Pedo zkouška

pedo jako pedos a logos, žádná podofilie vole, žerme hlíhu, ne děti <33

Jaké jsou typy sorpce?

- Mechanická (mechanické zadržení hrubě disperzních částic)

- Fyzikální (adsorpce na rozhraní dvou fází s a l)

- Fyzikálně chemická (výměna iontů na aktivních površích)

- Chemická (vytváří se při ní málo rozpustné nebo nerozpustné sloučeniny)

- Biologická (přijímání prvků vyššími rostlinami a edafonema jejich zabudování do org slouč)

Zdroje a ztráty dusíku

Zdroje: déšť, nesymbiotická fixace, symbiotická fixace, mineralizace, používání hnojiv

Ztráty: vyplavování, imobilizace mikroorganismů, uvolnění do ovzduší, fixace koloidy, odčerpávání rostlinami

Živný vs. Stálý humus

humus živný – tvořen lehce rozložitelnými látkami (fulvokyseliny a látky nehuminové povahy – tzv. mladá organická hmota)

humus stálý (trvalý) - tvořen látkami huminové povahy (huminové kyseliny, humin) a je poměrně odolný k mikrobiálnímu rozkladu.

Hydroskopický režim půdy

- režim půd s věčným ledem (permafrostní)

- r. promyvný – perkolační

- r. periodicky promyvný

- r. nepromyvný – imperkolační

- r. výparný – respirační

- r. nivní 

- r. bažinný – stagnační

- r. závlahový – irigační

Leptosoly

- Azonální půdy

- z rozpadů pevných či zpevněných hornin nebo jejich bazálních souvrství.

- Hodně skeletovité a mělké.

- Patří zde: Litozem, ranker, rendzina, pararendzina

Nejrozšířenější půdní typ v ČR

Kambizem

- stratigrafie: O-Ah nebo Ap, Bv – C

- s kambickým hnědým horizontem

- typické ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin

- vznikají z pestrého spektra substrátů, mají velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti

Vertisoly

- půdy s vertickými diagnostickými znaky, projevující se u těžkých půd ze smektických jílů

- vyskytujících se v sušších oblastech, tvorbou hlubokých, otevřených trhlin v suchém období

- v podmínkách ČR mají hluboký tmavý humusový horizont.p

- patří sem půdní typ: Smonice (SM)

Barva půdy part I

- jeden z fyzikálních znaků půdy, udávající hlavně chemické složení půdy (plus procesy které probíhají).

- pro přesnější určení barvy v půdním profilu se používá standardizovaná Munsellova barevná tabulka.

- Variabilita zbarvení je výslednicí několika faktorů:

a)        matečný substrát

b)       minerální obsah

c)        množství a povaha organického materiálu

d)       půdní vlhkost

Barva půdy part II

tmavá půda – vysoký obsah humusu, dobrá úrodnost

červená nebo žlutá – obsah železitých sloučenin, hlavně tropické oblasti

šedá až bělavá – naznačuje vyluhování nebo nízký obsah živin

modrá nebo nazelenalá – špatné odvodnění, přítomnost redukčních procesů (taťka kyslík šel pro mlíko)

Teplotní režimy půdy

- Velmi chladný

- Chladný

- Mírně chladný

- Velmi mírně chladný

- Velmi mírně teplý

- Mírně teplý

Teplý

Tepelný režim půdy

Soustavně mrazový – se zápornou průměrnou roční teplotou

Dlouhodobě mrazový – teploty pod 0 st. C déle než 6 měs.

Sezónně promrzající – dlouhodobé období kladných teplot, promrzání 1–5 měsíců v roce

Teplý – bez záporných teplot, příp. se záporné teploty vyskytují několik dnů v roce

Výhřevný – v oblastech, kde půdní teploty neklesnou pod 10 °C

Typy zvětrávání podle rozkladu křemičitanů

Siallitické (Al₂O₃ : SiO₂ > 2)

- Nasycený subtyp, podzolový subtyp, kaolinitický subtyp

Sialliticko-allitické (Al₂O₃ : SiO₂ = nebo je < 2)

- Terra rossa, ferralitizační zvětrávání

Allitické (Al₂O₃ : SiO₂ < 2)

Půdní hydrolimity (vypsané)

- plná vodní kapacita

- polní vodní kapacita

- bod snížené dostupnosti

- bod vadnutí

- číslo hyGroskopicity

Půdní hydrolimity (podrobně)

Plná vodní kapacita (maximální vodní kapacita) – hodnota vlhkosti půdy při úplném zaplnění kapilárních i gravitačních pórů vodou

Polní vodní kapacita – vlhkost půdy na hranici mezi kapilární a gravitační vodou; všechny kapilární póry naplněny vodou.

Bod snížené dostupnosti – Vlhkost půdy, pod jejíž hodnotou se podstatně snižuje pohyblivost půdní vody, a tím se snižuje přítok vody do kořínků rostlin. Jestliže se vlhkost půdy udržuje delší dobu pod tímto hydrolimitem, dochází k omezení fyziologických funkcí rostlin a snižují se výnosy.

Bod vadnutí – vlhkost půdy, kdy rostliny nejsou dostatečně zásobeny vodou, absorpce vody kořením je výrazně nižší než intenzita redukované transpirace → rostliny vadnou. Jde o minimální půdní vlhkost, při které je ještě možný pohyb kapalné fáze půdní vody

Číslo hygroskopicity (adsorpční vodní kapacita) – vlhkost půdy na rozhraní mezi adsorpční a kapilární půdní vodou – maximální množství vody vázané adsorpčními silami, stanovuje hygroskopické vlastnosti půdy

Slanec

- půda s vysokým obsahem sodíku, který nahrazuje v půdě jiné kationty (např. vápník a hořčík)

- má alkalickou reakci, pH 9-10

- struktura často hutná a špatně propustná (nedokáže moc zadržovat vodu)

- vyskytuje se v suchých oblastech s nedostatkem srážek

- nebyl potvrzen výskyt v ČR

Solončak

- půda silně zasolená rozpustnými soli (NaCl nebo sírany)

- neutrální až slabě kyselá reakce, pH 6–8

- na povrchu se často tvoří bělavý povlak z krystalizovaných solí

- oblasti s vysokým výparem a nedostatečným odpalováním solí (pouště, polopouště, stepní oblasti)

- výjimečně výskyt na jižní Moravě

- vodivost > 16mS/cm do 80 cm, s obsahem solí vodivost > 8 mS/cm ve svrchních 30 cm

sekvence horizontů Ah – S - Cs

Zonalita (cotoje)

Zonalita je prostorové uspořádání a rozložení půdních typů v závislosti na klimatických, vegetačních a geomorfologických podmínkách.

Vytváří se tak charakteristické půdní zóny, které odrážejí specifické ekologické podmínky dané oblasti.

Zonalita (typy)

Horizontální:

- Šířkové zóny – Z – V – Východoevropská a Západosibiřská nížina a S Afriky

- Šikmé – diagonální zóny v severní části Severní Ameriky

- Délkové zóny – směr S – J – ve střední části Severní Ameriky

- Některé další zóny jsou podlouhlé, obloukovité, polokruhovité

- Příčina: prostorová změna makroklimatických faktorů.

Vertikální: spojováno s měnícím se podnebím a rostlinným krytem ve vztahu k nadmořské výšce. Souvisí se samotnými pohořími, resp. Horskými soustavami

Azonalita: rozčlenění pedosféry v důsledku nehomogenity geologických a geomorfologických poměrů.

Luvisoly

- Půdy s diagnostickým horizontem (argi)luvickým, méně či více výrazným horizontem eluviace jílu (albickým). Výraznější okyselení může nastat pouze v eluviální části profilu.

- vznikají illimerizací

- Do této referenční třídy patří: Šedozem, Hnědozem, Luvizem

Rozdělení organické hmoty v půdě

a. Materiál humusotvorný – nerozložené organické zbytky

b. Meziprodukty humifikačních procesů (zetlelina) – tvořeno jednoduššími chemickými sloučeninami

c. Vlastní humus, který je výsledkem humifikačních procesů s dalším dělením na: humus živný a humus stálý

- Edafon (7 %), kořeny (9 %), mrtvá organická hmota (84 %)

Půdy v okolí tvého bydliště?

Stanislavice:

kambizem modální, kambizem modální eutrofní, kambizem modální mesobazická, kambizem arenická, kambizem vyluhovaná

fluvizem glejová

luvizem oglejená

pseudoglej modální

pseudoglej kambický

Pórovitost (cotoje)

- Pórovitost půd označuje množství pórů (mezer) v půdní hmotě, které jsou vyplněny vzduchem nebo vodou. Vyjadřuje se jako procentuální podíl objemu pórů k celkovému objemu půdy.

- pórovitost (%) = Měrná hodnota – objemová hmotnost/měrná hodnota X 100

U lehkých půd: 40 = 45 %.

U jemně texturovaných: 40 – 60 %

- ovlivňuje například vodní režim půdy (vsakování, retenční schopnost), provzdušnění půdy, kořenový růst rostlin

Pórovitost (zbytek sraček)

- Typy pórů: Kapilární (< 0,2 mm) a nekapilární (> 0,2 mm)

- Druhy pórů:

• Makropóry – větší póry, které umožňují rychlý odtok vody a přístup vzduchu ke kořenům.

• Mikropóry – menší póry, které zadržují vazebnou vodu pro rostliny.

- Důležité je zastoupení jednotlivých typů pórů podle velikosti, a tedy rozlišujeme:

a)      pórovitost nekapilární (PN)

b)     pórovitost semikapilární (PS)

c)      pórovitost kapilární (PK)

Dělení edafonu (netuším co je správně a co po nás chce T-T)

- Podle Kratochvíla, 1936

• euedafon (žijí tu stále)

• protoedafon (aspoň část vývoje)

• hemiedafon (mohou žít jinde)

• tychedafon (náhodné, umírá)

- Dle místa výskytu (v půdě – edafotobionti)

• epigeon (na povrchu)

• hemiedafon (svrchní vrstvy)

• euedafon (hlouběji)

- Dle rozkladu

• fytoedafon (chem. a biochem. rozklad)

• zooedafon (mechanický r., translokace, struktura půdy)

- Dle velikosti [mm]

• Mikrofauna (0,02 – 0,2)

• Mezofauna (0,2 – 2,0)

• Makrofauna (2,0 – 20,0)

• Megafauna (20,0 – 200)

Půdní typ

Půdní typ je širší klasifikace (hlavní oporná jednotka klasifikačního systému), která zohledňuje více faktorů, jako jsou vlastnosti, procesy a prostředí vzniku půdy.

Půdní druh

Půdní druh se zaměřuje na konkrétní fyzikální složení půdy, zejména na strukturu a zrnitost. Rozlišujeme na základě zrnitosti – poměru skeletu a jemnozemě

Lehké – písčité

Středně těžké – hlinité

Těžké – jílové

Kamenité a štěrkovité

Podzol

- stratigrafie: O – Ah nebo Ap – Ep – Bhs – Bs – C

- humusovou formou je převážně surový humus

- vytvářejí se ve dvou ekologicky odlišných oblastech: na lehčích zvětralinách hornin – žuly, pískovce, na píscích nižších poloh.

- výrazně nenasycený sorpční komplex, vysokou nasycenost Al, kyselou reakci

- vyšší obsah humusu

3 hlavní faktory vzniku: kyselý půdotvorný substrát, vyšší úhrn srážek, kyselý opad

Luvizem

- stratigrafie: O – Ah nebo Ap – El – Btd – BC – C

- půdy s profilem diferencovaným na výrazně vybělený (albický) eluviální horizont

- původním společenstvem na těchto půdách byl listnatý les, nadložní humus je reprezentován hlavně moderem

- vytvářejí se hlavně v rovinách a v mírně zvlněném reliéfu

- vytvářejí se hlavně z polygenetických hlín

Glej

- stratigrafie: Ot – At až T – Gro – Gr

- charakterizované reduktomorfním glejovým diagnostickým horizontem v hloubce do 0,6 m

- podle znaků vývoje se rozlišují různé subtypy

Pseudoglej

- stratigrafie: O – Ahn či Ap – En – Bmt – BCg – C nebo O – Ahn či Ap – Bm – BCg – C

- typické výskytem výrazného mramorovaného diagnostického horizontu

- mramorovaný horizont → vznikl transformací luvického horizontu

- obsah humusu v ornici je asi 2,5 – 3,5 %

pseudogleje → půdami eubazickými až mesobazickými

Typy půd ve sprašcích a charakterizovat je

Černozem:

• hlubokohumózní (0,4 – 0,6 m) půdy s černickým horizontem

• vyvinuté z karbonátových sedimentů

• vytvořily se v sušších a teplejších oblastech ze spraší, písčitých spraší a slínů

• stratigrafie: Ac – A/Ck – K – Ck, u luvických černozemí pak Ac – Bth – BCk – Ck

Šedozem

• půdy s hlubokým šedým horizontem s jílem

• výskyt luvického horizontu

• nacházíme je lokálně na periferii rozšíření černozemí ze spraší

• stratigrafie: Ap – Ame – Bth – Ck nebo Ap – Bth – Ck nebo Ap – Ev – Bth – Ck

Hnědozem

• půdy s profilem diferencovaným na mírně vysvětlený eluviální horizont s výraznými hnědými povlaky

• vytvořily se hlavně v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu ze spraší a polygenetických hlín

• stratigrafie: O – Ah nebo Ap – (Ev) – Bt – B/C – C či Ck

Sekundární jílové minerály a charakterizovat je

1 : 1 (1 tetraedr, 1 oktaedr)

• Kaolinit, Halloyzit → základní struktura je poutána H ionty a krystalová mřížka je neroztažitelná. Sorpce iontů → omezena pouze na povrchovou plochu

2 : 1 (1 vrstva oktaedrů mezi 2 vrstvami tetraedrů)

• s roztažitelnou mřížkou: smektit, vermikulit → Dochází k roztažitelnosti krystalové mřížky, sorpce na povrchu i uvnitř

• s neroztažitelnou mřížkou: illit → struktura je poutána K – zabraňuje roztažitelnosti mřížky. Na vyvřelých a metamorfovaných horninách.

2 : 1 : 1 (2:2)

• chlorit

Půdní typy v nivách řek (asi, tady nevím fakt co chce (T . T))

Fluvizem

• stratigrafie: O – Ah nebo Ap – M – C

• charakteristické pouze fluvickými znaky (vrstevnatost, nepravidelné rozložení organických látek)

• půdy se vytvářejí v nivách řek a potoků z povodňových sedimentů