Gabriel Marcel: Bytí jako intersubjektivita; patologie intersubjektivity

V jakém smyslu je podle Marcela intersubjektivita základem subjektivity?

„Intersubjektivita zasahuje samotný subjekt, že subjektivní ve své vlastní struktuře je již od základu intersubjektivní."

Lidské Já není izolovanou jednotkou, ale je od počátku vztahově zakotvené - je „spolu s druhými".

Vysvětlete Marcelovu tezi že bytí je intersubjektivita.

„Být původně znamená být pospolu - coesse."

Bytí není uzavřený stav, ale dění spolubytí. Člověk existuje jen v souvislosti s druhými.

Vyložte pojmy „přítomnost" a „disponibilita".

Přítomnost: „sdílená spolupřítomnost", kdy druhý není jen fyzicky přítomen, ale otevřený a naslouchající. Disponibilita: schopnost být zde pro druhého, empatie, tvořivost.

Přítomnost = vnitřní účast, disponibilita = připravenost otevřít se.

Jak Marcel popisuje uzavřeného a indisponibilního člověka?

„Uzavřený je ten, kdo není schopen udělat mi v sobě místo."

Indisponibilní člověk je uzavřený do sebe, chybí mu empatie, není připraven být pro druhé.

Jak Marcel charakterizuje odcizené podoby vztahu k druhým?

Druhý se stává svědkem, protivníkem, nástrojem.

Vztah je narušen, když očekáváme uznání, chválu, potvrzení, místo skutečného vztahu.

Jakou roli hraje postoj „forma mít" či „jmění"?

„Mít" znamená vlastnit druhého či sebe - postoj k druhému jako k objektu.

Jmění vytváří úzkost, člověk se připoutává ke „svému" a tím brání opravdovému vztahu.

Jak tento postoj souvisí s nepřiměřeným poměrem k vlastnímu Já?

Já se staví do popředí, vytváří si enklávu, která je zranitelná.

Čím více lpí na vlastnění, tím více potřebuje potvrzení od druhých.

Do jaké míry je Já podmíněno vztahem k Ty?

„Já" je možné jen skrze vztah k druhému.

Neexistuje Já bez Ty, vědomí o sobě vzniká z dialogu.

Proč je egocentrismus iluzí?

Egocentrismus přehlíží závislost zkušenosti na druhých.

Oddělené Já je fikce, která vede ke ztrátě kontaktu se skutečností.

Proč je původní situací člověka dialog?

„Já jsem ten a ten pouze skrze druhého, pro kterého jsem Ty."

Dialog není sekundární, ale původní stav lidské existence.

Jak Marcel charakterizuje lásku?

Láska = „oblativní", sebedávající, heterocentrická

dává druhého do středu, na rozdíl od egocentrické touhy, která chce druhého vlastnit.

Vysvětlete pojem „touhy" či „žádostivosti".

Touha je egocentrická, chtivá, druhého objektivizuje.

Je opakem lásky, protože druhého redukuje na prostředek k uspokojení.

Jak Marcel popisuje přechod od poměru k Ono ke vztahu Ty?

Přechod je možný skrze lásku.

Vztah k Ty je tvořivý, osobní, nikdy není jen daný.

Jaké stupně intimity a intenzity vztahu Já a Ty Marcel rozlišuje?

Od formálního Ty (cizinec) k hlubokému Ty (milovaný).

Láska je vyvrcholením dynamického procesu důvěry.

Jak Marcel chápe vztah lásky a smrti?

Láska je odpovědí na smrt

tam, kde láska přetrvává, smrt je poražena. - Věrnost je vítězstvím nad nepřítomností a smrtí.

intersubjektivita

"Intersubjektivita zasahuje samotný subjekt, že subjektivní ve své vlastní struktuře je již od základu intersubjektivní."

Lidská subjektivita je od počátku spolubytím s druhými.

coesse

"Být původně znamená být pospolu - coesse."

Bytí znamená spoluexistenci s druhými.

přítomnost

"sdílená spolupřítomnost"

Být s druhým ve vnitřní účasti, ne jen fyzicky přítomen.

disponibilita

"schopnost být zde pro druhého, empatie, tvořivost"

Být otevřený a připravený pro druhého člověka.

uzavřenost

"Uzavřený je ten, kdo není schopen udělat mi v sobě místo."

Člověk uzavřený do sebe, neschopný vztahu.

indisponibilita

"člověk, který není otevřený, není připraven být zde pro druhého"

Neschopnost být k dispozici druhému ve vztahu.

forma mít

"jmění - člověk má druhého jako věc"

Postoj, kdy druhého chceme vlastnit místo toho, abychom s ním byli.

jmění

"vazba na vlastnění, která vyvolává úzkost"

Snaha vlastnit místo vztahu k druhému.

egocentrismus

"postoj zaměřený na sebe, iluze odděleného Já"

Představa, že Já může existovat bez druhých, je falešná.

dialog

"Já jsem ten a ten pouze skrze druhého, pro kterého jsem Ty."

Vztah k druhému je základní podmínkou identity.

oblativní láska

"láska jako sebedarování"

Láska, která se dává, nebere.

touha

"chtění druhého pro sebe, egocentrická žádost"

Redukuje druhého na objekt uspokojení.

věrnost

"vítězství nad nepřítomností"

Zachování vztahu i přes smrt nebo vzdálenost.