1/46
Slovníková sada flashcards pokrývající základy obecné biologie, přehled biologických věd, vlastnosti živých soustav, klasickou i molekulární taxonomii a základní stavbu buňky.
Biologie
Věda zabývající se studiem živé přírody, která zkoumá strukturu a funkce živých organismů na všech úrovních, jejich vzájemné vztahy i vztahy mezi živou a neživou přírodou.
Obecná biologie
Jeden ze základních oborů biologie studující obecné vlastnosti a zákonitosti, které charakterizují všechny živé soustavy.
Mikrobiologie
Biologická disciplína zabývající se studiem mikroorganismů.
Botanika
Biologická věda zabývající se studiem rostlin.
Zoologie
Biologická věda zabývající se studiem živočichů.
Antropologie
Vědní obor zabývající se studiem člověka.
Molekulární biologie
Věda studující biologické jevy na molekulární úrovni, která zkoumá strukturu a uspořádání biologických makromolekul (hlavně nukleových kyselin a bílkovin) a jejich vztah k životním dějům.
Cytologie
Biologický obor zkoumající buňky, jejich stavbu a vnitřní procesy.
Histologie
Biologická věda zabývající se studiem tkání.
Organologie
Věda zkoumající orgány živých organismů.
Anatomie
Biologická věda zkoumající vnitřní stavbu těla a orgánů.
Morfologie
Biologická disciplína zabývající se studiem vnějších tvarů organismů a jejich částí.
Fyziologie
Biologická věda zabývající se studiem funkcí živých soustav a jednotlivých orgánů.
Genetika
Biologický obor studující dědičnost a proměnlivost organismů.
Imunologie
Biologická věda studující obranné funkce organismů.
Etologie
Vědní obor studující projevy, funkci a evoluci chování živočichů a člověka.
Ekologie
Věda zabývající se vztahem živých soustav k jejich životnímu prostředí.
Vývojová biologie
Biologická věda studující a srovnávající ontogenetický (individuální) vývoj živých organismů.
Evoluční biologie
Věda zabývající se obecnými zákonitostmi biologické evoluce.
Biochemie
Hraniční vědní disciplína studující chemické vlastnosti živých soustav a chemické děje probíhající v živých organismech.
Biofyzika
Hraniční disciplína zkoumající fyzikální vlastnosti živých soustav a vliv fyzikálních faktorů na organismy.
Biomatematika
Hraniční obor využívající matematické prostředky ke studiu biologických procesů.
Biogeografie
Vědní disciplína zkoumající prostorové rozmístění organismů na Zemi.
Bionika
Hraniční obor aplikující poznatky ze stavby a funkce živých organismů v technice.
Biotechnologie
Aplikovaná biologická věda zabývající se využitím mikroorganismů při průmyslové výrobě látek.
Mikroorganismy
Mikroskopické organismy o velikosti přibližně 1–500μm, rozpoznatelné pouze mikroskopem, mezi něž patří bakterie, sinice, prvoci a některé druhy mikroskopických řas a hub.
Hierarchické uspořádání živých soustav
Stupňovité strukturní uspořádání organismů: atomy → molekuly → makromolekuly → nadmolekulární komplexy → buněčné organely → buňky → tkáně → orgány → orgánové soustavy → mnohobuněčný organismus.
Otevřená soustava
Charakteristická vlastnost živých organismů vyjadřující, že si se svým okolím neustále vyměňují látky, energii a informace.
Samoregulace
Schopnost živých organismů řídit vnitřní pochody v závislosti na vnějším prostředí pomocí systému zpětných vazeb.
Metabolismus
Souhrn enzymatických reakcí probíhajících uvnitř organismu, které zajišťují přeměnu látek a energie.
Vnímavost (dráždivost)
Schopnost živých soustav přijímat podněty (informace, impulzy) z okolí a adekvátně na ně reagovat.
Taxon
Systematická jednotka tvořená skupinou organismů se společným stupněm příbuznosti, která se svými znaky odlišuje od jiných jednotek stejné úrovně.
Taxonomie
Věda studující taxony, jejich rozeznávání, ohraničování, klasifikaci, vnitřní strukturu, vznik a historický vývoj.
Binomická nomenklatura
Dvouslovné vědecké pojmenování organismů skládající se ze jména rodového a přívlastku druhového (např. Musca domestica).

Carl Linné
Švédský přírodovědec (1707–1778), který zavedl dvouslovná jména pro druhy rostlin i živočichů (binomickou nomenklaturu).
Karyon
Řecké slovo označující ořech nebo jádro, které tvoří základ termínů Prokaryota a Eukaryota.
Základní taxonomické kategorie
Hierarchické jednotky seřazené v sestupném pořadí: říše → kmen (oddělení) → třída → řád → čeleď → rod → druh.
Molekulární taxonomie
Moderní přístup k třídění organismů založený na rozvoji molekulárněbiologických metod a využití molekulárních znaků obsažených v sekvencích DNA, RNA a proteinů.
Fylogeneze
Příbuzenský vztah a historický vývoj organismů, který slouží jako hlavní hledisko jejich moderního systematického třídění.
Monofyletický taxon
Taxon zahrnující všechny potomky jednoho společného předka, jehož vymezením vznikají přirozené skupiny organismů.
Domény
Tři hlavní skupiny organismů vymezené v roce 1990: Archaea, Bacteria a Eucarya (Eukaryota).

Říše eukaryot (od r. 2005)
Pět eukaryotních říší vymezených fylogenetickou taxonomií: Opisthokonta, Amoebozoa, Excavata, Archaeplastida a Chromista.
Incertae sedis
Latinský termín překládaný jako „nejasného zařazení“, označující skupiny organismů, jejichž příbuzenské vztahy zatím nebyly zcela objasněny.
Buňka
Základní stavební a funkční jednotka živých organismů schopná samostatné existence, která má genetický a proteosyntetický aparát, zajišťuje přeměnu energie a je ohraničena membránou.
Prokaryotická buňka
Jednodušší buněčný typ charakteristický pro bakterie o velikosti přibližně 1–10μm.
Cytoplazmatická membrána
Selektivně propustná struktura ohraničující vnitřní prostředí buňky, složená z fosfolipidové dvojvrstvy (hydrofobní konce směřují dovnitř, hydrofilní ven) a vnořených bílkovin.
Cytoplazma
Viskózní roztok organických i anorganických látek vyplňující vnitřní prostor buňky, který často obsahuje buněčné inkluze.