Biologie: Organizace živých soustav, chemické složení buňky a nukleové kyseliny

Sada flashkaret zaměřená na klíčové pojmy z biologie buněk, organizaci živých systémů, chemické složení a strukturu nukleových kyselin.

Viry

Nebuněčné organismy tvořené bílkovinami a nukleovými kyselinami; jsou nositeli genetické informace, nemají vlastní metabolismus, nejsou schopny samostatné organizace (nitrobuněční parazité) a způsobují onemocnění (virózy).

Prokaryotické organismy

Jednobuněčné organismy jednodušší stavby, kterým chybí většina organel a nemají vytvořeno typické jádro (jeho funkci plní DNA); příkladem jsou bakterie a sinice.

Eukaryotní organismy

Organismy tvořené typickou buňkou s jádrem a organelami; zahrnují houby (např. kvasinky), rostliny (např. rozsivky) a živočichy (např. prvoci).

Kolonie buněk

Soubory buněk vzniklé dělením, které zůstávají mechanicky spojené a začíná se u nich projevovat specializace jako známka mnohobuněčnosti (např. váleč koulivý).

Tkáně

Soubory buněk mnohobuněčných živočichů; patří mezi ně epitely, pojivová tkáň, svalová tkáň, nervová tkáň a tekutá tkáň.

Pletiva

Soubory buněk mnohobuněčných rostlin; dělí se na dělivá a trvalá (krycí, vodivá, základní).

Obligátní společenstva

Uspořádání založené na specializaci celých mnohobuněčných organismů ve prospěch celku, kde se jedinci nacházejí pod vlivem feromonů (např. včely, mravenci).

Voda (funkce v buňce)

Představuje $60\text{–}90\,\%$ buňky; slouží jako rozpouštědlo, prostředí pro chemické reakce, podmiňuje biologickou aktivitu bílkovin a nukleových kyselin, má specifické teplo zmírňující následky náhlých změn teploty okolí a funguje jako dobrý vodič tepla pro rovnoměrné prohřívání.

Sušina buňky

Představuje $40\text{–}70\,\%$ složení buňky; tvoří ji anorganické látky ($1\text{–}10\,\%$) a organické látky ($90\text{–}99\,\%$).

Bílkoviny (Proteiny)

Makromolekulární sloučeniny vznikající propojením aminokyselin peptidovou vazbou; jejich vlastnosti jsou dány pořadím a počtem aminokyselin a mají stavební, funkční (enzymy a hormony) i zásobní význam.

Nukleotid

Stavební jednotka nukleových kyselin skládající se z dusíkaté organické zásady (báze), cukru a kyseliny fosforečné (fosfátu).

DNA (kyselina deoxyribonukleová)

Dvouvláknová makromolekulární šroubovice složená z cukru deoxyribózy, purinových bází (adenin, guanin) a pyrimidinových bází (thymin, cytozin) spojených vodíkovými vazbami; je nositelem genetické informace a umožňuje syntézu bílkovin.

RNA (kyselina ribonukleová)

Nukleová kyselina obsahující cukr ribózu a báze adenin, guanin, uracil a cytozin.

Mediátorová RNA (mRNA)

Typ RNA, který se tvoří v jádře a přenáší genetickou informaci z jádra do ribozomu.

Ribozomální RNA (rRNA)

Typ RNA, který se tvoří v jadérku, je součástí ribozomů a určuje pořadí aminokyselin.

Transferová RNA (tRNA)

Typ RNA, který se tvoří v jádře a přenáší aminokyseliny do místa syntézy bílkovin.

Transkripce

Přepis genetické informace z DNA do RNA.

Translace

Proces syntézy bílkovin.

Sacharidy

Látky (monosacharidy, disacharidy, polysacharidy jako škrob; např. sacharóza, laktóza) sloužící pro energetický metabolismus k čerpání energie pro životní děje a jako součást složitějších molekul (např. nukleotidů).

Tuky (Lipidy)

Estery vyšších mastných kyselin a glycerolu; mají vysoké spalné teplo a mnoho látek od nich odvozených se účastní chemických procesů organismů.