Dějiny hudby a hudební teorie

Soubor flashcards pokrývající dějiny evropské a české hudby od antiky po 20. století na základě přednáškových poznámek.

Periodizace dějin hudby

Rozčlenění dějin hudby do vzájemně navazujících časových úseků (period), které se nejčastěji řídí podle kritérií stylu (slohu).

Músiké

Původní řecký název pro hudbu odvozený od devíti Múz, bohyň básnictví a zpěvu.

Seikilova píseň

Nejznámější antická řecká hudební památka nalezena na náhrobku nedaleko Smyrny, pocházející z $1.$–$2.$ stol. n. l.

Monochord

Jednostrunný nástroj, který ve starověkém Řecku sloužil pro fyzikální akustická měření.

Gregoriánský chorál

Jednohlasý zpěv v latině, tvořící souhrn veškerého zpěvu při bohoslužbách římské církve, sjednocený za papeže Řehoře Velikého.

Ordinarium missae

Část mše obsahující texty, které se během církevního roku nemění: Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei.

Liturgie

Souhrn bohoslužebných obřadů podle závazného uspořádání.

Neumy

Jednoduché grafické značky používané od $9.$ století k zápisu chorálu, naznačující směr melodie nad textem.

Církevní mody

Čtyři základní středověké vzestupné stupnice: dórská (od $d$), frygická (od $e$), lydická (od $f$) a mixolydická (od $g$).

Vaganti

Potulní studenti ve středověku, autoři sbírky studentských písní Carmina Burana.

Trubadúři a Truvéři

Šlechtičtí pěvci (rytíři) působící ve Francii ($12.$–$13.$ stol.), kteří opěvovali lásku a hrdinské činy.

Organum

Základní podoba raného vícehlasu, kde je hlavní hlas (tenor) doprovázen nižším hlasem v paralelních kvartách nebo kvintách.

Ars antiqua

Období raného vícehlasu (cca $1250$–$1320$) ve Francii využívající formy jako motetus a menzurální notaci.

Ars nova

Vývoj hudby ve $14.$ století ve Francii a Itálii, charakteristický světskými formami jako madrigal, caccia a ballata.

Nizozemská vokální polyfonie

Hudební styl $15.$ a $16.$ století (pět generací skladatelů), zakládající si na složitém vícehlasu a technice imitace.

Musica reservata

Přísný a srozumitelný styl kontrapunktu typický pro tvorbu Josquina Desprése.

Párová imitace

Skladatelská technika Josquina Desprése pracující s imitací melodie ve dvojhlasech.

Ricercar

Typická renesanční instrumentální forma, která polyfonně zpracovává několik témat v imitaci.

Generál bas (basso continuo)

Základní znak barokní hudby; doprovodný basový hlas, nad kterým byla improvizována akordická harmonie.

Oratorium

Rozsáhlá vokálně-instrumentální forma na duchovní text s epickými pasážemi přednášenými vypravěčem, určená pro koncertní provádění.

Braniborské koncerty

Soubor $6$ orchestrálních skladeb J. S. Bacha ve formě concerto grosso, vzniklý v Köthenu.

Mesiáš (HWV 56)

Nejslavnější anglické oratorium G. F. Händela z roku $1742$ o životě Ježíše Krista.

Concerto grosso

Barokní instrumentální koncert založený na střídání malé skupiny sólistických nástrojů (concertino) a celého orchestru (tutti).

Suita (barokní)

Sled několika krátkých tanečních částí v ustáleném pořadí: Allemanda, Courante, Sarabanda, Gigue.

Florentská camerata

Skupina učenců a umělců ve Florencii na konci $16.$ století, jejíž snaha o obnovu antického dramatu vedla ke vzniku opery.

Bel canto

Pěvecký styl italské opery založený na plynulé melodii, dokonalé technice legata a kráse tónu.

Tragédie lyrique

Typ francouzské barokní opery o pěti dějstvích založený J. B. Lullym, obsahující balet a bohatý orchestr.

Sonátová forma

Kompoziční schéma věty (často první věty cyklu) skládající se ze tří částí: expozice, provedení a repríza.

Smyčcové kvarteto

Klasicistní komorní těleso tvořené dvěma houslemi, violou a violoncellem.

Gluckova reforma

Reforma opery usilující o pravdivost dramatu a podřízení hudby ději, omezující samoúčelnou pěveckou virtuozitu.

Programní hudba

Hudba, která se řídí mimohudebním obsahem nebo programem (např. literaturou, přírodou).

Symfonická báseň

Jednovětá orchestrální skladba s mimohudebním programem, jejímž zakladatelem byl Franz Liszt.

Hudební drama (Gesamtkunstwerk)

Wagnerova koncepce souborného uměleckého díla propojujícího hudbu, slovo, scénu a tanec v jeden celek.

Příznačný motiv (leitmotiv)

Krátký hudební motiv symbolizující konkrétní postavu, předmět nebo situaci, hojně využívaný Richardem Wagnerem.

Idée fixe

„Utkvělá myšlenka“, spojující hudební motiv symbolizující milovanou ženu ve Fantastické symfonii H. Berlioze.

Klasicko-romantická syntéza

Styl vrcholného romantismu (např. J. Brahms), který naplňuje tradiční klasicistní formy romantickým obsahem.

Italský verismus

Operní směr konce $19.$ století (např. Puccini) usilující o pravdivé, drastické zobrazení reality bez příkras.

Mocná hrstka

Skupina ruských skladatelů (např. Musorgskij) usilujících o národní hudbu založenou na domácím folklóru a historii.

Impresionismus

Hudební styl (Debussy) usilující o zachycení nálady a prchavého okamžiku pomocí barvité instrumentace a netradiční harmonie.

Jistebnický kancionál

Významný rukopisný zpěvník z $15.$ století obsahující husitské písně včetně chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“.

Loutna česká

Sbírka duchovních písní Adama Michny z Otradovic obsahující známou píseň „Chtíc aby spal“.

Mannheimská škola

Skupina skladatelů (v čele s J. V. Stamicem) v polovině $18.$ století, kteří zásadně rozvinuli orchestrální hru a symfonii.

Melodram

Skladba spojující recitované slovo s hudbou; v českém klasicismu ji rozvinul J. A. Benda, v romantismu Z. Fibich.

Nápěvková teorie

Janáčkova metoda studia mluvené řeči; zapisování rytmu a melodie útržků lidské řeči pro využití v kompozici.

Mikrointervaly

Hudební intervaly menší než půltón (např. čtvrttón), které ve své tvorbě systematicky uplatňoval Alois Hába.

Civilismus

Moderní styl (např. rané dílo B. Martinů) inspirovaný technikou, sportem a každodenním životem města.