Cytologie a morfologie buňky

Sada výukových kartiček zaměřená na klíčové pojmy obecné cytologie, buněčné organely, buněčné membrány, cytoskelet a specializace buněčného povrchu a mezibuněčných spojů.

Cytologie

Biologická věda zabývající se studiem buněk, jejich stavbou, strukturou a funkcí.

Buňka (cellula)

Základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů (s výjimkou nebuněčných forem, jako jsou viry, viroidy a virusoidy).

Fagocytóza

Forma endocytózy spočívající v pohlcování větších pevných částic (např. odumřelých buněk, mikroorganismů či pigmentů) pomocí cytoplazmatických výběžků a jejich uzavření do fagosomu.

Pinocytóza

Příjem tekutých látek nebo submikroskopických částic vchlípením buněčné membrány a odškrcením vezikuly, probíhající nespecificky nebo prostřednictvím receptorů (klatrinové měchýřky).

Glykokalyx

Sacharidová vrstva pokrývající vnější povrch buněčné membrány, která plní ochrannou funkci, stabilizuje membránu, uplatňuje se jako antigen a reguluje rychlost difuze.

Fosfolipidová dvojvrstva

Základní složka buněčné membrány tvořená dvěma vrstvami fosfolipidů s hydrofilními (polárními) fosfátovými hlavičkami směřujícími ven a hydrofobními (nepolárními) lipidovými ocásky přiloženými k sobě.

Transmembránové proteiny

Integrální membránové proteiny prostupující celou tloušťkou fosfolipidové dvojvrstvy, fungující například jako pumpy, kanály, receptory, enzymy nebo přenašeče signálu.

Heterochromatin

Spiralizované a kondenzované úseky jaderného chromatinu, které jsou v buňce metabolicky a transkripčně neaktivní.

Euchromatin

Despiralizované, dekondenzované úseky jaderného chromatinu, ve kterých aktivně probíhá syntéza RNA a které se při barvení nezobrazují tmavě.

Jadérko (nucleolus)

Nemembránová struktura uvnitř buněčného jádra tvořená rRNA, satelitní DNA a proteiny, složená z pars granulosa, pars fibrosa a pars chromatosa, kde se syntetizuje ribozomální RNA.

Mitochondrie s tubulární vnitřní membránou

Typ mitochondrií s výběžky vnitřní membrány ve formě tubulů, charakteristický pro buňky syntetizující steroidy (např. kůra nadledvin, Leydigovy buňky varlete, žluté tělísko).

Granulární endoplazmatické retikulum

Systém oploštělých cisteren a váčků nesoucí na své membráně ribozomy, sloužící především k syntéze proteinů a jejich transportu.

Agranulární (hladké) endoplazmatické retikulum

Systém vzájemně propojených tubulů a váčků bez ribozomů podílející se na syntéze steroidů a lipidů, detoxikaci, metabolismu glykogenu a transportu látek a iontů.

Diktyozom

Základní funkční jednotka Golgiho aparátu tvořená skupinou $5\text{--}10$ paralelně uspořádaných lamelovitých cisteren.

Lyzozomy

Jednomembránové organely o velikosti $0{,}2\text{--}0{,}8\,\mu\text{m}$ obsahující kyselé hydrolázy, určené k enzymatickému štěpení makromolekul a buněčných komponent.

Peroxizomy

Membránové organely o velikosti $0{,}1\text{--}0{,}5\,\mu\text{m}$ obsahující peroxidázu, katalázu a krystaloid (nukleoid), které odbourávají mastné kyseliny s dlouhým řetězcem a likvidují peroxid vodíku.

Ribozomy

Nemembránové kulovité komplexy ribonukleoproteinů ($15\text{--}20\,\text{nm}$) složené z malé a velké podjednotky, zajišťující proteosyntézu volně v cytoplazmě nebo na membráně drsného ER.

Centriola

Párová válcovitá organela složená z $9$ tripletů mikrotubulů (subfibrily A, B, C pootočené o $30^\circ$), která se účastní mitotického dělení a iniciace tvorby řasinek.

Mikrotubuly

Duté válcovité složky cytoskeletu tvořené tubulinem, které organizují vnitřní transport, podílejí se na mitóze a tvoří strukturu centriol, bičíků a řasinek.

Mikrofilamenta

Tenká vlákna cytoskeletu složená z aktinu podílející se na změně tvaru buněčné membrány, pohybu buněk a ukotvení membránových proteinů.

Intermediární filamenta

Mechanicky odolná vlákna cytoskeletu zajišťující tvarové zpevnění buněk a tkání, dělená podle typu buněk (cytokeratin, desmin, vimentin, neurofilamenta, GFAP).

Buněčné inkluze

Metabolicky neaktivní nahromaděné částice v cytoplazmě endogenního (např. kapénky lipidů, glykogenová zrna) nebo exogenního původu (např. fagocytovaný uhelný prach).

Kinocilie

Pohyblivé výběžky buněčného povrchu obsahující axonému s uspořádáním mikrotubulů $9+2$ (devět periferních dubletů a centrální pár) ukotvené pomocí bazálního tělíska.

Stereocilie

Dlouhé, nepohyblivé a často rozvětvené výběžky buněčného povrchu tvořené svazky aktinových filament (modifikované mikroklky), nacházející se například ve vnitřním uchu.

Bazální labyrint

Systém hlubokých invaginací buněčné membrány na bazálním pólu buňky doplněný četnými vertikálně seřazenými mitochondriemi, umožňující intenzivní aktivní transport iontů proti gradientu.

Nexus (gap junction)

Komunikační mezibuněčný spoj tvořený párovými konexony (každý ze $6$ konexinů), který umožňuje přímý transport iontů a malých molekul mezi sousedními buňkami.

Zonula occludens

Těsné mezibuněčné spojení probíhající v podobě pásu okolo apikálního obvodu epitelových buněk, kde membrány bodově splývají a brání volnému paracelulárnímu průniku tekutin.

Zonula adherens

Přiléhající pásový spoj pod zonula occludens s intercelulární štěrbinou $15\text{--}20\,\text{nm}$, do jehož cytoplazmatické denzní vrstvy jsou ukotvena aktinová mikrofilamenta.

Macula adherens (desmozom)

Pevný bodový mezibuněčný spoj s elektronově denzní destičkou na vnitřní straně membrány kotvící tonofilamenta a s mezibuněčnou štěrbinou šířky $25\text{--}45\,\text{nm}$ spojenou kadheriny.

Spojovací komplex

Soustava apikálních mezibuněčných spojů u cylindrických epitelů sestávající z postupně navazujících spojů zonula occludens, zonula adherens a desmozomu.