8. Baroko v Ev

Základní info o Baroku

17.-18. st.

• původně pejorativní označení porenesančního umění (baroko znamenalo něco podivného, nesmyslného)

KONTEXT

1. protireformace (upevňování katolické víry) - začala tridentským koncilem (1545-63)

- barokní umění = protireformační umění (v katolických zemích)

- Úcta ke svatým, ostatkům a obrazům

2. upevňování absolutismus

• Hlavní centrum = Itálie (Řím)

• Typické jsou kupole, křivky a bohatá výzdoba

Periodizace baroka

1. rané baroko (Itálie: 1590 - 1625; Čechy a Morava: 1650 - 1690)

2. vrcholné baroko (Itálie: seicento, 1625 - 1675; Čechy a Morava: 1690 - 1740)

3. pozdní baroko a rokoko (Itálie: settecento, 1675 - 1750; Čechy a Morava: 1740 - 1780)

Rysy baroka

• pohyb a dynamika 

• dramatičnost 

• silné emoce

• hra světla a stínu

• iluze a optické klamy

• bohatá výzdoba

• spojení architektury, sochařství a malby do jednoho celku 

• opak klidné a vyvážené renesance

Tridentský koncil, 1545-63, protireformace

Il Gesù - kostel Jména Ježíš, jezuité (Tovaryšstvo Ježíšovo), Řím, 1568–1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignoly, pod vedením Giacoma della Porta 

Gian Lorenzo Bernini: dokončení přestavby chrámu sv. Petra ve Vatikánu

Vrcholné baroko

baldachýn s tordovanými sloupy nad hrobem sv. Petra ve Vatikánu

Gian Lorenzo Bernini

Vrcholné baroko

oválné náměstí před chrámem sv. Petra

Gian Lorenzo Bernini

Vrcholné baroko

1. návrh na novou fasádu Louvru - nepřijat

Gian Lorenzo Bernini

Vrcholné baroko

Gian Lorenzo Bernini, Fontána Čtyř řek na PIazza Navona (Fontana dei quattro Fiumi, 1648-52) Řím,

Gian Lorenzo Bernini, busta Costanza Bonarelli 1637 (Palazzo del Bargello Florencie),

Extáze sv. Terezy z Avily (kaple Cornaro v kostele Santa Maria della Vittoria v Římě),

David (Galleria Borghese)

Vrcholné baroko

Francesco Borromini, San Carlo alle Quattro Fontane, Řím; Sant'Ivo alla Sapienza, Řím

Vrcholné baroko

Sant´Agnese in Agone, Piazza Navona, Řím, hl. Francesco Borromini, štít Bernini;

Nicola Salvi (podle Berniniho návrhu), Fontana di Trevi, Řím, 1732-62

Vrcholné baroko

král Ludvík XIV., Louis Le Vau a Jules-Hardouin Mansart- Vrcholné baroko

zámek Versailles u Paříže,

Zrcadlový sál,

Apollonova kašna,

zahrady André Le Notre

 Jules Hardouin Mansart, Velký Trianon v zahradách Versailles

Vrcholné baroko

Caravaggio (Michelangelo Merisi da Caravaggio),

Povolání sv. Matouše;

Nevěřící Tomáš;

Hlava Medusy;

David s hlavou Goliáše (autoportrét malíře= Goliáš); tenebrismus

Caravaggio,

Růžencová Madona;

Smrt Panny Marie;

Ukřižování sv. Petra.

Annibale Carracci, nástropní freska galerie v paláci Farnese, Řím.

téma: válečná vítězství Alessandra Farnese propojená s příběhy z antické mytologie na téma Lásky bohů (Ovidiovy Metamorfózy).

Střední pole klenby zaujímá Triumf Bakcha a Ariadny a jejich svatební průvod.

Diego Velázquez,

Dvorní dámy;

Portrét papeže Innocence X.,

Portrét dvorního šaška Sebastiena de Morra

Petr Paul Rubens,

Autoportrét s manželkou Isabellou Brandt;

Tři grácie;

Portrét Heleny Fourment (2. Rubensovy manželky) v kožešině;

Hlava Medusy

Rembrandt H. van Rijn,

Autoportréty;

skupinové portréty: Hodina anatomie doktora Tulpa a Noční hlídka

Frans Hals,

Veselý piják;

Setkání důstojníků a poddůstojníků lučištníků Svatoondřejské gildy

Jan Vermeer van Delft,

Žena s konvicí vody;

Dívka s perlou

české baroko (jezuité a náboženské války - Bitva na Bílé hoře, Albrecht z Valdštejna): Klementinum –

jezuitský klášterní kostel Nejsvětějšího Salvátora  na Starém Městě v Praze (Carlo Lurago, 1578–81– rané baroko),

knihovna (Kilián Ignác Dientzenhofer, 1722 – vrcholné baroko);

vpravo Valdštejnský palác v Praze na Malé Straně 1623– 1630(salla terrena, v pozadí Pražský hrad na kopci)

Apoteóza Albrechta z Valdštejna jako boha Marta, Baccia di Bianca

zámek Slavkov u Brna, Domenico Martinelli, konec 17. století–1769;

Brno:

premonstrátský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích (Giovanni Pietro Tencalla, 1661–68);

dominikánský kostel sv. Michala Archanděla v Brno-střed (Jan Křtitel Erna 1659–79);

augustiniánský kostel sv. Tomáše v Brno-střed (Jan Křtitel Erna, konvent a prelatura Mořic Grimm)

Praha:

kostely sv. Mikuláše na Malé Straně a na Starém městě,

Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové – vrcholné (radikální) baroko (1. pol. 18. století)

Jan Blažej Santini Aichel, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory – barokní gotika;

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, svatého Wolfganga a svatého Benedikta – barokní gotika, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou – barokní gotika;

poutní kostel Jména Panny Marie v Křtinách na Blanensku – vrcholné baroko;

klášterní kostel sv. Petra a Pavla v Rajhradě v okrese Brno-venkov – vrcholné baroko; zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou – vrcholné baroko

české barokní sochařství:

vlevo – sochy na Karlově mostě v Praze, Ferdinand Maxmilián Brokoff, sousoší sv. Markéty, Alžběty a Barbory;

Matyáš Bernard Braun, sv. Luitgarda pod křížem;

vpravo – Matyáš Bernard Braun, hospitál v Kuksu, Alegorie ctností a neřestí (24 skulptur, v letech 1717-1719) – neřest Lenost a ctnost Štědrost

Václav Hollar,

veduty Londýna před a po požáru,

Rukávník,

portrét Jana Ámose Komenského,

studie motýlů (grafika)

Karel Škréta,

Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť;

Portrét rodiny řezače drahokamů Dionýsia Miseroniho

Petr Brandl,

Vlastní podobizna s počítáním na prstech,

Portrét hraběte Františka Antonína Šporka,

Simeon s Ježíškem (kolem 1730)

Jan Kupecký,

Autoportrét při práci na podobizně své ženy;

Vlastní podobizna,

Tři proudy baroka

1. dynamické baroko

• itálie, katolické země

• hodně pohybu a křivek

2. klasicizující baroko

• francie, protestantské země

• více řádu, symetrie a klidu 

3. realistické baroko

• hlavně holandsko

• zaměřeno na běžný život

Rysy architektury

Dynamické baroko: ovály, elipsy křivky, zvlněná průčelí, velké kupole, bohatá výzdoba, silný dojem pohybu

klasicizující baroko: symetrie, sloupy, portiky, střídmější výzdoba, inspirace antikou

Sochaářství

• náboženská a mytologická témata 

• silné emoce a dramatičnost 

• pohyb a dynamika 

• důraz na lidské tělo i psychiku

• zachycení okamžiku (extáze, bolest, smrt, radost)

Rokoko

• 18. století

• Rokoko je pozdní a lehčí forma baroka. Je elegantnější, hravější a více zaměřené na zábavu a luxus.

Znaky Rokoka

• pastelové barvy

• bohatá výzdoba interiéru

• ornamenty a zlacení

• lehkost a intimní atmosféra

• milostné a galantní scény

• exotické motivy (např. čínské umění)

Baroko v česku

• Baroko se v českých zemích rozšířilo hlavně po roce 1620 po bitvě na Bílé hoře. Souviselo s rekatolizací a posílením vlády Habsburků. Stavělo se mnoho kostelů, klášterů, poutních míst i šlechtických paláců. 

Typickým českým prvkem se stala barokní gotika, kterou vytvořil Jan Blažej Santini-Aichel.