Lexikologie

Co studuje onomaziologie?

Obecnou teorii pojmenování, studium lexikálních jednotek z hlediska jejich vzniku (motivace, způsobu tvoření) a postupuje od obsahu k formě. [cite: 3, 4]

Co je opakem onomaziologie a čím se zabývá?

Sémaziologie, která studuje význam lexikálních jednotek a významových vztahů (postupuje od formy k obsahu). [cite: 5, 42, 43]

Na co se tradičně primárně zaměřuje onomaziologie?

Na autosémantika (plnovýznamová slova). [cite: 6, 106]

Co je jádrem onomaziologie a čím dalším se může zabývat?

Jádrem je lexikální onomaziologie, ale může se zabývat i nižšími nebo vyššími jazykovými formami schopnými vyjadřovat význam či funkci. [cite: 2, 7]

Kdo založil tradiční onomaziologii a jak charakterizoval pojmenovací akt?

Vilém Mathesius; charakterizoval ho jako jeden ze dvou základních pilířů promluvy (vedle aktu usouvztažňovacího/větotvorného). [cite: 8]

Jak se v onomaziologii definuje „pojmenování“?

Přiřazení jazykové formy k určitému obsahu (pojmenovací akt) a zároveň rezultát tohoto procesu (pojmenovací jednotka). [cite: 9]

Je pojmenovávací akt záležitostí promluvy nebo systému?

Je vždy záležitostí konkrétní promluvy, ale jednotka nemusí být v daném okamžiku nově utvářena – většinou je vybrána z existujících lexémů a aktualizována. [cite: 10]

Jaké jsou hlavní způsoby obohacování slovní zásoby / tvoření pojmenování?

Tvoření slov a ustálených slovních spojení, sémantické tvoření, přejímání a kalkování. [cite: 11, 12, 13, 14]

Co je to sémantické tvoření?

Vznik pojmenování, který nedoprovázejí formální změny motivující jednotky, nýbrž pouze změny významové. [cite: 12]

Co je to kalkování a uveď příklad?

Přejímání z jednoho jazyka do druhého doslovným překladem (např. z anglického „mouse“ -> „myš“ na počítač). [cite: 14]

Jaký je rozdíl mezi popisnými a značkovými pojmenováními?

Popisná pojmenování jsou motivované jednotky s (částečně) odvoditelným významem, zatímco značková pojmenování jsou nemotivovaná. [cite: 15, 16]

Co je to usouvztažnění podle Mathesia?

Akt, při kterém mluvčí dává izolované pojmenovatelné prvky do vzájemných vztahů a spojuje je v ucelenou výpověď (syntax). Jde o druhý krok lidské komunikace. [cite: 18, 19]

Co jsou autosémantika a které slovní druhy tam patří?

Slova významově autonomní (plnovýznamová), nesoucí lexikální i gramatický význam. Patří sem substantiva, adjektiva, verba, adverbia a na rozhraní stojí číslovky. [cite: 20, 22, 23, 106]

Jak se liší autosémantika od synsémantik z hlediska množství a frekvence?

Autosémantika jsou v lexiku zastoupena nesrovnatelně větším množstvím než synsémantika, ale vyskytují se v textu s nižší frekvencí. [cite: 24, 25, 31]

Co jsou synsémantika a které slovní druhy tam patří?

Slova významově závislá (neplnovýznamová/gramatická), jejichž význam se plně rozvíjí ve spojení s autosémantiky. Patří sem prepozice, konjunkce, partikule a v některých pojetích pronomina. [cite: 26, 27, 28, 107]

Jaká slovesa jsou funkčně blízká synsémantikům?

Pomocná, modální a fázová slovesa. [cite: 29]

Jak se tvoří termíny v jazyce?

Odvozováním (rohovka), tvořením sousloví (hydraulická plošina), skládáním (polyhybrid) a sémantickým tvořením / terminologizací (mozková plena). Výrazně se uplatňuje i přejímání, kalkování a zkratky. [cite: 32, 33, 34]

Co je to terminologizace?

Proces, při kterém se slova běžné slovní zásoby specializují a jejich význam se zužuje na velmi úzký a přesný význam. [cite: 34, 35]

Co je to proprium a jaká je jeho hlavní funkce?

Speciální jazykový prostředek (charakteru substantiva či spojení), jehož funkcí je označovat a identifikovat jedince/jednotlivinu jako jedinečný předmět řeči a odlišit ho od ostatních. [cite: 36, 37]

Jaká gramatická vlastnost je typická pro propria z hlediska významu a slovních druhů?

Vyznačují se absencí generického významu a existují pouze u substantiv (neexistuje verbální proprium). [cite: 38, 105]

Mohou mít propria popisnou funkci? Uveď příklad.

Ano, mohou mít zároveň funkci popisnou. Příklad: „Filozofická fakulta Masarykovy univerzity“. [cite: 40]

Co je to lexikální význam?

Mentální intersubjektový korelát formy lexému ve vědomí uživatele (např. „dítě“ a „děti“ mají jiný gramatický význam, ale stejný lexikální význam). [cite: 44, 45]

Z jakých dvou hlavních složek se skládá lexikální význam?

Ze složky pojmové a složky pragmatické. [cite: 46, 48]

Jaké vrstvy rozlišujeme v pojmové složce lexikálního významu?

1) Vrstvu denotativní (vztah k denotátu znaku) a 2) vrstvu kolokační (význam na základě obvyklé kombinace slov, např. pes – štěká/kouše). [cite: 47]

Jaké vrstvy rozlišujeme v pragmatické složce lexikálního významu?

1) Vrstvu konotativní (např. o ženě – „slabá, křehká“) a 2) vrstvu afektivní/emocionální (odrážející pocity, emoce mluvčího, zdvořilost apod.). [cite: 49]

Jaké druhy významů rozlišujeme v rámci polysémního lexému?

Význam primární a sekundární; podle frekvence pak význam centrální a periferní. [cite: 51, 52]

Co je významová vágnost a u kterých slov se typicky vyskytuje?

Sémantická vlastnost jazyka, kdy má slovo nebo fráze nejasné hranice a neumožňuje přesné vymezení (např. neurčitá zájmena a příslovce). Dá se vztáhnout k jistotní modalitě. [cite: 54, 55, 56]

Co je to synonymie?

Sémantická relace mezi formálně odlišnými jazykovými jednotkami majícími shodný význam (na úrovni morfematické, lexikální i syntaktické). [cite: 57, 58]

Co je to úplná synonymie a jak se k ní staví jazyk?

Vztah mezi lexémy se shodným významem, zaměnitelností „salva veritate“ a shodnou distribucí. Obecně ji jazyková ekonomie eliminuje, nejblíže k ní má vztah mezi domácím termínem a mezinárodním ekvivalentem (samohláska – vokál). [cite: 59, 60, 61]

Co je to částečná synonymie a v čem se členové mohou lišit?

Pouhá významová podobnost (velmi častá). Mají shodný základní pojmový obsah, ale liší se v okrajových pojmových sémech (chytrý – moudrý) nebo v sémech pragmatických a stylistických (manžel – starej, les – háj). [cite: 62, 64, 65]

Co je to dominanta (jádrové synonymum) synonymické řady?

Stylisticky i emocionálně neutrální, nejméně kontextově omezený lexém, k jehož významu se vztahuje význam všech ostatních členů řady. [cite: 67]

Jmenuj alespoň 3 slovníky sledující synonymní relace v češtině.

Slovník synonym a frazeologismů, Slovník českých synonym, Tezaurus jazyka českého, Český slovník věcný a synonymický. [cite: 69, 70, 71, 72]

Co je polární antonymie a uveď vlastnosti?

Významy nepokrývají celý nadřazený pojem, představují póly stupnice, mezi nimiž existuje přechodový stupeň. Je možné je stupňovat/gradovat. [cite: 74, 75, 76]

Co je komplementární antonymie a uveď příklady?

Významy pokrývají ve dvou disjunktních dílech celý nadřazený pojem (doplňují se, není přechodový člen) a význam není gradovatelný. Příklady: mrtvý – živý, bdít – spát, ženatý – svobodný. [cite: 77, 78, 79]

Co je vektorová antonymie a uveď příklady?

Jeden člen popírá pouze část významu druhého tím, že vyjadřuje protichůdný směr. Příklady: vlézt – vylézt, slepit – rozlepit, do – z, k – od. [cite: 80, 81]

Jak funguje předpona „ne-“ v rámci opozitnosti?

Je úzce propojena s negací a má v zásadě kontradiktorní funkci. Týká se jednotek nestejných slovních základů. [cite: 82, 83]

Co je to hyperonymie a hyponymie?

Konverzivní relace vyjadřující vztah nadřazenosti (hyperonymie) a podřazenosti (hyponymie). Každé hyperonymum musí mít minimálně 2 hyponyma. [cite: 86, 87]

Co jsou kohyponyma?

Hyponyma téže abstrakční úrovně (členy téže třídy). [cite: 88]

Které elektronické/jazykové zdroje zachycují hypero-/hyponymii a holo-/metonymii?

Tezaurus a WordNet. [cite: 89, 90, 94, 95]

Co vyjadřuje vztah holonymie a meronymie?

Významový vztah mezi celkem (holonymum) a jeho částí (meronymum / partonymum). Blízký je mu vztah jednotlivost – kolektivnost. [cite: 92, 93]

Co tvoří slovní zásobu (lexikon)?

Množina jednotek, strukturovaný soubor lexémů (jednoslovných i víceslovných, jako jsou idiomy nebo názvy typu Velké Meziříčí). [cite: 97, 102, 103]

Co tvoří periferii slovní zásoby?

Specializovaná slovní zásoba, archaismy, historismy atd. [cite: 111]

Na čem se zakládá příznakovost lexikálních jednotek?

Na příslušnosti k útvarům/poloútvarům národního jazyka, k typu komunikace, stylům a stylovým vrstvám (příznakovost je vázána na osu spisovnost – nespisovnost). [cite: 113]

Jaké tři skupiny faktorů ovlivňují proměny lexikonu?

1) Mimojazykové (historické a společenské změny), 2) psychické (vývoj myšlení, poznání a citového života) a 3) jazykové (postavení jednotek v měnícím se systému). [cite: 116, 117, 118]

Jakými konkrétními procesy probíhá vývoj/proměna lexikonu?

Tvořením nových slov, významovými posuny, vznikem ustálených spojení, přejímáním a kalkováním, zánikem slov a proměnou jejich příznakovosti. [cite: 120, 121, 122, 123, 124, 125]

Čím je čeština specifická z hlediska historického vývoje slovní zásoby?

Je typická velkou archaičností – podržela si 98 % praslovanského slovníkového fondu. [cite: 126]

Jaké jsou současné vývojové tendence v české slovní zásobě?

Technologizace, zvědečťování a byrokratizace slovní zásoby, rozšiřování zkratek, vliv anglicismů, apelativizace proprií a vznik neologismů. [cite: 128, 129, 131, 132, 134]

Uveď příklady apelativizace proprií v češtině.

Alobal, izolepa, umakart, molitan, granko, lentilky. [cite: 132]

Co jsou to neologismy a okazionalismy?

Neologismy jsou nová slova vznikající z potřeby pojmenovat nové jevy nebo nahradit staré výrazy přesnějšími. Okazionalismy jsou pojmenování vytvořená pro jednorázovou příležitost. [cite: 134, 136]

Co je to revitalizace v lexikologii a uveď příklad?

Návrat dříve zastaralých slov zpět do aktivní slovní zásoby, např. slovo „radní“. [cite: 138]

Jak se dělí slovníky z hlediska obsahu?

Na encyklopedické (zaměřené na mimojazykovou skutečnost, např. Ottův slovník naučný) a jazykové (soustředí se na užívání lexémů v kontextech). [cite: 141, 142, 143]

Jaké typy jazykových slovníků rozlišujeme podle počtu zpracovávaných jazyků a přístupu k nim?

Výkladové (jeden jazyk), překladové (více jazyků) a výkladově-překladové (obsahují překlady definic výchozího jazyka). [cite: 144, 145, 146]

Jaký je rozdíl mezi synchronním, etymologickým, deskriptivním a preskriptivním slovníkem?

Etymologický zpracovává původ (diachronní), synchronní popisuje stav v daném časovém bodu, deskriptivní reálně popisuje úzus a preskriptivní (normativní) popisuje normu s doporučeními. [cite: 148, 149, 150, 151]

Uveď příklady specifických slovníků podle sociálního nebo geografického vymezení.

Nářeční (geografické vymezení), slangové a argotické (sociální vymezení – profesní kolektivy a zájmové skupiny). [cite: 160, 161]

Co je makrostruktura a mikrostruktura slovníku?

Makrostruktura je uspořádání a vzájemné provázání hesel (abecední, pojmové/tezaurus, kombinované). Mikrostruktura je všestranná informace uvnitř konkrétního hesla (definice, výslovnost, gramatika atd.). [cite: 164, 165, 166, 168]

Co tvoří mikrostrukturu výkladového slovníku a co je její nejdůležitější částí?

Údaje o výslovnosti, pravopise, slovním druhu, problematických formách, frekvenci, stylu, úzu, vztazích (synonyma/antonyma), valenci, kolokacích a etymologii. Nejdůležitější je výklad významu. [cite: 245, 247]

Co se v současnosti využívá pro zpracování výkladových slovníků?

Data z Českého národního korpusu a rozvíjí se počítačová lexikografie. [cite: 248, 302]

Které dílo je považováno za předchůdce prvního českého výkladového slovníku?

Jungmannův Slovník česko-německý – byl sice překladový, ale už detailně popisoval českou slovní zásobu. [cite: 249]

Co je Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) a kdy vycházel?

První jednojazyčný výkladový slovník češtiny a první dokončený tohoto typu ve slovanském světě. Vycházel v letech 1935–1957 v 8 dílech (9 svazcích), obsahuje cca 250 000 hesel. [cite: 179, 251, 252, 253]

Na jakém materiálu a teorii byl založen PSJČ?

Materiálově se opíral téměř výhradně o excerpci psaného jazyka (beletrie, publicistika, odborná literatura podle koncepce tzv. dobrého autora). Teoreticky vycházel z koncepce A. Získala. [cite: 254, 255, 258]

Proč se PSJČ označuje jako „citátový slovník“?

Protože jeho exemplifikace (uvádění příkladů) má charakter autorsky zakotveného citátu z excerpované literatury. [cite: 265]

Jaká je makrostruktura PSJČ?

Je založena na přísném abecedním řazení hesel. Samostatnými hesly jsou i odvozeniny a složeniny; slovník se záměrně vyhýbá hnízdování. [cite: 260, 261]

Co je Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) a kdo ho vedl?

Čtyřsvazkový praktický slovník s kodifikačním statutem (necelých 200 000 slov) vycházející v letech 1960–1971. Redakci vedl B. Havránek (členové: Bělič, Helcl, Jedlička, Křístek, Trávníček). [cite: 180, 269, 270, 271]

V čem se SSJČ lišil od PSJČ z hlediska zaměření a exemplifikace?

Orientoval se synchronněji (posledních 35 let), koncepčněji zachycoval terminologii a hovorovou češtinu. V exemplifikaci upřednostňoval konstruované typické minimální kontexty před citáty. [cite: 273, 274, 275, 283]

Jak funguje makrostruktura a hnízdování v SSJČ?

Je řazen abecedně, ale nevyhýbá se hnízdování – do heslového odstavce začleňuje deminutiva, prefigovaná slovesa, k adjektivům připojuje adverbia a v závěru jsou odvozeniny. [cite: 276, 280]

Co přinesl SSJČ jako novum v popisu mikrostruktury oproti PSJČ?

U přejatých slov nově uváděl jejich původ (etymologii). [cite: 278]

Co je Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) a jaký má rozsah?

Jednosvazkový prototyp výkladového slovníku menšího rozsahu (cca 50 000 hesel / 45 366 heslových slov), který zachycuje pasivní slovní zásobu středoškoláka. Vyšel poprvé v roce 1978. [cite: 181, 291, 292]

Na jaké období a typ textů se zaměřuje SSČ?

Zaměřuje se na slovní zásobu od roku 1945 (s přihlédnutím k první republice). Těžiště excerpce se přesunulo od beletrie k publicistice a kolokviální (hovorové) vrstvě. [cite: 288, 293]

Co SSČ ze svého popisu eliminuje a co naopak podrobně zpracovává?

Eliminuje slova starší klasické literatury, literární okazionalismy, omezuje teritoriální/sociální specifika a neuvádí explicitně vazby sloves. Péči věnuje uzuálně živým dubletám a variantám. [cite: 294, 295, 296]

Jaký významný posun přineslo 2. vydání SSČ v roce 1994?

Získalo oficiální kodifikační statut a v přepracované podobě reflektovalo společenské změny ve slovní zásobě po roce 1989. [cite: 289, 299]

Jaký velký výkladový slovník se v současné době připravuje a v jaké je fázi?

Akademický slovník současné češtiny; připravuje ho lexikografické oddělení ÚJČ AV ČR, je dostupný online a aktuálně je hotový po písmeno L. [cite: 182, 300, 301]

Který slovník zachycuje česká nářečí?

Český jazykový atlas (1992, 1997, 1999, J. Balhar, P. Jančák a kol.). [cite: 188]

Uveď příklady slovníků nespisovné slovní zásoby (slang, argot, vulgarismy).

Šmírbuch jazyka českého (P. Ouředník), Slovník nespisovné češtiny (J. Hugo a kol.), Velký slovník sprostých slov (K. J. Obrátil), Výběrový slovník českých slangů (J. Hubáček). [cite: 189, 190]

Uveď autory klíčových etymologických slovníků češtiny.

J. Holub & F. Kopečný (1952), J. Rejzek (2001–2015), F. Kopečný (Etymologický slovník slovanských jazyků). [cite: 185, 186]

Které slovníky mapují frekvenci slov v češtině?

Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce (1961, Jelínek, Bečka, Těšitelová) a Frekvenční slovník češtiny (2004, 2010, Čermák, Křen a kol.). [cite: 193]

Co zpracovávají retrográdní slovníky a uveď příklad?

Abecedně řadí slova od konce (odzadu), což slouží např. k analýze přípon a rýmů. Příklad: Retrográdní slovník současné češtiny (1986, Těšitelová, Petr, Králík) nebo Retrográdní morfematický slovník češtiny (1975, Slavíčková). [cite: 195]