1. Estetika a vnímání, 2. Estetické zákonitosti, 3. Kompozice a linie, 4. Proporcionalita a měřítko, 5. Dominanta a Gradace

Statická část estetiky

Zahrnuje estetické zákonitosti, které jsou neměnné a platí po staletí (např. proporce, zlatý řez).

Dynamická část estetiky

Zahrnuje módu, modernost a aktuální trendy (např. oblíbenost určitých druhů rostlin v dané době).

Faktory ovlivňující proces vnímání

Vkus (formovaný výchovou), tradice, momentální psychika člověka, city, znalosti a smysly.

Požitek v zahradní tvorbě

Pozitivní, příjemný zážitek, který je konečným výsledkem procesu vnímání kvalitní kompozice.

Logičnost (Pravdivost)

Zákonitost vyžadující, aby materiály a rostliny dávaly smysl vůči prostředí (např. nedávat suchomilné rostliny do přemokřeného trávníku).

Přiměřenost (Adekvátnost / Řádová hodnota)

Zákonitost vyžadující, aby použitý materiál a zeleň odpovídaly významu místa (např. žula k bance, mlat na vesnickou náves).

Určitost (Rozhodnost)

Zákonitost vyžadující jasné přiznání tvarů, linií a materiálů (např. beton se nesmí maskovat jako dřevo, čtverec musí být jasný čtverec).

Účelnost (Funkce)

Zákonitost řešící praktické fungování prostoru, přirozený pohyb lidí (trasování cest) a ekonomiku (náklady na údržbu).

Zahradní kompozice

Plánovitý výběr a skladba prvků podle estetických zákonitostí za účelem naplnění hlavního motivu.

Statická kompozice

Kompozice malého rozsahu, kterou lze celou přehlédnout z jednoho místa (vejde se do zorného pole cca 60°).

Dynamická kompozice

Rozsáhlejší kompozice (např. obytný soubor), kterou je nutné procházet a nabízí měnící se scenérie.

Osové linie

Určují polohu prvků a celkové působení (horizontální linie uklidňují, diagonální vnášejí napětí a dynamiku).

Obrysové linie

Informují o velikosti, hmotě a tvaru prvků (např. přísný kuželovitý tvar jehličnanu vs. volná koruna listnáče).

Perspektivní linie

Sbíhají se do místa zvláštního zájmu, čímž opticky zdůrazňují bod, kam se umisťuje dominanta.

Symetrická kompozice

Architektonická kompozice s jasnou osou (symetrálou) a zřejmou rovnováhou. Působí klidně, ale je velmi nestabilní při výpadku jednoho prvku.

Asymetrická kompozice

Přírodní, volná kompozice se skrytou rovnováhou. Opticky se vyvažuje a je dlouhodobě stabilnější (výpadek jedné rostliny ji nezničí).

Proporce

Poměr veličin (délky, šířky, výšky). V zahradní tvorbě se nikdy nesmí používat poměr 1:1 nebo na třetiny.

Zlatý řez / Fibonacciho posloupnost

Ustálená číselná řada určující ideální estetické poměry prvků, nejčastěji uváděná jako poměry 3:5:8:13:21.

Koeficient pro proporční zvětšení (1,66)

Číslo, kterým násobíme prvek, pokud chceme v kompozici vytvořit proporčně ideální VĚTŠÍ prvek.

Koeficient pro proporční zmenšení (0,6)

Číslo, kterým násobíme prvek, pokud chceme v kompozici vytvořit proporčně ideální MENŠÍ prvek.

Absolutní měřítko

Měřítko, které se odvíjí od skutečných rozměrů lidského těla (např. délka kroku určující schody, výška podchozí pergoly cca 2,3 m).

Vzorec pro výpočet zahradního schodiště

2x výška schodu (podstupnice) + šířka schodu (stupnice) = 63 až 65 cm (což je délka běžného lidského kroku).

Relativní (optické) měřítko

Architektonický nástroj vytvářející iluze pro vizuální zvětšení, zmenšení nebo prohloubení prostoru.

Iluze zvětšení hloubky zahrady

Do popředí se sázejí tmavší stromy s velkými listy, do pozadí světlejší stromy s drobnými stříbřitými listy.

Iluze zrcadlení

Optický klam využívající vodní hladinu, který prostor zdvojnásobí, ale hrozí u něj nežádoucí zrcadlení negativních prvků (např. komínu v pozadí).

Dominanta

Hlavní prvek, který vyniká a strhává na sebe pozornost. Ve velkých prostorech má přesnou hierarchii (dominantní prvky 1., 2. a 3. řádu).

Pravidlo čistého pozadí

Pravidlo říkající, že aby dominanta (např. socha) správně vynikla, musí mít klidné a nerušivé pozadí (např. čistý trávník).

Negativní dominanta

Estetická chyba, kdy architektonickým zásahem nechtěně přitáhneme pozornost k prvku, který jsme chtěli skrýt (např. květináč položený na poklopu kanalizace).

Gradace

Stupňování účinku v kompozici, čehož se v zahradní architektuře dosahuje nejčastěji terénem nebo postupným přechodem barev (od tmavé po nejsvětlejší).