Osobnosti speciální pedagogiky a psychologie

Komplexní přehled významných osobností, které formovaly dějiny speciální pedagogiky, psychologie a péče o postižené v českém i světovém kontextu.

Alfred Adler

Zakladatel individuální psychologie.

Karel Slavoj Amerling

Pedagog a lékař, který v roce 1871 založil v Praze první ústav pro slabomyslné děti nazvaný Ernestinum.

Augustin Bartoš

Ředitel Jedličkova ústavu, autor spisu „Neobvyklé psaní“ a propagátor projektového vyučování.

Basil Bernstein

Autor teorie řečových kódů.

Manželé Bobathovi

Autoři konceptu „Handling“ využívaného v neurovývojové terapii.

František Čáda

Zakladatel české dětské psychologie, organizátor sjezdů pro péči o slabomyslné a zakladatel Pedologického ústavu.

Antonín Heveroch

Autor publikace „O jednostranné neschopnosti naučiti se čísti a psáti při znamenité paměti“; zabýval se problematikou afázie.

Terezie Hradilková

Osobnost významně spojená s rozvojem rané péče v České republice.

Karel Herfort

Zakladatel české dětské psychiatrie, který se zaměřoval na pedopatologii a mentálně retardované jedince.

Jan Chlup

Budovatel a ředitel ústavu pro tělesně postižené na Kociánce v Brně, založeného v roce 1919.

Isokrates

Antický autor, který poprvé použil termín „logopedie“ (logón pajdejá) ve smyslu výchovy řeči.

Jean Itard

Lékař proslulý experimentální výchovou „divokého hocha Viktora z Aveyronu“.

František Kábele

Odborník na somatopedii a logopedii, autor metodik pro rozvoj hybnosti a řeči u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO).

Alois Klár

Zakladatel pražského Hradčanského ústavu pro slepce (1807) a osobnost spojená s brněnským ústavem pro nevidomé (1835).

Adolf Kussmaul

Autor spisů o poruchách řeči a tvůrce pojmu „slovní slepota“.

Alexandr Romanovič Lurija

Ruský psycholog a zakladatel moderní neurofyziologie.

Alena Macurová

Odbornice zabývající se problematikou stavu raného bezjazyčí.

Abraham Maslow

Autor koncepce hierarchie lidských potřeb.

Zdeněk Matějček

Psycholog, který se celoživotně věnoval dětem se specifickými poruchami učení (SPU).

Jan Mauer

Odborník zaměřený na metodiku ručních prací a dětskou spontánní kresbu.

Lilli Nielsen

Autorka metody aktivního učení.

Samuel Torrey Orton

Odborník věnující se modernímu zkoumání dyslexie.

Konrád Sedláček

Iniciátor rozvoje pomocného školství na Moravě a ředitel první pomocné školy v Olomouci (1920).

Eduard Sequin

Zakladatel psychopedie, který vypracoval systém výchovy slabomyslných postavený na tzv. Sequinově triádě.

Janet A. Taylorová

Autorka testu stavění kostek určeného pro diagnostiku jemné motoriky.

Milan Valenta

Autor publikací „Přehled speciální pedagogiky“ a děl věnovaných školské integraci.

Josef Zeman

Zakladatel české speciální pedagogiky a ministr školství, který prosadil zákon o pomocných školách z roku 1929.

Alois Zikmund

Odborník, který se zabýval problematikou poruch chování.

Tomáš Akvinský

Středověký myslitel, jenž rozvinul obsahovou stránku řeči na vysokou úroveň.

Johan Conrad Amman

Švýcarský lékař považovaný za otce orální metody vyučování neslyšících; zavedl používání zrcadla při nácviku artikulace.

Aristoteles

Antický filozof, který považoval sluch za zásadní pro inteligenci a pochyboval o možnostech vzdělávání neslyšících.

Svatý Augustin

Křesťanský myslitel, jenž označil hluchotu za postižení bránící víře.

Josef Julius Barbier

Autor myšlenky, že pro nevidomé je čitelnější bodové písmo než křivky či přímky.

Jan Rafael Beitl

Zakladatel malého soukromého ústavu pro nevidomé v Brně roku 1835.

Karel Berger

Kněz a ředitel prvního ústavu pro neslyšící v Praze, založeného v roce 1786.

Juan Pablo Bonet

Autor první knihy o vyučování neslyšících, ve které popsal prstovou abecedu.

Louis Braille

Tvůrce celosvětově užívaného písma pro nevidomé založeného na systému šesti reliéfních bodů.

John Bulwer

Anglický lékař, který vědecky poukázal na možnosti odezírání u neslyšících.

Jan Deyl

Významný oční lékař, zakladatel ústavu pro nevidomé (Deylův ústav).

Denis Diderot

Filozof, který ve svém díle vyzdvihl význam „hmatatelného bodu“ pro vzdělávání nevidomých.

Josef Dietmann

Osobnost, která se zasadila o otevření prvního brněnského ústavu pro neslyšící a nevidomé děti v roce 1832.

Jean Etiéne Dominik Esquirol

Spolu s Filipem Pinelem se zasloužil o humánnější zacházení s duševně nemocnými (sejmutí okovů).

Johann Ignaz von Felbiger

Autor tereziánského školského řádu, který požadoval zvláštní zřetel vůči postiženým žákům.

Václav Frost

Ředitel pražského ústavu pro neslyšící, tvůrce kombinované metody využívající znaky i orální řeč.

James Gall

Autor pokusu o trojúhelníkový systém písma pro nevidomé z roku 1826.

Hermann Gutzmann st.

Zakladatel foniatrie a autor diagnostické „A–I zkoušky“.

František Hamza

Zakladatel prvního dětského sanatoria v Košumberku.

Valentin Haüy

Zakladatel prvního výchovně-vzdělávacího ústavu pro nevidomé na světě v Paříži.

Samuel Heinicke

Zastánce německé (orální) metody vzdělávání neslyšících a zakladatel ústavu v Lipsku.

Hippokrates

Antický lékař, který se zabýval fyziologií sluchu a procesem tvorby hlasu.

Otokar Chlup

Teoretik a profesor speciální pedagogiky věnující se výzkumu a diagnostice.

Rudolf Jedlička

Lékař a pedagog, zakladatel Jedličkova ústavu pro tělesně postiženou mládež v Praze na Vyšehradě.

Johann Wilhelm Klein

Zakladatel vídeňského ústavu pro nevidomé, věnoval se také vzdělávání částečně vidících.

Jan Amos Komenský

Pedagog, který požadoval vzdělání pro všechny bez rozdílu, vytvořil první typologii žáků a zdůrazňoval názornost.

Konstantin Veliký

Císař, který v roce 313 zakázal zabíjení postižených dětí.

Charles Michel de l'Epeé

Zakladatel prvního veřejného ústavu pro neslyšící v Paříži a tvůrce znakové prstové řeči.

John Locke

Myslitel, jehož díla přispěla k humanitnímu přístupu a hledání příčin postižení.

Franciscus Lucas

Španělský učitel, který učil nevidomé číst pomocí dřevěných latinských písmen.

Constantin Malisch

Propagátor tzv. „mateřské metody“ při vyučování řeči u neslyšících.

William Moon

Nevidomý právník, tvůrce vlastní abecedy založené na znacích anglického těsnopisu.

Oskar Picht

Konstruktér psacího stroje pro nevidomé se sedmi klávesami.

Filip Pinel

Průkopník humánní péče o duševně nemocné a autor popisu experimentální výchovy divokého hocha z Aveyronu.

Felix Platter

Lékař, autor první klasifikace duševních poruch a objevitel vrozené slabomyslnosti.

Pedro Ponce Leon

Španělský benediktinský kněz považovaný za prvního doloženého učitele neslyšících.

Jan Evangelista Purkyně

Vědec, který zdůrazňoval význam mateřské řeči pro správný vývoj dítěte.

Jean-Jacques Rousseau

Filozof, jehož teorie ovlivnily vnímání postižení jako stavu vyžadujícího pomoc.

Miloslav Seeman

Zakladatel československé foniatrie a první mateřské školy pro neslyšící.

Miloš Sovák

Zakladatel prvního logopedického ústavu v Praze (1946) a autor periodizace vztahu společnosti k postiženým.

Rudolf Steiner

Představitel léčebné pedagogiky a zakladatel camphillského hnutí.

Hubert Synek

Organizátor kurzů nápravy řeči, který se mimořádně zasloužil o rozvoj logopedie na Moravě.

Boris Titzl

Historik speciální pedagogiky a kritik Sovákovy periodizace.

John Wallis

Odborník, který ověřil, že neslyšící jsou schopni naučit se mluvit pomocí napodobování hlasu.

Sv. Anežka a Zdislava z Lemberka

Vzory středověké charitativní a špitální péče v Čechách.