České národní obrození - 1. období

Slovníková zásoba k tématu úvodu do českého národního obrození, historickým reformám a formování národního vědomí.

České národní obrození

Proces utváření českého národa a národního vědomí v novodobém významu, založený na obnově dříve existujících hodnot po pobělohorské době.

Národní buditelé

Aktéři a představitelé českého národního obrození.

Národní seskupení

Skupina lidí spjatých historickým vývojem, stejnými tradicemi, kulturou a národním jazykem.

Toleranční patent

Dokument z roku 1773, který povolil některá nekatolická vyznání, čímž katolictví ztratilo výhradní postavení.

Zrušení nevolnictví

Reforma zavedená v českých zemích v roce 1781.

Jazyková unifikace

Proces sjednocování jazyka na celém území rakouské říše, v jehož rámci byla čeština vytlačována němčinou z úředních jednání a vyšších škol.

Zemské vlastenectví

Postoj české šlechty kladoucí důraz na příslušnost k určitému teritoriu a zachování stavovských privilegií spojených s půdou.

Jazykové vlastenectví

Moderní pojetí vlastenectví, které spojuje národ s jazykem, kulturou a tradicemi bez ohledu na společenskou vrstvu.

Královská česká společnost nauk

Instituce založená roku 1790 přírodovědci a humanitními učenci se zaměřením na svobodu a pravdivost vědeckého bádání.

Gelasius Dobner

Historik, který v rámci kritického bádání poukázal na politickou poplatnost Hájkovy Kroniky české.

Rekatolizace

Proces prosazování katolické víry, během kterého jezuitský řád oslabil vazby na český humanismus a reformaci.

Role měšťanstva

Společenská vrstva, jejíž vliv posílil v 2. polovině 18. století se vznikem občanské společnosti a myšlenek politické a ekonomické svobody.