Stavba a funkce buňky

Slovníčková kartičková sada zaměřená na strukturu, organely a procesy probíhající v prokaryotických a eukaryotických buňkách.

Buňka

Nejmenší dál nedělitelná stavební jednotka a základ všech živých organismů.

Vnitřní stavba buňky

Uspořádání organel a struktur eukaryotické buňky, zahrnující jádro, vakuolu, chloroplast, mitochondrie a membránový systém.

Prokaryota

Evolučně starší ($3{,}5\text{ mld. let}$) a jednodušší organismy bez obaleného jádra (obsahují nukleoid) a bez membránových organel s výjimkou ribozomů.

Eukaryota

Evolučně mladší (maximálně $1{,}5\text{ mld. let}$) a složitější organismy s jádrem obaleným jadernou membránou a vnitrobuněčným membránovým systémem.

Nukleoid

„Jádro“ prokaryotických buněk, které nemá membránový obal a skládá se z otevřené molekuly $DNA$ kruhovitého tvaru.

Cytoplazmatická membrána

Polopropustná (semipermeabilní) vrstva tvořená fosfolipidy a proteiny, tvořící hranici buňky a regulující průchod látek pro udržení homeostázy.

Homeostáza

Stálost vnitřního prostředí buňky, která je udržována regulovaným transportem látek přes cytoplazmatickou membránu.

Pasivní transport

Transport látek přes membránu po koncentračním spádu bez spotřeby energie (např. osmóza nebo usnadněná difuze).

Aktivní transport

Transport látek přes membránu proti koncentračnímu spádu, který vyžaduje spotřebu energie ($ATP$), například $Na^+/K^+$ pumpa.

Cytoplazma

Viskózní, bezbarvé prostředí uvnitř buňky obsahující anorganické a organické látky, ve kterém probíhá glykolýza.

Cytoskelet

Vnitřní trojrozměrná síťová kostra buňky složená z vláknitých mikrofilament a trubicovitých mikrotubulů.

Endoplazmatické retikulum

Soustava membránových kanálků, váčků a cistern napojená na jaderný obal, sloužící k syntéze a transportu látek.

Drsné endoplazmatické retikulum

Část endoplazmatického retikula obsahující na svém povrchu ribozomy, jejíž funkcí je syntéza (proteosyntéza) a úprava bílkovin.

Hladké endoplazmatické retikulum

Část endoplazmatického retikula bez ribozomů, sloužící k syntéze lipidů a steroidních hormonů, detoxikaci a zásobování $Ca^{2+}$ ionty.

Golgiho aparát

Soustava $4 - 8$ membránových cistern ve sloupcích, ve které probíhá úprava syntetizovaných proteinů a lipidů, tvorba lysozomů a stavba buněčné stěny.

Ribozomy

Buněčné struktury složené z velké a malé podjednotky tvořené bílkovinami a $rRNA$, ve kterých probíhá proteosyntéza.

Jádro

Řídící organela a nositel dědičné informace ohraničený dvěma membránami s jadernými póry, obsahující jadérko a chromatin.

Mitochondrie

Semiautonomní organela se dvěma membránami a vlastní $DNA$, která zajišťuje buněčné dýchání, metabolismus a řízení apoptózy.

Kristy

Vrásky vnitřní membrány mitochondrie.

Matrix

Vnitřní prostor mitochondrie obsahující $DNA$, ribozomy a enzymy Krebsova cyklu.

Chloroplast

Semiautonomní plastid obsahující chlorofyl a karotenoidy, představující centrum fotosyntézy.

Tylakoidy

Membránové destičky uvnitř chloroplastů, v jejichž vnitřku probíhá světelná fáze fotosyntézy.

Grany

Sloupce tvořené systémem tylakoidů v chloroplastu.

Stroma

Vnitřní hmota („cytoplazma“) plastidů, ve které probíhá temnostní fáze fotosyntézy.

Buněčná stěna

Ochranný povrchový obal buněk rostlin (z celulózy), hub (z chitinu) a bakterií, který určuje tvar buňky a je propustný pro vodní roztoky.

Plasmodesmy

Spojnice procházející ztenčeninami buněčné stěny, které propojují sousední buňky.

Vakuola

Organela rostlin a hub obalená tonoplastem, obsahující buněčnou šťávu a sloužící k uložení odpadu, skladování chemických látek a udržování turgoru.

Turgor

Vnitřní tlak ve vakuole působící na buněčnou stěnu, který zajišťuje pevnost a tvar rostliny.

Kontraktilní vakuola

Organela sladkovodních jednobuněčných organismů fungující jako čerpadlo na přebytečnou vodu pracující na principu diastola-systola.

Lysozomy

Organely odškrcené z Golgiho aparátu fungující jako buněčný „žaludek“, jejichž enzymy se aktivují v kyselém prostředí ($pH\text{ }4{,}5 - 5{,}0$).