BOTANIK LS - pojmy

Primární meristém

Původní dělivé pletivo nacházející se na vrcholcích stonků a kořenů, které zajišťuje primární růst rostliny do délky.

Sekundární meristém

Druhotné dělivé pletivo (např. kambium, felogén) vzniklé z trvalých pletiv, které zajišťuje růst rostliny do šířky (druhotné tloustnutí).

Alorhizie

Typ kořenového systému tvořený jedním hlavním kořenem, ze kterého vyrůstají menší postranní kořeny (typické pro dvouděložné).

Homorhizie

Typ kořenového systému, kde hlavní kořen brzy zaniká a je nahrazen svazčitými kořeny stejného tvaru a tloušťky (typické pro jednoděložné).

Ektomykorhiza

Typ symbiózy houby a kořene, kdy podhoubí tvoří na povrchu kořene plášť a proniká pouze do mezibuněčných prostor, nikoliv do buněk.

Endomykorhiza

Typ symbiózy, při které vlákna houby pronikají přímo dovnitř buněk kořene.

Cévní svazek

Provazec vodivých pletiv v rostlině, který zajišťuje transport vody, živin a asimilátů; skládá se z dřevní a lýkové části.

Kolaterální cévní svazek

Nejčastější typ uspořádání, kde dřevo a lýko leží za sebou na stejném poloměru (dřevo směřuje do středu, lýko k povrchu).

Bikolaterální cévní svazek

Svazek, ve kterém je jedna dřevní část obklopena ze dvou stran (vně i uvnitř) lýkovou částí (např. u tykvovitých).

Koncentrický cévní svazek

Svazek, kde jedna část zcela obklopuje druhou (buď lýko obklopuje dřevo, nebo dřevo obklopuje lýko).

Radiální cévní svazek

Svazek typický pro primární stavbu kořene, kde se pravidelně střídají samostatné paprsky dřeva a lýka.

Uzavřený cévní svazek

Svazek, který neobsahuje dělivé kambium, a proto rostlina nemůže druhotně tloustnout (typické pro jednoděložné).

Otevřený cévní svazek

Svazek, který obsahuje dělivé kambium mezi dřevem a lýkem, což umožňuje druhotné tloustnutí (typické pro dvouděložné a nahosemenné).

Xylém (dřevo)

Část cévního svazku tvořená cévami a cévicemi, která vede vodu a rozpuštěné minerální látky od kořenů nahoru.

Floém (lýko)

Část cévního svazku tvořená sítkovicemi, která vede produkty fotosyntézy (asimiláty) z listů do míst spotřeby nebo zásoby.

Stonek

Nadzemní článkovitý orgán rostliny, který nese listy a květy a spojuje je s kořenovým systémem.

Lodyha

Olistěný bylinný stonek, který na konci vegetačního období odumírá.

Stvol

Bezlistý bylinný stonek, který nese pouze květ nebo květenství a listy tvoří přízemní růžici.

Monopodiální větvení stonku

Typ větvení, kde hlavní stonek neustále roste a potlačuje růst postranních větví, které jsou kratší.

Sympodiální větvení stonku

Typ větvení, kde hlavní stonek zastavuje růst a v jeho směru pokračují postranní větve.

Modifikace stonku

Přeměna stonku pro jinou funkci, např. zásobní (oddenky, hlízy), ochrannou (kolce) nebo úponky.

Epigeické klíčení

Typ klíčení, při kterém se dělohy dostávají nad povrch půdy a zezelenají (fungují jako první listy).

Hypogeické klíčení

Typ klíčení, při kterém dělohy zůstávají skryté pod zemí a nad povrch roste rovnou stonek s pravými listy.

Thigmotropismus

Růstová reakce rostliny vyvolaná dotykem s pevnou oporou (typické pro úponky popínavých rostlin).

Primární stavba stonku

Uspořádání pletiv ve stonku vzniklé činností primárních meristémů (pokožka, primární kůra, cévní svazky, dřeň).

Sekundární stavba stonku

Uspořádání vzniklé druhotným tloustnutím díky činnosti kambia a felogénu, typické pro dřeviny.

Kambium

Sekundární meristém, který produkuje směrem dovnitř sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko.

Felogén

Sekundární meristém zakládající se v primární kůře, produkuje korek směrem ven a zelenou kůru směrem dovnitř.

Druhotná kůra (periderm)

Krycí pletivo vzniklé činností felogénu, které nahrazuje popraskanou primární pokožku tloustnoucího stonku (tvoří např. borku).

Polykormon

Soustava jedinců (klonů), kteří jsou vzájemně propojeni podzemními orgány (např. oddenky) a tvoří jednu rostlinu.

Mnohokmen

Strom nebo keř, u kterého vyrůstá z jednoho společného kořenového systému několik rovnocenných kmenů.

Fanerofyty

Rostliny (stromy, keře), jejichž obnovovací pupeny se nacházejí vysoko nad zemí (více než 30 cm) a jsou vystaveny klimatu.

Chamaefyty

Rostliny, jejichž pupeny se nacházejí těsně nad zemí (do 30 cm) a v zimě jsou často chráněny sněhovou pokrývkou.

Hemikryptofyty

Rostliny, jejichž obnovovací pupeny leží přesně na povrchu půdy a jsou chráněny odumřelými zbytky listů.

Kryptofyty (Geofyty)

Rostliny přežívající nepříznivé období pomocí pupenů umístěných hluboko pod zemí (v cibulích, oddencích nebo hlízách).

Terofyty

Jednoleté rostliny, které celé odumírají a nepříznivé období přežívají výhradně ve formě semen.

List

Postranní, obvykle plochý orgán stonku s omezeným růstem, jehož hlavní funkcí je fotosyntéza a transpirace.

Buliformní buňky

Speciální tenkostěnné buňky v pokožce listů trav, které při nedostatku vody ztrácejí napětí (turgor) a způsobují svinování listu.

Pulvini

Ztluštěniny na bázi řapíku listu (např. u citlivek nebo fazolu), které reagují na podněty změnou tlaku vody a způsobují pohyb listu.

Průduch (stoma)

Mikroskopický otvor v pokožce listu tvořený dvěma svěracími buňkami, který slouží k výměně plynů a odpařování vody.

Transpirace

Výdej čisté vody v plynném skupenství (vodní páry) povrchem rostliny, převážně prostřednictvím průduchů.

Respirace (dýchání)

Proces, při kterém rostlina za účasti kyslíku rozkládá organické látky (cukry) za účelem zisku energie, přičemž uvolňuje CO2 a vodu.

Gutace

Vylučování tekuté vody v podobě kapek na okrajích listů pomocí speciálních otvorů (hydatod), nejčastěji v noci při vysoké vzdušné vlhkosti.

Solné žlázky

Speciální trichomy na listech halofytů (rostlin slaných půd), které aktivně vylučují přebytečné soli z rostliny ven.

Odění listu (trichomy)

Výrůstky pokožkových buněk na povrchu listu, které mohou mít ochrannou, krycí, žláznatou nebo žahavou funkci.

Heterofylie

Jev, kdy se na jedné a téže rostlině vytvářejí listy diametrálně odlišného tvaru (často např. listy pod vodou a listy nad vodou).

Sporofyt

Nepohlavní (diploidní, 2n) generace rostliny, která produkuje výtrusy (spory); u cévnatých rostlin je to celá viditelná rostlina.

Gametofyt

Pohlavní (haploidní, 1n) generace rostliny, která produkuje pohlavní buňky (gamety); u krytosemenných je extrémně redukovaný na pyl a zárodečný vak.

Mikrostrobilus

Samčí šištice nahosemenných rostlin, která se skládá z osy a tyčinek produkujících pylová zrna.

Megastrobilus

Samičí šištice nahosemenných rostlin, která se skládá z osy a plodolistů (šupin) nesoucích nahá vajíčka.

Tyčinka (andreceum)

Samčí pohlavní orgán květu skládající se z nitky a prašníku, ve kterém se tvoří pylová zrna.

Pestík (gyneceum)

Samičí pohlavní orgán krytosemenných rostlin vzniklý srůstem plodolistů; skládá se z blizny, čnělky a semeníku.

Květní obaly

Vnější části květu (kalich a koruna, nebo okvětí), které chrání pohlavní orgány a lákají opylovače.

Plucha a pluška

Zbytky květních obalů u květu lipnicovitých (trav), které jako dvě šupiny pevně svírají pohlavní orgány květu.

Pleníky (lodiculae)

Mikroskopické šupinky v květu trav, které při kvetení nasají vodu, zduří a mechanicky rozevřou květ.

Pylová láčka

Trubicovitý útvar, který vyrůstá z pylového zrna po opylení a prorůstá čnělkou k vajíčku, aby doručil samčí pohlavní buňky.

Dvojité oplození

Specifický proces u krytosemenných, kdy jedna spermatická buňka oplodní vaječnou buňku (vzniká zygota) a druhá centrální buňku (vzniká živný endosperm).

Plodolist

Přeměněný list, který nese vajíčka; u krytosemenných rostlin srůstá v pestík.

Svrchní semeník

Semeník je posazený na vrcholu vypouklého květního lůžka a květní obaly s tyčinkami vyrůstají pod ním.

Polospodní semeník

Semeník je částečně ponořen do květního lůžka a ostatní části květu vyrůstají přibližně z jeho poloviny.

Spodní semeník

Semeník je zcela ponořen a srostlý s pohárovitým květním lůžkem; ostatní části květu vyrůstají až nad ním.

Apokarpní gyneceum

Samičí orgán tvořený několika plodolisty, které k sobě navzájem nesrůstají (každý tvoří vlastní drobný pestík).

Cenokarpní gyneceum

Samičí orgán vzniklý srůstem dvou a více plodolistů v jeden velký společný pestík.

Zárodečný vak

Samičí gametofyt skrytý uvnitř vajíčka krytosemenných rostlin, typicky složený ze 7 buněk včetně vaječné a centrální.

Vajíčko

Útvar uložený v semeníku obsahující zárodečný vak; po oplození se z něj vyvine semeno.

Vaječná buňka (Oosféra)

Samičí pohlavní buňka uvnitř zárodečného vaku; po jejím splynutí se spermatickou buňkou vzniká zárodek nové rostliny.

Jednodomost

Rostlina tvoří oddělené samčí a samičí květy, které vyrůstají společně na jednom a témže jedinci (např. kukuřice, líska).

Dvoudomost

Samčí a samičí květy vyrůstají na oddělených jedincích; existují tak čistě samčí a čistě samičí rostliny (např. vrba, jinan).

Mnohomanželné rostliny (Polygamie)

Rostliny, na jejichž jedincích se kombinují květy oboupohlavné (tyčinky i pestík) i jednopohlavné zároveň.

Polo-dvoudomé rostliny

Rostliny v zásadě dvoudomé, u kterých se ale na samčí rostlině výjimečně objeví i samičí/oboupohlavné květy a naopak.

Dichogamie

Mechanismus zabraňující samoopylení tím, že tyčinky a pestík ve stejném květu dozrávají v různou dobu.

Herkogamie

Mechanismus zabraňující samoopylení pomocí prostorové uspořádání nebo mechanické překážky v květu mezi prašníky a bliznou.

Geitonogamie

Květ je opylen pylem pocházejícím z jiného květu, který ale roste na téže rostlině (geneticky jde o samoopylení).

Kleistogamie

Pojistný mechanismus opylení uvnitř speciálního květu, který se nikdy neotevře, a dochází tak záměrně k autogamii (např. violka).

Pylová autoinkompatibilita

Chemicko-genetická blokáda, kdy blizna rozpozná pyl vlastní rostliny (nebo stejného klonu) a nedovolí mu vyklíčit či prorůst k vajíčku.

Anemogamie

Způsob opylování, kdy je přenašečem pylu vítr (květy jsou nenápadné a netvoří nektar).

Entomogamie

Způsob opylování, kdy je přenašečem pylu hmyz (květy jsou barevné, voní a nabízí odměnu ve formě nektaru nebo pylu).

Zoogamie

Způsob opylování, kdy je pyl přenášen obratlovci, typicky ptáky (ornitogamie) nebo netopýry (chiropterogamie).

Autogamie

Samoopylení; proces, při kterém je blizna opylena pylem ze stejného květu nebo z téže rostliny.

Apomixie

Nepohlavní způsob rozmnožování, při kterém rostlina tvoří plně funkční semena bez opylení a oplození vaječné buňky (vzniká genetický klon).

Květenství

Soubor květů na společném stonku (vřetenu) uspořádaný podle určitých zákonitostí.

Hroznovité květenství

Květenství, kde hlavní stonek neustále roste a nepřerůstají ho postranní větve; květy rozkvétají zdola nahoru nebo od okrajů ke středu.

Vrcholičnaté květenství

Květenství, kde se hlavní stonek brzy ukončí květem a v růstu pokračují postranní větve; květy rozkvétají shora dolů nebo od středu k okrajům.

Semeno

Rozmnožovací útvar krytosemenných a nahosemenných rostlin vzniklý po oplození z vajíčka, tvořený zárodkem, živným pletivem a osemením.

Osemení (Testa)

Ochranná vrstva semene vzniklá přeměnou obalů vajíčka (integumentů).

Zárodek (Embryo)

Mladá, nevyvinutá rostlinka ukrytá v semeni, sestávající z kořínku, podložního článku, děloh a vzrostného vrcholu.

Děloha

První zárodečný list uvnitř semene, který často slouží k ukládání živin z endospermu nebo k jejich čerpání.

Jednoděložné rostliny

Rostliny, jejichž semeno obsahuje pouze jednu dělohu, živiny jsou zachovány v endospermu (např. trávy, lilie).

Dvouděložné rostliny

Rostliny, jejichž semeno obsahuje dvě dělohy, které do sebe během vývoje typicky nasají veškeré živiny z endospermu (např. hrách, jabloň).

Plod

Rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin vznikající ze semeníku po oplození, sloužící k ochraně a výživě semen během zrání a k jejich šíření.

Dužnaté plody

Plody, jejichž oplodí je zdužnatělé a obsahuje vodu (např. bobule, peckovice, malvice).

Suché plody

Plody, jejichž oplodí po dozrání vysychá a je kožovité nebo dřevnaté (např. pukavé tobolky, nepukavé nažky).

Souplodí

Soubor plodů vzniklých z jednoho jediného květu, který obsahoval více nesrostlých pestíků (apokarpní gyneceum), např. malina, jahoda.

Plodenství

Soubor srostlých nebo volných plodů vzniklých přeměnou celého květenství (z více květů), např. vinný hrozen, ananas.

Parthenokarpie

Zdužnatění semeníku ve zralý plod, aniž by došlo k opylení a oplození, uvnitř plodu proto vůbec nevznikají semena (např. salátová okurka, banán).

Stenospermokarpie

Zdužnatění plodu po oplození, u kterého se ovšem brzy zastaví vývoj semen (embrya odumřou), v plodech se tak nachází pouze měkké zbytky nedovyvinutých semen (bezsemenné melouny).

Autochorie

Rozšiřování semen vlastními mechanickými silami rostliny (např. vymrštěním z praskajícího plodu).

Anemochorie

Rozšiřování semen a plodů pomocí větru (využívají létací aparáty jako padáčky nebo křídla).

Hydrochorie

Rozšiřování semen a plodů prostřednictvím vodních proudů.

Zoochorie

Rozšiřování semen a plodů prostřednictvím živočichů (buď na srsti, projitím trávicím traktem, nebo sběrem, např. u mravenců).