1/59
Looks like no tags are added yet.
Name | Mastery | Learn | Test | Matching | Spaced | Call with Kai |
|---|
No analytics yet
Send a link to your students to track their progress
stavba buněčné stěny hub
80 % polysacharidy
vnější vrstva
mannoproteiny
interakce s hostitelem
případně další specifické složky (odlišují i různé vývojové fáze v rámci jednoho druhu)
vnitřní vrstva
chitin-glukanový matrix
mechanická opora

glukany ve vnitřní vrstvě buněčné stěny
β-glukany
β1,3
β1,6
melanin v buněčné stěně
ochrana, rigidita - chrání před osmotickým stresem a UV zářením
maskování
hydrofobiny v buněčné stěně
u fytopatogenů důležité pro adhezi na povrch listů
ochrana před imunitním systémem - proteiny RodA, RodB
rozdíl v buněčné stěně hyfy a spory u Aspergillus
buněčná stěna hyfy
obsahuje β-glukany a galaktosaminogalaktan
buněčná stěna spory
obsahuje β-glukany, melanin a hydrofobní proteiny
infekční, přežívá náročnější podmínky

funkce buněčné stěny: mechanická ochrana
jednou z důležitých složek je melanin - ochrana proti osmotickému stresu, UV záření a lyzačními enzymy
dále ochrana proti turgoru hyf
funkce buněčné stěny: udržení tvaru a integrity buňky
stěna je esenciální, protoplast bez ní rychle hyne
funkce buněčné stěny: morfogeneze
stěna je plastická struktura → mění složení podle prostředí, fáze růstu, přepínání mezi tvary
funkce buněčné stěny: senzorická funkce
hlavně signální proteiny u fytopatogenních druhů
proteiny jako Mucin Msb2 a hydrofobiny se opírají o stěnu při vnímání povrchu u fytopatogenů
funkce buněčné stěny: imunitní interakce hostitel-patogen
stěna nese většinu PAMPs (= pathogen-associated molecular patterns, vyskytují se na patogenech, ale ne hostitelích) - β-glukan, mannan, chitin
maskování β-glukanu: melanin, hydrofobiny, α-1,3-glukan u fytopatogenů
funkce buněčné stěny: virulence
u Candida albicans jsou v buněčné stěně lokalizovány klíčové faktory virulence - vysoká vrstva mannoproteinů

funkce buněčné stěny: cílové struktury pro antimykotika
některá antifungální léčiva inhibují syntézu β-1,3-glukanu
jiná inhibují syntézu sterolu (cytoplazmatická membrána)
výživa hub - jaké látky přijímají
přijímají pouze nízkomolekulární látky
jednoduché cukry (mono a disacharidy)
aminokyseliny
mastné kyseliny
steroly
vitamíny
složitější látky jsou rozkládány vně buňky pomocí extracelulárních lyzačních enzymů, až potom může probíhat intracelulární metabolizace
polysacharidy
pektiny
proteiny
lignin
→ tuto možnost buňky volí až po vyčerpání nízkomolekulárních látek
výživa hub - v jakém pořadí jsou přijaté látky zpracovány
rozpustné cukry + aminokyseliny
→ škrob
→ celulóza + pektiny
→ lignin + tuky
rozdělení mikroskopických hub dle morfologie
1) kvasinky
2) vláknité houby
3) dimorfní houby

kvasinky - základní charakteristika
jednobuněčné
tvoří blastokonidie, pseudomycelium a chlamydospory (rýžový nebo kukuřičný agar)

vláknité houby - základní charakteristika
základní stavební jednotkou je hyfa
soubor hyf → mycelium
mycelium vegetativní
= substrátové
zajišťuje růst, výživu a kolonizaci substrátu
zanořené do hostitele
mycelium generativní
nese rozmnožovací struktury (pohlavní i nepohlavní)
na povrchu, vzdušné
hyfa roste apikálně
polarizovaný růst - výstavba buněčné stěny díky veziklům
vezikly cestují laterálně → větvení

dimorfní houby - základní charakteristika
houby schopné existovat ve dvou odlišných morfologických formách - závisí na podmínkách prostředí


typy vegetativních stélek
A, B: jednobuněčná nemyceliální stélka
C: pseudomycelium (pučící elipsoidní buňky)
D: coenocytické (nepřehrádkované) mycelium
Mucormycota
E: přehrádkované mycelium
Ascomycota
F: přehrádkované mycelium s přezkami
Basidiomycota


typy přehrádek (sept)
celistvá přehrádka
většinou Mucormycota, stará kultura, oddělení rozmnožovacích orgánů
s mikropóry
Saccharomyces
s centrálním pórem
Ascomycota
s dolipórem
Basidiomycota

vývojová stádia hub
v životním cyklu se střídá:
anamorfa = nepohlavní stádium
teleomorfa = pohlavní stádium
tato stádia jsou morfologicky, časově a prostorově oddělená (mohou být specifická pro dané prostředí - např. dřevokazné houby vykazují odlišná stádia na dřevě a v laboratoři)
ne všechny houby mají obě stádia - vůbec je netvoří/nebyla nalezena/jsou vzácná

holomorfa
holomorfa = anamorfa + teleomorfa = houba v celém životním cyklu
meiotická holomorfa
v životním cyklu je jen pohlavní rozmnožování
mitotická holomorfa
v životním cyklu je jen nepohlavní rozmnožování
nepohlavní rozmnožování
anamorfa - mitosporní, imperfektní stádium
rozmnožování mitózou za vzniku konidií (nepohlavní buňky Ascomycota, Basidiomycota)
konidiofor → konidiogenní buňky → konidie
konidiogeneze = proces vzniku konidií

mikrokonidie, makrokonidie
mikrokonidie
malé
většinou jednobuněčné konidie
u hub tvořících dva typy konidií
makrokonidie
větší
většinou mnohobuněčné konidie
u hub tvořících dva typy konidií

blastokonidie
konidie kvasinek vznikající pučením

arthrokonidie
konidie vznikající fragmentací vlákna

chlamydospory
silnostěnné odpočinkové spory (produkt nepohlavního rozmnožování)

sporangiospory
spory vznikající endogenně ve sporangiu (produkt nepohlavního rozmnožování)
u Mucoromycota

pohlavní rozmnožování - typy spor
1) zygospora
2) askospora
3) bazidiospora
zygospora
spora vznikající pohlavním rozmnožováním zástupců oddělení Mucoromycota
vzniká splynutím opačně pohlavně laděných gametangií

askospora
spora vznikající ve vřecku (ascus) u vřeckovýtrusných hub (Ascomycota)
vzniká po předchozím pohlavním rozmnožování

bazidiospora
pohlavní spora stopkovýtrusných hub (Basidiomycota)
vzniká na stopce bazidie

taxonomické kategorie
doména
říše
kmen (v botanice oddělení)
podkmen (pododdělení)
třída
podtřída
řád
čeleď
rod
druh
hyfomycety
uměle vytvořená skupina zahrnující nepohlavně se rozmnožující mikromycety (anamorfy) produkující konidie přímo na hyfách nebo konidioforech

coelomycety
uměle vytvořená skupina zahrnující nepohlavně se rozmnožující mikromycety vytvářející konidie uvnitř uzavřených nebo částečně uzavřených útvarů zvaných konidiomata

počet kmenů hub
19 kmenů
kmeny/oddělení s klinicky významnými druhy
Mucoromycota
Entomophtoromycota
Basidiobolomycota
Ascomycota
Basidiomycota
Rozellomycota

mykóza
onemocnění způsobené houbami
mykózy mají často chronický průběh - k tomu přispívá obtížná destrukce buněčné stěny hub (nedostatečná enzymatická výbava hostitele)
spíše sporadické, hromadný výskyt např. u dermatofytóz (v tělocvičnách, sprchách, …)
mykoalergóza
onemocnění alergického charakteru vyvolané antigeny mykotického původu
mykotoxikózy
onemocnění způsobené sekundárními metabolity mikroskopických hub (např. kontaminace potravin)
mycetismy
otrava způsobená požitím jedovatých hub
obranné mechanismy při mykózách
hlavní úloha v obraně proti mikromycetám připadá na buněčnou imunitu (neutrofily a makrofágy - schopné fagocytózy) → při neutropenii je pacient ve významném ohrožení
počet klinicky významných druhů mikroskopických hub
patogenních pro člověka: 560 druhů
klinicky nejčastěji izolovaných: 150 druhů
patogenní houby - základní charakteristika
původci onemocnění jsou vláknité houby a kvasinky
většinou se běžně vyskytují ve vnějším prostředí a přirozeně kolonizují vnitřní a vnější prostředí organismu
většinou saprofytické, kosmopolitně rozšířené
většinou oportunní patogeny - vyvolávají infekci zejména u imunokompromitovaných jedinců, zdravý organismus standardně nenapadají
výjimkou jsou dermatofyty - míra infekce závisí na podmínkách lokálního postižení (zapaření, poraněná kůže, …)
specializovaní patogeni: dimorfní houby z řádu Onygenales (oddělení Ascomycota) - způsobují plicní a kožní onemocnění ;
Histoplasma, Blastomyces, Coccidioides, Paracoccidioides
třeba speciální nakládání se vzorky, hrozí onemocnění laboratorních pracovníků
kultivace klinicky významných hub
Sabouraudův agar s 2-4 % glukózy a přídavkem antibiotik (chloramfenikol nebo gentamicin)
obohacení SA thiaminem → podpora růstu a pigmentace vláknitých hub
cykloheximid - potlačení růstu rychle rostoucích nepatogenních saprofytických hub (např. u dermatofytů - pomalu rostoucí)
kultivační teplota:
ideální: 25-30 °C
u oportunních mykóz (kandidy, aspergily, mukormycety): 36±1 °C
dimorfní druhy: souběžně 25 °C a 37°C → kvasinková i vláknitá forma
antigenní struktury u mikroskopických hub
čím je kultura starší, tím více antigenů jde při rozpadu hyf rozpoznat
průkaz aspergilózy: dvojitá imunodifuze v gelu, v raném stádiu jedna precipitační linie, s prodlužující se délkou onemocnění přibývá počet precipitačních čar
detekce kapsulárního glukuronoxylomananu
diagnostika kryptokokové meningitidy
detekce a stanovení aspergilového galaktomananu
diagnostika invazivní aspergilózy
panfungální: 1,3-β-D-glukany (→ potvrzení přítomnosti houby)
povrchové mykózy
povrchové infekce kůže a vlasů - kosmetické
bez vyvolání imunitní odpovědi → nepatologické
nevznikají patologické změny a není buněčná odpověď od hostitele
původci onemocnění:
pityriasis versicolor
tinea nigra
bílá piedra
černá piedra
pityriasis versicolor - Malassezia spp.
tinea nigra - Hortaea werneckii
bílá piedra - Trichosporon spp.
černá piedra - Piedra hortae
kožní mykózy
povrchové mykotické infekce kůže, vlasů nebo nehtů
dochází k patologickým změnám v hostiteli v důsledku přítomnosti infekčního agens a jeho metabolitů
původci onemocnění:
dermatofytózy
kandidózy
dermatomykózy
dermatofytózy - Dermatofyta (Arthroderma, Microsporum, Nannizzia, Trichophyton, Epidermophyton)
kandidózy - Candida albicans a non-albicans druhy
dermatomykózy - non-dermatofyty (Neoscytalidium, Scopulariopsis)
podkožní mykózy
chronické, lokalizované infekce kůže a podkožního vaziva
původci: půdní saprofyté
původci onemocnění:
sporotrichóza
chromomykózy
feohyfomykózy
eumykotický mycetom
basidiobolomykóza
konidiobolomykóza (subkutánní)
mukormykózy (subkutánní)
sporotrichóza - Sporothrix schenckii
chromomykózy - Fonsecaea, Phialophora, Exophiala, Cladophialophora
feohyfomykózy - Exophiala, Bipolaris, Curvularia, Cladophialophora
eumykotický mycetom - Scedosporium, Madurella, Cladophialophora, Exophiala, Curvularia
basidiobolomykóza - Basidiobolus ranarum
konidiobolomykóza (subkutánní) - Conidiobolus coronatus
mukormykózy (subkutánní) - Rhizopus, Mucor, Rhizomucor, Lichtheimia, Saksenaea
systémové a subkutánní mykózy způsobené dimorfními houbami
dimorfní mikromycety mohou překonat fyziologické a buněčné obranné mechanismy lidského hostitele tím, že mění morfologické formy
jejich výsy