1/20
Sada kartiček pokrývá základní fyzikální a odvozené jednotky soustavy SI, předpony pro násobky a díly, základní zákony a vztahy elektrotechniky (proud, hustota proudu, odpor, vodivost, výkon a práce), výpočet měrného odporu a teplotní závislost odporu, výpočet účinnosti a měřicí odchylky.
Elementární elektrický náboj (e)
Nejmenší samostatný, dále nedělitelný elektrický náboj v přírodě.
Hodnota: e≈1,602×10−19C
Přepočet: 1C≈6,24×1018 elementárních nábojů
Základní jednotka: coulomb (C)
Elektrický náboj (Q)
Fyzikální veličina vyjadřující celkový náboj přenesený vodičem za daný čas.
Vzorec: Q=I⋅t
Rozpis veličin a jednotek:
Q = elektrický náboj v coulombech (C), přičemž platí 1C=1A⋅s
I = elektrický proud v ampérech (A)
t = čas v sekundách (s)
Elektrický proud (I)
Základní fyzikální veličina určující množství náboje, které projde průřezem vodiče za jednotku času.
Vzorec: I=tQ
Rozpis veličin a jednotek:
I = elektrický proud v ampérech (A)
Q = elektrický náboj v coulombech (C)
t = čas v sekundách (s)
Proudová hustota (J)
Vektorová veličina vyjadřující proud procházející jednotkovou plochou kolmého průřezu vodiče.
Vzorec: J=SI
Rozpis veličin a jednotek:
J = proudová hustota v ampérech na metr čtvereční (A/m2) nebo ampérech na milimetr čtvereční (A/mm2)
I = elektrický proud v ampérech (A)
S = plocha (průřez) vodiče v metrech čtverečních (m2) či milimetrech čtverečních (mm2)
Intenzita elektrického pole ve vodiči (E)
Veličina udávající spád elektrického napětí podél homogenního vodiče dané délky.
Vzorec: E=lU
Rozpis veličin a jednotek:
E = intenzita elektrického pole ve voltech na metr (V/m)
U = elektrické napětí ve voltech (V)
l = délka vodiče v metrech (m)
Elektrický odpor (R) a Ohmův zákon
Veličina charakterizující schopnost materiálu klást odpor průchodu proudu a vztah mezi napětím a proudem.
Základní vzorec: R=IU
Odvozené tvary: U=R⋅I, I=RU
Rozpis veličin a jednotek:
R = elektrický odpor v ohmech (Ω)
U = elektrické napětí ve voltech (V)
I = elektrický proud v ampérech (A)
Elektrická vodivost (G)
Převrácená hodnota elektrického odporu popisující schopnost tělesa vést elektrický proud.
Vzorec: G=R1=ρ1⋅lS=γ⋅lS
Rozpis veličin a jednotek:
G = elektrická vodivost v siemensech (S)
R = elektrický odpor v ohmech (Ω)
I = elektrický proud v ampérech (A)
U = elektrické napětí ve voltech (V)
Měrný odpor vodiče (ρ) a odpor vedení
Materiálová konstanta (rezistivita) vyjadřující odpor vodiče jednotkové délky a průřezu.
Vzorec pro celkový odpor: R=ρ⋅Sl
Rozpis veličin a jednotek:
R = celkový elektrický odpor v ohmech (Ω)
ρ = měrný odpor v ohmech krát milimetr čtvereční na metr (Ω⋅mm2/m) nebo v ohmech krát metr (Ω⋅m)
l = délka vodiče v metrech (m)
S = průřez (obsah) vodiče v milimetrech čtverečních (mm2) či metrech čtverečních (m2)
Měrný odpor mědi (Cu) a hliníku (Al)
Praktické tabulkové hodnoty rezistivity pro standardní vodivé materiály:
Měď (Cu): ρCu≈0,0178Ω⋅mm2/m
Hliník (Al): ρAl≈0,0285Ω⋅mm2/m
Fyzikální důsledek: Měděný vodič klade při stejném průřezu a délce menší odpor než hliníkový.
Měrná elektrická vodivost (γ) a vodivost vedení
Materiálová konstanta (konduktivita) určující schopnost vést proud, rovnající se převrácené hodnotě měrného odporu.
Vzorce: γ=ρ1, celková vodivost: G=γ⋅lS
Rozpis veličin a jednotek:
γ = měrná vodivost v siemensech na metr (S⋅m−1)
G = celková vodivost v siemensech (S)
ρ = měrný odpor v ohmech krát metr (Ω⋅m)
S = plocha průřezu v metrech čtverečních (m2)
l = délka vodiče v metrech (m)
Elektrická práce (A) a Joulovo teplo (W)
Práce vykonaná elektrickým proudem při průchodu vodičem za daný čas, přeměněná v teplo.
Vzorce: A=U⋅I⋅t=P⋅t, pro teplo W=U⋅I⋅t=R⋅I2⋅t
Rozpis veličin a jednotek:
A, W = elektrická práce / tepelná energie v joulech (J) nebo wattsekundách (W⋅s)
U = elektrické napětí ve voltech (V)
I = elektrický proud v ampérech (A)
t = čas v sekundách (s)
P = elektrický výkon ve wattech (W)
R = elektrický odpor v ohmech (Ω)
Elektrický výkon (P)
Rychlost konání elektrické práce vyjádřená pomocí napětí, proudu a odporu.
Definiční vzorec: P=tA
Výpočtové vztahy:
Ze součinu: P=U⋅I
Pomocí odporu a proudu: P=R⋅I2
Pomocí napětí a odporu: P=RU2
Rozpis veličin a jednotek:
P = elektrický výkon ve wattech (W) nebo kilowattech (kW)
A = práce v joulech (J)
t = čas v sekundách (s)
U = napětí ve voltech (V)
I = proud v ampérech (A)
R = odpor v ohmech (Ω)
Účinnost (η) a energetická bilance
Poměr užitečného výkonu či využité energie k celkovému příkonu či dodané energii.
Vzorce:
Poměrový: η=P1P2
Procentuální: η=P1P2⋅100%=W1W2⋅100%
Bilance energie: W1=W2+Wz
Rozpis veličin:
η = účinnost (bezrozměrné číslo od 0 do 1, resp. 0% až 100%)
P1 (W1) = příkon (celková dodaná energie)
P2 (W2) = užitečný výkon (využitá spotřebovaná energie)
Wz = ztrátová (nevyužitá) energie
Teplotní součinitel odporu (α)
Koeficient vyjadřující poměrnou změnu elektrického odporu vodiče při změně teploty o jeden stupeň.
Vzorec: α=ΔθR1R2−R1
Rozpis veličin a jednotek:
α = teplotní součinitel odporu v kelvinech na minus prvou (K−1) nebo stupních Celsia na minus prvou (∘C−1)
R1 = odpor při výchozí teplotě v ohmech (Ω)
R2 = odpor při konečné teplotě v ohmech (Ω)
Δϑ = změna teploty (Δϑ=ϑ2−ϑ1) ve stupních Celsia (∘C) či kelvinech (K)
Závislost odporu na teplotě
Vztah pro výpočet výsledného elektrického odporu vodiče po jeho zahřátí či ochlazení.
Vzorec: R2=R1(1+α⋅Δϑ)
Rozpis veličin a jednotek:
R2 = konečný odpor vodiče v ohmech (Ω)
R1 = výchozí odpor vodiče v ohmech (Ω)
α = teplotní součinitel odporu (K−1 nebo ∘C−1)
Δϑ = rozdíl teplot (Δϑ=ϑ2−ϑ1) ve stupních Celsia (∘C) či kelvinech (K)
Absolutní odchylka měření (Δ)
Kladná odchylka skutečně naměřené hodnoty veličiny od její předepsané jmenovité hodnoty.
Vzorec: Δ=∣jmenovitaˊ hodnota−nameˇrˇenaˊ hodnota∣
Rozpis veličin a jednotek:
Δ = absolutní odchylka v jednotkách měřené fyzikální veličiny
Svislé čáry představují absolutní hodnotu (výsledek je vždy nezáporný)
Relativní odchylka měření (δ)
Poměr absolutní odchylky ke jmenovité hodnotě vyjádřený v procentech přesnosti.
Vzorec: δ=jmenovitaˊ hodnotaΔ⋅100%
Rozpis veličin a jednotek:
δ = relativní odchylka v procentech (%)
Δ = absolutní odchylka měření
Jmenovitá hodnota = teoretická, přesná hodnota dané veličiny
Předpony soustavy SI pro násobky
Předpony označující kladné mocniny deseti (celé násobky jednotek):
deka- (da): 101=10
hekto- (h): 102=100
kilo- (k): 103=1000
mega- (M): 106=1000000
giga- (G): 109=1000000000
tera- (T): 1012=1000000000000
Předpony soustavy SI pro díly
Předpony označující záporné mocniny deseti (desetinné zlomky jednotek):
deci- (d): 10−1=0,1
centi- (c): 10−2=0,01
mili- (m): 10−3=0,001
mikro- (μ): 10−6=0,000001
nano- (n): 10−9=0,000000001
piko- (p): 10−12=0,000000000001
Sedm základních fyzikálních veličin a jednotek SI
Základní soustava fyzikálních veličin a jejich mezinárodně stanovených jednotek:
Délka (l): metr (m)
Hmotnost (m): kilogram (kg)
Čas (t): sekunda (s)
Elektrický proud (I): ampér (A)
Termodynamická teplota (T): kelvin (K)
Látkové množství (n): mol (mol)
Svítivost (Iv): kandela (cd)
Odvozené jednotky soustavy SI ve fyzice a elektrotechnice
Jednotky odvozené ze základních jednotek pomocí algebraických definičních vztahů:
hertz (Hz): frekvence
newton (N): síla, váha
joule (J): energie, práce, teplo
watt (W): výkon, zářivý tok
coulomb (C): elektrický náboj
volt (V): elektrické napětí
farad (F): elektrická kapacita
ohm (Ω): elektrický odpor
siemens (S): elektrická vodivost
pascal (Pa): tlak
stupeň Celsia (∘C): teplota