s).

  • mesa (bez tilde, končí na a).

  • árbol (tilde, nekončí na samohlásku, n, nebo s).

Esdrújulas

Esdrújulas

• Přízvuk: Na předpředposlední slabice.

• Tilde: VŽDY mají tilde.

• Příklady:

  • rápido

  • pájaro

  • música

Sobresdrújulas

Sobreesdrújulas

• Přízvuk: Na slabice před předpředposlední slabikou.

• Tilde: VŽDY mají tilde.

• Příklady:

  • dímelo

  • tráiganselo

  • cómpramelo

Typy slabik ve španělštině + sinalefa

Typy slabik ve španělštině:

Slabiky se ve španělštině dělí podle kombinace samohlásek a souhlásek.

1. Podle složení:

• Otevřené slabiky: Končí samohláskou.

  • Příklad: pa-la-bra.

• Zavřené slabiky: Končí souhláskou.

  • Příklad: car-tel.

2. Podle struktury:

• Jednoduché slabiky: Obsahují pouze jednu samohlásku.

  • Příklad: a-mi-go.

• Složené slabiky: Obsahují více než jednu hlásku (souhlásku + samohlásku).

  • Příklad: pla-ya, es-cri-to.

3. Podle kombinací hlásek:

• CV (souhláska + samohláska): Nejčastější typ ve španělštině.

  • Příklad: ca-sa.

• CVC (souhláska + samohláska + souhláska):

  • Příklad: pan.

• CCV (dvě souhlásky + samohláska):

  • Příklad: tra-ba-jo.

• CCVC (dvě souhlásky + samohláska + souhláska):

  • Příklad: plan.

---

Sinalefa:

• Definice: Spojení dvou nebo více samohlásek na hranici slov do jediné slabiky při výslovnosti.

• Použití: Vyskytuje se především v poezii, aby se zachoval rytmus nebo počet slabik ve verši.

• Příklad:

  • Ella está aquí → [e-ʎes-tá-a-kí] → vysloví se jako [e-ʎes-tá-kí] (4 slabiky místo 5).

  • como está → [ko-mos-tá] (3 slabiky místo 4).

Sinalefa slouží k plynulejší výslovnosti a je důležitá zejména v uměleckém jazyce.

Dělení latinskoamerické španělštiny na různé oblasti

Shrnutí: Dělení latinskoamerické španělštinyHlavní oblasti:

1. Mexiko a Střední Amerika:

   • Jasná výslovnost.

   • Konzervativní gramatika.

   • Omezené použití voseo (Honduras, Nikaragua).

2. Karibská oblast:

   • Aspirace nebo vypouštění s (estás → [eh-tá]).

   • Měkká výslovnost r a l (amor → [amó]).

   • Intonace ovlivněná africkými jazyky.

3. Andská oblast:

   • Jasná a konzervativní výslovnost.

   • Časté použití usted i v neformálních situacích.

   • Pomalejší tempo řeči.

4. Rio de la Plata (Argentina, Uruguay, Paraguay):

   • Žeísmo: ll a y vyslovovány jako [ʒ] nebo [ʃ].

   • Voseo: vos místo tú (Vos querés místo Tú quieres).

   • Intonace podobná italštině.

5. Chile:

   • Redukce samohlásek.

   • Lokální výrazy (cachai, weón).

   • Aspirace s (los amigos → [loh amiɣo]).

6. Pobřežní Kolumbie a Venezuela:

   • Podobné karibské oblasti.

   • Melodická intonace.

   • Aspirace koncových souhlásek.

---

Hlavní rysy:

• Voseo: Jižní Amerika (Argentina, Uruguay).

• Seseo: Výslovnost c a z jako [s] (běžné v celé Latinské Americe).

• Žeísmo: Typické pro Rio de la Plata (Argentina, Uruguay).

• Aspirace nebo vypouštění hlásek: Karibská oblast a Chile.

• Yeísmo: Výslovnost /ʝ/ místo /ʎ/ je rozšířená v celé Latinské Americe (vyslovim centrální palatalní frikativu místo laterální palatalní)

Jaké jsou fonetické a morfologické charakteristiky španělštiny v Latinské Americe - společné všem oblastem

• Definice: Používání zájmena vos místo tú pro oslovení druhé osoby jednotného čísla.

• Výskyt: Typické pro Latinskou Ameriku, zejména v Argentině, Uruguayi, Paraguayi, a částech Střední Ameriky.

• Slovesné tvary: Odlišné koncovky v přítomném čase:

  • tú hablas → vos hablás.

  • tú tienes → vos tenés.

• Charakteristika: Častější v neformální řeči, standardně se používá v Argentině a Uruguayi.

Vysvětlete co je voseo

používání zájmena vos a odpovídajících tvarů sloves místo tú (např. vos hablás).


Proč voseo existuje?

1. Historické důvody:

   • V 16. století bylo vos formální zájmeno (podobně jako dnes usted), zatímco tú bylo neformální.

   • V Latinské Americe se vos postupně stalo běžným zájmenem pro neformální situace, zatímco v Evropě upadlo do zapomnění.

2. Sociální vlivy:

   • Po kolonizaci si obyvatelé Latinské Ameriky osvojili jazyk přistěhovalců, ale vývoj jazyka byl izolovaný.

   • V některých oblastech (hlavně Argentina, Uruguay) se voseo udrželo jako standard.
     
     Kde se používá?

     • Nejčastěji v Argentině, Uruguayi, Paraguayi a částech Střední Ameriky.

Distribución complementaria - vysvětlete

• Definice: Situace, kdy dvě hlásky nebo varianty (alofony) jednoho fonému nikdy nevystupují ve stejném kontextu.

• Příklad ve španělštině:

  • Hlásky [b] (okluziva) a [β] (frikativa) jsou alofony fonému /b/.

  • [b] se vyskytuje na začátku slova nebo po pauze (bueno → [ˈbwe.no]).

  • [β] se vyskytuje mezi samohláskami (haber → [aˈβeɾ]).

• Význam: Hlásky se doplňují a nemohou být zaměněny, jinak by vznikla negramatická výslovnost.

---

Klíčové body:
Distribución complementaria znamená, že dvě hlásky (alofony) se navzájem doplňují a nikdy se nevyskytují ve stejném kontextu, což zachovává správnou výslovnost.
=alofony se vyskytuji pouze v urcitych pozicich ktere muzeme predpovedet = dato, todo
b(okluzivni b) -) frikativni b
d to same**

g to same**

Hiát + příklady

Hiát (hiato)

• Definice: Hiát nastává, když se dvě samohlásky vyslovují ve dvou různých slabikách místo jedné, přestože jsou vedle sebe.

• Podmínky: Hiát vzniká u kombinací:

  1. Dvou silných samohlásek (a, e, o).

     • Příklad: poeta → [po-e-ta] (3 slabiky).

  2. Silné a slabé samohlásky (i, u), pokud je slabá samohláska přízvučná.

     • Příklad: país → [pa-ís] (2 slabiky).

---

Příklady:

1. teatro → [te-a-tro] (3 slabiky).

2. caoba → [ka-o-ba] (3 slabiky).

3. maíz → [ma-íz] (2 slabiky).

---

Shrnutí:
Hiát je rozdělení dvou sousedních samohlásek do dvou slabik, typicky u dvou silných samohlásek nebo pokud je slabá samohláska přízvučná.

Fonética

studium zvuků řeči z hlediska jejich fyzikálních vlastností.

Fonología

studium zvuků řeči z hlediska jejich funkce v systému jazyka.
např: fonemy, alofony,

Significado

Význam slova, fráze nebo jazykového jevu.
Příklad:
- slovo perro (pes)
- Significado: Mentální obraz čtyřnohého zvířete, které štěká.

Significante

Fonetická nebo grafická podoba slova, tedy to, jak je slovo vysloveno nebo napsáno (např. "mesa" jako zvuková či vizuální reprezentace).

Langue

abstraktní systém jazykových pravidel a norem sdílený komunitou.

Parole

konkrétní užití jazyka jednotlivcem v komunikaci.

Habla

realizace jazyka v mluvené formě jednotlivce.

Lengua

systém znaků a pravidel používaný ke komunikaci.

Sonido

hláska

Fonema

nejmenší zvuková jednotka schopná rozlišovat význam slov.

Rasgos distintivos

fonetické rysy, odlišující fonémy, =rozlišovací schopnost


Rasgos distintivos (rozlišovací rysy):

• Definice:
  Rasgos distintivos jsou minimální fonetické vlastnosti, které umožňují odlišit jeden foném od druhého. Jsou to základní rysy, které tvoří foném a určují jeho zvukovou identitu.

---

Typy rozlišovacích rysů:

1. Podle způsobu artikulace:

   • Např. okluzivní vs. frikativní.

   • Příklad: /p/ (okluzivní) vs. /f/ (frikativní).

2. Podle místa artikulace:

   • Např. bilabiální, dentální, alveolární, velární.

   • Příklad: /p/ (bilabiální) vs. /t/ (dentální).

3. Podle znělosti (sonoridad):

   • Sonoras (znělé) vs. sordas (neznělé).

   • Příklad: /b/ (znělá) vs. /p/ (neznělá).

4. Oralidad vs. nasalidad:

   • Orales (vzduch prochází ústy) vs. nasales (vzduch prochází nosem).

   • Příklad: /b/ (orální) vs. /m/ (nazální).

Alófono

varianta fonému

Neutralización

Neutralización je proces, kdy rozdíl mezi fonémy mizí v určitých kontextech a stávají se nerozlišitelnými.
Ceceo a neutralizace:

• V oblastech, kde se vyskytuje ceceo (například v některých částech Andalusie), se fonémy /s/ a /θ/ vyslovují stejně, jako [θ].

• Výsledkem je, že slova jako casa (dům) a caza (lov) nejsou foneticky odlišitelná – obě se vyslovují jako [ˈkaθa].

Archifonema

abstraktní reprezentace fonémů, vzniká když se dva (nebo více) fonémy v určitém kontextu nerozlišují. Používá se k popisu jazykového systému tam, kde došlo k neutralizaci.
archifonem = jakože jeden z těch dvou variant fonému z neutralizace

Příklad:

• Ve španělštině se /n/ a /ŋ/ (nazální zvuky) mohou neutralizovat na konci slova.

• Slovo "pan" (chléb) se může vyslovit jako [pan] nebo [paŋ], v závislosti na následném zvuku, ale význam se nemění. Neutralizovaný zvuk lze reprezentovat jako archifoném /N/.

Distribución libre

Distribución libre nastává, když jsou dvě nebo více variant výslovnosti zaměnitelné bez vlivu na význam nebo pravidla jazyka.
To znamená, že různé varianty mohou být použity v různých kontextech bez změny významu.

Např: mismo, mizmo

Distribución complementaria

Distribución complementaria = Dvě varianty (alofony), které mají pevná pravidla užití a nemění význam.

Barras

symboly používané k označení fonémů (/d/).

Corchetes

symboly používané k označení alofonů ([ð]).

Paréntesis

Paréntesis ( ) označují volitelné zvuky nebo hlásky, které nejsou povinné, ale mohou se vyskytovat v určitých kontextech nebo dialektech
(například: cansado → [kanˈsa(o)ðo], kde se [o] může vynechat, nebo entonces → [enˈton(se)s], kde [se] může být v dialektech potlačeno).

• V některých dialektech (např. v Karibiku) se může poslední [o] lehce „ztratit“:

  • [kanˈsað] nebo [kanˈsa(o)ðo] (volitelné „o“ naznačené závorkami).

AFI

Mezinárodní fonetická abeceda (IPA).

RFE

RFE (Rasgos Fonéticos Esenciales) označuje základní fonetické rysy, které definují foném a odlišují ho od jiných

Amplitud

velikost kmitů zvukových vln.

Frecuencia

počet vibrací za sekundu

Tono

vnímaná výška zvuku.

Intensidad

síla zvuku.

Timbre

Timbre je barva zvuku, která umožňuje rozlišit mezi různými zdroji zvuku, ať už jsou to hudební nástroje, hlásky, nebo lidské hlasy.

Ruido

neperiodické zvuky, hluk, šum které mohou rušit komunikaci nebo porozumění.

Clicks

zvuky vznikající sáním vzduchu.

Cuerdas vocales

hlasivky

Vocales

samohlásky

Consonantes

souhlásky

Función de las cuerdas vocales

hlasivky se starají o regulaci zvuku pro jejich tvorbu

Modo de articulación

Modo de articulación = způsob artikulace. Popisuje, jakým způsobem je zvuk tvořen a zahrnuje kategorie jako okluzivní, frikativní, nazální atd

Punto de articulación

Punto de articulación = místo artikulace. Určuje, kde v mluvidlech vzniká kontakt nebo překážka pro proud vzduchu. Příklady zahrnují bilabiální, alveolární, velární atd


Hlavní místa artikulace ve španělštině:

1. Bilabiales (obouretné):

   • Tvořeny přiblížením nebo kontaktem obou rtů.

   • Příklady hlásek: [p], [b], [β], [m]

   • Příklad slov: papa, boca, mapa.

2. Labiodentales (retozubné):

   • Tvořeny kontaktem spodního rtu s horními zuby.

   • Příklady hlásek: [f]

   • Příklad slov: feo, café.

3. Dentales (zubné):

   • Tvořeny kontaktem jazyka s horními zuby.

   • Příklady hlásek: [t], [d], [ð]

   • Příklad slov: taco, donde, todo.

4. Alveolares (dásňové):

   • Tvořeny kontaktem jazyka s dásněmi (alveolárním hřebenem).

   • Příklady hlásek: [n], [l], [r], [ɾ], [s]

   • Příklad slov: sala, rosa, caro.

5. Palatales (tvrdopatrové):

   • Tvořeny přiblížením nebo kontaktem jazyka s tvrdým patrem.

   • Příklady hlásek: [ʝ], [ʎ], [ɲ]

   • Příklad slov: llama, año, yema.

6. Velares (měkkopatrové):

   • Tvořeny přiblížením nebo kontaktem jazyka s měkkým patrem (velum).

   • Příklady hlásek: [k], [g], [ɣ], [x]

   • Příklad slov: casa, gato, ajo.

Función del velo del paladar

reguluje tok vzduchu ústy nebo nosem.
Měkké patro (velo del paladar) reguluje průchod vzduchu mezi nosní a ústní dutinou. Když je zvednuté, uzavírá nosní dutinu a umožňuje tvorbu orálních hlásek, například [p] nebo [k]. Když je spuštěné, vzduch prochází nosní dutinou, což umožňuje tvorbu nazálních hlásek, jako [m] nebo [n].“

Sordas

neznělé zvuky bez vibrací hlasivek.

Sonoras

znělé zvuky s vibracemi hlasivek.

Orales

zvuky vznikající prouděním vzduchu ústy.

Nasales

zvuky vznikající prouděním vzduchu nosem.

Oclusivas

závěrové souhlásky s úplným uzávěrem.

Fricativas

třené souhlásky vznikající zúžením proudu vzduchu.

Africadas

Zvuky vznikající uzávěrem a následným třením (např. [ʧ], [ʤ])
kombinace okluze a tření (fricativa)

Laterales

Zvuky, kde vzduch proudí po stranách jazyka (např. [l]).

Vibrantes

zvuky s vibracemi jazyka.

Vibrante simple

jednoduchá vibrace (ɾ).

Vibrante múltiple

více vibrací (r).

Aproximantes

Zvuky, při jejichž tvorbě se mluvidla přibližují, ale nevytvářejí dostatečně úzký prostor na to, aby vzniklo tření jako u frikativ. Příklady zahrnují zvuky jako /β/, /ð/, /ɣ/.

Sibilantes

třené zvuky s typickým pískáním.
[s] – alveolární frikativní neznělá (casa).

• [z] – alveolární frikativní znělá (mismo).

• [ʃ] – palatoalveolární frikativní neznělá (v některých dialektech).

• [ʧ] – afrikátní (chico).

Líquidas

kombinace laterálních a vibrantských zvuků.
Souhlásky zahrnující laterály ([l]) a vibranty ([ɾ], [r])

Bilabiales

zvuky tvořené oběma rty.

Labiodentales

Zvuky tvořené kontaktem spodního rtu s horními zuby, například [f], [v].

Interdentales

Zvuky tvořené špičkou jazyka mezi zuby nebo u jejich vnitřní strany, například [θ].

Dentales

zvuky tvořené jazykem proti zubům.
Rozdíl oproti interdentales:

• Dentales: Jazyk se dotýká přímo zubů.

• Interdentales: Jazyk zasahuje mezi zuby.

Alveolares

zvuky tvořené na alveolárním oblouku.
Zvuky tvořené kontaktem jazyka s dásňovým obloukem za horními zuby, například [n], [l], [s], [r].

Palatales

Zvuky tvořené kontaktem jazyka s tvrdým patrem, například [ʝ], [ɲ], [ʧ].

Velares

zvuky tvořené na měkkém patře.

Uvulares

zvuky tvořené v oblasti čípku.

• [ʀ] – Uvulární vibrantní znělá (v některých variantách francouzštiny, např. rouge).

• [χ] – Neznělá uvulární frikativa (v některých arabských nebo německých dialektech).

• [ʁ] – Znělá uvulární frikativa (běžná v moderní francouzštině).

Laríngeas

zvuky tvořené v hrtanu.

Guturales

zvuky tvořené v krku.

Apical

zvuky tvořené špičkou jazyka.

Coronal

zvuky tvořené přední částí jazyka.
například [t], [s], [ɾ]

Retrofleja

zvuky tvořené jazykem ohnutým dozadu.

Dorsal

zvuky tvořené zadní částí jazyka.
Zvuky tvořené hřbetem jazyka, například [k], [g], [ʝ

Anterior (palatal)

samohlásky tvořené v přední části úst (např.[i] a [e]

Central

samohlásky tvořené uprostřed úst (např. a).

Posterior (velar)

samohlásky tvořené v zadní části úst (např. o

Cerrada

vysoké (úzké) samohlásky, např i , u

Media

střední samohlásky (e

Abierta

nízké (široké) samohlásky s velkým otevřením úst (a).

Desdoblamiento vocálico

oddělení dvojhlásky na dvě samostatné samohlásky (např. país).
hiat vlastne

Largas

dlouhé samohlásky.

Breves

krátké samohlásky.

Tónicas

přízvučné samohlásky.

Vocales átonas

nepřízvučné samohlásky.