1/12
Looks like no tags are added yet.
Uveďte hlavní funkce krve živočichů.
- od dýchacích orgánů přivádí kyslík do tkání a oxid uhličitý odvádí zpět
- přivádí živiny a ostatní látky resorbované v gastrointestinálním traktu ke tkáním a odvádí z nich odpadní zplodiny látkové přeměny
- transportuje hormony, organické i anorganické látky z místa jejich sekrece nebo resorpce k cílovým orgánům a tkáním.
- přenáší teplo, a tak se řízeným prokrvením podílí na termoregulaci
- udržuje stálosti vnitřního prostředí (pufrovací schopnost udržení pH, zásobárna vody na regulaci osmotického tlaku atd.) = homeostáze
- imunitní funkce odstraňující mrtvé nebo cizorodé elementy z těla
Uveďte základní anorganické a organické složky krevní plazmy.
- krevní plazma tvoří cca 55 % objemu krve
- základní anorganické složky (ionty a minerály) – přibližně 1% plazmy (pro udržení osmotického tlaku, pH krve a nervosvalové dráždivosti):
- kationty = sodík – nejzastoupenější (udržování osmotického tlaku), draslík (aktivita některých enzymů), vápník (srážení krve, neuromuskulární přenos a kontrakce svalů, spolu s fosforem tvorba kostí a zubů), hořčík (aktivita důležitých enzymů a snižují dráždivost kosterního svalstva
- anionty = chloridy, hydrogenuhličitany (HCO3-), fosfátové, sulfátové, bikarbonátové
- ionty železa (v plazmě ve vazbě na bílkovinu transferin, ionty železa oxidační děje a součást hemoglobinu i cytochromů)
- měď vázaná na bílkovinu ceruloplazmin – syntéza mnoha enzymů, u mužů hladina mědi vyšší
- základní organické složky – cca 7-8% plazmy:
plazmatické bílkoviny
albuminy – nejvíce zastoupené
globuliny – obranná a transportní funkce
fibrinogen – srážení krve
živiny – glukóza, lipidy, aminokyseliny
dusíkaté látky – močovina, kreatin, kyselina močová
regulační a ostatní látky – hormony, enzymy, vitamíny
Červené krvinky – uveďte jejich význam pro organismus. Kde se tvoří a kde zanikají?
- erytrocyty = zajišťují přenos dýchacích plynů – kyslíku z plic do všech tkání, odvod oxidu uhličitého, udržování acidobazické rovnováhy v krvi = pufrovací kapacita krve
- červené krvinky vznikají v červené kostní dřeni, zejména v plochých kostech (pánev, hrudní kost, žebra, obratle) – proces = erytropoéza
- červená krvinka žije v průměru 120 dní – zanikají (=hemolýza) v retikuloendotelovém systému, hlavně ve slezině, ale i v játrech
globin – rozštěpen na aminokyseliny
hem – Fe3+ - transferin – hemosiderin – feritin, zbytek hemu na biliverdin – bilirubin – žluč
Jaké látky jsou nezbytné pro erytropoézu a jaký je osud „starých“ erytrocytů včetně jejich složek?
- faktory lze rozdělit na substráty = látky nezbytné pro stavbu krevních buněk, a biokatalyzátory = látky nezbytné pro průběh enzymatických reakcí při syntéze erytrocytů
Substráty: aminokyseliny a železo
Katalyzátory: měď, vitamin B12 (součástí kobalt, působí na tvorbu krvinek v kostní dřeni), vitamin B2, B6, kyselina listová a kyselina askorbová
- rigidní, zestárlé krvinky neschopné průchodu úzkými krevními siny jsou ve slezině a játrech pohlcovány fagocytujícími buňkami
- hemolýza = rozpad erytrocytů uvolňuje hemoglobin
bílkovina globin se štěpí na aminokyseliny – tvorba nových bílkovin
z hemu se v játrech a slezině odštěpí železo a rozklad pokračuje přes zelený biliverdin a oranžový bilirubin (konjugovaný bilirubin s kyselinou glukuronovou z jater odchází do střeva jako součást žlučových barviv – ve střevě se činností bakterií redukuje a jeho část se přeměňuje oxidací na sterkobilin = typické zbarvení stolice)
uvolněné železo vychytává transferin – přenese ho do místa erytropoézy do kostní dřeně, nebo ho odsouvá do zásobárny železa, kde je vázán ve feritinu (zásobárna železa + chrání intracelulární prostředí proti toxickému účinku volných železitých iontů)
Charakterizujte typy a funkce plazmatických bílkovin.
- hlavní plazmatické bílkoviny jsou albuminy, globuliny a fibrinogen
- globuliny dělíme na alfa1, alfa2, beta1, beta2 a gama (složek je ale v plazmě mnohem více)
- plazmatické bílkoviny se podílí na procesu srážení krve, její suspenzní stabilitě, udržování stálého pH (tvoří tzv. proteinový nárazníkový systém), mají i nutriční význam (odbouráváním jsou získávány aminokyseliny pro syntézu jiných životně důležitých bílkovin)
- při hladovění např. klesá onkotický tlak (=osmotická savá síla bílkovin, kterou molekuly bílkovin vážou vodu – při snížené hladině plazmatických bílkovin onkotický tlak klesá, voda uniká z cév a vznikají otoky ve tkáních)
- plazmatické bílkoviny díky své rozpustnosti ve vodě vážou a transportují některé ve vodě nerozpustné látky – hormony, vitaminy, tuky, léky, bilirubin (vázán na albuminy) i ionty některých prvků
Jakým způsobem probíhá rozpad starých erytrocytů a jaký je osud produktů rozpadu?
- staré erytrocyty jsou ve slezině a játrech pohlcovány fagocytujícími buňkami
- při hemolýze se z krve uvolňuje hemoglobin – odštěpuje se hem a globin
- globin se štěpí na aminokyseliny – tvorba nových bílkovin
- hem – v játrech a slezině se z něj odštěpí železo a rozklad pokračuje přes biliverdin a bilirubin – z jater se konjugovaný bilirubin (k. glukuronovou) dostává žlučovými cestami do střeva jako součást žlučových barviv – ve střevě se bilirubin činností bakterií redukuje – část oxidací na sterkobilin (zbarvení stolice)
- uvolněné železo vychytává transferin – přenáší ho na místo erytropoézy do kostní dřeně/odsouvá do zásobárny železa kde se váže na feritin
Jaké vlastnosti a význam mají kmenové buňky? Jaká je jejich úloha v krvetvorbě?
- kmenové buňky mají schopnost sebeobnovy (u dospělého organismu zachováno pouze v tkáních jako pokožka, střevní epitel, buňky krvetvorby, vlasové folikuly atd.)
i v ostatních tkáních je množství kmenových buněk schopných se reverzibilně dediferencovat a opět se začít dělit – např. v mozkové tkáni
- charakteristická vlastnost kmenových buněk je nediferencovanost – nemají určenou morfologickou a funkční specializaci (to sebou většinou nese ztrátu funkce se dělit)
- krevní buňky se neustále opotřebovávají a jsou nahrazovány jinými – je zde trvale udržující cyklus mitotických dělení zásobních nestárnoucích kmenových buněk – část z nich je odebírána do různých diferenciačních linií vedoucí postupnými kroky až ke všem zralým buněčným elementům krve
- kmenová buňka je schopna diferenciace do libovolné krevní řady = je pluripotentní (nejprve z kmen. buněk vznikají unipotentní buňky = progenitorové = buňky schopné se dělit ale již s vývojem determinovaným směrem k určitému typu krevní buňky
- leukemie = nekontrolované dělení krvetvorných buněk současně se zástavou jejich zrání
- transplantace kostní dřeně – nutná v případě zničení kmenových buněk např ozářením, neschopnosti vytvářet krvinky

Charakterizujte hlavní pufrační systémy krve savců.
- hodnota pH je u člověka v průměru 7,4 – molekulární podoba bílkovin a tím i normální struktura jednotlivých součástí buňky, optimální činnost enzymů a metabolismus závisí na pH – odchylka pH vede k poruchám metabolismu, propustnosti membrán, distribuci elektrolytů atd. (pH pod 7 a nad 7,8 nejsou slučitelné se životem)
- pufrační systémy
důležitým pufračním systémem krve a intersticiální tekutiny je:
CO2 + H2O ⇌ HCO3− + H+
význam pufrovacího systému CO2/HCO3− je, že může vázat H+ ionty a zároveň mohou být koncentrace obou složek systému značně změněny nezávisle na sobě - CO2 dýcháním a HCO3− činností jater a ledvin
HCO3− reabsorpce
HCO3− reabsorpce 2
jestliže proniknou do pufrovacího roztoku ionty H+ - vážou se na pufrové báze (HCO3−) za vzniku CO2 + H2O → v uzavřeném systému se vytvoří právě tolik pufrové kyseliny, kolik se spotřebuje pufrové báze → CO2 je účinně odstraňován dýcháním – je ho vydechováno právě tolik, kolik se ho vytvoří a pufrovací kapacita vzrůstá
regulace pH plíce
při pH 7,4 se podílí otevřený pufrovací systém CO2/HCO3− asi 2/3 na celkové pufrační kapacitě krve – zbytek zajišťován neuhličitanovými pufry lokalizovanými intercelulárně
- nejdůležitější z dalších pufrů je hemoglobin v červených krvinkách
HbH ⇌ Hb + H+
HbO2H ⇌ HbO2− + H+
- plazmatické bílkoviny = pufrovací nárazníkové systémy (např i fosfáty)
- alkalóza = pH krve nad horní hranicí
- acidóza = pH krve pod spodní hranicí
v obou případech se může jednat o poruchu respirační nebo metabolickou

Charakterizujte látky nezbytné pro hemokoagulaci a ty, které ji naopak tlumí.
- zástava krvácení = hemostáza – souhra účinků plazmatických a tkáňových faktorů spolu s činností trombocytů
- látky nezbytné pro hemokoagulaci
krvení destičky → adherují na kolagen kterého subendotelová vlákna jsou v kontaktu s krví při poranění
přilnutí destičky aktivuje a mění svůj tvar – metamorfují na kulový tvar a probíhá sekrece obsahu jejich granul – látky podporují agregaci dalších krevních destiček a jejich adhezy
serotonin – stimulace vazokonstrikce
růstový faktor – mitogenní účinky
fagocyty aktivující faktor
trombokináza – tkáňový faktor zevního systému mechanismu srážení krve
plazmatický faktor XII – koagulační vlastnost, součístí vnitřního systému mechanismu srážení krve
faktor X – aktivován zevním i vnitřním systémem srážení krve, spolu s dalšími plazmatickými faktory přeměňuje protrobin na trombin → ten potom kaskádovitě přeměňuje fibrinogen na fibrin
fibrin – pleteň fibrinových vláken zpevňuje destičkovou zátku
- látky tlumící hemokoagulaci
antitrombin, heparin a plazmin (schopnost rozpustit vzniklý fibrin)
hirudin = antihemokoagulační látka pijavic
Jmenujte anorganické látky plazmy savců a zmiňte jejich význam.
- řada iontů, kationtů a ionty sodíku – podílejí se na udržování osmotického tlaku
- ionty chloru – z ionizovaného NaCl, pro tvorbu žaludeční HCl žaludeční šťávy
- vápenaté ionty – (typicky extracelulární) nezbytné pro srážení krve, neuromuskulární přenos a kontrakci svalů (hypokalcémie vede ke svalovým křečím)
- fosfor – spolu s vápníkem pro tvorbu kostí a zubů
- draselné ionty – (převážně intracelulární kationty), aktivita řady enzymů, významná role při přenosu nervového vzruchu (spolu s Na+)
- hořečnaté ionty – aktivita důležitých enzymů, snižují dráždivost kosterního svalstva, vysoká hladina narkotické účinky
- ionty železa – v plazmě ve vazbě na transferin, nezbytné pro oxidační děje a důležitá součást hemoglobinu a cytochromů
- měď – v plazmě vázán na bílkovinu ceruloplazmin, syntéza mnoha enzymů
- anionty bikarbonátové, fosfátové, sulfátové a další anorganické látky – krví transportované zejména z trávicího traktu k cílovým orgánům
Onkotický tlak plazmatických bílkovin: popište o jaký jev se jedná, čím je způsoben a kde se fyziologicky uplatňuje.
- onkotický tlak = koloidně-osmotický tlak: tvořený bílkovinami, které zadržují vodu v cévním prostoru
při snížené hladině plazmatických bílkovin klesá – voda uniká z cév a vznikají otoky ve tkáních (nafouklá bříška při značném nedostatku bílkovin dětí afrických, asijských a jihoamerických dětí)
otoky = edémy – onkotický tlak udržuje stálou hladinu plazmatické vody a zabraňuje nadměrné filtraci tekutiny z cév do tkání
- onkotický tlak je klíčovým faktorem při kapilární výměně tekutin mezi krví a tkáňovým mokem, působí proti hydrostatickému tlaku krve
Jak probíhá hemokoagulační kaskáda: start, faktory v ní zapojené, humorální a buněčné složky, protisrážlivé látky, hemofilie.
- při poranění vnitřní výstelky cév (endotelu) dojde ke kontaktu krve se subendotelovými vlákny kolagenu
- krevní destičky adherují na kolagen, a to je aktivuje – díky cytoskeletárnímu kontraktilnímu aparátu mění svůj tvar na kulový s pseudopodiemi – exocytózou vylévají obsah svých granul (=sekrece), sekretované látky podporují agregaci dalších krevních destiček
- serotonin stimuluje vazokonstrikci, růstový faktor způsobuje mitogenní účinky, fagocyty aktivující faktor se také podílí na shlukování destiček kolem poraněného místa za vzniku destičkové zátky = bílého trombu – provizorní ucpání trhliny
- spolu s uvedenými ději zahájeno vlastní srážení krve (hemokoagulace):
zevní systém: závislý na tkáňových faktorech (trombokináza) – uvolněné z poraněné tkáně
vnitřní systém: aktivovaný i při menších poraněních – aktivován kontaktem koagulačního plazmatického faktoru XII s vlákny kolagenu poraněné cévy
- oba systémy aktivují faktor X – ten spolu s dalšími plazmatickými faktory přeměňuje protrombin na trombin a ten následně kaskádovitě iniciuje přeměnu fibrinogenu na fibrin
- pleteň fibrinových vláken zpevňuje destičkovou zátku a se zachycenými erytrocyty vytvoří definitivní červený trombus (po určité době se smrští a ze sraženiny je vytlačováno krevní sérum)
- hemofilie
vrozené onemocnění způsobující poruchu srážlivosti krve, způsobené nedostatkem koagulačního faktoru VIII nebo koagulačního faktoru IX, ženy jsou obvykle přenašečky (mají jeden chromozom X v pořádku)
léčba je založena na substituční terapii = nitrožilním podáváním chybějícího sráživého faktoru
Jaké jsou hlavní rozdíly iontového složení plazmy, lymfy (intersticiální tekutiny) a cytoplazmy?
- hlavní rozdíl je v tom, zda se jedná o intracelulární nebo extracelulární tekutinu
- krevní plazma (extracelulární tekutina): vysoká koncentrace Na+, Cl-, HCO3- iontů, vysoké množství bílkovin působících jako anionty, obsahuje stabilní hladinu vápníku
- lymfa a intersticiální tekutina (tkáňový mok) (extracelulární tekutina): složení velmi podobné krevní plazmě, ale výrazně nižší obsah bílkovin (těžko procházejí stěnou kapilár)
- cytoplazma (intracelulární tekutina): velké množství K+, vysoké množství Mg2+ a fosfátů HPO42-, velmi nízká koncentrace Na+ a Cl-