William Shakespeare: Hamlet - Rozbor díla

Sada studijních kartiček ve stylu slovníčku k rozboru tragédie Hamlet od Williama Shakespeara obsahující informace o ději, postavách, kompozici, jazyku a literárněhistorickém kontextu.

Téma díla Hamlet

Pomsta syna za chladnokrevnou vraždu otce, boj s vlastním svědomím a neschopností začít jednat v prohnilém světě.

Motivy v díle Hamlet

Šílenství (předstírané i skutečné), zrada v rodině, intriky, smrt, otrava, nevěra, hrob, duch zemřelého.

Časoprostor díla Hamlet

Čas: raný novověk (přelom 14. a 15. století, odráží renesanční myšlení doby vzniku díla). Prostor: Dánsko, královský hrad Elsinor (převážně hradní síně, hradby, komnaty a přilehlý hřbitov).

Vnější kompozice Hamleta

Drama je rozděleno do 5 dějství (aktů), která se skládají z jednotlivých obrazů.

Vnitřní kompozice Hamleta

Chronologický postup s výraznou dramatickou gradací a využitím specifické kompozice „divadla v divadle“.

Vražda Gonzaga

Vložená divadelní hra v Hamletovi („divadlo v divadle“), kterou Hamlet usvědčí krále.

Literární druh a žánr díla Hamlet

Druh: drama (text určený pro předvádění na jevišti, založený na dialozích). Žánr: tragédie (hra s vážným obsahem, konflikt končí tragickou smrtí hlavního hrdiny a většiny postav).

Vypravěč / lyrický subjekt v Hamletovi

V dramatu není přítomen vypravěč. Děj je rozvíjen výhradně skrze přímou řeč postav (monology a dialogy).

Postava: Hamlet

Dánský princ; hluboce uvažující, vzdělaný, renesanční humanista; prožívá vnitřní rozpor mezi morální povinností pomstít otce a odporem k násilí.

Postava: Claudius

Hamletův strýc a nynější král; bezohledný, mocichtivý bratrovrah, ale zároveň schopný intrikán a politik.

Postava: Gertruda

Matka Hamleta; slabá, snadno ovlivnitelná, po smrti manžela se rychle vdala za jeho vraha.

Postava: Ofélie

Poloniova dcera, Hamletova milá; submisivní, psychicky křehká dívka, která pod tlakem okolností (ztráta otce, odmítnutí Hamletem) zešílí a utone.

Hlavní myšlenka díla Hamlet

Úvaha nad smyslem lidského života, morálkou a odpovědností jednotlivce. Ukazuje, že zlo plodí pouze další zlo a touha po pomstě nakonec zničí jak viníky, tak i nevinné lidi.

Monology v Hamletovi

Rozsáhlé samostatné řeči postav, sloužící k filosofickému zamyšlení (např. vnitřní monolog „Být, či nebýt“ o sebevraždě a strachu z posmrtného života).

Dialogy v Hamletovi

Dynamické rozhovory, často plné ironie a slovních hříček (zejména když Hamlet předstírá šílenství, aby skryl své záměry).

Blankvers

Pětistopý nerýmovaný jambický verš, kterým je hra převážně psána (typický pro vznešené postavy).

Využití prózy v Hamletovi

Pasáže psané prózou používá Shakespeare pro postavy nižších vrstev (např. hrobníci) nebo když Hamlet simuluje šílenství.

Jazykové prostředky v Hamletovi

Spisovný jazyk s dobovými archaismy, metafory a personifikace (např. „čas vykloubil se z rýh“), sarkasmus, cynismus a černý humor (rozmluva hrobníků na hřbitově).

Druhá tvůrčí fáze W. Shakespeara

Období cca 1601–1608, kdy Shakespeare prožíval osobní i společenské zklamání, což se odrazilo v psaní hlubokých, temných tragédií (Hamlet, Othello, Macbeth) místo dřívějších renesančních komedií.

Literární a kulturní kontext díla Hamlet

Anglická renesance (alžbětinské divadlo). Odklon od středověkého boha, do popředí se dostává člověk, jeho pozemský život, rozum a svobodná vůle. Divadlo se stává masovou záležitostí (včetně Shakespearova divadla The Globe).