Úvod do botaniky a cytologie rostlin

Sada studijních kartiček pokrývající základní botanické obory, historii buněčné teorie a podrobnou stavbu rostlinné buňky včetně jejích organel a buněčných inkluzí.

Morfologie rostlin

Botanický vědní obor zabývající se studiem vnějšího tvaru rostlin.

Anatomie rostlin

Botanický vědní obor zkoumající vnitřní stavbu rostlinného těla.

Cytologie

Biologická nauka o buňce jako základní trojrozměrné stavební jednotce většiny živých organismů.

Histologie rostlin

Botanický obor zaměřený na studium rostlinných pletiv.

Fyziologie rostlin

Botanický obor studující životní pochody a funkce rostlin a jejich jednotlivých částí.

Ekologie rostlin

Vědní obor zabývající se vztahem rostlin k jejich prostředí i k jiným organismům.

Fytogeografie

Botanický obor zkoumající geografické rozmístění rostlin na Zemi.

Systematická botanika

Botanická disciplína provádějící popis, pojmenování a třídění rostlin do botanického systému.

Fytopaleontologie

Botanický obor zkoumající rostlinné zkameněliny a vymřelé druhy rostlin.

Fytocenologie

Botanický obor studující rostlinná společenstva.

Dendrologie

Botanický obor zaměřený jako nauka o dřevinách.

Algologie

Botanický vědní obor, který zkoumá řasy a sinice.

Robert Hooke

Přírodovědec, který provedl první pozorování buněk na vzorku korku.

Buněčná teorie (1838)

Teorie formulovaná M. J. Schleidenem a Th. Schwannem zahrnující teze: živé organismy jsou složeny z buněk, v buňkách se nachází jádro a protoplazma, a buňky vznikají z buněk.

Robert Brown

Vědec, který popsal v buňce buněčné jádro.

Jan Evangelista Purkyně

Český přírodovědec, který v rámci rozvoje cytologie zavedl pojem protoplazma.

Rudolf Ludwig Virchow

Vědec, který definoval princip vzniku buněk z již existujících buněk.

Prokaryotická buňka

Menší buněčný typ postrádající pravé jádro a většinu organel (tvoří jen ribozomy a buněčné inkluze), vyskytující se například u bakterií.

Eukaryotická buňka

Větší buněčný typ s vytvořeným pravým jádrem a buněčnými organelami, typický pro rostliny, houby a živočichy.

Protoplast

Živá výplň eukaryotické buňky tvořená cytoplazmou a buněčnými organelami.

Cytoplazmatická membrána (plazmalema)

Stavebně třívrstevná, polopropustná (semipermeabilní) membrána složená z fosfolipidové dvojvrstvy s hydrofobními konci obrácenými k sobě, bílkovin a sacharidů.

Buněčná stěna

Pevný buněčný obal u rostlin a hub složený z celulózy, hemicelulóz a pektinů, doplněný anorganickými či organickými látkami.

Střední lamela

Pojivová vrstva buněčné stěny, která spojuje stěny dvou sousedních rostlinných buněk.

Inkrustace (mineralizace)

Druh tloustnutí buněčné stěny spočívající v ukládání anorganických látek (například oxidu křemičitého) do stěny.

Impregnace buněčné stěny

Tloustnutí buněčné stěny ukládáním organických látek, projevující se jako dřevnatění (lignifikace), korkovatění (suberinizace), kutinizace nebo rosolovatění (zeslizovatění).

Cytosol

Základní cytoplazma představující vnitřní tekutý obsah buňky proměnlivého složení podobný vaječnému bílku, vyskytující se ve formě řidšího solu nebo hustšího gelu.

Ektoplazma (hyaloplazma)

Vnější povrchová vrstva cytoplazmy ležící pod membránou, která se odlišuje od vnitřní endoplazmy (granuloplazmy).

Karyotéka

Jaderný obal tvořený dvojitou pórovitou jadernou membránou (karyolemou) oddělenou perinukleárním prostorem.

Karyoplazma

Koloidní jaderná hmota tvořená roztokem bílkovin a nukleových kyselin, karyolymfou a chromatinem (karyotinem složeným z DNA a proteinů).

Jadérko (nucleolus)

Útvar uvnitř buněčného jádra, v němž probíhá vznik ribozomů.

Vakuola

Rostlinná organela ohraničená polopropustnou membránou tonoplastem, vyplněná buněčnou šťávou s vodou, metabolity, barvivy i odpadními látkami.

Tonoplast

Polopropustná membrána obklopující vakuolu a oddělující buněčnou šťávu od cytoplazmy.

Hydrochromy

Ve vodě rozpustná rostlinná barviva obsažená v buněčné šťávě vakuol, jako jsou například antokyany způsobující fialové zbarvení.

Hladké (agranulární) endoplazmatické retikulum

Část endoplazmatického retikula bez ribozomů na povrchu, která slouží k syntéze tuků a cukrů.

Drsné (granulární) endoplazmatické retikulum

Část endoplazmatického retikula nesoucí na vnějším povrchu ribozomy, která zajišťuje syntézu bílkovin.

Golgiho aparát (diktyozom)

Soustava měchýřků, váčků a cisteren v blízkosti jádra, sloužící jako shromaždiště a transportní centrum bílkovin z ER a místo syntézy mukopolysacharidů.

Mitochondrie

Tyčinkovité až vláknité dvoumembránové organely provádějící aerobní buněčné dýchání podle rovnice $C_6H_{12}O_6 \rightarrow CO_2 + H_2O$ a fungující jako energetické centrum buňky.

Kristy (cristae)

Záhyby vnitřní biomembrány mitochondrie směřující do vnitřního prostoru vyplněného matrixem.

Chloroplasty

Zelené fotosynteticky aktivní plastidy s thylakoidy a stromatem, které obsahují chlorofyl a podmiňují autotrofní výživu rostliny.

Thylakoidy

Ploché váčky vnitřního membránového systému chloroplastu, které se seskupují do sloupcovitých útvarů zvaných grana.

Stroma

Základní bílkovinná plazmatická hmota uvnitř chloroplastu, ve které jsou uloženy thylakoidy, DNA a enzymy.

Chromoplasty

Fotosynteticky neaktivní plastidy žluté, oranžové, červené či hnědé barvy obsahující lipochromní barviva (karoteny a xantofyly).

Leukoplasty

Bezbarvé rostlinné plastidy sloužící k ukládání zásobních látek, dělící se na amyloplasty, proteinoplasty a elaioplasty.

Amyloplasty

Typ leukoplastů specializovaný na ukládání zásobního škrobu v podobě škrobových zrn.

Cytoskelet

Vnitřní opěrná soustava (kostra) buňky, která není považována za buněčnou organelu.

Buněčné inkluze (paraplazma)

Neživé součásti buňky tvořené produkty látkové přeměny, například krystalky solí jako $(COO)_2Ca$, $CaCO_3$ nebo $SiO_2$.