botanika zápočet - teorie

Impregnace buněčné stěny

suberin, lignin, kutin

Inkrustace buněčné stěny

šťavelany, uhličitany

Inkorporace buněčné stěny

proteiny bohaté na glycin a prolin

stavba primární buněčné stěny

- celulózová vlákna v síťovině

- hemicelulózy napojeny na celulózové mikrofibrily

- síť pektinu mezi celulózami a hemicelulózami

stavba sekundární buněčné stěny

- výraznější a silnější

- obohacena organickými i anorganickými látkami

- bez pektinu

- celulózová vlákna uspořádána souběžně

celulóza

- polysacharid z jednotek D-glukózy, β-glykosidová vazba

- udržuje tvar buňky

Hemicelulóza

- krátké řetězce z glukózy i jiných cukrů a jejich derivátů

- mechanická a zásobní funkce

Pektin

- skupina polymerů se základním monomerem kyselinou galakturonovou

- v matrix buněčné stěny a vakuolách

- poutají vodu

Lignin

- heteropolymer, základní jednotky = p-kumarylalkohol, koniferylalkohol, sinapylalkohol

- sekundární bs

- mechanická pevnost (dřevo)

suberin

- hydrofobní polymer (mastné kyseliny a fenolické látky)

- složka bs

- mechanická pevnost (korek)

kutin

- heterogenní polymer (mastné kyseliny)

- kutikula

chromoplast

obsahuje xantofyly a karotenoidy

leukoplast

- bez barvy

- zásobní látky

amyloplast

ukládání a metabolismus škrobu

elaioplast

ukládání tukových kapének

proteinoplast

ukládání bílkovin

chloroplasty - stavba

thylakoidy (diskovité membránové váčky) jsou propojeny v grana

membrány chloroplastů

vnější membrána - mezimembránový prostor

Vnitřní membrána - stroma

membrána thylakoidů - lumen thylakoidů

šťavelan vápenatý

- krystalický písek (velké množství malých krystalů)

- styloidy (větší hranolovité krystaly)

- rafidy (dlouhé tenké jehlice ve skupinách)

- drúzy (hvězdicovité útvary)

oxid křemičitý

- ostrost listů, stébel a stonků

- křemičitanová čepička na žahavém trichomu

uhličitan vápenatý

ve formě cytolitů (hroznovité shluky uhličitanu vápenatého) v epidermálních buňkách - lithocystech

Pletivo

- soubor buněk společného původu, stejného tvaru, které plní stejnou funkci

- pletiva vytvářejí vyšší organizované funkční celky

pletiva pravá

vznik dělením jedné mateřské buňky

pletiva nepravá

srůst původně jednotlivých buněk

parenchym

tenkostěnné buňky s primární stěnou, izodiametrický tvar buněk

prozenchym

dlouze protažené buňky, buněčné stěny v dospělosti lignifikují

Aerenchym

parenchym s velkými intercelulárami

- řetízkový

- aktinenchym (odumřelé parenchymatické buňky hvězdicového tvaru)

merenchym

kulovité parenchymatické buňky s hojnými intercelulárami

chlorenchym

zelený asimilační parenchym s chloroplasty

kolenchym

nerovnoměrně ztloustlé primární buněčné stěny živých buněk, hlavní funkce je mechanická opora

rohový kolenchym

buněčné stěny ztloustlé v rozích, nejčastěji v hypodermis stonku

deskový kolenchym

zesílené tangenciální stěny, často tvoří prstenec pod krycími pletivy stonku

lakunární kolenchym

buněčné stěny ztloustlé v místě styku s intercelulárou

anulární kolenchym

buněčné stěny rovnoměrně ztloustlé

schizogenní interceluláry

vznikají odstraněním střední lamely a rozestoupením buněk od sebe

lyzigenní interceluláry

vznikají lýzí = rozpuštěním buněk

rhexigenní

vznikají odtržením odumřelých pletiv tahem vyvolaným nerovnoměrným růstem orgánů

sklerenchym

rovnoměrně ztloustlé sekundární buněčné stěny, často lignifikované, buňky jsou většinou mrtvé

sklerenchymatické fibrily

- základní odporný systém rostliny

- dlouhá, silnostěnná vlákna

- intraxylární vlákna (libriform) nebo extraxylární (v lýku nebo kuře stromu)

sklereidy

sklerifikované sklereidy různého tvaru

brachysklereidy

sklereidy izodiametrického tvaru

makrosklereidy

protáhlé, palisádovitě uspořádané sklereidy

osteosklereidy

sklereidy válcovitého tvaru s rozšířeními na koncích

astrosklereidy

sklereidy hvězdicovitého tvaru (v čajovníkových listech)

trichosklereidy

sklereidy hvězdicovité s rameny

meristémy

vytvářejí zóny z mitoticky se dělících buněk, buňky jsou parenchymatické s velkým jádrem a dělí se koordinovaně a organizovaně, tím je zajištěna organogeneze

apikální meristémy

na vrcholech prýtu a kořene

interkalární meristémy

vmezeřené mezi pletiva trvalá (např těsně pod kolénky trav)

laterální meristémy

uložené paralelně s osou orgánu zabezpečující sekundární tloustnutí rostlinných orgánů

protomeristémy

embryonální meristémy, skupiny iniciál růstových vrcholů kořenů a stonků

primární meristémy

protoderm (vznik epidermis a rhizodermis) a prokambium (vznik primárního floému a xylému)

sekundární meristémy

kambium (sekundární dřevo a lýko) a felogen (periderm) - sekundární tloustnutí rostlin

latentní meristémy

dělí se za specifických podmínek (např pericykl = perikambium, z něhož vznikají postranní kořeny, kambium, felogen)

Epidermis (pokožka)

primární krycí pletivo, pokožka nadzemních orgánů tvořena jednou vrstvou buněk

hypodermis

primární krycí pletivo, podpoložka s mechanickou funkcí, většinou kolenchym, u stonků

endodermis

Vnitřní vrstva primárního krycího pletiva, u kořenů

rhizodermis

primární krycí pletivo kořene bez kutikuly

periderm

sekundární krycí pletivo, vzniká produkcí felogenu, který se zakládá ve vrstvách primární kůry

korek (felém, suberoderm)

sekundární krycí pletivo, tvořen buňkami impregnovanými suberinem, buňky mají obdélníkový tvar, jsou odumřelé, vyplněné vzduchem, tříslovinami, pryskyřicemi

borka (rhytidoma)

sekundární krycí pletivo, je tvořena pletivy ležícími vně od nejmladší vrstvy korku, které odumírají

felogen

- sekundární meristém, směrem ven produkuje korek a dovnitř felodermu

- u kořenů vzniká z pericyklu (perikambia)

- u stonků se zakládá v epidermis, hypodermis, v pericyklu, v lýku...

feloderma

sekundární krycí pletivo, 1-2 vrstvy parenchymatických buněk s chloroplasty (v kořenech chloroplasty nejsou)

pneumatody

deriváty pokožky, výměna plynů a vodní páry mezi pletivy a okolím

lenticely (čočinky)

typ pneumatod, na povrchu stonků vytvářejí vyvýšené plochy, jejich výplň tvoří merenchym (epithem), jehož interceluláry jsou spojeny s intercelulárami dřeňových paprsků. Na zimu se uzavírají korkovými buňkami

stomata (průduchy)

typ pneumatod, umožňují transpiraci a výměnu plynů mezi ovzduším a mezofylem listu. Tvořeny dvěma sběracími buňkami, mezi nimiž je průduchová štěrbina, sousední buňky průduchů se někdy liší od pokožkových (buňky vedlejší/pomocné/průvodní)

hypostomatický list

stomata se nacházejí ve spodní (abaxiální) epidermis

amfistomatický list

stomata jsou v horní (adaxiální) i spodní (abaxiální) epidermis

epistomatický list

stomata jsou pouze ve svrchní (adaxiální) epidermis

stomata faneroporní

svěrací buňky stomat v jedné rovině s buňkami epidermis

stomata emerzní

svěrací buňky vyčnívají nad úroveň epidermis

stomata submerzní

svěrací buňky ponořené do epidermis

typ stomat amaryllis

svěrací buňky ledvinovitého tvaru

typ stomat gramineae

svěrací buňky piškotovitého tvaru

typ stomat anomocytický

průduch je obklopen proměnlivým počtem buněk, které se tvarem velikostí neliší od buněk pokožky

typ stomat anizocytický

průduch je obklopen obvykle třemi buňkami z nichž je jedna výrazně menší než zbývající dvě

typ stomat diacytický

průduch je obklopen dvěma buňkami v pravých úhlech ke svěracím buňkám

typ stomat paracytický

průduch je na každé straně obklopen jednou nebo více buňkami, jejichž podélná osa je rovnoběžná se svěrací štěrbinou

Hydatody

stále otevřené, slouží k vylučování vody (gutace)

epidermální hydatody

vyústění intercelulár

epithemické hydatody

napojeny na vodivý systém prostřednictvím tracheid, které ústí do epithemu (prostor pod hydatodou)

trichomy

pokožkové výrůstky, často vznikají z trichoblastů

funkce trichomů

vytvářejí odění rostliny, chrání rostliny před radiací a přehřátím, snižují transpiraci, omezují konzumacirostlin herbivory, vytvářejí nesmočitelný povrch...

dělení trichomů podle počtu buněk

jednobuněčné - např papily, jednoduché výběžky vnějších buněčných stěn epidermis, dodávají povrchu orgánu sametový vzhled (často korunní a okvětní lístky)

mnohobuněčné - např trichom divizny

trichomy krycí

chrání rostlinu před přehřátím, osluněním a nadměrnou transpirací, herbivory

trichomy žahavé

Apikální část trichomu je zakončena hlavičkou, buněčná stěna pod hlavičkou je inkrustována kyselinou křemičitou, snadno se tak při dotyku odlomí a uvolní se látky vyvolávající podráždění pokožky (směs acetylcholinu, histaminu a serotoninu)

trichomy žláznaté

mají hlavičku pokrytou kutikulou, pod níž se hromadí sekret (silice, pryskyřice...), který se po prasknutí kutikuly uvolňuje

trichomy absorpční

přijímají vodu a v ní rozpuštěné anorganické látky (kořenové vlášení = rhiziny

emergence

mnohobuněčné výběžky pokožky, vznikají z podpokožky

typy emergencí

krycí - ostny růží

žláznaté - slouží k lapání hmyzu a sekreci proteolytických enzymů (masožravé rostliny)

vodivé elementy xylému (dřeva)

vedou vodu a v ní rozpuštěné látky z kořenů do nadzemních orgánů = transpirační proud

co tvoří xylém (dřevo) u krytosemenných?

- tracheidy (cévice) = protáhlé vřetenovité buňky, nedokonalý transport

- tracheje (cévy) = protáhlé kapiláry tvořené tracheálními články, dokonalejší transport

- parenchymatické buňky = zásobní funkce

- libriform = sklerenchymatická vlákna kolem cév, mechanická funkce

vodivé elementy floému (lýka)

vedou organické látky z místa jejich vzniku do míst jejich spotřeby= asimilační proud

co tvoří floém (lýko) u krytosemenných rostlin?

- sítkovice

- lýkový parenchym = zásobní funkce

- sklerenchymatická lýková vlákna = mechanická funkce

- průvodní buňky

co tvoří xylém (dřevo) u nahosemenných rostlin?

- tracheidy

co tvoří floém (lýko) nahosmenných rostlin?

- sítkové buňky

- lýkový parenchym = zásobní funkce

- albuminové buňky

vznik primárních vodivých pletiv

prokambium -> protofloém + metafloém -> primární floém

prokambium -> protoxylém + metaxylém -> primární xylém

vznik sekundárních vodivých pletiv

prokambium + parenchymatické buňky dřeňových paprsků -> kambiální válec -> sekundární floém + sekundární xylém

co patří mezi sekundární meristémy?

fascikulární a interfascikulární kambium, felogen

co je to kambium?

vrstva iniciál uspořádaných v osových orgánech do tvaru dutého válce

jak se dělí kambiální iniciály?

- centrifugálně (sekundární floém = deuterofloém)

- centripetálně (sekundární xylém = deuteroxylém, bývá ho větší objem)